Zpráva předsedy č. 21/2012 – Poslední sbohem tichému bojovníkovi …

Vážení, omluvte prosím, že se ve zprávě č. 21 nebudu věnovat avizovanému tématu, ale zareaguji na velmi smutnou a překvapivou zprávu.

Navždy odešel Milan ŽÁK.

Dlouholetý trenér Olympu Praha, kde je jeho činnost svázána se Zdeňkem Pommerem, Jihostroje České Budějovice, kde zažil zřejmě svá nejlepší trenérská léta a kde se zřejmě nejvíce utvrdil jeho vztah k jednomu z jeho největších kamarádů Milanu Čudovi.
Byl rovněž trenérem české reprezentace, dále působil jako svazový trenér mládeže ČVS a v poslední době koordinátor seniorských reprezentací ČVS.

Jeho skon přišel naprosto nečekaně a úplně z jiné strany, než by to kdo čekal. Milan (Winy) Žák se totiž v posledních letech úspěšně vypořádal se závažnou a zákeřnou nemocí a naopak jeho klidný optimismus, nedával tušit, že si na něj volejbalový Bůh ukáže tak brzy. V tom je život při vší své kráse krutý a nesmlouvavý …

Moje osobní vzpomínka na Winyho má dvě kapitoly. První je z doby mé hráčské kariéry, kdy byl mým trenérem v české reprezentaci v roce 1993. Vlídný a moudrý přístup, je můj dojem, který mi dodnes zůstal. V roce 2005, kdy jsem přišel na svaz jako metodik, nás osud svedl do společné kanceláře. Zde jsem ho poznal jako spolehlivého, precizního a důsledného svazového pracovníka a tato zkušenost se potvrdila i od doby, kdy jsem se stal předsedou ČVS.

Byl to v pravém slova smyslu džentlmen s precizním společenským vystupováním a s obrovským lidským nadhledem. Byl výborným společníkem, který se nedral ke slovu, ale jeho přítomnost vyvolávala zvláštní druh pohody. Velice těžce nesl jakékoliv formy neomaleného a obhroublého chování, sám byl pravým opakem: jemný, kultivovaný, lidský … Měl rád dobře udělanou kávičku, kvalitní vínko, nápadité pokrmy a přitom střídmost byla jednou z jeho dominantních životních vlastností. Byl to gurmán v tom nejlepším slova smyslu a umělec života. Měl rád kvalitní hudbu a uměl si najít čas na divadlo i živé koncerty. Miloval prostředí své chaty a atmosféru hospody Mandát, i společnost výborných přátel jeho posledního klubu Páča Maniny.

Osobně jsem u něho nadevšechno cenil jednu vlastnost, která se dnes už úplně nenosí. STAVOVSKOU ČEST. Kopal vždy za svůj tým, ať oblékal jakýkoliv dres a kopal i za náš obor, za volejbal. Nikoliv hlasitě, ostentativně či okázale. Naopak tiše, důsledně a vytrvale. Byl smutný, když se dělo něco v neprospěch volejbalu – českého volejbalu. Cítil český volejbal jako svůj volejbal, lépe řečeno, cítil se jeho neoddělitelnou součástí. Lásku k volejbalu proklamuje leckdo, ale Winy cítil a projevoval k němu bytostnou sounáležitost. To se nedá předstírat.

Ještě před dvěma měsíci to vypadalo na definitivní ukončení práce Milana Žáka ve svazu, poděkoval jsem mu za práci a jménem správní rady jsem mu odevzdal upomínkový věcný dar. Minulý čtvrtek po návratu z Milána (schůzka s trenérem Parisim), jsem mu ovšem sdělil, že bych o jeho služby při koordinační činnosti kolem českých seniorských národních týmů alespoň pro následující rok ještě stál. S prozíravostí sobě vlastní si vzal čas na rozmyšlenou … jak uvažoval, už se nedozvím, ale měl jsem silný dojem, že je stále „v plné zbroji“, že je předčasné uvažovat o volejbalovém důchodu. Osud chtěl jinak.

Milane, vím, že už válíš v jiném týmu a že mu prokážeš stejnou oddanost, jako těm předcházejícím, ale tady zatím za tebe nemáme adekvátní náhradu …

Odešel tichý bojovník, klidná síla, moudrý muž Milan (Winy) Žák, čest jeho životu i jeho památce.

Poslední rozloučení s Mgr. Milanem Žákem se uskuteční ve čtvrtek 27. prosince 2013 od 11 hodin ve Velké obřadní síni Strašnického krematoria.

Zdeněk Haník, předseda ČVS