29.12.2015

Bémová Anna

Bémová Anna

*5.6.1943

 Úspěchy:
Hráčka:
 ME 1971

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Mistryně sportu, nejlepší volejbalistka ČSSR v letech 1969 (první ročník ankety) a 1975, druhá v letech 1971 a 1973. Nejlepší volejbalistka Itálie v roce 1981, první zahraniční hráčka a současně první nahrávačka, které bylo v Itálii toto prestižní ocenění uděleno.

Jméno a příjmení: Anna BÉMOVÁ provdaná Mifková, po rozvodu opět Bémová

Volejbalová přezdívka: A N D U L A

Datum narození: 5. června 1943 v Olbramkostele, okr. Znojmo

Charakteristika: 
174 cm vysoká nahrávačka Slavie VŠ Praha, Slavie VŠ Olomouc, Slavie Techniky Brno, Tatranu Střešovice SSŽ (pětinásobná mistryně ČSSR, dvojnásobná finalistka PMEZ), italské Ancony, Potenzy a Bergama v sérii A1. V letech 1968-1975 reprezentantka a olympionička ČSSR s účastí na dvou ME, jednom MS a dvou OH se ziskem stříbrné medaile na ME 1971 v italském Reggio Emilia. V sezoně 1974/75 hrající trenérka Tatranu Střešovice, po skončení hráčské kariéry v Bergamu trenérka mládeže a hrající trenérka několika dalších italských klubů v nižších soutěžích.

Nahlédnutí do soukromí: 
Absolventka znojemského gymnázia (maturita 1960) a pražské FTVS UK (promoce 1965 s aprobací TV a biologie). Po škole „na umístěnku“ asistentka KTV olomoucké UP (1967-1968), po návratu do Prahy asistentka KTV Vysoké školy zemědělské v Suchdole (dnes ČZU). V prosinci 1966 se provdala za MSDr. Roberta Mifku (ligového volejbalistu a basketbalistu Slavie VŠ Praha a Slavie VŠ Olomouc, kapitána basketbalistů ČSSR se startem na pěti ME a jednom MS), dcera Darina (roč. 1974), manželství rozvedeno v roce 1975. 
Na základě smlouvy s Pragosportem odešla v roce 1976 s 1,5letou dcerou Darinou do Itálie a spolu se Slovenkou Júlií Bendeovou se stala první zahraniční volejbalistkou v italské sérii A1. Její vysokoškolský diplom nebyl v Itálii uznán, v roce 1981 složila na milánském tělovýchovném institutu nové zkoušky a až do roku 2005 působila jako profesorka tělocviku na středních školách. K volejbalu v 11 letech přivedla a do 17 let sama trénovala dceru Darinu, která v letech 1991-2009 vystřídala celkem 11 klubů série A1, získala s nimi 4 mistrovské tituly, vítězství v několika italských a evropských Pohárech a reprezentovala Itálii na OH 2000 v Sydney, ME 2001 v Bulharsku (stříbro) a MS 2002 v Německu (zlato). Po otci Darina zdědila výšku (188 cm), po matce volejbalové umění, bojovnost a houževnatost.

Sportovní a volejbalové začátky: 
Se sportem začínala ve Znojmě na ZŠ (gymnastika) a pokračovala na gymnáziu (lehká atletika – disk, oštěp). Po příchodu do Prahy na FTVS si mladou talentovanou oštěpařku vzala do péče Dana Zátopová a dostala ji na seznam adeptů pro OH 1968. Volejbal hrála o víkendech jen jako doplňkový sport za druholigovou Slavii VŠ Praha, kde si jejího volejbalového talentu brzo všimli trenéři naší ženské reprezentace a již v roce 1965 byla zařazena do širšího kádru ČSSR i v tomto sportu. Před mexickou olympiádou se musela rozhodnout, čemu se bude dál věnovat a pragmaticky zvolila volejbal. Účast v Mexiku měly naše volejbalistky již zajištěnou, ke splnění olympijského limitu v oštěpu jí chybělo 5 m (jak v jednom článku pro Znojemský deník uvedla).

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

1963 - 1965 hráčka Slavie VŠ Praha, 2. liga, trenér Miloslav Ejem,
1966 - 1967 hráčka Slavie VŠ Olomouc v 1. lize, trenér Jaroslav Matěj,
1968 hráčka Slavie Technika Brno v 1. lize, trenér Zbyhněv Ondráček, mezi spoluhráčkami mj. reprezentantka Dora Jelínková-Hübnerová,
1969 - 1974 hráčka Tatranu Střešovice SSŽ, pětinásobná mistryně ČSSR (1969-1973), 3. místo v sezoně 1973/1974, v letech 1972 a 1974 finalistka PMEZ (dvakrát 2. místo za Dynamem Moskva), trenér Antonín Kyndr, spoluhráčky: Bardová, Duroňová, Hálková-Vápenková, Jonáková-Brzická, Kadeřávková, Kaliberková, Mikulášová, Němečková, Obadálková, Poláková-Moskalová, Pomeislová, Rýgrová-Krupníková, Salingerová, Svobodová-Pettinari, Šašková, Štodtová, Tolarová, Vedrová, Vlasáková-Marcolini, Woznicová.

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci: 
V širším výběru žen ČSSR od roku 1965.

Účast na vrcholných soutěžích:

1968      7. místo na OH v Mexico City (trenéři Metoděj Mácha a Stanislav Šneberger), 
1970      5. místo na MS v Bulharsku (trenéři Stanislav Šneberger a Mikuláš Židišin), 
1971      2. místo a stříbrná medaile na ME v Itálii (trenéři Stanislav Šneberger a Mikuláš Židišin), 
1972      6. místo na OH v Mnichově (trenéři Stanislav Šneberger a Mikuláš Židišin), 
1975      5. místo na ME v Jugoslávii (trenéři Richard Bönisch a Václav Raban).

Hráčské aktivity v Itálii:

1976 - 1979 hráčka Ancony, již v první sezoně postup do A1,
1979 - 1980 hráčka Potenzy v sérii A1,
1980 - 1988 hráčka Bergama v sérii A1, v roce 1981 vyhlášena nejlepší hráčkou Itálie (jako první česká resp. zahraniční volejbalistka a jako první nahrávačka v historii této prestižní ankety), v nejvyšší italské soutěži hrála do svých 45 let.

Trenérské aktivity doma a v zahraničí:

V sezoně 1974/75 (v závěru těhotenství a krátce po narození dcery Dariny) trenérka a ve druhé části soutěže již hrající trenérka Tatranu Střešovice, 2. místo v lize (Antonín Kyndr trenérské angažmá v Togu).

Od roku 1985 se cíleně věnovala volejbalové výchově dcery Dariny Mifkové jako její trenérka u družstev mládežnických (1985-1988 Curno, 1988-1989 Cologno) a jako hrající trenérka (tj. současně i spoluhráčka) v družstvech žen postupně v sérii B (1989-1990 Calvisano) a B1 (1990-1991 Crema). Od roku 1991 byla asistentkou trenéra žen Cassana, ve kterém v 17 letech zahájila Darina svou „hvězdnou“ a 10 následujících sezon trvající hráčskou kariéru v sérii A1 (Cassano, Milano, Modena, Bergamo, Napoli, Vicenza, Forli, Jesy, Padova, Imola, Cesena). Po přestupu Dariny do Modeny v roce 1993 působila v Cassanu dál jako hrající trenérka až do svých 55 let (roku 1999).

FOTO:

Prvním velkým úspěchem se stala nominace a 6. místo na OH 1968 v Mexiku. Na olympijském turnaji nás pod vedením trenérů Metoděje Máchy a Stanislava Šnebergera reprezentovaly (na snímku stojící zleva): Šašková, Tichá, Štruncová, Hrabáková, Steffková, Bendeová a Mifková, dle zleva Vlasáková, Poláková, Mazurová, Senecká a Široká.

Z vrcholných soutěží si přivezla jedinou medaili a to stříbrnou z ME 1971 v italském Reggio Emilia. Na snímku, otištěném před odjezdem na ME týdeníkem Stadion zleva stojí trenér Stanislav Šneberger, Svobodová, Moskalová, Baniová, Mališová, Vindušková, Semecká, lékař MUDr. Antonín Veselý a as. trenéra Mikuláš Židišin, dole zleva Jelínková, Mifková, Hálková, Vlasáková, Kodajová, Malá a Hádková (která se do konečné nominace nedostala).

V rámci přípravy na OH 1972 v Mnichově vyhrály naše reprezentantky mezinárodní turnaj v Kopřivnici. Na snímku družstva s vítěznou trofejí stojí zleva trenér S. Šneberger, Jelínková, Svobodová, Moskalová, vedoucí družstva Zdeněk Jílek, Moulisová, Baniová a as. trenéra M. Židišin, dole zleva Semecká, Vápenková, Svobodová, Mazurová, Malá, Hádková, Kodajová a Mifková. Na olympiádě nestatovaly Baniová, Hádková, Malá a pro OH doplnili trenéři tým Vinduškovou a Vlasákovou.

V letech 1969-1973 získala s Tatranem Střešovice pět mistrovských titulů po sobě, poslední v roce 1973, ze kterého je další snímek. Zleva stojí trenér Antonín Kyndr, Kaliberková, Němečková, Vlasáková, Duroňová, Mifková a vedoucí družstva Václav Mikuláš, v podřepu zleva Šašková, Moskalová, Svobodová, Obadálková a Kadeřávková. Na snímku chybí Vápenková a Woznicová.

Zatím poslední účast našich volejbalistek na olympijském turnaji (OH 1972, Mnichov, 7. místo) připomíná snímek pětice našich reprezentantek při prohlídce města v době volna. Zleva Irena Svobodová, Anna Mifková, Elena Moskalová, Dora Jelínková a Mária Mališová.

Po neúspěšném startu necitlivě omlazeného družstva žen ČSSR na MS 1974 v Mexiku (17. místo) byly některé z „přestárlých, neperspektivních“ a před MS vyřazených hráček do reprezentace znovu povolány, mezi nimi i dlouholetá kapitánka Anna Mifková. Vložený snímek je součástí článku „Návrat starých dam“, který vyšel ve Stadionu po ME 1975 v Jugoslávii. Při soustředění na příjem příjmu podání zleva stojí Mifková, Svobodová, Moulisová, Moskalová, Pařízková a Hübnerová.

Na snímku kompletní tým ČSSR před ME 1975, na kterém se za „propadák“ v Mexiku rehabilitoval 5. místem. Zleva stojí trenér Richard Bönisch, Bartošová, Součková, Hübnerová, Vandráková, Moulisová a asistent trenéra Václav Raban, dole zleva Klímová, Fabikovičová, Moskalová, Svobodová, Pařízková, Mifková a Vlasáková. Na ME trenéři místo Jitky Bartošové nominovali Darinu Kodajovou z Bratislavy a věřme, že nejen proto, aby mělo Slovensko ve výběru alespoň jednoho zástupce.

V listopadu 2008 přijala pozvání a přiletěla z Itálie na setkání volejbalových olympioniků ČSSR, které s podporou ČVS zorganizovali manželé Jana a Milan Vápenkovi v Dobřichovicích, v historické sokolské tělocvičně, kde se naše reprezentační výběry dříve připravovaly na vrcholné akce. Na snímku část družstva žen, které nás reprezentovalo na OH 1968 v Mexiku, zleva kousek Věry Štruncové, Anna Mifková, Hanka Vlasáková-Marcolini, Elena Moskalová a Jana Semecká-Růžičková.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
Český pohár 2019/20 ženy - 2. kolo

TJ Sokol Nusle Praha - TJ Sokol Šternberk 0:3 (15:25, 19:25, 20:25) – postupuje Šternberk Extraligový Šternberk měl výborný nástup do zápasu a...

 
Ranking CEV muži k 30.9.2019

V evropském žebříčku naši muži poskočili o jedno místo před Finy a tím si zajistili místo v kontinentální kvalifikaci na OH 2020. Kompletní ranking...

 
2019 CEV ME muži

Mistry Evropy 2019 se stali volejbalisté Srbska, druhé místo patří Slovinsku, třetí skončilo Polsko. Všechny výsledky ZDE

 
OH kvalifikace muži - leden 2020

Česká reprezentace mužů se zúčastní kontinentální (evropské) kvalifikace o OH 2020, která proběhne v lednu 2020.

 
Kvalifikace na OH 2020 beachvolejbal – Haiyang (CHN)

Graudina / Kravcenoka (LAT) – Hermannová / Sluková 2:1 (21:17, 15.21, 17:15)

 
2019 CEV ME muži

osmifinále: Srbsko – Česká republika 3:0 (31:29, 25:21, 25:18)

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018