Lednoví jubilanti z řad osobností ČVS

Otevíráme další ročník tradičních „ohlédnutí“ za významnými osobnostmi našeho volejbalu, které se letos dožívají (nebo by se dožily) významného životního jubilea. Ohlédnutí lednové patří dvojici významných funkcionářů a dvojici hráčů, kteří pomáhali šířit slávu českého volejbalu doma i za hranicemi. Funkcionář zesnulý je osobností Síně slávy ČVS, byl jedním z předsedů ČsVS a předsedou Komise sportovní organizace FIVB. Funkcionář žijící je držitelem titulu Čestný člen ČVS, byl dlouholetým předsedou a manažérem VK Královo Pole se zásluhami na zisku řady mistrovských titulů družstev žen a juniorek KP. Zesnulá hráčka je osobností Síně slávy ČVS za zisk bronzové medaile na ME 1967 a zahrála si na mexické olympiádě se 6. místem. Hráč žijící oblékl reprezentační dres juniorů, B-týmu mužů a výběru železničářů ČSSR a zviditelnil se také jako jeden z našich prvních „legionářů“ v Belgii – nejdříve jako hráč, později i jako trenér. Dvojici žijících jubilantů přejeme do dalších let především co nejméně zdravotních problémů a pohodu v osobním životě!

85 let Ing. Miroslava Jaskulky

(*2. 1. 1935)

Rodák z Kuřimi, které zůstal věrný po celý život. S volejbalem začínal v 15 letech jako dorostenec Jiskry Veverská Bitýška a od 17 let hrál závodně ještě basketbal, házenou a lední hokej. Po zahájení vysokoškolského studia v Brně se věnoval převážně lednímu hokeji a v dresu KPS a ZKL Brno si zahrál nejvyšší soutěž. K volejbalu se vrátil v roce 1964 jako nahrávač Kuřimi, I. Brněnské a naposledy Baníku Tišnov ve 2. lize. V roce 1970 získal kvalifikaci trenéra II. třídy a následných 20 let působil jako trenér družstev mládeže a dospělých v Tišnově a Kuřimi.

V roce 1990 se stal členem VK Královo Pole, kterému do roku 2009 věnoval svůj volný čas, od roku 1995 ve funkci prezidenta a manažera. Současně pracoval ve svazových orgánech na okresu a na kraji: 5 let byl předsedou OVS Brno-venkov a řadu let pracoval v Trenérské radě Jihomoravského KVS. Na celostátní úrovni působil v Asociaci volejbalových klubů žen při ČVS - v roce 2004 jako místopředseda, v roce 2005 jako předseda, a od tohoto roku byl členem Výboru ČVS.

V době jeho předsednictví a manažerských aktivit ve VK Královo Pole vybojovaly volejbalistky 5 zlatých, 4 stříbrné a 3 bronzové medaile, vyhrály 4 x Československý a 4 x Český pohár. Také juniorky KP patřily v té době k nejlepším s řadou titulů a dalších medailí. Jako manažer se zasloužil o vybudování sportovní haly KP ve Vodové ulici (při výstavbě stavbu dozoroval) a podílel se na organizaci mezinárodních turnajů žen (Spring Cup, CocaCola Cup) a evropských šampionátů, které se v Brně uskutečnily. Bylo to MS juniorek v roce 1991, ME žen v letech 1993 a 1997 a ME juniorů v roce 1998 se ziskem tří medailí našimi reprezentanty.

Za dlouholetou obětavou činnost ve volejbalovém hnutí byl v roce 2005 oceněn Medailí O. Koutského, v roce 2010 Medailí Vl. Spirita, v roce 2015 titulem Čestný člen ČVS a je držitelem titulu Čestný předsedou VK Královo Pole.

Zájemcům nabízíme možnost podívat se na jubilantův profil, natočený ČT pro Volejbalový magazín z 30. 1. 2017.

---

Nedožitých 95 let Jaroslava Vévody

(*3. 1. 1925, †23. 5. 1991)

Narozen ve Vídni českým rodičům, absolvent reálného gymnázia a po válce Přírodovědecké fakulty UK, povoláním učitel tělocviku. V rámci základní vojenské služby absolvoval v roce 1948 kurz pro osvětové (rozuměj politické) pracovníky MNO a v lednu 1949 byl přidělen k výběrovému Armádnímu tělocvičnému klubu (ATK) v Praze. Při pražských volejbalových šampionátech v září 1949 (I. MS mužů a I. ME žen) se jako osvětový pracovník podílel na závěrečné přípravě obou našich výběrů. Po vojně působil do roku 1956 dál v různých funkcích v armádní tělovýchově. V letech 1956-57 byl vedoucím sportovního oddělení Státního výboru pro tělovýchovu a sport (předchůdce ČSTV) a v letech 1957-69 vedoucím Oddělení olympijských sportů při ÚV ČSTV.

Na domácí volejbalové scéně byl předsedou Mezinárodní komise ČsVS (1964-68) a následně i předsedou svazu (1968-70), na mezinárodní scéně viceprezidentem FIVB (1961-72) a předsedou Komise sportovní organizace FIVB (1966-72). Po srpnových událostech roku 1968 neprošel sítem kádrových prověrek a byl z ČSTV „odejit“. Pár let ještě udržel funkce v ČsVS a FIVB, ale v roce 1972 již postupující politická „normalizace“ zasáhla i do těchto aktivit a ze všech volejbalových funkcí byl odvolán. Po roce 1989 byl symbolicky rehabilitován a poslední roky života zastupoval Českou a Slovenskou federaci volejbalu v Československém olympijském výboru.
Zájemcům nabízíme jeho profil v rubrice Síň slávy – funkcionáři, doplněný několika historickými fotografiemi

---

Nedožitých 80 let Jitky Senecké

(*11. 1. 1940, †14. 12. 2013)

Rodilá Pražačka, 165 cm vysoká nahrávačka a vynikající hráčka v poli s přezdívkou „Sendy“ začínala s volejbalem ve Stadionu Mládeže, odkud přešla do Žižky Praha. V letech 1957 a 1958 získala se staršími dorostenkami tohoto oddílu pod vedením Miloslava Novotného dva tituly Přeborníka ČSR a v roce 1958 již pendlovala do druholigového družstva žen. Tam ji v roce 1961 objevil státní trenér Metoděj Mácha a přivedl do prvoligového Slavoje Praha, jehož družstvo žen trénoval. Ve Slavoji byla stěžejní nahrávačkou do roku 1968, ve kterém přešlo takřka kompletní družstvo s trenérem Máchou do Rudé hvězdy Praha. Nejvyšší soutěž však zůstala Slavoji a nový tým RH s řadou reprezentantek si musel návrat mezi elitu znovu vybojovat. S vrcholovým volejbalem se „Sendy“ rozloučila v EXL sezoně 1970/71 se 3. místem pod vedením Jiřího Novotného. S výkonnostním volejbalem se rozloučila po několika sezonách působení na Albertově ve Slavii MFF Praha se startem v NL.

V ženské reprezentaci ČSSR byla v letech 1967-68, v roce 1967 přispěla k zisku bronzových medailí z ME v Turecku a v roce 1968 k 6. místu na OH v Mexiku - v obou případech pod vedením M. Máchy a S. Šnebergera. Zemřela po dlouhodobých zdravotních potížích s pohybovým aparátem, jako svobodná a zcela opuštěná. O jejím nečekaném odchodu se spoluhráčky dozvěděly až s několikaměsíčním zpožděním, když se jí snažily kontaktovat a pozvat na jedno ze svých setkání. Zájemcům nabízíme její profil v rubrice Síň slávy – Hráči, doplněný několika historickými fotografiemi.

---

75 let Zdeňka Míky

(*14. 1. 1945)

Pražský rodák, 196 cm vysoký smečař s přezdívkou „Man“ se seznámil s volejbalem při tělocviku v 7. a 8. třídě ZŠ a ve volejbalu a lehké atletice pak reprezentoval SPŠ strojní v Preslově ulici na Smíchově při Sportovních hrách mládeže. Od 15 do 17 let hrál závodně basketbal za dorost Slavie VŠ Praha a ve volejbalu byl registrován až v roce 1963 jako dorostenec TJ Libeň – Loděnice (dnes Meteor Praha) s účastí v DL. Následující desetiletou hráčskou kariéru ve vrcholovém volejbalu odstartoval v roce 1964, postupně oblékal dres Lokomotivy Praha (3. místo v roce 1964), Rudé hvězdy Praha (2. a 3. místo v letech 1967 a 1968), Spartaku Potrubí, Anderlechtu Brusel (mistr Belgie 1971), Slavie MFF Praha a opět Potrubí. V národním podniku Potrubí resp. Sigma pracoval až do důchodového věku, do roku 1987 hrál a později družstvo volejbalistů podnikové TJ trénoval. Volejbal hrál závodně do svých 60 let, v závěru v nižších soutěžích pražského přeboru za RH Strašnice, Meteor Praha a Páča Maniny.

A také na desítkách osadních turnajů a v soutěžích veteránů. V roce 1999 získal s družstvem Slavoj Břevnov titul Mistra ČR v I. ročníku MR hráčů nad 50 let – tzv. superveteránů. V závěru hráčské kariéry začal působit jako rozhodčí, je držitelem kvalifikace rozhodčího III. třídy a dodnes řídí zápasy nižších pražských soutěží.

Reprezentační dres ČSSR oblékl při třech příležitostech. Poprvé v roce 1965 na zkušebním (tzv. nultém) ročníku juniorského ME v rumunské Braile, na kterém náš výběr pod vedením Zdeňka Malého skončil na 2. místě po finálové prohře s Rumunskem. Podruhé po návratu z Belgie v roce 1972 si v dresu B-týmu ČSSR zahrál na mezinárodním Poháru osvobození Bratislavy (trenérem opět Z. Malý) a v roce 1975 reprezentoval ČSSR na Mezinárodním turnaji železničářů v bulharské Sofii se 4. místem (trenér M. Douša).

V letech 1977-79 se vrátil do Belgie jako hrající trenér mužů Machelenu Brusel. Byl držitelem kvalifikace trenéra II. třídy a v Belgii absolvoval trenérský kurz se ziskem licence FIVB. Kromě Potrubí trénoval v letech 1994-97 v NL muže TJ Praga Praha, za které hrál jeho syn Tomáš.

Závěrem je třeba dodat, že jubilantovi synové Tomáš (*1969) a Zdeněk junior (*1972) byli také kvalitními volejbalisty a tomuto sportu se věnují i jeho dvě vnoučata Tomáš junior (*1989) a Markéta (*2005). Starší syn Tomáš oblékal na konci 80. let reprezentační dres juniorů ČSSR a medailonek volejbalové rodiny Míkových se v průběhu tohoto roku stane součástí cyklu článků „České volejbalové klany“.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský