S končícím rokem 2018 končí i seriál „měsíčních ohlédnutí“ za jubilanty z řad významných osobností ČVS. V prosinci vzpomeneme na jediného jubilanta, jednoho z významných aktérů „zlaté éry“ československého volejbalu, který svou desetiletou reprezentační kariéru odstartoval v roce 1955 titulem Mistra Evropy z Bukurešti a ukončil stříbrnou medailí na olympijském turnaji v Tokiu 1964. Jsou tomu tří roky, co nás opustil po několikaletém nerovném souboji s Parkinsonovou chorobou. Dalšími adepty na prosincový medailonek byli Josef Pick (1958*) – hráč Chemičky Ústí a Dukly Liberec, účastník OH 1980 v Moskvě a Věra Tichavová roz. Klímová (*1953) – hráčka RH Praha, reprezentantka ČSSR se startem na MS 1974 a ME 1975. Prvně jmenovaného jsme nedohledali (přestěhoval se neznámo kam) a Věrka s volejbalovou přezdívkou „Anděl“ se ze setkání jubilujících reprezentantů v červnu 2018 omluvila a požadované údaje dodnes neposlala. Přesto si oba naši gratulaci k životnímu jubileu zaslouží a do dalších let jim přejeme především pevné zdraví a životní pohodu.
(*30. 12. 1933, †24. 11. 2015)
s výškou 192 cm smečař dorostenců Sokola Michle a mužů Slavie VŠ Praha – pětinásobný mistr a čtyřnásobný vicemistr republiky, hrající trenér celků Salvarini Parma a Petrarca Padova v italské sérii A1. Reprezentant a olympionik ČSR a ČSSR, držitel 2 zlatých a 3 stříbrných medailí z vrcholných mezinárodních soutěží a akademický mistr světa z univerziády v Torinu 1959. Trenér dorostenek Slavie Praha IPS a juniorek ČSSR, funkcionář Mezinárodní komise Čs. volejbalového svazu, držitel titulu Zasloužilý mistr sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu.
Pražský rodák se sportovními a volejbalovými začátky v Sokole Michle a na reálném gymnáziu v Ohradní ulici. Se školním výběrem pod názvem Gymnázium Budějovická získal v roce 1952 ve Vlašimi titul Přeborníka ČSR kategorie starších dorostenců. Jeho prvními volejbalovými vzory byli hráči pankráckého Sportovního a společenského klubu (SSK) Život – Mistři ČSR 1947. Mezi nimi bratři Karel a Josef Brožovi, Paldus, Reicho a také starší bratr Miloslav Humhal, později významný funkcionář našeho svazu a FIVB. Volejbalisté Života byli v rámci sjednocení tělovýchovy v roce 1948 začleněni do Sokola Michle, kam Zdeněk od dětství docházel a kde získal všeobecnou sportovní průpravu. S nástupem na VŠ byl v rámci další reorganizace tělovýchovy v roce 1952 donucen svůj mateřský klub opustit a stát se členem „resortního“ vysokoškolského DSO Slavia VŠ Praha. Měl štěstí v tom, že se na kurtech Albertova sešla výborná parta mladých talentovaných hráčů, která v roce 1956 sesadila z ligového trůnu armádní tým ÚDA Praha, do roku 1964 patřila k největším favoritům 1. celostátní ligy a stala se zásobárnou čs. reprezentace (Chour, Kemel, Malý, Musil, Purnoch, Perušič, Šmídl, Melíšek aj.). Zdeněk patřil 14 let mezi trvalé opory Slavie, se kterou vybojoval v letech 1956-1959 a 1964 pět mistrovských titulů a v letech 1960-63 čtyři tituly „vicemistra“.
V letech 1953-1964 oblékal dres se lvíčkem na prsou a z prestižních mezinárodních soutěží si přivezl 5 medailí – 2 zlaté a 3 stříbrné, z nichž za nejcennější považoval medaili stříbrnou z první „volejbalové“ olympiády v Tokiu 1964. Dále to byl druhý titul Mistra Evropy z roku 1958 v Praze a 2 stříbrné medaile z MS 1960 v Rio de Janeiro a MS1962 v Moskvě. K dalším významným trofejím patřil titul Akademického mistra světa z Letní světové univerziády 1959 v italském Torinu. V roce 1967 se Zdeněk a jeho spoluhráč ze Slavie VŠ Praha Antonín Viche stali prvními československými volejbalisty v italské sérii A1. Zdeněk nikoliv prostřednictvím PZO Pragosport, jak bylo v těchto dobách obvyklé, ale do Itálie vycestoval pracovně jako zaměstnanec Chemoprojektu. Volejbalové angažmá v Salvarini Parma v sezoně 1967/68 (2. místo v sérii A1) mu domluvil Doc. Josef Kozák – jeho bývalý klubový a reprezentační trenér, v té době trenér italské reprezentace mužů a akademiků. Následovalo tříleté působení v klubu Petrarca Padova v letech 1968-71, kterým v roli hrajícího trenéra pomohl k postupu do série A1. Po návratu z Itálie se ujal jako trenér starších dorostenek Slavie Praha IPS (za které hrála jedna z jeho dcer) a v roce 1978 vedl krátce výběr juniorek ČSSR. V letech 1984-86 byl členem Mezinárodní komise Čs. volejbalového svazu a předsedou mezinárodní sekce Organizačního výboru MS žen v roce 1986 v Praze. Zájemcům nabízíme podrobný Zdeňkův profil s několika historickými fotografiemi. První z portrétů v záhlaví je z roku 1968 (kdy oblékal dres Padovy), druhá ze setkání volejbalových “legend“ v Dolním Poříčí u Strakonic v roce 2011 a doplňujeme je dvojicí vložených snímku.
Na prvním parta olympioniků – medailistů z OH 1964 a 1968 – při jedné z akcí Klubu českých olympioniků v pražské Masarykově koleji v roce 2011. Zleva stojí Smolka, Perušič, Kop (†2017), Šmídl, Schenk, Svoboda, Musil (†2017), Čuda a Humhal (†2015), dole zleva Groessl, Šorm, Procházka a Toman (†2018).
Na druhém snímku manželské páry Eva a Josef Musilovi a Svatava a Zdeněk Humhalovi při setkání stříbrných volejbalistů ČSSR z Tokia 1964 po 50 letech, které 22. října 2014 zorganizoval ČVS v hotelu Questenberk na pražském Pohořelci.
Autor: Zdeněk Vrbenský
finále: Oliva / Kurka – Buytrago / Varga (PHI) 2:1 (16:21, 21:16, 15:13) semifinále: Mermer / Sacit (TUR) – Oliva / Kurka 0:2 (20:22, 17:21)
muži: SKV Ústí nad Labem – TJ Sokol Dobřichovice 1:3 (25:21, 5:25, 24:26, 21:25) stav série 0:1 ženy: TJ Sokol Šternberk – VK Madeta České...
chlapci – Đakovica (KOS): Česko – Kosovo 3:0 (25:11, 25:17, 25:16) dívky - Vrnjačka Banja (SRB): Severní Makedonie – Česko 0:3 (16:25, 16:25,...
Challenge – Guadalajara (MEX): Kotnik / Lovsin (SLO) – Hermannová / Štochlová 2:1 (10:21, 21:16, 15:12) Futures – Nuvali(PHI): Liepa /...
Challenge – Guadalajara (MEX): Liliana / Paula (ESP) – Hermannová / Štochlová 2:1 (9:21, 21:13, 15:6) Futures - Nuvali (PHI): Gottsu / Shoji...
dívky - Vrnjačka Banja (SRB): Česko – Srbsko 2:3 (25:17, 22:25, 22:25, 25:23, 10:15) chlapci – Đakovica (KOS): Česko – Dánsko 3:0 (25:22,...