Červnová jubilea významných osobností ČVS roku 2017

První letní ohlédnutí patří bývalým reprezentantům a v případě dvojice hráček s premiérou jejich volejbalových profilů, uložených současně v bloku Síň slávy – Hráči. První z hráček patřila k oporám reprezentace na přelomu 80. a 90. let minulého století se ziskem dvou medailí na ME a v anketě o nejlepší české volejbalistky 20. století obsadila úctyhodné 5. místo. Druhá hráčka ze stejné generace se po medaili z ME 1987 a po mistrovském titulu s KPS Brno v roce 1990 uplatnila ve Francii, kde od roku 1992 žije. Poslední vizitka je ohlédnutím za hráčem, který patřil mezi první poválečné reprezentanty ČSR po roce 1945. Jedná se o osobnost zapomenutou, jejíž vizitku se podařilo zrekonstruovat s pomocí žijících členů rodiny. Úvodní čtveřici jubilantů přejeme do dalších let především pevné zdraví a životní pohodu do dalších let!

70 let Josefa Fiala

(*1. 6. 1947)

dlouholeté opory RH Praha na přelomu 60. a 70. let minulého století a reprezentanta ČSSR, oceněného titulem Mistr sportu.

Pražský rodák s volejbalovými začátky v Dynamu Ruzyně (trenér Zdeněk Krůta), po vojně v Rudé hvězdě (1966-68) dalších 10 sezon státní zaměstnanec a s výškou 188 cm smečař tohoto pražského policejního klubu, kde hrál pod vedením trenérů Karla Brože, Petra Kopa a Milana Vápenky. Mistr republiky 1972, držitel 5 stříbrných a 3 bronzových medailí z mistrovství republiky z let 1967-1976. Po odchodu z RH několik sezon opora Avie Čakovice v I. NL, později hráč RH Praha B a donedávna Olympu Praha v nižších soutěžích pražského přeboru a na turnajích veteránů.

Do širšího kádru reprezentace ČSSR jej v roce 1969 zařadila trenérská dvojice Karel Láznička - Zdeněk Malý, stal se kvalitním členem výběru v přípravě, ale s nevděčnou rolí „věčného náhradníka“ při vrcholných soutěžích. Nalézáme jej na kolektivních fotkách RD mužů pro ME 1971 v Itálii (odkud naši přivezli stříbrné medaile) nebo OH 1972 v Mnichově s 5. místem. Ani na jedné z těchto akcích si „Laf“ (jak zněla jeho přezdívka) nezahrál. Zahrál si pouze při mezistátních utkáních a na mezinárodních turnajích doma i v zahraničí. Stručný výčet jubilantových aktivit doplňujeme trojicí historických snímků.

Nejstarší je z roku 1967 a na ní část týmu RH Praha v Ústí nad Orlicí po vítězství na Velké ceně orlického průmyslu. Zleva stojí Mejdr, trenér Karel Brož, Štěpánek, Vápenka a Fiala, v podřepu zleva Čermák, Mika, s trofejí Mozr a Penc.

Druhý snímek vznikl při zájezdu reprezentantů ČSSR do Japonska v roce 1969. Nahoře zleva hráči Vápenka, P. Pavlík, Lehký, Tomáš, J. Svoboda, Fiala, M. Řezníček a D. Koudelka. Dole zleva Groessl a Schenk a za místními a našimi funkcionáři uprostřed (lékař Ján Jánošdeák, neznámý a vedoucí výpravy Jaroslav Rozhold) Procházka, Petlák a trenér Karel Láznička.

Poslední snímek je z roku 1976, ze závěru jubilantova působení v RH Praha. Zleva stojí trenér Milan Vápenka, Vondrka, Pitner, Voplatek, Němec, Fiala a Penc, dole zleva Jiránek, Hofman, M. Pavlík, Majer, Řeřábek a Chrpa.

---

60 let Přemysla Bláhy

(*7. 6. 1957)

hráčské legendy Aera Odolena Voda, reprezentanta ČSSR a ČR, Mistra sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Rodák ze Slaného, 203 cm vysoký blokař, objev trenéra „Odolky“ Evžena Kroba v roce 1978 s volejbalovými začátky v nezvykle pozdním věku. První dva roky sbíral zkušenosti v B-týmu Aera Odolena Voda v KP a v roce 1980 (23 letech) naskočil do nejvyšší soutěže. Díky tomu získal přezdívku „Dědek“ již na začátku své volejbalové kariéry.

V rozmezí let 1980-89 a 1992-94 (celkem 11 sezon) hráč Aera Odolena Voda (mistr ČSSR 1987 a 1988), v letech 1988-92 belgického Knack Roeselare (mistr a vicemistr Belgie, vítěz Belgického poháru, 3. místo v PVP), 1994-98 Setuzy Ústí n. Labem (mistr ČSSR 1995, 1997 a 1998) a v letech 1998-2000 Spartaku Perštejn s postupem do nejvyšší soutěže v první sezoně a 4. místem mezi elitou v sezoně druhé. V letech 2000-2005 spolu s Michalkem Nekolou hrající trenér mužů VK Ústí n. Labem s návratem do nejvyšší soutěže v roce 2004. Po roce 2005 několik sezon trenér juniorů VK Ústí n. Labem.

V letech 1984-1995 reprezentant ČSSR a ČR se startem na ME 1985 (stříbrná medaile), na Světovém poháru 1985 v Japonsku (bronzová medaile), na ME 1987 (6. místo) a ME 1995 (9. místo). Premiéru v reprezentaci absolvoval v roce 1984 při zájezdu do USA se startem na předolympijském turnaji v Los Angeles a se lvíčkem na prsou se rozloučil po návratu do reprezentace v roce 1995 startem a 9. místem na ME v Řecku.

Jeho „posedlost volejbalem“ byla neuvěřitelná: s týmem VfB Marktredwitz zvítězil v rozmezí let 1993-2000 sedmkrát v prestižní kategorii Volejbalové Dřevěnice, s týmem Čtveráci Odolena Voda se stal pětinásobným vítězem M-ČR na antuce, neboli Antukové ligy v letech 1994-2005. Je pětinásobným Mistrem ČR veteránů (+40) z let 1997-2005 s týmy Potrubí Praha, Polyglas Rakovník a Čtveráci Odolena Voda a dvojnásobným Mistrem ČR superveteránů (+50) s Krušnohorci Ústí n. Labem v letech 2008-2009. V roce 2008 se vrátil jako hráč do obnoveného VK Odolena Voda a do roku 2010 se snažil družstvu pomoci s návratem do nejvyšší soutěže. Zájemcům nabízíme podrobný volejbalový profil jubilanta s několika vloženými historickými snímky.

---

50 let Ing. Lucie Václavíkové

(*20. 6. 1967)

reprezentantky ČSSR, ČSFR a ČR, trojnásobné vítězky ankety Volejbalistka roku z let 1986-88, držitelky dvou medailí a nejlepší hráčky ME 1987 a ME 1993, Mistryně sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Rodačka z Trutnova se sportovními začátky na ZŠ v Bílině (atletika) a volejbalovými při studiu SPŠ textilní v Liberci. Obojí zásluhou sportujících rodičů a především otce Stanislava, extraligového trenéra Textilany, TU Liberec a juniorek ČSSR. Od 12 let volejbalová žákyně Textilany Liberec, přebornice republiky 1981 a 1982. V letech 1983-84 hrála za Textilanu ligu dorostenek a byla ve výběru juniorek ČSSR (trenér Richard Myslík) se ziskem bronzové medaile na MEJ 1984 ve Francii. Od roku 1985 hráčka extraligových žen Textilany pod vedením otce S. Václavíka (největším úspěchem 3. místo v sezoně 1986/87) a současně členka ženské reprezentace ČSSR. Byla univerzální hráčkou a se svými 184 cm dokázala hrát na všech herních postech. V reprezentaci působila častěji v roli nahrávačky - stěžejního tvůrce hry.

V seniorské reprezentaci byla 10 sezon (1985-1994) a sehrála 364 zápasy, startovala na čtyřech ME se ziskem dvou medailí (bronzové 1987, stříbrné 1993) a dvou MS s dvojicí 9. míst z ČR 1986 a Brazílie 1994. Hrála pod vedením trenérů Vladimíra Hančíka, Josefa Stolaříka, Milana Kafky a jejich asistentů R. Bőnische, M. Ziky a P. Řeřábka. Na obou medailových ME byla vyhlášena nejlepší hráčkou šampionátu a v roce 1987 získala s týmem volejbalistek titul Sportovec roku v kategorii kolektivů.

Čtyři sezony hrála za Italské kluby: v letech 1989-91 za Cislago, v sezoně 1999/2000 za Bergamo (v obou případech v sérii A1) a v sezoně 2000/01 za Firenze v A2. Po návratu do ČR startovala v letech 2001-08 za Technickou univerzitu Liberec, opět pod vedením svého otce a ve snaze pomoci udržet tým v nejvyšší soutěži. Setkala se tam s dalšími reprezentantkami Romanou Kumpochovou-Jedličkovou, Marcelou Ritschelovou a začínající Helenou Havelkovou. Za zajímavost stojí její působení u ženské reprezentace ČR v roli asistentky a tlumočnice trenéra Carla Parisiho v letech 2013 a 2014. Kompletní profil jubilantky lze otevřít ZDE a doplňujeme jej také několika fotografiemi.

Nepříliš kvalitní, ale bohužel jediný snímek juniorek ČSSR - bronzových na MEJ 1984 ve Francii. Lucie Václavíková v horní řadě první zleva s č. 11, vedle ní Leona Goldemundová a s č. 2 Pavlína Šenoldová. Dole s kyticí trenér R. Myslík.

Bronzové volejbalistky ČSSR na ME 1987 v belgickém Gentu. Zleva stojí Václavíková, Šenoldová, ústřední trenér R. Myslík, Dostálová, druhý trenér R. Bőnisch, Trnková, Kumpochová, první trenér J. Stolařík, V. Holubová a lékař T. Marček, v podřepu zleva masér (?), Matějíčková, D. Cuníková, Králová, Krempaská, Goldemundová a S. Mandelová.

Stříbrný výběr volejbalistek ČR+SR v roce 1993 v brněnské hale Rondo po zisku stříbrných medailí – na snímku chybí první trenér Milan Kafka. Nahoře zleva druhý trenér P. Řeřábek, Večerková, Jurášová, Ritschelová, Volicerová, Bajerová a Pechová, dole zleva Václavíková, Vostřejšová, Králová, Štěpančíková, Zimmermannová a Šilhanová.

---

50 let Mgr. Leony Goldemundové

(*26. 6. 1967)

reprezentantky ČSSR, držitelky medaile z ME 1987, osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Narozena v Prostějově v rodině hráče a trenéra OP Prostějov Stanislava Goldemunda, který k volejbalu přivedl obě své dcery (Kateřinu a o 5 let mladší Leonu). Obě oblékly reprezentační dres juniorek ČSSR a obě si zahrály extraligu za ženy KPS Brno. Úspěšnější byla Leona, která s výběrem juniorek ČSSR startovala na 3 šampionátech se ziskem bronzové medaile na MEJ 1984 ve Francii, 10. místem na MSJ 1985 v Itálii a 4. místem na MEJ 1986 v Bulharsku. Vrcholem kariéry 181 cm vysoké blokařky se stal start na ME žen v Belgii v roce 1987 se ziskem bronzové medaile.

Sportovní kariéru zahájila již v 6 letech všeobecnou tělesnou průpravou a pokračovala v družstvu žákyň OP Prostějov pod dohledem trenérů Boba Nového, otce Stanislava a Břetislava Zbořila. Při studiu gymnázia v Olomouci oblékala dres UP v lize dorostenek (trenéři Vladimír Schüller a Jaromír Pavlík) se ziskem titulu Přebornice ČSSR v roce 1984 a následným startem za extraligový tým žen UP v letech 1985-87. V roce 1985 zahájila v Olomouci studium na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého, a když v roce 1986 přestoupila jako hráčka do KPS Brno, studium dokončila na PF Masarykovy univerzity s promocí v roce 1990 jako učitelka pro první stupeň ZŠ. Za KPS hrála nejvyšší soutěž do roku 1992 (trenéři Milan Kafka, od roku 1990 Drahomír Koudelka) se ziskem mistrovského titulu v sezoně 1989/90. V roce 1992 získala angažmá ve Francii, kde byla do roku 1995 oporou RC Cannes s titulem Mistra Francie v roce 1995 a dvojnásobnou účastí ve finále Francouzského poháru v letech 1994-95. Dále oblékala dres US Cagnes (1996-99) a ES Cannet Rocheville (1999-2002) – v obou případech ve druhé nejvyšší soutěži (Nationale 2). Z Francie se domů již nevrátila, od roku 1992 žije v Cannes – tj. v centru Azurového pobřeží (nazývaného též Francouzskou Rivierou). Je svobodnou matkou šestileté Miu a s volejbalem je ve spojení dosud jako administrativní pracovnice regionálního volejbalového svazu. Kompletní profil jubilantky naleznou zájemci ZDE a doplňujeme jej několika fotografiemi klubovými. Snímky s reprezentačními týmy jsou součástí vizitky Lucie Václavíkové, se kterou se potkala jak v juniorské, tak seniorské reprezentaci.

V roce 1985 již jako hráčka UP Olomouc hostovala v celku OP Prostějov při mezinárodním utkání s Voroněží. Při time-outu zleva trenér OP Pavel Navrátil, Kateřina Goldemundová (11), Valentová (8), Leona Goldemundová (4) a Zmeškalová (3).

Záběr z mezinárodního turnaje o Pohár Osvobození v Brně roku 1989 a na něm rovněž při oddechovém času hráčky KPS kolem trenéra Milana Kafky. Ve světlých dresech odleva Kuchariková-Janáčková, Leona Goldemundová (9), Ilona Veselá, Romana Kumpochová-Jedličková (10) a Jana Němcová-Jurášová (11).

Mistrovský celek KPS Brno po zisku titulu v roce 1990. Zleva stojí druhý trenér Zbyhněv Ondráček, člen výboru Milan Novotný, předseda oddíl Jiří Gottwald, Gottwaldová, Němcová-Jurášová, Prokešová, lékař Pavel Homolka, Veselá a první trenér Milan Kafka, klečící zleva (2. řada) Černá, Vostřejšová, Laoubalová, Cvrkalová (s dítětem), Bardiovská, Provazníková a sedící zleva Leona Goldemundová, Kumpochová-Jedličková a Přibylová.

---

Nedožitých 95 let Otty Rybáčka

(*23. 6. 1922, †26. 2. 1986)

jednoho z prvních poválečných reprezentantů ČSR.

Narozen v Novosedlích u Rakovníka, od roku 1928 občan pražských Holešovic, kde zemřel ve věku pouhých 63 let. Absolvent reálného gymnázia na Strossmayerově nám. (maturita 1940), kde se seznámil s volejbalem. Po maturitě se stal úředníkem Nemocenské pojišťovny a po válce Magistrátu hl. m. Prahy. Spolu se svým o rok starším bratrem Josefem začali hrát volejbal závodně za SK Zaměstnanci města Prahy (dále ZMP). Družstvo patřilo za války k nejlepším týmům protektorátní soutěže ČVBS s prvními kurty v areálu Holešovické plynárny, později v zahrádkářské kolonii Domovina na Libeňském ostrově a po válce na Štvanici. Zde získaly volejbalistky ZMS v letech 1945-47 tři mistrovské tituly za sebou.

Otto patřil s výškou 178 cm k nejlepším nahrávačům té doby a již za války reprezentoval Čechy při tradičních a mimořádně prestižních derby Čechy – Morava. V roce 1946 byl zařazen do výběru ČSR pro první mezistátní utkání mužů ČSR a Francie na kurtu Sokola Královské Vinohrady s relativně hladkým vítězstvím 3:0. Družstvo bylo složeno převážně z klubových dvojic smečař-nahrávač a Ottovým smečařem byl spoluhráč ze ZMP Ludva Horák. V roce 1949 byl zařazen do širšího výběru ČSR s přípravou na historicky první Mistrovství světa mužů (a současně první ME žen), které svěřila FIVB Praze. Oba turnaje probíhaly současně na ještě otevřeném Zimní stadionu na Štvanici s trojicí antukových kurtů namísto lední plochy a s návštěvami až 10 tisíc diváků. Do závěrečné dvanáctky pro MS nebyl Otto nominován, přestože trenér reprezentace Jiří Fiedler byl jedním ze zakládajících členů a prvních Ottových spoluhráčů v ZMP. Za Zaměstnance hrál Otto do roku 1951, kdy byl klub zrušen, ženy převedeny do Tatranu Baraba a muži do Tatranu Isoxyl. Ve své poslední sezoně se volejbalisté ZMP probojovali do závěrečného finále MR 1951 v Žilině, kde obsadili 6. místo.

Po únorových událostech 1948 byl Otto přeřazen do výroby a do důchodového věku pracoval manuálně jako topenář podniku PSO - Pražská stavební obnova. V letech 1951-55 byl hrajícím trenérem Tatranu Isoxyl a v roce 1953 si tým vybojoval účast ve zkušebním ročníku celostátní ligy. Kvalifikovalo se do ní 12 družstev: sedm z Čech (kromě Budějovic všechny z Prahy), tři z Moravy, dvě ze Slovenska, a v této konkurenci obsadil Tatran skvělé 4. místo. Na přelomu 50. a 60. let startoval Otto s bývalými hráči ZMP na oblíbených turnajích veteránů a k volejbalu se vrátil ještě na přelomu 60. a 70. let jako trenér dorostenců Lokomotivy Praha, mezi kterými byl i jeho syn Pavel a synovec Ivan. Ohlédnutí končíme čtveřicí historických snímků.

Výběr volejbalistů Čech pro utkání s Moravou v roce 1942. Nahoře zleva Bočan z Plzně, Koutský z Pardubic, Svoboda, Reicho, Klíma a dole Těšitel, Bulena a O. Rybáček – všichni z pražských klubů. Ottovým smečařem byl spoluhráč ze ZMP Jiří Těšitel.

Výběr mužů ČSR, který porazil v srpnu 1946 v Praze 3:0 reprezentanty Francie, považované v té době za nejlepší tým Evropy. Zleva stojí Češpiva (Praha), Valenta (Brno), Koutský (Pardubice) a Svoboda (Praha), v podřepu zleva Chlup (Brno), Vondřich a O. Rybáček (oba Praha), Beneš (Plzeň) a Horák (Praha). Na snímku chybí desátý hráč Reicho (Praha).

Volejbalisté ZMP v roce 1951, - posledním roce své existence se 6. místem na MR. Zleva stojí O. Rybáček, Kamil Otto, Souček, Malypetr, bratři Karel a Zdeněk Neugebauerovi, dole zleva Strachota a Bouchal.

Veteráni ZMP v roce 1958 na turnaji, uspořádaném v rámci otevření volejbalového Stadionu K. Aksamita v Holešovicích. Zleva stojí Horák, Kamil Otto, Fiala, Karel Neugebauer, Bureš a Malypetr, dole zleva Josef a Otto Rybáčkovi a Strachota.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský