Vzpomínka na Jarku Brožovou – jedinou únorovou jubilantku ČVS

Stejně jako před pěti roky je tato osobnost Síně slávy českého volejbalu jediným únorovým jubilantem z řad významných osobností ČVS. Pokřtěná byla jako Jarmila, ale po celý svůj dlouhý život slyšela na jméno Jarka. Rodačka z Kolína s příjmením Hroudová byla výbornou hráčkou košíkové a odbíjené místního Sokola. Do Prahy se přestěhovala po válce v roce 1945 a o 5 let později spojila svůj život s další legendou čs. volejbalu Karlem Brožem. Roli prvoligové hráčky vyměnila v roce 1958 za roli pečlivé manželky a matky syna Karla juniora, ale volejbalu se nevzdala a hrála jej závodně ještě dalších 10 let v nižších soutěžích. V závěru hráčských aktivit byla jednou z prvních hráček družstva žen při RH Praha, kterému pomohla k postupu do 2. ligy. Harmonické manželství Brožových trvalo bezmála 60 let, odchod manžela v roce 2009 Jarka těžce nesla a Karla následovala o 6 let později – měsíc před oslavami 90. narozenin. Do posledních dnů života byla obdařená mimořádnou pamětí a pro autora této vzpomínky se stala zdrojem cenných informací a fotografií z poválečné éry čs. volejbalu.

Nedožitých 95 let Jarmily Brožové roz. Hroudové

(*4. 2. 1925, †2. 1. 2015)

ligové basketbalistky Sokola Kolín a Sokola Pražského, smečařky volejbalových týmů žen SK Slavia Praha, Sokol Vinohrady, Sokol Pražský, Dynamo Slavia, ÚDA Praha a Spartak ČKD Stalingrad se startem v celostátní 1. lize a ziskem 4 titulů Mistra ČSR. V letech 1947-50 reprezentantky ČSR s podílem na zisku stříbrných medailí na historicky prvním ženském ME 1949 v Praze, osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Od 6 let byla členkou Sokola Kolín, za který otec Václav Hrouda závodil ve sportovní gymnastice a kde působil i jako cvičitel. V Sokole získala Jarka základní pohybové dovednosti, kromě sokolské gymnastiky se začala věnovat lehké atletice a v roce 1941 začala hrát pod vedením Františka Stibitze v létě odbíjenou a přes zimu košíkovou (jak tyto hry sokolové nazývali). To již za AFK Kolín, kam řada sportovních družstev po zrušení Sokola nacisty přešla. Volejbal hrála často s muži a to jak šestky, tak tahaného mix-debla v roli nahrávačky. Po příchodu do Prahy v roce 1945 hrála 1. ligu resp. Mistrovství ČSR postupně za tato družstva:

V letech 1958-61 hrála ještě pro potěšení za Slovan Orbis (po roce 1989 opět Sokol Nusle) v přeboru Prahy s postupem z 3. do 1. třídy, v letech 1962-68 za nově ustavené družstvo žen Rudé hvězdy Praha s postupem do 2. ligy, trenér R. Bönisch. S hráčskou kariérou se rozloučila v roce 1969 (svých 44 letech) v týmu, složeném z bývalých reprezentantek několika pražských oddílů, startujících pod hlavičkou B-týmu Slavie Praha v 1. třídě pražského přeboru.

Premiéru v reprezentaci ČSR si odbyla v roce 1947 v Kolíně při mezistátním utkání ČSR – Maďarsko, v roce 1948 si zahrála v Praze proti Polsku a v roce 1949 byla nominována na premiérové I. ME žen, které hostila Praha společně s I. ročníkem MS mužů. Naše ženy pod vedením Miro Rovného z Bratislavy vybojovaly na štvanickém Zimním stadionu stříbrné medaile po jediné prohře 0:3 s celkem SSSR.

První fotografie v záhlaví vizitky je z roku 1949, druhá z roku 2014, kdy se naposledy zúčastnila tradičního setkání legend českého volejbalu v Dolním Poříčí u Strakonic. Zájemcům o více informací nabízíme podrobnější profil v rubrice Síň slávy – Hráči, doplněný několika historickými fotografiemi.

Autor: Zdeněk Vrbenský