14.4.2017

Dubnová jubilea významných osobností ČVS roku 2017

V aprílovém měsíci roku 2017 je třeba pogratulovat k významnému životnímu jubileu trojici osobnosti českého volejbalu. Dvěma bývalým reprezentantům a olympionikům a jednomu z nejdéle působících trenérů v ženské extralize s dalšími aktivitami a úspěchy s reprezentačními týmy juniorek a žen ČR. Zbývající dva medailonky jsou ohlédnutím za osobnostmi zesnulými, které náš volejbal proslavily v minulém století nejen doma, ale i za hranicemi a zaslouží si připomenout. V prvém případě se jedná o dlouholetého významného funkcionáře FIVB, uvedeného v roce 2009 do světové volejbalové síně slávy - Volleyball Hall of Fame. V případě druhém o bývalého slavného reprezentanta a trenéra mužské reprezentace ČSSR. Trojici žijících osob přejeme pevné zdraví, neutuchající elán a pohodu v osobním životě. A věříme, že dvěma z nich jejich stále trvající aktivity ve prospěch volejbalu ještě pár let vydrží!

jubilanti ČVS

Antonín Procházka75 let Antonína Procházky

(*3. 4. 1942),

reprezentanta a olympionika, držitele stříbrné medaile z ME 1967 a bronzové z OH 1968, Mistra sportu, osobnosti Síně slávy českého volejbalu a funkcionáře Klubu českých olympioniků.

Brněnský rodák se sportovními i volejbalovými začátky v Sokole Komárov, resp. Lokomotivě Komárov po roce 1952, dorostenecký přeborník republiky v roce 1960. V roce 1961 byl angažován do prvoligového Spartaku Brno ZJŠ, kde si kromě hrajícího trenéra K. Lázničky zahrál po boku dalších legend brněnského volejbalu předchozích let, jakými byli Handlíř, Lípa, Rusek či Stříbrný. V letech 1962-64 absolvoval vojenskou službu v Dukle Kolín, se kterou získal pod vedením trenéra J. Fučíka v roce 1963 mistrovský titul a stal se členem reprezentační zálohy ČSSR. Po vojně se vrátil do Brna, do klubu již s novým názvem Zbrojovka Brno. V roce 1965 s ním vybojoval svůj druhý titul mistra republiky a v roce 1966 bronzovou medaili za 3. místo. V roce 1967 přijal nabídku konkurenčního Slavoje České Budějovice, od roku 1968 Škody ČB, za kterou hrál nejvyšší soutěž do roku 1978 (svých 36 let). K největším úspěchům Jihočechů patřilo 3. místo v roce 1967 a vítězství v prvním ročníku Čs. poháru v roce 1972. Za podnikový tým Škody ČB pak startoval v celostátní odborářské soutěži a na kurty se vrátil ještě koncem 90. let. V letech 1995-99 získal na M-ČR veteránů (nad 40 let) a M-ČR superveteránů (nad 50 let) s týmem budějovických „vysloužilců“ celkem 6 medailí - 2 zlaté, 2 stříbrné a 2 bronzové.

Od roku 1962 byl členem B-týmu ČSSR se startem na mezinárodních turnajích a v přátelských mezistátních zápasech. V roce 1966 absolvoval pod vedením trenérské dvojice V. Matiášek – O. Kaplan přípravu na pražské mistrovství světa. Do závěrečné nominace se neprobojoval, ale dočkal se ji již v roce následujícím, kdy pomohl výběru ČSSR k zisku stříbrných medailí na ME 1967 v Turecku. Vyvrcholením jeho reprezentační kariéry se stala účast na OH 1968 v Mexiku, odkud naši volejbalisté dovezli bronzové medaile. S reprezentací se rozloučil v roce 1969 startem na dvou významných akcích. Tou první byl 2. ročník Poháru světa v Berlíně (5. místo) a druhou zájezd do Jižní Ameriky se startem na Turnaji pěti kontinentů (2. místo). Skupinu odehrál náš tým v Santiagu de Chile, finále v uruguayském Montevideu.

Při zaměstnání vystudoval trenérskou školu při FTVS UK a se ziskem kvalifikace trenéra I. třídy vedl dvě sezony volejbalisty Škody ČB v bojích o udržení extraligové příslušnosti. Jako rozhodčí dlouhá léta řídil soutěže Jihočeského KVS a v roce 1989 začal působit v Klubu českých olympioniků jako člen předsednictva. Od roku 1990 byl předsedou jihočeské sekce KČO a od roku 2007 je dosud předsedou krajského Nadačního fondu KČO. Zájemci o více informací mají možnost nahlédnout do jubilantova podrobného profilu v Síni slávy, doplněného několika historickými snímky. Fotografie v záhlaví vznikla v září 2016 při setkání mistrů světa 1966 ve Valdštejnském paláci (Senátu ČR), kam byli kromě medailistů pozváni i účastníci závěrečné přípravy.


Stanislav Mitáč55 let Mgr. Stanislava Mitáče

(*8. 4. 1962),

již 27. sezonu trenéra extraligových žen Olympu Praha se ziskem 5 titulů mistra republiky, trenéra reprezentačních výběrů juniorek a žen ČR s bronzovou medailí z ME žen v roce 1997, dlouholetého funkcionáře ČVS – školitele trenérů, člena trenérské a metodické komise, komise mládeže, předsedy trenérské rady dívek.

Narozen v České Lípě s bydlištěm v Zákupech, absolvent strojní průmyslovky v České Lípě (maturita 1981) a pražské FTVS UK se specializací tělesná výchova, branná výchova a trenérství – volejbal (promoce 1986). Diplomovaný trenér volejbalu I. třídy a biatlonu II. třídy s kurzy a osvědčeními maséra, lyžařského instruktora a plavčíka.

Sport jej zaujal již v dětství s aktivitami v kopané, řeckořímském zápase a od 6. třídy ve volejbalu na ZŠ v Zákupech. To vše zásluhou tělocvikáře Zdeňka Klimpery, pod jehož vedením reprezentoval školu při sportovních hrách ještě v atletice, gymnastice a plavání. Při studiu průmyslovky hrál volejbal za dorostence a při studiu VŠ za muže Lokomotivy Česká Lípa (KP I. třídy). V začátcích trenérského působení v RH Praha hrál za B-tým mužů v soutěžích 1. - 3. třídy přeboru Prahy po boku „vysloužilých“ reprezentantů Groessla, Vápenky, Fialy a dalších kdysi prvoligových borců.

Po ukončení VŠ studia absolvoval v letech 1986-87 prezenční vojenskou službu v RH Praha, kde zůstal i po vojně jako zaměstnanec Správy tělovýchovy a vrcholového sportu, později dalších útvarů FMV. Již v době vojny působil u družstva mužů RH jako masér, po vojně začínal jako trenér juniorů se ziskem dvou titulu přeborníka ČSFR v letech 1988-89 (mezi svěřenci pozdější reprezentanti Martin Kop a Mirek Kvapil). V sezoně 1989/90 byl asistentem trenéra Pavla Maye u extraligových žen RH a v sezoně následující již družstvo vedl v roli prvního trenéra. V sezoně 1990/91 s ním vybojoval svůj první mistrovský titul, který byl současně prvním titulem PSK resp. PVK Olymp Praha po změně názvu klubu v roce 1990. O kvalitách jeho trenérské práce svědčí úctyhodná bilance 5 zlatých, 12 stříbrných a 6 bronzových medailí z Mistrovství ČR a ve zbývajících letech skončily jeho svěřenkyně nejhůře na 4. místě – tedy vždy mezi nejlepší čtyřkou. Mezi další úspěchy volejbalistek Olympu lze započítat 2 vítězství v Čs. poháru, 9 vítězství v Českém poháru, účast v prestižních evropských pohárech (Lize mistrů, PMEZ, ve finále Poháru CEV). V roce 2013 dovedl výběr volejbalistek Policie ČR s převahou hráček Olympu k vítězství na policejním Mistrovství Evropy. V letech 1997, 2005, 2013 a 2014 zvítězil v kategorii trenér žen ankety Volejbalista roku.

Jako trenér se v Olympu podílel na výchově více jak 30 reprezentantek ČR (včetně sedmi osobností Síně slávy českého volejbalu) a byly mu svěřeny i reprezentační výběry žen a juniorek ČR. V letech 1995-99 byl asistentem Pavla Řeřábka u RD žen ČR se startem na ME 1995 (9. místo) a ME 1999 (bronzová medaile). V letech 2000-01 byl ve stejné pozici u Miroslava Čady s 9. místem na ME 2001. V letech 2001-05 byl prvním trenérem ženské reprezentace se startem na MS 2002 (17. místo) a ME 2003 (11. místo). V letech 2009-13 byl trenérem RD juniorek (U20) se startem na dvou MS (2 x 11. místo v letech 2009 a 2013) a na ME 2012 (10. místo).

Připomenut je třeba ještě významné aktivity funkcionářské. V letech 1991-2008 byl členem Trenérské a Metodické komise ČVS, v letech 2009-15 členem Komise mládeže a předsedou Trenérské rady dívek. Působil jako externí učitel na Katedře sportovních her FTVS UK (přednášející, vedoucí diplomových prací) a na Vyšší odborné škole ČSTV (vedoucí absolventských prací). Spolupracoval s redakcí sportu ČT jako spolukomentátor volejbalových přenosů, byl a stále je školitelem volejbalových trenérů I. - III. třídy. Výčet jubilantových aktivit a úspěchů doplňujeme několika již historickými snímky. Foto v záhlaví je z MEJ v roce 2012.

První historický snímek pochází z extraligové sezony 1990/91, ve které jubilant převzal ve věku 28 let celek žen Olympu v roli prvního trenéra a dovedl k bronzové medaili za 3. místo. Zleva stojí trenér S. Mitáč, Matějíčková, Kloudová, Jírovcová, Hadryková a Volicerová, zleva v podřepu Elišáková, Melicharová, Bébrová, Zemancová a Musialková.

Na druhém snímku kouč S. Mitáč „v akci“ při jednom z oddechových časů v dnes již rovněž historické hale v Přípotoční ulici ve Vršovicích. Ta vznikla na místě bývalé policejní jízdárny, do provozu byla uvedena v roce 1967 a letos tedy prožívá jubilejní 50. sezonu.

Končíme vítěznou sestavou volejbalistek Olympu v sezoně 2007/08, ve které vybojovaly zatím poslední mistrovský titul. Zleva stojí Bonnerová, Jeřábková, Halbichová, Brejchová, Duspivová, Kočiová, Havlíčková, Pyšková, Sládková, asistent trenéra P. Štulc, vedoucí družstva J. Trochta a prezident klubu V. Pirunčík, v pokleku zleva Šmídová, Háječková, Chroustovská, trenér S. Mitáč, Jakubšová, Neumannová a fyzioterapeut D. Obrda.


Milan Řezníček70 let Ing. Milana Řezníčka

(*22. 4. 1947),

hráčské opory Zbrojovky Brno a na vojně Dukly Liberec, pětinásobného mistra republiky, dvojnásobného vítěze PMEZ, reprezentanta a olympionika ČSSR, oceněného titulem Mistr sportu.

Brněnský rodák, s mládím prožitým v Jihlavě, kde absolvoval ZDŠ a v místním Dynamu zahájil žákovské sportovní aktivity (fotbal, lední hokej). Po návratu do Brna absolvoval gymnázium (maturita 1965) a s pomocí individuálního studijního plánu Strojní fakultu VUT s inženýrským titulem (promoce 1975). Od roku 1974 ženatý, manželka Zdeňka, syn Milan II.(roč. 1977, po otci inženýr), vnuk Milan III. (roč. 2014). Od roku 1976 státní zaměstnanec a od roku 2008 v důchodu.

Volejbalové začátky v roce 1964 ve Slavoji Juliánov pod vedením trenérů R. Šabrňáka (dorost) a J. Bednáře (muži, II. liga). Koncem roku 1968 získal angažmá v extraligové Zbrojovce Zetoru Brno, za kterou odehrál 10 sezon v roli nahrávače s devizou „leváka“ a výšky 185 cm. Pod vedením K. Lázničky získal 4 tituly Mistra ČSSR (1969, 1970, 1971 a 1974) a startoval na 6 finálových turnajích PMEZ. Sehrál při nich 49 zápasů a přispěl k druhému zisku Poháru v roce 1972 a trojici 2. míst v letech 1970, 1971 a 1975. Neméně úspěšnou byla sezona 1975/76, ve které absolvoval prezenční vojenskou službu a v dresu Dukly Liberec získal hattrick v podobě svého pátého titulu mistra republiky, druhého vítězství v PMEZ a prvenství na Mistrovství spřátelených armád. Po vojně odehrál za Zbrojovku ještě 3 sezony, poslední v letech 1978/79.

V době vysokoškolského studia byl akademickým reprezentantem ČSSR se startem na Letní světové univerziádě v Moskvě v roce 1973 (7. místo, trenér J. Stolařík) a na 5 ročních mezinárodního turnaje akademiků o Pohár 17. listopadu v Praze s dvojicí vítězství v letech 1969 a 1971, 2. místem v roce 1973 a dvojicí 3. míst v letech 1970 a 1972 (trenéři Z. Malý a J. Stolařík). V letech 1969-75 byl členem státní reprezentace ČSSR (trenéři K. Láznička a Z. Malý) se startem na 2. ročníku Poháru světa 1969 v NDR (5. místo), MS 1970 v Bulharsku (4. místo) a na OH 1972 v Mnichově (6. místo). Z účasti na medailovém ME 1971 v Itálii jej vyřadilo zranění.

Jubilantův výčet volejbalových aktivit a úspěchů doplňujeme několika historickými snímky, foto v záhlaví je z roku 1972 a z přípravy na mnichovskou olympiádu.

První snímek je z roku 1970 reprezentační výběr ČSSR po vítězství na mezinárodním turnaji o Pohár osvobození Bratislavy. Zleva stojí druhý trenér Zdeněk Malý, Stančo, Němec, Petlák, Groessl, Fiala, Vápenka, D. Koudelka, jeden z organizátorů turnaje MUDr. Ján Jánošdeák a první trenér Karel Láznička, v podřepu zleva Pavel Schenk, P. Pavlík, Tomáš, M. Řezníček a L. Zajíček.

Na dalším snímku z roku 1972 širší 14tičlenný olympijský výběr ČSSR, zleva první trenér K. Láznička, L. Zajíček, Pipa, M. Řezníček, Nekola, Fiala, Groessl, Penc a druhý trenér Z. Malý, v podřepu zleva Stančo, D. Koudelka, Buman, Pavel Schenk, Vápenka, Chrpa a Petlák. Do konečné nominace pro Mnichov se nedostali Buman a Fiala.

Volejbalisté Zbrojovky Brno v mistrovské sezoně 1973/74. Nahoře zleva trenér K. Láznička, Z. Cikrdle, Švestka, Bučík, Petlák, M. Turek, M. Řezníček, Vykydal a asistent trenéra J. Hrazdíra, dole zleva D. Koudelka, Reich, Čapka, Čada, Olšan a Šimáček.


František StibitzNedožitých 100 let doc. Františka Stibitze

(*15. 4. 1917, †3. 3. 2008),

významného volejbalového teoretika, metodika a funkcionáře ČSVS, dlouholetého člena, sekretáře a prezidenta Komise pravidel FIVB, Čestného člena ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu a v roce 2011 uvedeného „in memoriam“ do světové síně slávy - Volleyball Hal of Fame.

Kolínský rodák a patriot, hráč, trenér, funkcionář a tvůrce poválečných úspěchů kolínského basketbalu a volejbalu. Od dětství zapálený sportovec, člen Sokola Kolín s letními aktivitami v atletice a odbíjené a zimními v košíkové a ledním hokeji (za války kapitán týmu AFK Kolín).

Ve volejbalu hráč YMCA Praha a Masarykovy studentské koleje v době válkou přerušeného studia na Filozofické fakultě UK (1937-39), za války SK Slavia Praha a AFK Kolín, po válce Sokola Vysočany (přeborník ČOS 1947). Kromě šestek hrál také debly a ve dvojici se J. Zochem a A. Kubrovou (později manželkou) patřil k nejlepším v republice. Po válce se zasloužil o obnovení M-ČSR v deblu dvojic a mixů, na kterých startoval se svou ženou až do roku 1954. Nejúspěšnějším však byl v basketbalu (YMCA a Uncas Praha, za války AFK Kolín, po válce Sokol Pražský a SK Slavia) se ziskem titulů mistra Evropy ze Ženevy 1946 a akademického mistra světa z Paříže 1947. Za války se seznámil a začal věnovat také judu (v té době jiu-jitsu), byl držitelem I. Danu, přeborníkem ČOS a mistrem ČSR 1948 v těžké váze. Některé z prvků pádové techniky judistů přenesl i do volejbalové metodiky (vybírání míče jednoruč bočním pádem).

Po válce se přestěhoval z Kolína na pražskou Letnou, v roce 1947 dokončil vysokoškolská studia a s aprobací středoškolského profesora tělesné výchovy zahájil přes 30 let trvající dráhu vysokoškolského učitele na Pedagogické fakultě a později na Katedře sportovních her FTVS UK. Současně začal působit jako rozhodčí a funkcionář několika svazů (basketbal, volejbal, judo). Připomeňme jeho významné aktivity volejbalové. V roce 1959 vedl prvoligový tým volejbalistek Slavoje Praha a v letech 1964-65 volejbalovou reprezentaci mužů Egypta, která rok po jeho odchodu zvítězila v Panarabských hrách. V letech 1961-71 byl předsedou Ústřední metodické komise a Ústřední trenérské rady ČSVS a v roce 1966 byl pražským kongresem FIVB zvolen do její Komise pravidel (CLJ). V roce 1969 se stal sekretářem, v roce 1970 viceprezidentem a v letech 1978-80 prezidentem CLJ a současně členem správní rady FIVB. Od roku 1970 byl také členem komise rozhodčích a řídících jury významných světových soutěží počínaje MS 1970 v Bulharsku a konče olympijským turnajem v Moskvě 1980. Za jedinečný a významný je dodnes považován jeho návrh nové koncepce pravidel a jejich komplexní přepracování, schválené kongresem FIVB v rámci OH 1980. Významná byla také jeho činnost publikační, ze které jmenujme alespoň metodickou „kuchařku“ ODBÍJENÁ z roku 1958. V kompletním překladu byla později vydána v NDR, Rumunsku a SSSR, ve zkrácené autorské verzi v Brazílii, Nizozemsku, Polsku a NSR. V roce 1968 se dočkala zásluhou vydavatelství Olympia domácí reedice, doplněná novými metodickými poznatky autora. Zájemcům nabízíme podrobný Františkův profil a přidáváme pár historických fotografií. Snímek v záhlaví vznikl koncem roku 2007 při setkání jubilantů ČVS, tedy v roce, kdy doc. Stibitz oslavil 90. narozeniny. Již byl odkázán na invalidní vozík a krátce nato (v březnu 2008) volejbalovou rodinu opustil.

Na snímku z válečných 40. let František Stibitz (č. 8) při oblíbeném deblu ve dvojici s další legendou kolínského volejbalu - smečujícím Jaroslavem Fučíkem.

Volejbalisté Sokola Vysočany v roce 1947, ve kterém získali v Nymburku titul Přeborníka ČOS. Zleva stojí Češpiva, Těšitel, Polívka, Malý, Pácalt a Vlháček, dole zleva Stibitz, Čihák a Janoušek.

S hráčskou volejbalovou kariérou se rozloučil v roce 1949 v Kolíně v přátelském mezistátním utkání ČSR – Maďarsko. Na akci nedorazil jeden z nominovaných hráčů a v roli náhradníka reprezentační dres oblékl František. V té době se hrál systém dvojic a mistrovský Sokol Kolín měl v nominaci dvě. První tvořil nahrávač Linke (č. 3) se smečařem Tesařem (č. 7), druhý nahrávač Stibitz (č. 8) se smečařem Fučíkem. Ten na snímku chybí a pravděpodobně byl v roli kapitána našeho výběru u losování.

Snímek poslední vznikl v rámci kongresu FIVB v Římě v roce 1978, při kterém byl F. Stibitz uveden do funkce prezidenta Komise pravidel (CLJ). Zleva stojí F. Schmied – pokladník FIVB, mad. Canafe – sekretářka FIVB, P. Lang - člen CLJ a F. Stibitz.


Josef BrožNedožitých 90 let Josefa Brože

(*24. 4. 1927, †19. 3. 2006),

sedminásobného mistra republiky, reprezentanta a reprezentačního trenéra mužů ze 7 medailemi z ME a MS (5 hráčskými a 2 trenérskými), Zasloužilého mistra sportu, Zasloužilého trenéra a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Narozen v Radotíně u Prahy, ale od 4 let žil s rodiči a o dva roky starším bratrem Karlem (další z legend čs. volejbalu) na pankráckém sídlišti ŽIVOT. V místním Sportovním a společenském klubu začali s Karlem sportovat (basket, fotbal, stolní tenis), od roku 1942 hráli závodně volejbal za tým dorostenců, v roce 1944 za B-tým mužů a od roku 1945 patřili k oporám prvního týmu SSK Život se ziskem titulu Mistra ČSR v roce 1947. V roce 1949 byl povolán na vojnu do výběrového armádního celku ATK Praha, kde vystřídal staršího bratra Karla, a kde v roli hrajícího trenéra zůstal i po vojně. V letech 1950-55 s družstvem nabitým reprezentanty ČSR vybojoval 6 mistrovských titulů se změnou názvu klubu na ÚDA Praha v roce 1953 a Dukla Praha v roce 1957. Po převelení volejbalového oddílu Dukly do Kolína po skončení soutěže 1957 odešel z armády a v roli hrajícího trenéra Sparty Praha (v té době Spartaku ČKD Sokolovo) s účastí ve druhé nejvyšší soutěži – 2. lize.

Reprezentační dres oblékli s bratrem Karlem poprvé v roce 1947 v týmu „Lvíčat ČSR“, který porazil výběr mužů Prahy v předzápase prvního poválečného mezistátního utkání volejbalistů ČSR – Francie v Praze na Vinohradech. V letech 1948-56 pak vybojovali bratři Brožové celkem 5 medailí: v roce 1948 se stali v Římě při premiéře evropského šampionátu Mistry Evropy a s reprezentací se rozloučili titulem Mistrů světa v roce 1956 v Paříži. Zbývající tři stříbrné medaile získal Josef na MS 1949, ME 1950 a MS 1952. Nominován nebyl na ME 1955, kde bratr Karel přispěl k druhému evropskému primátu.

Po MS 1960 vystřídal u mužské reprezentace trenéra Josef Kozáka a výběr ČSSR vedl naposledy při OH 1964 v Tokiu s volejbalovou premiérou, při které naši volejbalisté vybojovali stříbrné medaile. Další stříbrnou medaili pod vedením „Šalamouna“ (jak zněla Josefova trenérská přezdívka) vybojovali naši volejbalisté na MS 1962 v Moskvě a 5. místo na ME 1963 bylo považováno za „propadák“. V těchto letech (1961-64) vedl současně tým mužů Dynama Praha 7 Doprava, resp. Lokomotivy Praha se ziskem mistrovského titulu v roce 1962 a 3. místem v roce 1964. V letech 1965-69 vedl reprezentační tým Tuniska s vítězstvím na prestižních severoafrických sportovních hrách Maghrebo. Také v tomto případě je k dispozici podrobný volejbalový profil J. Brože s několika historickými fotografiemi, snímek v záhlaví je z roku 1962.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Saquarema (BRA) - kvalifikace

Schalk / Bourne (USA) – Šépka / Sedlák 2:0 (21:19, 21:17), Šépka / Sedlák – Métral / Jordan (SUI) 2:0 (22:20, 21:15), Schalk / Bourne (USA) –...

 
1. liga mužů - finále

TJ Sokol Dobřichovice – TJ Slavia Hradec Králové 3:1 (20:25, 25:21, 25:23, 25:23), TJ Sokol Dobřichovice – TJ Slavia Hradec Králové 2:3 (22:25,...

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA)

Hermannová / Štochlová – Klinger D. / Klinger R. (AUT) 1:2 (21:23, 23:21, 13:15)

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA)

Ahtiainen / Lahti (FIN) – Hermannová / Štochlová 2:0 (kontumačně), Hermannová / Štochlová – Elize Maia / Thamela (BRA) 2:1 (21:14, 19:21, 16:14)

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA) - kvalifikace

Trousil / Westphal – Schalk / Bourne (USA) 0:2 (11:21, 16:21), Šépka / Sedlák – Ermacora / Waller (AUT) 0:2 (19:21, 19:21)

 
FIVB Beach Pro Tour Elite 16 – Dauhá (QAT)

čtvrtfinále: Mol / Sørum (NOR) – Perusič / Schweiner 2:1 (21:17, 23:21, 15:12)

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018