Únoroví jubilanti roku 2018 z řad osobností ČVS

V druhém měsíci nového roku je třeba pogratulovat k významnému životnímu jubileu trojici známých osobností českého volejbalu. Poprvé a s menším zpožděním bývalému ligovému hráči, později extraligovému trenérovi a dosud funkcionáři ČVS, přestože jej souží problémy s páteří a pohybovým aparátem. Podruhé funkcionářské legendě našeho mládežnického volejbalu, která si dosud žádné neduhy k tělu nepustila, přestože je ještě o pár let starší, než oslavenec prvý. Třetí ohlédnutí patří bývalé reprezentantce a olympioničce, která volejbal sleduje již pouze na televizní obrazovce a jeho kvality a měnící se podobu rozebírá s bývalými spoluhráčkami při akcích Klubu českých olympioniků. Do dalších let přejeme této trojici co nejvíce životní pohody, optimizmu a hlavně pak zdraví, sloužící alespoň tak, jako dosud.

80 let Jiřího Eberta

(*3. 2. 1938)

prvoligového hráče Dynama a Sparty Praha, v letech 1979-85 druhého trenéra extraligových mužů RH Praha se ziskem 3 mistrovských titulů, v roce 1991 jednoho ze zakladatelů a dlouholetých funkcionářů Čs. a České asociace beachvolejbalu, držitele Medailí Dr. Otakara Koutského a Ing. Vladimíra Spirita.

Pražský rodák s volejbalovými začátky na ZŠ v Holešovicích (dnes Ortenově náměstí), vítěz Sportovních her pražské mládeže v roce 1953 pod vedením tělocvikářky a v té době reprezentantky Boženy Lútočkové. Vítězný tým žáků přivedla na libeňský Starý ostrov do volejbalového oddílu Dynama Slavie Praha. S družstvem dorostenců Dynama pod vedením trenéra Jaroslava Kunce vyhrál v roce 1956 Velkou cenu Prahy (poprvé pořádanou v kategorii dorostu) a na Přeboru ČSR skončil na 3. místě. S výškou 180 cm se stal uznávaným nahrávačem, v roce 1957 byl zařazen do ligového družstva mužů a do juniorského výběru Prahy a ČSR. Vojnu absolvoval v letech 1958-60 v RH Děčín se startem v KP, po vojně se vrátil do Dynama, za které hrál nejvyšší soutěž do roku 1963. Dalších 6 sezon (do roku 1969) oblékal dres Sparty Praha resp. v té době Sparty ČKD Sokolovo (trenér Jiří Jonáš). Po sestupu z 1. celostátní ligy v roce 1964 družstvo hrálo 2. ligu s postupem do nově ustavené ČNL v roce 1969. To již působil v roli hrajícího trenéra s trenérskou kvalifikací 2. třídy.

V letech 1960-62 byl členem B-týmu ČSSR, se kterým sehrál několik mezistátních zápasů doma i v zahraničí. Po zrušení volejbalového oddílu Sparty v roce 1969 přešel s týmem mužů do Tatry Smíchov a družstvo se startem ve 2. lize vedl do roku 1974. V letech 1979-85 byl asistentem trenéra Zdeňka Pommera u mužů SVS MV při RH Praha s podílem na zisku 3 mistrovských titulů v letech 1982, 1984 a 1985, titulu vicemistra v roce 1979 a 3. místa v roce 1983. V roce 1985 přenechal post druhého trenéra Milanu Žákovi a Rudé hvězdě Praha (od roku 1990 Olympu Praha) zůstal věrný až do roku 2015 postupně jako vedoucí družstva mužů, vedoucí družstev juniorů a juniorek, a naposledy jako správce haly Olympu v Přípotoční ulici. V 80. letech byl členem Hospodářské komise svazu a zajišťoval oblečení mužské a ženské reprezentace. V roce 1991 se podílel na založení Československé a v roce 1993 České asociace beachvolejbalu, v letech 1990-2003 byl členem výboru a jedno volební období místopředsedou ABV. V roce 2002 byl kooptován do Rady Síně slávy českého volejbalu coby „expert“ na beach a dosud je členem Komise společenského významu ČVS, pod kterou byla Rada SSČV se statutem subkomise začleněna. V letech 2005-2017 současně pracoval v Disciplinární komisi ČVS. Do Zlaté knihy volejbalu přispěl kapitolou, věnovanou našemu beachvolejbalu. Fotografie, vložené do jubilantova medailonku v roce 2013 doplňujeme trojicí dalších historických snímků.

Nejúspěšnější část trenérské kariéry Dyndy Eberta (jak zní jubilantova přezdívka) dokumentuje kolektivní fotka volejbalistů RH Praha v sezoně 1982/83. Nahoře zleva druhý trenér Jiří Ebert, Luboš Voplatek, Josef Novotný, Daniel Dvořák, Michal Galis, Pavel Barborka, Josef Vondrka a první trenér Zdeněk Pommer, dole zleva Jiří Melichar, Luboš Maršoun, Pavel Řeřábek, Tomáš Sýkora, Petr Brom a Milan Černoušek.

Aktivity funkcionářské v Olympu připomíná snímek z roku 2004, kdy celky kadetek a juniorek Olympu Praha s tituly Přeborníka ČR přijal na Staroměstské radnici primátor Jiří Paroubek. Trenér kadetek R. Vorálek ml. stojí jako první vlevo, první zprava vedoucí juniorek J. Ebert, vedle něj předseda PVK Olymp V. Pirunčík a nad ním kousek hlavy trenéra juniorek M. Horáčka.

Poslední vložený snímek vznikl v srpnu 2016 při setkání zakladatelů, předsedů a čelných funkcionářů ABV v Praze - 25 let po její ustavující schůzi. Stojící zleva: Milan Labašta (náš první mezinárodní BV sudí), Jan Biječek, Miroslav Pažďora, Josef Beneš ml., Jan Hronek, Josef Beneš st., př. ČVS Zdeněk Haník, Jan Meruna a Zdeněk Václavík, sedící zleva: Roman Leszczynski, Milan Purnoch (†2017) a Jiří Ebert.

---

85 let Dany Pourové rozené Dokoupilové

(*15. 2. 1933)

dlouholeté funkcionářky Středočeského KVS a Českého VS, členky Trenérské rady a Komise mládeže, držitelky titulu Čestný člen ČVS a osobnosti Galerie funkcionářů Síně slávy českého volejbalu.

Rodačka z Trenčína s dětstvím a mládím prožitým v moravské metropoli. V Sokole Brno V. začínala po válce sportovat (atletika, gymnastika, plavání, košíková, odbíjená), volejbal začala hrát závodně v roce 1954 za Spartak Hořovice (kam ji život zavál a kde dodnes žije). Po roce přešla do Lokomotivy Zdice, za kterou hrála do roku 1962 pod vedením Václava Hory 2. ligu. V letech 1963-67 oblékala dres nově ustaveného družstva žen RH Praha s postupem do 2. ligy pod vedením Richarda Bönische. Po kolektivním přestupu prvoligového celku žen Slavoje Praha do RH v roce 1968 se vrátila do zdické Lokomotivy, za kterou startovala již v nižších soutěžích do roku 1980. Po tomto roce se těžiště jejich aktivit přesunulo do práce s mládeží, s trenérskou kvalifikací 2. třídy věnovala svůj volný čas převážně dívkám, ale vyzkoušela si i práci s chlapci. Trénovala střídavě v Hořovicích a ve Zdicích a souběžně pokračovala v aktivitách funkcionářských, zahájených dříve na úrovni oddílu a jednoty, později okresu a kraje. V roce 1980 začala pracovat ve středočeské Komisi mládeže a v Komisi trenérsko-metodické. V čele této komise stála v letech 1988-2009 a dodnes si nejvíce cení faktu, že za tu dobu se jejich komisi podařilo vyškolit na 370 nových volejbalových trenérů 3. třídy. Bohatý je také výčet funkcí jubilantky ve vrcholných svazových orgánech: v letech 1978-2009 pracovala v Hospodářské komisi, v letech 1998-2009 v Trenérské radě a v letech 1988-2017 byla členkou Komise mládeže ČVS. V letech 1995-2001 byla předsedkyní později zaniklé Asociace trenérů dívčích složek a současně manažerkou reprezentačních celků mladších kadetek (tzv. lvíčat) a juniorek ČR. Nezapomenutelné jsou pro ni vzpomínky rok 2000, kdy v roli manažerky dovezla z MEJ ve Švýcarsku zlaté medaile s dosud ojedinělým titulem Mistryň Evropy této kategorie.

První snímek v záhlaví je z roku 2004, druhý (při rozhovoru s Milanem Čudou) vznikl v Brně při loňské podzimní výborové schůzi ČVS, na které byla hostem spolu s dalšími Čestnými členy ČVS. Podrobný volejbalový profil jubilantky spolu s několika historickými fotografiemi naleznou zájemci v rubrice Síň slávy – Funkcionáři.

---

75 let Ireny Tiché rozené Hrádkové

(*16. 2. 1943)

ligové hráčky Jiskry a Bižuterie Jablonec, reprezentanty a olympioničky ČSSR se ziskem bronzové medaile na ME 1967 v Turecku a 6. místem na OH 1968 v Mexiku, Mistryně sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Narozena ve Starých Smrkovicích u Nového Bydžova, s dětstvím a mládím prožitým v Jablonci n. Nisou, kde byli její rodiče správci sokolovny, ve které rodina se čtyřmi dětmi také bydlela. Sport tak měla od malička na očích a všechno dostupné si mohla vyzkoušet. V 10 letech se začala věnovat atletice, hrála závodně stolní tenis a se zájmem sledovala tréninky basketbalistek a volejbalistek. Z těchto sportů si vybrala volejbal a v roce 1955 začala hrát spolu se sestrou Mílou za žákyně Spartaku Rýnovice pod vedením Anny Biskupové. Ta v roce 1958 přivedla kompletní tým do Jiskry Jablonec a obsadila s ním 2. místo na Přeboru ČSR ml. dorostenek. O rok později družstvo skončilo na 3. místě přeboru st. dorostenek a v roce 1960 získalo přebornický titul - v obou případech již pod vedením Bohumila Nádherného. Po tomto úspěchu byly sestry Hrádkovy spolu s další spoluhráčkou Riou Elgerovou zařazeny do týmu žen, vedeného Josefem Kukulou. Podílely se na jeho postupu z 2. české do 1. celostátní ligy s premiérou v roce 1961. Ta se družstvu nevydařila, následoval sestup, ale již po roce opět návrat a následné setrvání v nejvyšší soutěži. Tu hrála jubilantka s týmem Jablonce do roku 1970, zažila změnu názvu klubu z TJ Jiskra na TJ Sklářská bižuterie v roce 1968 a největší úspěchy volejbalistek SB Jablonec v podobě 3. místa v roce 1965 a 2. místa v roce 1966. S výškou 176 cm hrála Irena převážně na postu smečařky, příležitostně na bloku.

V roce 1958 byla poprvé pozvána na soustředění juniorek ČSR v Lomnici u Tišnova (trenéři Zbyhněv Ondráček a Václav Hajný) a v roce 1959 si zahrála na Světovém festivalu mládeže a studentstva ve Vídni, odkud výběr ČSR s trenérem Miloslavem Novotným dovezl bronzové medaile. V letech 1960-62 startovala na mezinárodních turnajích v Polsku, Praze a Ostravě (trenéři Stanislav Šneberger a Oldřich Venhač). V roce 1962 byla přeřazena do ženské reprezentace ČSSR s premiérou na MS 1962 v Moskvě (5. místo) a v roce 1963 startovala na ME v Bukurešti se 6. místem, v obou případech pod trenérem Antonínem Kyndrem. Největší úspěchy se dostavily pod vedením dvojice Metoděj Mácha – Stanislav Šneberger v podobě bronzové medaile na ME 1967 v Turecku a ve stejném roce ještě prvenství v olympijské kvalifikaci. Byla pak při prvním startu našich volejbalistek na OH 1968 v Mexico City se 6. místem. Mezi další úspěchy lze započítat 3. místo na Světovém festivalu mládeže a studentstva v roce 1962 v Helsinkách a 4. místo na Předolympijském turnaji v Tokiu v roce 1963. Startovala také na dvou Mezinárodních mistrovstvích železničářů (tj. na neoficiálním ME železničářů, organizovaném asociací USIC), v roce 1960 v Bukurešti s 5. místem, v roce 1964 ve Varně s 1. místem, v obou případech pod vedením Miroslava Douši.

Dodejme, že v letech 1970-74 byla hrající trenérkou SB Jablonec v 1. národní lize a v letech 1975-80 hrála ještě za B-tým pro radost krajský přebor. Podrobný profil oslavenkyně s  snímky z její hráčské kariéry jsou i v tomto případě k nalezení v rubrice Síň slávy - Hráči.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský