Matiášek Václav

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráči, Mistr sportu, Zasloužilý trenér

Jméno a příjmení: Václav MATIÁŠEK

Datum narození: 27. října 1922 v Praze

Datum úmrtí: 22. prosince 1987 v Praze

Stručná charakteristika:
181 cm vysoký smečař SK Prosek, Sokola ČKD Praha IX resp. Sokola a Spartaku ČKD Stalingrad. V letech 1948-1950 reprezentant ČSR s účastí na MS 1949 v Praze a ME 1950 v Sofii se ziskem dvou stříbrných medailí. Od roku 1952 pracovník Státního výboru pro tělovýchovu a sport, resp. ČSTV od roku 1957. Funkcionář sekce odbíjené SV TVS a ÚV ČSTV, člen Ústřední trenérské rady a státní trenér. V letech 1952-1954 a 1965-1968 trenér mužské reprezentace ČSR a ČSSR se ziskem čtyř medailí (jedné zlaté, dvou stříbrných a jedné bronzové).

Nahlédnutí do soukromí:
Původním povoláním strojní zámečník, od roku 1946 ženatý, manželka Libuše, syn Václav (ročník 1955). Po reorganizaci tělesné výchovy v roce 1952 se stal pracovníkem SV TVS a od roku 1957 do důchodového věku ÚV ČSTV, v obou organizacích ve funkci ústředního trenéra odbíjené.

Sportovní a volejbalové začátky:
Se sportem začínal pravděpodobně v Sokole Prosek a s volejbalem v SK Prosek. Volejbalové družstvo mužů bylo v tomto klubu ustaveno v roce 1938 a je možné, že za něj začal hrát ještě před dosažením plnoletosti v roce 1940. Klub se proslavil především pořadatelstvím u nás v té době největších volejbalových turnajů mužů, na kterých za Protektorátu a krátce po válce startovaly desítky nejlepších týmů z celé republiky.

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:
V roce 1946 si zahrál za výběr Prahy v utkání se Lvíčaty ČSR v předzápase prvního poválečného mezistátního utkání mužů ČSR - Francie na kurtu Sokola Vinohrady. V letech 1948-1950 byl členem mužské reprezentace ČSR, vedené Janem Fiedlerem.

Vrcholné akce:

1949      2. místo a stříbrná medaile na MS v Praze
1950      2. místo a stříbrná medaile na ME v Sofii

Další významné akce:

1948      1. místo na Balkánsko-středoevropských hrách v Sofii

Trenérské působení a úspěchy s mužskou reprezentací ČSR a ČSSR:

Vrcholné akce:

1952      2. místo a stříbrná medaile na MS v Moskvě
1966      1. místo a zlatá medaile na MS v Praze
1967      2. místo a stříbrná medaile na ME v Istanbulu
1968      3. místo a bronzová medaile na OH v Mexico City

Další významné akce:

1953      3. místo na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti
1965      3. místo na 1. ročníku Poháru světa v Polsku (Lodž, Štětín)

FOTO:

Na snímku z roku 1946 je výběr Prahy pro utkání se Lvíčaty ČSR, které bylo sehráno na kurtech Sokola Vinohrady jako předzápas mezistátního utkání ČSR-Francie. Do tohoto výběru byla zařazena i sehraná dvojice Matiášek-Kavka z SK Prosek. Zleva stojí Pekař (SK Zaměstnanci m. Prahy - ZMP), Matiášek a Kavka Karel (oba SK Prosek), Mikota Adolf (Starý Ostrov), Raban (AC Sparta), Souček (SK ZMP), Bauer (SK Slavia) a Bernas (SK ZMP). Po dramatickém boji zvítězila 2:1 Lvíčata ČSR (mj. bratři Brožovi, Mikota František, Soukup, Taubman, Votava).

V roce 1949 se V. M. dostal do dvanáctky pro historicky první světový šampionát, jehož konání svěřila FIVB Praze. Po závěrečné prohře se Sověty (1:3) získali naši volejbalisté stříbrné medaile. Na snímku z ještě nezastřešeného zimního stadionu na Štvanici stojí zleva Reicho, Tesař, Brož Karel, Mikota, Brož Josef, Schwarzkopf, Fučík, Matiášek, Paldus, Soukup, Votava a Bouchal. Trenérem družstva byl Jan Fiedler.

Druhou medaili si V. M. dovezl z ME 1950 v Sofii, kde nás opět porazili pouze hráči SSSR a ještě výrazněji (0:3) než v Praze. Na snímku ze Sofie stojí část našeho družstva, zleva kapitán Josef Brož, Tesař, Krob, Karel Brož, Mikota, Fučík, Matiášek a Paldus. Do záběru se již nevešli hráči Jonáš, Nogol, Raban, Votava a trenérem družstva byl opět Jan Fiedler.

V roce 1950 došlo ke sloučení Sokola ČKD (do roku 1948 SK Prosek) se Sokolem Vysočany a vznikl silný ligový tým s názvem Sokol ČKD Stalingrad. Na snímku z tohoto roku zleva stojí vedoucí družstva František Kavka, Lukáš, Průša, Květ, Matiášek, Liška, hrající trenér Josef Češpiva a Škop, dole zleva Kavka Karel, Malý a benjamínek Musil. Na snímku chybí Mirek Vondřich, který na MR 1950 v Jilemnici pověsil Josefu Musilovi na krk kravský zvonec a přidělil přezdívku „Bulíček“, později zkrácenou na „Bulda“.

V roce 1952 převzal Václav Matiášek od Jana Fiedlera mužskou reprezentaci ČSR a na MS 1952 v Moskvě s nimi vybojoval další stříbrné medaile. Na snímku z tohoto šampionátu stojí zleva Musil, novinář Václav Svoboda, Tesař, vedoucí družstva (???), Jonáš, Karel Brož a Votava, zleva sedí Mikota, Kučera, Malý, trenér Matiášek, Láznička, novinář František Valach, Paldus a Fučík. Z vicemistrů světa na snímku chybí Josef Brož.

Na veleúspěšném ME 1955 v Bukurešti (muži i ženy mistry Evropy) byl Václav Matiášek v roli ústředního trenéra. Na snímku z Bukurešti se sešla elita naší výpravy, zleva předseda svazu dr. Otakar Koutský, trenér žen Metoděj Mácha, hráčské opory Karel Láznička a Bohumila Valášková, trenér mužů Josef Kozák, techn. vedoucí Jaroslav Maděra a ústřední trenér Matiášek.

K mužské reprezentaci se V. M. vrátil po OH 1964 v Tokiu (stříbro, trenér Josef Brož) a v roce 1966 s ní vybojoval v Praze druhý titul mistrů světa. Na snímku blahopřeje šťastný trenér Matiášek po závěrečném utkání svým svěřencům k titulu (zleva Golian, Groessl, Kop, Koudelka a Musil). Připomeňme, že o zlato se dále zasloužili hráči Labuda, Mozr, Perušič, Petlák, Schenk, Smolka, Šmídl a asistent trenéra Oldřich Kaplan. Mimořádně šťastným tahem trenéra Matiáška bylo znovuzařazení resp. přemluvení ke startu Goliana a Musila, kteří se po OH 1964 s reprezentací již rozloučili.

K dalším úspěchům trenérské dvojice Matiášek - Kaplan patřilo stříbro z ME 1967 v Istanbulu a především pak další medaile z OH 1968. Tentokrát bronzová a z Mexika ji dovezla sestava (stojící zleva): as. trenéra O. Kaplan, Musil, Sokol, Petlák, Koudelka, Procházka, Golian a trenér V. Matiášek, dole zleva Groessl, Smolka, Svoboda, Kop, Schenk a Zajíček. Po tomto úspěchu předal V. Matiášek trenérské žezlo Karlu Lázničkovi resp. trenérské dvojicí Láznička-Malý.

Autor: Zdeněk Vrbenský