9.1.2019

České volejbalové klany – 9. část – NEKOLOVI. Dvě generace reprezentantů a reprezentačních trenérů

Nový rok zahajujeme vizitkou další volejbalové rodiny s reprezentačními aktivitami zatím ve dvou generacích, ale s nadějemi na třetí. Zakladatel klanu Miroslav Nekola alias „Drda“ či „Penti“ patří mezi hráčské a trenérské legendy volejbalové Odolky, reprezentaci ČSSR pomohl k zisku stříbrných medailí na ME 1971, zahrál si na dvou olympijských turnajích a tři sezony zářil v Itálii s titulem nejlepšího hráče série A1 v roce 1980. Po skončení hráčské kariéry se stal úspěšným klubovým trenérem doma i v zahraničí, v 80. letech byl asistentem trenéra RD mužů se ziskem další stříbrné medaile na ME 1985 a v 90. letech prvním trenérem mužské reprezentace ČR. Volejbal hrála závodně jeho manželka Marie a pokračovateli rodinné tradice se staly jejich děti - Michal a Miroslava. Michal podělil po otci volejbalové geny i přezdívku „Penti“ a kráčí věrně v otcových šlépějích: zahrál si v nejvyšších soutěžích doma i v zahraničí, byl členem reprezentace ČR, od roku 2003 je úspěšným extraligovým trenérem, v roce 2016 obsadil roli asistenta a od roku 2018 je prvním trenérem volejbalistů ČR. A volejbalovou kariéru zahájila tři vnoučata zakladatele klanu – dvojčata Denisa a Simona od syna Michala a Matyáš od dcery Mirky, všichni tři ročník 2001.

logo

Dnešní medailonek zahajujeme netradičně vloženou fotografii kompletní rodiny, která vznikla na objednávku autora článku o Vánocích 2018. Jsou na ní všichni volejbalisté a volejbalistky rodiny Nekolových, kteří budou v následující části blíže představeni. Zleva sedí Miroslava Nekolová provdaná Surá, zakladatelé „klanu“ manželé Marie a Miroslav Nekolovi, dále rodiče Michalovy manželky Dany, Dana Nekolová rozená Pravdová a Michal Nekola. Uprostřed v pokleku Matyáš Surý mezi sestřenicemi Denisou a Simonou Nekolovými a před ním klečí Miranda Surá, jejíž volejbalová kariéra je ještě ve hvězdách.

Zakladatel – 1. generace

 

Miroslav NekolaMiroslav NekolaMiroslav Nekola

(*1947)

s výškou 187 cm přihrávající smečař Aera Odolena Voda a celků Belluna a Loreta v italské sérii A1 (nejlepší hráč Itálie 1980). V letech 1971-76 reprezentant a olympionik ČSSR se startem na dvou ME, jednom MS a dvou OH, držitel stříbrné medaile z ME 1971. V letech 1986-2007 trenér Aera a dalších extraligových celků mužů doma i v zahraničí (Itálie, SAE). Asistent trenéra Lázničky u RD mužů ČSSR (vicemistrů Evropy 1985), první trenér RD mužů ČR se 6. místem na ME 1997. Od roku 2006 dosud trenér Beach Klubu Pankrác. Držitel titulu Mistr sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu.

Pražský rodák se sportovními začátky na chatové osadě u Berounky pod Radotínem, kde se spolu s bratry Pavlem a Jaroslavem odmala zapojoval do všech na osadním kurtu provozovaných sportů: oblíbené pálkované (tenisu s dřevěnými pálkami), fotbálku, nohejbalu a volejbalu. Jako žák ZŠ Na Smetance býval častým divákem ligových derby volejbalistů Spartaku Potrubí s areálem v sousedství školy a hráči Potrubí s řadou reprezentantů (Kedles, Kříž, Kučera, Šašinka, Šorm, Toman, Železný) se stali jeho prvními volejbalovými vzory. Závodně jej začal hrát až v 18 letech v Montážích Praha, ale tam se přes léto tým starších dorostenců rozpadnul a Mirek přešel koncem roku 1965 do družstva dorostenců Slavoje Praha s kurty na Štvanici. Již v prvním roce svého působení v dorostu Slavoje pod vedením Josefa Mejsnara si jako „pendl“ zahrál s družstvem mužů pražskou 1. třídu a v roce 1966 jim pomohl k postupu do 2. ligy. Když v létě 1967 narukoval na vojnu, dostal se přes armádní výběr v Jihlavě do místní prvoligové Dukly. S družstvem zahájil přípravu na další sezonu, ale s trenérem Karlem Paulusem si „nesedli“ a byl převelen do druholigové Dukly Mladá se sídlem v Milovicích. Po obsazení milovické posádky sovětskými vojáky v roce 1968 byli volejbalisté Dukly Mladá převeleni krátce do Příbrami (zima 1968/69) a definitivně do Rakovníka (jaro 1969). Družstvu, vedenému Miroslavem Paříkem, pomohl k postupu do 1. NL a odešel do civilu. Zájem o něj projevilo družstvo jeho mladických snů - Potrubí Praha, se kterým absolvoval zájezd na Sicílii, ale když přišla nabídka nováčka extraligy - Aera Odolena Voda, podložená přidělením bytu (první potomek již byl na cestě a Potrubí byty nedisponovalo), stal se hráčem v té době neznámého „vesnického klubu“, kterému v roli hráče a později trenéra pomohl k mezinárodnímu věhlasu díky startu a úspěchům v evropských pohárech. Připomeňme všechna Mirkova hráčská angažmá a úspěchy ve vrcholovém volejbalu:

1969-78 hráč Aera Odolena Voda, mistr republiky 1977, druhý v letech 1974 a 1975, třetí v letech 1973, 1976 a 1978, vítěz Čs. poháru 1973, 1974 a 1976, dvě 3. místa v PVP 1975 a 1977, 3. místo v PMEZ 1978, trenéři Evžen Krob a Václav Tichý,
1978/79 hrající trenér Belluna v italské sérii A2 s postupem do A1,
1979-81 hrající trenér Loreta v italské sérii A1, v roce 1980 vyhlášen nejlepším hráčem soutěže,
1981-86 hráč Aera Odolena Voda, v první sezoně NL s návratem do nejvyšší soutěže v roce 1982 a s následným vzestupem od 8. místa v roce 1983 k 4. místu v roce 1986, trenér Evžen Krob, jeho asistentem Jiří Svoboda.

 

Na soustředění mužské reprezentace ČSSR se poprvé objevil v roce 1970 a rozloučil se s ní na olympijském turnaji v Montrealu v roce 1976. Účast a úspěchy na vrcholných akcích:

1971    2. místo a stříbrná medaile na ME v Itálii, trenéři Karel Láznička a Zdeněk Malý,
1972    6. místo na OH v Mnichově, trenér Karel Láznička,
1974    5. místo na MS v Mexiku, trenéři Petr Kop a Evžen Krob,
1975    6. místo na ME v Jugoslávii, trenéři Petr Kop a Evžen Krob,
1976    5. místo na OH v Montrealu, trenér Petr Kop.

Trenérskou dráhu zahájil u mládežnických celků Aera v roce 1977, ve kterém také absolvoval svazový trenérský kurz se ziskem kvalifikace trenéra 2. třídy, potřebné pro post hrajícího trenéra v Itálii. V roce 1987 dokončil dálkové studium na FTVS UK se ziskem 1. trenérské třídy. Věnoval se výhradně mužské složce s následujícím výčtem trenérských aktivit a úspěchů klubových a reprezentačních:

1981-84 trenér reprezentačního výběru kadetů a následně juniorů ČSSR s neúspěšnou kvalifikací na MEJ 1984,
1985-87 asistent trenéra Karla Lázničky u RD mužů ČSSR se ziskem stříbrné medaile na ME 1985 v Nizozemsku, bronzové medaile na Poháru světa 1985 v Japonsku a startem na dvou evropských šampionátech s 8. místem na MS 1986 ve Francii a 6. místem na ME 1987 v Belgii,
1986/87 druhý asistent trenéra Evžena Kroba (prvním Jiří Svoboda) u mužů Aera Odolena Voda se ziskem titulu Mistra ČSSR,
1987-90 první trenér Aera Odolena Voda s asistentem Janem Bumanem se ziskem mistrovského titulu v roce 1988 a dvojicí 2. míst v letech 1989 a 1990,
1990/91 trenér Agrigenta v italské sérii A1, mezi hráči M. Hadrava a Rajský,
Jaro 1992 trenér Dukly Liberec, kterou převzal po Jaroslavu Tomášovi, 3. místo v EXL, vítěz Čs. poháru, 2. místo na armádním Mistrovství světa v Německu, pořádaném mezinárodní organizací pro armádní sport CISM,
1992-94 trenér Udine v italské sérii B1,
1994/95 trenér Cagliari v italské sérii A2,
1995/96 trenér Setuzy Ústí n. Labem, 2. místo v EXL,
1996-98 trenér mužské reprezentace ČR s 6. místem na ME 1997 v Nizozemsku a děleným 19. – 24. místem na MS 1998 v Japonsku, ve stejné době trenér EXL Lokomotivy Ingstavu Brno se 4. místem v roce 1997 a Železničního stavitelství (po změně sponzora a názvu) se 6. místem v roce 1998,
1998/99 trenér Loreta v italské sérii A2,
99/2000 trenér Cagliari v italské sérii A2,
2000-06 trenér ve Spojených arabských emirátech (SAE), první 3 sezony trenér mužů Al Jazíra Abu Dhabi se ziskem mistrovského titulu a Prezidentského poháru v roce 2002, další 2 sezony trenér RD juniorů SAE s prvenstvím na Mistrovství arabských zemí 2004, současně supervizor reprezentačních celků a trenér beachvolejbalové reprezentace SAE, v poslední sezoně 2005/06 opět trenér mužů Jazíry.

 

Od roku 2006 dosud trenér a od roku 2010 šéftrenér Beach Klubu Pankrác. S trénováním šestek se rozloučil na jaře 2007, kdy ve 2. části soutěže převzal po Janu Svobodovi muže Volleyballu s.r.o. Kladno s 6. místem v EXL.

Mirkovu vizitku doplňujeme několika vloženými fotografiemi, první portrét v záhlaví vizitky je z počátku 70. let, druhý z roku 2017, kdy oslavil 70. kulatiny. První vložený snímek vznikl v roce 1971 ve sportovní hale Sparty Praha v Korunovační ulici před přátelákem s Japonci v rámci přípravy na ME v Itálii. Na snímku ještě širší kádr, zleva kapitán Groessl, L. Zajíček, Nekola, Fiala, Němec, P. Pavlík, Stančo, Pipa, Tomáš, Vápenka, Schenk, Koudelka, Penc a Petlák.

Start na olympiádě v Mnichově v roce 1972 s 6. místem připomíná momentka z utkání s Bulhary (2:3), na které Nekolův obětavý zákrok v poli sledují zleva Petlák, Stančo a Groessl.

Na dalším snímku mistrovský celek Aera Odolena Voda v sezoně 1976/77. Zadní řada zleva: vedoucí družstva J. Vaněk, as. trenéra V. Tichý, Hemr, Sýkora, Piškule, Buman, Keller a trenér E. Krob, sedící zleva: Stehno, Horáček, Špisser, Mrklas, Nekola a V. Černý.

Úspěšné hráčské působení v Itálii v letech 1978-81 připomíná fotka ze sezony 1979/80, kdy byl „jedničkou“ celku Amaro Piú Loreto a na snímku je zachyceno úspěšné vytlučení bloků v utkání s Panini Modena.

Na snímku z roku 1985 širší výběr ČSSR před „stříbrným“ ME v Nizozemsku. Zleva stojí as. trenéra Nekola s trenérem K. Lázničkou, hráči Prieložný, Krejčí, Kaláb, Mikyska, Jiří Melichar, Šmíd, Barborka, masér Z. Pousta a lékař MUDr. P. Pánek, v podřepu zleva Bláha, Milan Černoušek, Rajský, Jamka, Strumienský, Jiří Rybníček, Josef Novotný a Chrtianský.

Mistrovský titul s Odolkou již v roli prvního trenéra získal v sezoně 1987/88 a na snímku jeho kompletní tým s medailemi na krku. Zleva stojí trenér Nekola, jeho asistent J. Buman, Rajský, Jiří Melichar, Bláha, Zita, Kaláb, Bárta, Vývoda a vedoucí družstva V. Tichý, dole zleva Bednář, Kopsa, Koutecký, Mach, M. Džavoronok, masér A. Štamfest a náhradníci P. Pavelka a Šimonek.

Na dalším snímku širší výběr mužů ČR v přípravě na ME 1997 v Belgii. Nahoře zleva manažer M. Čadil, druhý trenér Jiří Vojík, Matoška, Kubala, P. Konečný, Karabec, Hroch, M. Kop, M. Hadrava, lékař MUDr. Prášek a první trenér Nekola, dole zleva Pochop, Holčík, Novák, Kovařík, Řezníček, P. Galis, Pešl a masér L. Wintr.

Z šestiletého trenérského angažmá v SAE je poslední snímek, který vznikl po „double“ – tedy po zisku mistrovského titulu a následně Poháru prezidenta v roce 2002. Trenér M. Nekola nahoře uprostřed nad vítěznou trofejí spolu s hráči, funkcionáři klubu, svazu a místními šejky z řad příznivců a sponzorů volejbalu.

Marie Rýznerová a MirandaV lednu 1970 se Mirek oženil s Marií Rýznerovou (*1948), rodačkou z Bukovan u Benešova a rovněž aktivní volejbalistkou se začátky v Šumperku po přestěhování rodiny do Loučné n. Desnou. Později smečařka Tatry Smíchov, Aera Odolena Voda, Startu Praha, Admiry Kobylisy a Dukly Karlín se startem ve 2. lize a nižších soutěžích krajského resp. pražského přeboru. V červenci 1970 se manželům Nekolovým narodil syn Michal, v září 1972 dcera Miroslava – druhá generace rodinného volejbalového klanu. Na snímku „vysloužilá volejbalistka“ a čtyřnásobná babička Marie Nekolova v roce 2012 s vnučkou Mirandou.

 


Nositelé genů – 2. generace

 

Michal NekolaMichal NekolaSyn zakladatele Michal Nekola

(*1970 v Praze)

s výškou 196 cm postupně smečař, blokař a univerzál Aera Odolena Voda, Dukly Liberec a Dukly Kolín, Setuzy Ústí n. L., Spartaku Perštejn, belgického Maldegemu a francouzského Beauvais. Dvojnásobný vítěz Superligy s mezinárodní účastí, čtyřnásobný Mistr ČR a dvojnásobný vítěz Českého poháru. Člen širšího kádru mužské reprezentace ČR, od roku 2003 hrající trenér a od roku 2006 trenér mužů SVK Ústí n. L., od roku 2009 trenér Dukly Liberec se 2 tituly mistra a 4 vítězstvími v ČP. V letech 2016-17 asistent trenéra M. A. Falasca a od roku 2018 první trenér mužské reprezentace ČR.

Díky aktivitám obou rodičů byl s volejbalem takřka v každodenním styku a závodně se mu začal věnovat v roce 1984 ve VŠ Praha. Bylo mu 14 let, a jelikož v té době „nevyskočil ani dva pijáky“ (jak to definoval ve svém CV) začínal na postu nahrávače. V družstvu st. žáků pod vedením Štefana Pagáče a Jiřího Horneka, v družstvu ml. dorostenců byli jeho trenéry Michal Kozák a Jan Sýkora. Poslední dvě mládežnické sezony oblékal dres st. dorostenců Pragy Praha v DL pod vedením Milana Purnocha a Ivo Temnyka. Po dosažení plnoletosti byl svým otcem zařazen do kádru Aera Odolena Voda. Přehled hráčských aktivit a úspěchů:

1988/89 Aero Odolena Voda, EXL, 2. místo, trenérem otec Miroslav,
podz. 1989 Dukla Liberec, EXL, trenér Josef Smolka st.,
jaro 1990 Dukla Kolín resp. Dukla Liberec „B“, 1. NL, 6. místo, trenér Dalibor Mierva,
1990/91 Dukla Liberec, EXL, 3. místo, trenér Jaroslav Tomáš,
1991-94 Aero Odolena Voda, EXL, 2. místo 1992, trenéři Miroslav Horáček a Stanislav Stehno, v letech 1993 a 1994 dvojnásobný Mistr ČR a dvojnásobný vítěz Superligy, vítěz Českého poháru 1993, trenér Petr Kop,
1994-96 Setuza Ústí n. Labem, Mistr ČR 1995, trenér Zdeněk Pommer, v roce 1996 2. místo, trenérem otec Miroslav,
podz. 1996 Setuza Ústí n. L., trenér Zdeněk Pommer,
jaro 1997 Železniční stavitelství Brno, EXL, 4. místo, trenérem otec Miroslav,
1997/98 Setuza Ústí n. L., Mistr ČR a vítěz Českého poháru, trenér Zdeněk Pommer,
1998/99 Green Star Maldegem, 1. belgická liga,
1999/2000 Spartak Perštejn n. Ohří, EXL, 4. místo, trenér Petr Brom,
2000/01 BOUC Beauvais, 3. francouzská liga,
2001/02 Chance Odolena Voda, EXL, 2. místo, trenér Jindřich Licek,
podz. 2002 Chance Odolena Voda, EXL, trenér Jindřich Licek,
jaro 2003 Spartak Perštejn n. Ohří, EXL, 7. místo, trenérem Milan Fortuník, vystřídaný Pavlem Třešňákem,
2003-2006 SKV Ústí n. Labem v roli hrajícího trenéra s hrajícím asistentem Přemyslem Bláhou, vítěz 1. ligy 1994 a 1995 s postupem do EXL v roce 2005 a 6. místem v sezoně 2005/06.

 

V letech 1994-96 byl v širší nominaci RD mužů ČR, trenéři Petr Kop a Milan Žák, v roce 1996 otec Mir. Nekola a Jiří Vojík. Zahrál si na několika mezinárodních turnajích, na ME 1995 v Řecku nebyl nominován.

V letech 1991-98 se věnoval také plážovému volejbalu. Připomeňme, že vedle haly v Odolena Vodě vznikl v roce 1989 jeden z prvních BV areálů v ČSFR, hráči Odolky na něm trávili přes léto svůj volný čas a řada z nich se propracovala mezi hráčskou elitu českého beache. V letech 1991-94 hrál Michal ve dvojici s Markem Černým a jejich největším úspěchem se stalo 2. místo při premiéře turnajového okruhu pod názvem Čs. Minolta Cup formou 5 turnajů (na Odolena Vodě, v pražské Stromovce, na brněnských Káčatech, na koupališti ve Slavkově a na bratislavské Patronce). Vítězi prvního „Čs. poháru“ se stali jejich spoluhráči z Aera Milan Džavoronok s Tomášem Kopsou. V letech 1994-98 byl jeho partnerem Milan Bican, se kterým vyhrál v roce 1995 letní pohár v Doksech.

V letech 1993-2009 patřil ke stabilnímu kádru družstva Čtveráků, kterému v Antukové lize (oficiálně Mistrovství ČR na antuce) pomohl vybojovat 7 zlatých, 5 stříbrných a 3 bronzové medaile.

Jak již bylo uvedeno, trenérskou kariéru zahájil v roce 2003 jako hrající trenér SKV Ústí n. Labem a od roku 2006 dosud je profesionálním trenérem nehrajícím. Trenérskou kvalifikaci 2. třídy (licenci B) získal v roce 1998 na svazovém školení v Brně, kvalifikaci trenéra 1. třídy (licenci A) po dálkovém studiu FTVS UK, ukončeném v roce 2006. Dosavadní klubové aktivity a úspěchy:

2006-09 trenér mužů SKV Ústí n. Labem s dvojicí 7. míst v EXL v letech 2007, 2008 a s 9. místem v roce 2009,
od 2009 - dosud trenér mužů Dukly Liberec, 2 bronzové a 4 stříbrné medaile na MR, dvojnásobný Mistr ČR z let 2015 a 2016, čtyřnásobný vítěz Českého poháru v letech 2013, 2014, 2016 a 2018, v evropském CEV Challenge Cupu 4. místo v roce 2010 a 3. místo v roce 2013.

Stejně jako otec Miroslav se propracoval až k mužské reprezentaci ČR. V letech 2016-17 začínal jako asistent španělského trenéra Miguela A. Falasca s úspěšnou kvalifikací a postupem na ME 2017 v Polsku. Po odstoupení M. Falasca převzal družstvo jako první trenér a s asistentem Martinem Demarem vede dodnes. K dosavadním úspěchům patří 7. místo na ME 2017v Polsku, v roce 2018 účast a 2. místo ve finále Golden European League v Karlových Varech a 2. místo ve finále CEV Challenge Cupu.

První z portrétů v záhlaví vizitky je z roku 1995, kdy oblékal dres Setuzy Ústí n. Labem, druhý ze současnosti. Další vložené snímky doplňují předchozí výčet jeho dosavadních volejbalových aktivit v roli hráče a trenéra. První vznikla při extraligové premiéře v Aeru Odolena Voda v sezoně 1988/89, při které získal stříbrnou medaili s titulem vicemistra ČR. Jména osob jsou součástí historické fotky.

V rámci vojenské služby si zahrál za Duklu Liberec, na snímku z roku 1990 s týmem na turnaji v Dřevěnici. Zleva stojí R. Dvořák, Fikar, Pelikán, Sedláček, Nečas a Řezník, v podřepu zleva Nekola, J. Kvapil, Burian, Kolář, Pekař a Vodvárka.

V létě 1994 absolvoval s výběrem ČR zájezd do Argentiny, na snímku v zadní řadě zleva stojí vedoucí družstva M. Čadil, Karabec, M. Tomáš, M. Kop, Pochop, trenér P. Kop a masér Z. Pousta, uprostřed zleva vedoucí výpravy R. Myslík, Řezníček, P. Konečný, Nekola, lékař MUDr. Prášil a as. trenéra M. Žák, dole v předklonu Fortuník a v civilním oblečení s visačkami na krku místní funkcionáři (muž v bílém a žena v červeném).

Úspěšné působení v ústecké Setuze připomíná snímek mistrovské sestavy v sezoně 1994/95. Nahoře zleva manažer P. Javůrek, trenér Z. Pommer, Bican, Blížil, Kopecký, Šnobr, Šmíd, masér P. Šimoníček a as. trenéra M. Přikryl, dole zleva Brom, L. Černoušek, Kubala, Nekola, Koza, Bláha a Jeslínek.

Úspěchy v Antukové lize s týmem Čtveráků připomíná snímek z roku 1998, ve kterém skončili ve finále AL v Praze druzí za Zlínem. Zleva stojí Bláha, Štolfa, Novák, Demar se synem Matyášem, M. Hadrava a televizní komentátor Jiří Rejman, dole zleva Fortuník, M. Černoušek, Nekola a M. Kop se synem Martinem.

Druhý trenérský titul Mistra ČR získal s Duklou Liberec v sezoně 2015/16 po napínavém finálovém duelu s Brnem a vložený snímek zachytil radost po zisku „double“, tedy i Českého poháru v roce 2016. Zleva stojí trenér Nekola, Patucha, A. Zajíček, Leikep, Ducháč, Janouch, Fučík a T. Kriško, dole sedí Staněk a za ním zleva Galabov, Vencovský, Kopáček a Správka.

Trenérské začátky u mužské reprezentace ČR připomíná snímek z roku 2016, pořízený před utkáním s Makedonií v Jablonci n. Nisou v rámci úspěšné kvalifikace na ME 2017. Zleva stojí as. trenéra M. Nekola, manažér reprezentace J. Popelka, trenér A. M. Falasca, J. Hadrava, Leikep, Sobotka, D. Džavoronok, Finger, Habr, Zmrhal, Holubec, asistent J. Carbonell, lékař MUDr. O. Vastl, dole zleva statistik Z. Sklenář, Janouch, Kryštof, Pfeffer, Beer, A. Bartoš a Michálek.

Další snímek dokumentuje nadšení volejbalistů ČR po výhře 3:1 nad Francii na ME 2017 v Polsku, které znamenalo postup do semifinále. Popsat všechny osoby při tomto shluku osob by bylo náročné a tak uveďme alespoň čtveřici těch nejzodpovědnějších: zleva stojí svazový manažer reprezentace Jakub Novotný a vedle něj trenér Nekola se svými asistenty – po pravici Fabio Storti, po levici Martin Demar.

Dalším cenným úspěchem v roli prvního trenéra volejbalistů ČR se stalo 2. místo ve finále Zlaté evropské ligy CEV 2018, hraném v Karlových Varech. Na „bedně“ stříbrný tým ČR, zleva trenér M. Nekola, Finger, D. Džavoronok, A. Zajíček, Patočka, Sobotka, Michálek, A. Bartoš, Pfeffer, J. Hadrava, P. Bartoš, Šulista, Beer, Moník a Janouch.

Denisa NekolováSimona NekolováV roce 1992 se Michal oženil s Danou Pravdovou (*1969 v Praze) a v květnu 2001 se jim narodily dcery – dvojčata Denisa a Simona Nekolovy. Obě se vydaly ve stopách otce a jeho rodičů a staly se součástí nastupující třetí generace volejbalového klanu Nekolových. V 10 letech začaly docházet do BK Pankrác, kde pod dohledem dědy Miroslava získaly při beachvolejbalu herní základy a od 14 let se věnují šestkovému volejbalu. V současnosti hrají za družstvo juniorek SK Kometa Praha s účastí v Přeboru Prahy pod vedením Evy Němcové a Martina Tožičky.

Na prvním vloženém snímku Denisa a Simona s hráči otcovy Dukly Liberec Kubou Janouchem a Ondrou Piskáčkem v roce 2017.

Na druhém snímku juniorky SK Kometa v roce 2018, Denisa stojí v horní řadě druhá zprava (po pravici trenéra) a Simona sedí uprostřed dolní řady.

Miroslava NekolováDcera zakladatele Miroslava Nekolová provdaná Surá (*1972 v Praze),
již více jak 30 let volejbalistka TJ Střížkov Praha, kde začínala v roce 1986 jako žákyně pod vedením Františka Břeně, a kde na postu blokařky hraje dodnes 1. třídu Přeboru Prahy. Věhlasu svého otce a bratra nedosáhla, ale láskou k volejbalu byla a zůstává stejně „posedlá“ jako oni. V roce 2001 se provdala za Martina Surého, v témže roce se jim narodil syn Matyáš a v roce 2010 dcera Miranda - na aktuálním snímku Mirka s oběma potomky.

Matyáš alias „Maty“ Surý se již zařadil (spolu se sestřenicemi Denisou a Simonou) do třetí generace volejbalových Nekolů. S volejbalem začínal ve 13 letech v žácích Aera Odolena Voda na postu nahrávače pod vedením Moniky Vodičkové a následně startoval v 1. lize kadetů pod vedením Matěje Martiňáka. Od října 2018 je členem družstva juniorů SK Dansport Praha v 1. lize, trenérem Daniel Dvořák. S výškou 179 cm se střídá na postech nahrávače, smečaře a libera.

Na prvním vloženém snímku kadeti Aera Odolena Voda v roce 2017, horní řada zleva: Hart, Shaker, Uher, Janďourek a Bocko, dolní řada zleva: Forman, Diviš, Běhan, Hámoň a Matyáš Surý.

První velký úspěch zaznamenal v červnu 2017 v podobě zlaté medaile za prvenství ve Sportovní lize ZŠ, hrané pod patronací MŠTM. Medaili získal s týmem ZŠ Vítězslava Hálka z Odoleny Vody při republikovém finále v Liberci. Na snímku vítězný tým s medailemi na krku, stojící zleva: Bocko, Shaker, Vodička, Hart, Surý, as. trenérky Pavla Hámoňová a trenérka Monika Vodičková, dole zleva: Forman, Běhan a Hámoň. A spolu s nimi resp. nad nimi dlouholetá opora Dukly Liberec a reprezentace ČR Lubomír Staněk (vlevo) a předseda ČVS Marek Pakosta, kteří jim medaile předávali a k vítězství pogratulovali.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
Finále 1. ligy mužů - živě

Finále 1. ligy mužů 2018/19 startuje dnes v 20:00 hodin.

 
Final Four Středoevropské ligy MEVZA 2018/19 - ženy - finále

VK UP Olomouc - Nova KBM Branik Maribor (SLO) 3:1 (25:19, 25:17, 20:25, 25:16)  

 
Champions League 2018/2019 muži

VK ČEZ Karlovarsko – Azimut Leo Shoes Modena (ITA) 0:3 (18:25, 21:25, 19:25)

 
2018/19 MEVZA Středoevropská liga - ženy

VK UP Olomouc bude hostit od 9. - 10. března 2019 Final Four Středoevropské ligy MEVZA.

 
Kvalifikace na ME 2019 v sitting volejbale

Turecko - Česká republika 3:0 (25:15, 25:19, 25:22), Česká republika - Francie 0:3 (13:25, 23:25, 16:25), Slovinsko - Česká republika 3:0 (25:12,...

 
Finále Českého poháru 2018/19 muži

VK Jihostroj České Budějovice - Kladno volejbal cz 3:0 (25:20, 25:22, 25:16)  

Volejbal na facebooku
Generální partner
© ČVS 2015-2018