Zkušená extraligová harcovnice Veronika Trnková mění dres

Začínala v pražském Olympu, pak její cesta zamířila do Německa, aby po návratu do české UNIQA extraligy prošla Prostějovem, Olomoucí a nyní i Duklou Liberec. Není řeč o nikom jiném než o reprezentační blokařce Veronice Trnkové.

Veroniko, po svém německém angažmá jsi zakotvila v české extralize. Zahraničí už tě neláká?

Pravda je, že dlouho potom mě nelákalo. Nejlepší zkušenosti jsem neměla. Navíc v Prostějově se mi moc líbilo jak v profesní, tak osobní rovině. Klub fungoval na velmi vysoké profesionální úrovni. Chyba byla, že jsem v Olomouci podepsala dvouletou smlouvu. Po první sezóně v Olomouci jsem začala mít zase chuť zkusit novou výzvu, jenže jsem nemohla díky podepsané smlouvě. Letos jsem i nabídky do zahraničí měla, ale ne takové, aby mi v současné situaci, kdy se vše ze dne na den mění, stály za ten risk.

Po štacích ověnčenými tituly v Prostějově a v Olomouci míříš nyní do Liberce. Můžeme čekat další titul i zde?

To si netroufám vůbec říct, budeme chtít bojovat o medaile, ale jestli to bude stačit na titul, nevím…

Proč zrovna Liberec? Tvůj „rodný“ Olymp posiluje, myslí si na titul a místo blokařky by se tam určitě našlo…..

Liberec o mé služby jevil zájem několik let, Olymp nikoli.

Jak vidíš kvalitu současné UNIQA extraligy a co jí nejvíc chybí oproti jiným evropským ligám?

Myslím si, že letos bude kvalita na víc než dobré úrovni a minimálně první čtyři celky snad budou vyrovnané. Oproti jiným ligám mi schází více fanoušků, mediální propagace a vyrovnanost.

Kvalifikace na ME 2021 je posunuta, nicméně stávající národní tým by rád uspěl i na tomto šampionátu. Cítíš to stejně?

Ano, myslím si, že bychom si nějaký pěkný výsledek všichni zasloužili.

Je to pro vás, jako pro hráčky, velká komplikace, že kvalifikace bude až v lednu?

No…. ideální to nebude. Teď jsme měly dostatečný prostor na přípravu, v lednu to bude vše hrozně narychlo.

Hrála jsi pod mnoha trenéry, jak se ti spolupracuje s Giannisem Athanasopoulosem?

Giannis je výborný trenér, je temperamentní tudíž má přirozený respekt. Na jednu stranu mimo halu se s ním dá bavit a smát se jako s kamarádem, ale v hale si nikdo nic takového nedovolí. Já osobně si na trenérech nejvíce cením toho, když mě jsou schopni naučit spoustu věcí a ještě u toho se mnou dokáží mluvit jako s člověkem. A to on bez pochyb splňuje.

Kde vidíš největší posun ve hře národního družstva?

Určitě v bojovnosti, týmovém duchu a komunikaci.

Teď trochu mimo volejbal, co je tvůj „koníček“, když pominu hru pod vysokou sítí?

Ze všeho nejradši peču a vařím. Ale jsem proslulá i svou velikou vášní ke kosmetice.

Autor: Jiří Carba