10.7.2016

Červencové ohlédnutí za jubilanty roku 2016 z řad osobností ČVS

Druhé letní odhlédnutí je věnováno především jedné z nejrespektovanějších osobností našeho volejbalu minulého století – vynikajícímu hráči, uznávanému trenérovi a obětavému funkcionáři, který by se 7. července dožil 90 let. Do naší národní sbírky medailí z prestižních volejbalových soutěží přispěl trojicí zlatých a dvojicí stříbrných medailí. K zisku dalších dvou stříbrných metálů přispěl v roli asistenta Karla Lázničky v roce 1971 a jako metodik v roce 1985 u trenérské dvojice Láznička – Nekola. Ohlédnutím druhým gratulujeme jednomu z nejznámějších českých rozhodčích 70. a 80. let s domácím i zahraničním renomé a od začátku 90. let dodnes obětavému funkcionáři KSV ČVS. Koncem tohoto měsíce přeleze životní Osmdesátku a nezbývá, než mu do dalších let popřát všeobecnou pohodu a především pevné zdraví, které je zatím - s přihlédnutím k datu narození v jeho občance – mimořádně příznivé.

 jubilanti 07/2016

Maly s poharem MS2008 Maly PoříčíNedožitých 90 let Zdeňka Malého

(*7. 7. 1926, †9. 3. 2010),

Zasloužilého mistra sportu, Vzorného trenéra, Čestného člena ČVS a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Pražský rodák, poválečný absolvent Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy a Přírodovědecké fakulty UK s aprobací tělocvik – zeměpis, v letech 1953-1986 odborný asistent KTV Matematicko-fyzikální fakulty UK. Dětství a mládí prožil ve Vysočanech, kde v roce 1932 zahájil v místním Sokole sportovní aktivity se snahou vyzkoušet všechny dostupné sporty. Díky přítomnosti vzorů v podobě mistrovského celku volejbalistů Sokola Vysočany (za války SK Philips), za který hrál jeho starší bratr Miloslav, se pro něj stal volejbal sportem vyvoleným. Po návratu již přestárlého a rozpadajícího se mistrovského týmu SK Philips z Hloubětína na vysočanské Tyršovo cvičiště v roce 1946 se stal jeho nejmladší oporou a již v roce 1947 pomohl k vítězství na Přeboru ČOS. Po dokončení VŠ studia absolvoval v letech 1951-53 prezenční vojenskou službu ve výběrovém celku ATK Praha se ziskem titulů Mistra ČSR v letech 1952-53.

Po vojně se stal oporou a kapitánem Slavie VŠ Praha, se kterou získal v letech 1956-59 další 4 mistrovské tituly a s nimi 3 tituly vicemistra za 2. místa. Reprezentační premiéru s 1. místem po výhrách nad Čínou, Polskem a Rumunskem si odbyl v roce 1950 na mezinárodním turnaji, pořádaném v rámci kongresu Mezinárodního svazu studenstva v Praze na Štvanici a první stříbrnou medaili z „velké soutěže“ si přivezl z Mistrovství světa v Moskvě 1952. Dres se lvíčkem na prsou propotil naposledy na MS 1960 v brazilském Rio de Janeiro se ziskem druhé stříbrné medaile. Mezi těmito roky patřil ke kádru, který zvítězil na všech prestižních turnajích, získal dva tituly Mistra Evropy (v Bukurešti 1955 a v Praze 1958) a titul Mistra světa v Paříži 1956. Na tomto šampionátu byl kapitánem našeho celku - viz první vložený snímek v záhlaví po návratu „mistrů“ z Paříže. K dalším významným úspěchům patřilo vítězství na turnaji Světového festivalu mládeže a studenstva ve Varšavě 1955 a 2. místo na Turnaji tří kontinentů v Paříži 1959. V letech 1951 a 1954 byl také akademickým reprezentantem ČSR se ziskem dvou medailí na Světových akademických letních hrách – stříbrné z Východního Berlína 1951 a bronzové z Bukurešti 1954.

V roce 1961 se rozloučil s vrcholovým volejbalem ve Slavii VŠ Praha, ve stejném roce se podílel na ustavení VŠTJ Slavia MFF Praha, při které založil a dlouhá léta v roli předsedy vedl mimořádně aktivní volejbalový oddíl s několika družstvy mužů a žen. Současně se stal trenérem prvního družstva „Matyků“, za které do roku 1967 ještě hrál a které dovedl až do extraligy s účastí v sezonách 1972/73 a 1974/75. S družstvem začínal v nejnižší pražské IV. třídě (tehdy obvodním přeboru Prahy 1) a postupoval rok co rok vždy o jednu třídu výš až do I. NL. V té pak patřilo pod jeho vedením do roku 1986 k nejlepším, dvakrát zvítězilo a vyzkoušelo si soutěž nejvyšší – vždy s posledním 10. místem a sestupem. Jako ryze amatérský studentský tým nemělo šanci se v konkurenci již poloprofesionálních celků (střediskových či s movitým podnikovým sponzorem za zády) v nejvyšší soutěži udržet.

V roce 1968 se stal asistentem trenéra Karla Lázničky a kondičním trenérem mužské reprezentace ČSSR s výrazným podílem na fyzické přípravě družstva a zisku stříbrné medaile na ME 1971 v Itálii. Ke spolupráci s trenérem Lázničkou se vrátil ještě v letech 1983-86 v roli metodika mužské reprezentace a náleží mu část zásluh také na další stříbrné medaili z ME 1985 v Nizozemsku. V letech 1964-74 vedl akademický výběr mužů ČSSR s dvojicí prvenství (1969 a 1971) na prestižních mezinárodních turnajích akademiků o Pohár 17. listopadu v Praze. Vedl také výběr juniorů ČSSR s 2. místem na zkušebním „nultém“ ročníku MEJ 1965 v Rumunsku. Závěrem je třeba připomenout ještě jeho aktivity funkcionářské, zmíněné již v případě Slavie MFF (předseda oddílu, člen výboru jednoty).

Dlouhá léta (1968-1986) byl členem Trenérské rady a Komise vrcholového sportu, do roku 2006 členem Rady Síně slávy českého volejbalu. Jako lektor se podílel se na školeních trenérů I. až III. třídy a byl spoluautorem několika odborných publikací z oblasti metodiky a tělesné přípravy, ze známějších titulů připomeňme „Trénink odbíjené“ (Klonfar - Malý, STN 1960). Zájemcům nabízíme možnost prohlédnout si Zdeňkův podrobný volejbalový profil z roku 2006 a přidáváme několik historických fotek s komentáři. Druhý snímek v záhlaví byl pořízen v roce 2008 při setkání volejbalových legend v Dolním Poříčí u Strakonic. Při těchto akcích patřil ke stěžejním osobnostem a spolutvůrcům programu. Zemřel nečekaně v březnu 2010 ve věku nedožitých 84 let.

Volejbalisté Sokola Vysočany – Přeborníci ČOS v roce 1947. Zleva stojí Češpiva, Těšitel, Polívka, Malý, Pácalt a Vlháček, v podřepu zleva Stibitz, Čihák a Janoušek.

Základní sestava Slavie VŠ Praha v roce 1955 při Spartakiádním turnaji. Zleva kapitán Zdeněk Malý, Milan Purnoch, Zdeněk Humhal, Miloš Petr, Miroslav Kemel a Josef Musil.

Stříbrný tým ČSSR na MS 1960 v Rio de Janeiro, nahoře zleva trenér Josef Kozák, Šorm, Stolařík, Golian, Malý, Paldus, Musil a Paulus, dole zleva Šmídl, Humhal, Toman, Veselko a Šašinka.

Širší výběr volejbalistů ČSSR pro ME 1971 – zleva stojí trenér Karel Láznička, Němec, Zajíček, Řezníček, Tomáš, Groessl, Fiala, Nekola, Penc a asistent trenéra Zdeněk Malý, dole zleva Koudelka, Petlák, Stančo, Schenk, Pipa, Buman a Vápenka.


ŠlechtaŠlechta Hodslavice80 let Jiřího Šlechty

(*22. 7. 1936),

bývalého extraligového a mezinárodního rozhodčího, držitele Stříbrného odznaku FIVB (1991) a domácích ocenění titulem Vzorný rozhodčí, Medailí V. Spirita a v letošním roce udělením titulu Čestný člen ČVS za dlouholeté rozhodcovské a funkcionářské aktivity.

Pražský rodák s volejbalovými začátky na vojně v Dukle Dubnica n. Váhom (1955-57) a po vojně hráč TJ Petřiny v pražském přeboru I. a II. třídy. V roce 1967 získal základní rozhodcovskou kvalifikaci a zahájil bezmála již 50 let trvající aktivity „muže na empire s píšťalkou“. Domácí extraligu začal řídit v roce 1971 s konečnou bilancí 537 utkání, v roli mezinárodního sudího měl premiéru v roce 1979 na ME juniorů v Portugalsku a celkem odřídil 406 mezistátních či mezinárodních zápasů doma i venku. Samostatně nebo s reprezentačními celky (seniorskými, juniorskými či akademickými) absolvoval 52 výjezdů za hranice a navštívil 27 zemí. S extraligou se rozloučil v roce 1991 utkáním mužů Zbrojovka Brno - ČH Bratislava a ve stejném roce (v obou případech z důvodu dosažení limitního věku 55 let) řízením zápasů ženského Spring Cupu v Turecku.

K akcím nejvýznamnějším patřilo řízení zápasů mužů a žen při ME 1985 v Nizozemsku a ME 1987 v Belgii, utkání MS 1986 žen v ČSSR a zapískal si mj. finále PMEZ žen 1986 ve Švédsku a finále 1. ročníku Superpoháru mužů v roce 1989 v Itálii mezi domácím celkem Maxicomo Parma (vítězem PVP) a CSKA Moskva (vítězem PMEZ). S píšťalkou (které si mimochodem vyrábí z plexiskla sám pro sebe i kamarády z branže) jej mohou ještě dnes potkávat na kurtech účastníci nižších tříd Pražského a Středočeského přeboru, veteránských Mistrovství ČR či AVL a dodnes se těší velkému respektu – stejně jako před lety doma či za hranicemi při vrcholných zápasech.

Již bezmála 25 let pracuje v Komisi společenského významu volejbalu ČVS jako osoba, pověřená stykem s Oddělením historie tělovýchovy a sportu Národního muzea na základě smlouvy o vzájemné spolupráci při shromažďování a uchovávání cenných volejbalových archiválií, získávaných od dobrovolných dárců nebo z pozůstalostí volejbalových osobností. Snímek nalevo v záhlaví je z roku 1989, kdy řídil v Parmě finále Superpoháru mužů, snímek napravo vznikl v červnu loňského roku při výjezdním zasedání KSV ČVS v Hodslavicích, při kterém osvědčil také muzikální talent a znalost starých trempských evergreenů. Známý je také jako vtipný vypravěč nepřeberného množství historek ze života a soudcovské praxe. „Šlechtic“ se prostě v žádném kolektivu neztratí!!

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Saquarema (BRA) - kvalifikace

Schalk / Bourne (USA) – Šépka / Sedlák 2:0 (21:19, 21:17), Šépka / Sedlák – Métral / Jordan (SUI) 2:0 (22:20, 21:15), Schalk / Bourne (USA) –...

 
1. liga mužů - finále

TJ Sokol Dobřichovice – TJ Slavia Hradec Králové 3:1 (20:25, 25:21, 25:23, 25:23), TJ Sokol Dobřichovice – TJ Slavia Hradec Králové 2:3 (22:25,...

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA)

Hermannová / Štochlová – Klinger D. / Klinger R. (AUT) 1:2 (21:23, 23:21, 13:15)

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA)

Ahtiainen / Lahti (FIN) – Hermannová / Štochlová 2:0 (kontumačně), Hermannová / Štochlová – Elize Maia / Thamela (BRA) 2:1 (21:14, 19:21, 16:14)

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA) - kvalifikace

Trousil / Westphal – Schalk / Bourne (USA) 0:2 (11:21, 16:21), Šépka / Sedlák – Ermacora / Waller (AUT) 0:2 (19:21, 19:21)

 
FIVB Beach Pro Tour Elite 16 – Dauhá (QAT)

čtvrtfinále: Mol / Sørum (NOR) – Perusič / Schweiner 2:1 (21:17, 23:21, 15:12)

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018