Zářijoví jubilanti roku 2018 z řad osobností ČVS

První podzimní měsíc věnujeme ohlédnutí za dvojicí osobností Síně slávy českého volejbalu. V prvním případě se jedná o bývalého reprezentanta, později reprezentačního a ústředního trenéra, také významného svazového funkcionáře a to nejen doma, ale i v zahraničí. V sousedním Německu působil 14 let jako trenér bundesligových celků mužů a žen, stejně jako doma na postech reprezentačního a ústředního trenéra a byl členem předsednictva volejbalové federace SRN. Nedávno oslavil úctyhodných 85 let a nezbývá, než mu do let dalších popřát především stabilizovaný zdravotní stav a všeobecnou pohodu na těle i na duši. Ohlédnutí druhé patří nahrávačce akademické a státní reprezentantce ČSR z počátku 50. let minulého století, která nás opustila již před delší dobou a pro dnešní generaci je osobou neznámou.

85 let Josefa Stolaříka

(*6. 9. 1933)

ligového hráče Slavie VŠ Praha - čtyřnásobného mistra republiky, akademického mistra světa z Letní světové univerziády 1959 v Torinu a držitele dvou stříbrných medailí z MS v letech 1960 a 1962. Trenéra reprezentačních celků ČSSR a SRN, významného funkcionáře, držitele titulů Zasloužilý mistr sportu, Vzorný trenér a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Rodák z Bojkovic nedaleko Uherského Hradiště a tak nepřekvapí jeho volejbalová přezdívka „Jožin“. Odmala byl aktivním členem místního Sokola, kde si vyzkoušel všechny dostupné sporty. Volejbal začal hrát závodně až za muže Sokola Bojkovice s účastí v KP. Po maturitě na Obchodní akademii ve Zlíně v roce 1952 absolvoval v Praze rok studia na Tyršově ústavu pro tělesnou výchovu a sport a následně pokračoval ve studiu na ITVS (předchůdce FTVS UK). Po absolutoriu v roce 1957 se ziskem titulu promovaného pedagoga byl odborným asistentem na KTV 1. lékařské fakulty UK, od roku 1974 zaměstnán v Oddělení vrcholového sportu při Ministerstvu školství a tělovýchovy s péčí o talentovanou mládež a v letech 1980-95 byl profesionálním trenérem doma a v SRN.

Po zahájení VŠ studia v Praze začal hrát volejbal za Slavii ITVS (oblastní přebor, trenér Lumír Mlateček) a od roku 1956 byl členem excelentního týmu Slavie VŠ Praha (trenéři Břetislav Chvála a Josef Kozák), za kterou hrál do roku 1969 se ziskem 4 mistrovských titulů. O pátý titul v roce 1958 jej připravil rok prezenční vojenské služby, kterou absolvoval v Rudé hvězdě Praha (7. místo v 1. lize, trenér Karel Brož).

Reprezentační kariéru zahájil v roce 1957 v akademickém výběru ČSR na Světových akademických letních hrách v Paříži (5. místo, trenér Jaromír Perútka) a v roce 1959 vybojoval v Torinu s akademiky ČSSR zlatou medaili na úvodním ročníku Letní světové univerziády (trenér B. Chvála). Se státní reprezentací získal stříbrnou medaili na MS 1960 v brazilském Riu (trenér J. Kozák) a druhé stříbro na dalším MS 1962 v Moskvě. V tomto roce ještě startoval v Helsinkách na turnaji Světového festivalu mládeže a studenstva (2. místo) a s reprezentací se rozloučil 5. místem na ME 1963 v Bukurešti - na posledních třech uvedených akcích pod vedením trenéra Josefa Brože.

V roce 1969 získal prostřednictvím PZO Pragosport první trenérské angažmá v SRN jako trenér mužů Mnichova 1870 (2. místo v Bundeslize 1970) a současně byl ústředním trenérem Bavorského volejbalového svazu s úkolem připravit regionální skupinu reprezentantů SRN na OH 1972 v Mnichově. V roce 1971 byl v důsledků domácí politické normalizace příkazem ÚV ČSTV z Německa odvolán. Do SRN se později ještě dvakrát vrátil. V letech 1980-87 vykonával funkci ústředního trenéra a byl členem předsednictva německé volejbalové federace. Junioři SRN skončili pod jeho vedením na MSJ 1981 v Colorado Sprinx (USA) na 8. místě a na „domácím“ MEJ 1982 v Mnichově vybojovali pro SRN stříbrné medaile. Současně vedl v nejvyšší soutěži celek mužů Leverkusenu (1980-83) a žen Vilsbiburgu (1983-87). V letech 1990-92 se vrátil do bundesligy k ženám Vilsbiburgu a v letech 1992-95 vedl ženy Landshutu v bavorské regionální lize.

Karieru reprezentačního trenéra zahájil u akademiků ČSSR se startem na LSU 1973 v Moskvě (5. místo) a v roce 1977 získal s juniory ČSSR stříbro na MEJ v Montpellier a ve stejném roce také titul přeborníka se st. dorostenci VŠ Praha. S ženskou reprezentací ČSSR získal bronzovou medaili na ME 1987 v Belgii a na ME 1989 v SRN skončil náš tým pod jeho vedením na 5. místě. V letech 1976-80 zastával post ústředního svazového trenéra a předsedy Komise vrcholového sportu. Více informací v profilu Síně slávy spolu s několika historickými fotografiemi.

---

Nedožitých 95 let Zdeňky Šafářové rozené Kuběnové a po prvním sňatku Černé

(*14. 9. 1923, †5. 7. 2005)

hráčky Sokola Vyškov, Sparty Praha, Tatranu Baraba Střešovice a Spartaku Stalingrad, reprezentantky ČSR se ziskem stříbrné medaile na Světových akademických letních hrách 1951 a dvou bronzových medailí z ME 1950 a z MS 1952, osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Rodačka z Vyškova a odmala členka místního Sokola. S volejbalem se seznámila při studiu Obchodní akademie a školu reprezentovala na Středoškolských hrách v atletice a volejbalu. V roce 1941 se rodina Kuběnových přestěhovala do Prahy a Zdena začala hrát za ženy Čechie Karlín. V roce 1949 ji objevil trenér Josef Svoboda a přivedl na Letnou do Sparty resp. již Sokola Bratrství Sparta a následně Sparty ČKD Sokolovo. Za Spartu hrála do roku 1952 (trenéři J. Svoboda a Vladimír Míka) s největším úspěchem v podobě 3. místa na MR 1952 ve Zvolenu. Mezi jejími spoluhráčkami byly další z reprezentantek ČSR: Batková-Holá, Čadilová, Nečasová-Ursínyová, Svobodová-Příhodová, Zaplatílková-Jílková. V letech 1953-56 hrála za Tatran Baraba (od roku 1955 Tatran Střešovice) po sňatku s trenérem Baraby Františkem Černým, kterého později na postu trenéra vystřídal Jiří Fiala a po něm Antonín Kyndr. V roce 1954 pomohla družstvu k postupu z oblastního přeboru do 1. celostátní ligy a nejlepším umístěním Tatranu mezi elitou se stalo 5. místo v roce 1956. Také ve Střešovicích se setkala s dalšími reprezentantkami: Dostálovou-Hrbkovou, Kučerovou, Kyselkovou-Herštovou, Lútočkovou a Mathauserovou. S nejvyšší soutěží se rozloučila v letech 1957-58 v družstvu Spartaku ČKD Stalingrad pod vedením Josefa Češpivy (5. a 8. místo).

S výškou 163 cm hrála na postu nahrávačky a byla výbornou hráčkou v poli. V letech 1950-52 byla zařazena do reprezentace a na vrcholných mezinárodních soutěžích získala 3 medaile: v roce 1950 na ME v Sofii bronzovou (trenér Jan Fiedler) a v roce 1951 na Světovém festivalu mládeže a studentstva ve Východním Berlíně stříbrnou (trenér V. Míka). Dodejme, že festivalové sportovní soutěže se v Berlíně hrály současně jako Světové akademické letní hry. Poslední a nejcennější medaili v podobě druhé bronzové si přivezla z MS 1952 v Moskvě (trenér Miroslav Rovný). Také v případě této osobnosti nabízíme možnost nahlédnutí do jejího profilu v Síni slávy.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský