Beach
28. 6. 2016
FIVB Poreč Major (CRO)
Beach
30. 6. 2016
MEVZA mistrovství střední Evropy U18 v Praze
Beach
30. 6. 2016
MEVZA mistrovství střední Evropy U20 v Praze
Beach
30. 6. 2016
MEVZA Prague Open 2016
Reprezentace
1. 7. 2016
Muži - Světová liga | Turnaj Korea
Beach
1. 7. 2016
Staropramen Cool Český pohár / Pňov - muži
Beach
1. 7. 2016
Staropramen Cool Český pohár / Opava - ženy
Beach
5. 7. 2016
FIVB Gstaad Major (SUI)
Beach
6. 7. 2016
FIVB World Continental Cup Olympic Qualification Sochi (RUS)
Reprezentace
8. 7. 2016
Muži - Světová liga finálový turnaj 2. úrovně
Beach
8. 7. 2016
Staropramen Cool Český pohár / Chodov - ženy
Beach
8. 7. 2016
Staropramen Cool Český pohár / Uherské Hradiště - muži
Beach
9. 7. 2016
UNIQA MČR U18 / Brno (Sokol) - juniorky, junioři
Beach
15. 7. 2016
Staropramen Cool Super cup / Slavkov - ženy, muži
Beach
16. 7. 2016
UNIQA MČR U20 / Chodov - juniorky, junioři
Beach
22. 7. 2016
Staropramen Cool Český pohár / Praha (ABC Braník) - muži
Beach
26. 7. 2016
FIVB World Championship U19 Larnaka (CYP)
Beach
26. 7. 2016
FIVB Klagenfurt Major (AUT)
Beach
30. 7. 2016
UNIQA MČR U22 / Pňov - ženy, muži
Reprezentace
18. 8. 2016
RD kadeti 99, 2001, Turnaj ol. nadějí České Budějovice
9.2.2016

Únorové ohlédnutí za významnými jubilanty ČVS roku 2016

Druhé ohlédnutí nového roku věnujeme trojici již zesnulých velikánů našeho mužského volejbalu. V případě prvním jedné z osobností počátků „zlaté éry“ československého volejbalu na přelomu 40. a 50. let minulého století – prvnímu Mistru Evropy z Říma 1948 a později úspěšnému trenérovi armádních volejbalistů Dukly v Kolíně, kde s volejbalem sám začínal. Další dva „jubilanti in memoriam“ patřili ke hvězdám brněnského volejbalu a k oporám státní reprezentace na přelomu 60. a 70. let. Do volejbalového Nebe odešli oba předčasně, prvý ve věku 67 let, druhý v nedožitých 53 letech.

Nedožitých 95 let Jaroslava Fučíka
(*9. 2. 1921, †21. 2. 1989), Mistra sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Mladoboleslavský rodák, od roku 1924 občan Kolína se sportovními začátky v Sokole. V rámci studia místní Obchodní akademie se blíže seznámil s basketbalem a volejbalem a v obou sportech se stal oporou mužů AFK Kolín, kde po zrušení Sokola v roce 1941 nalezli sokolové azyl. Jeho spoluhráčem a prvním trenérem byl v obou sportech František Stibitz, který dal v Kolíně dohromady výbornou partu, startující v nejvyšších soutěžích protektorátu Čechy-Morava a poválečného ČSR – již opět pod hlavičkou obnoveného Sokola Kolín. Výkonnost volejbalistů kulminovala v letech 1948-49 se ziskem dvou mistrovských titulů a s pěticí hráčů v reprezentaci ČSR (Fučík, Linke, Reicho, Růžička a Tesař). Náhradní vojenskou službu absolvoval Jaroslav hned po válce ve Vysokém Mýtě, na podzim 1950 opustil civilní povolání účetního, stal se vojákem z povolání a jednou z hráčských opor ATK Praha. S výškou 186 cm byl univerzálním hráčem, který zvládal jak roli smečaře, tak nahrávače. V letech 1951-55 získal s družstvy ATK a ÚDA Praha pět titulů Mistra ČSR a v roce 1956 titul vicemistra již pod hlavičkou Dukly Praha. Na podzim tohoto roku byl tým armádních volejbalistů převelen do Kolína a Jaroslav převzal po Josefu Brožovi funkci trenéra. S Duklou Kolín získal v letech 1958-65 další tři mistrovské tituly (1960, 1961 a 1963), dvě druhá a tři třetí místa v celostátní I. lize. Na podzim roku 1966 zažil další stěhování družstva do Jihlavy, kde se po dohrání soutěžního ročníku 1967 s trénováním rozloučil a družstvo předal Karlu Paulusovi. Do Kolína a rok do Jihlavy dojížděl z Prahy, kde měl od roku 1950 trvalé bydliště a žil s rodinou.

První reprezentační start si odbyl v roce 1947 na zájezdu volejbalistů ČSR do Francie a Alžírska a se lvíčkem na prsou se rozloučil v roce 1953 bronzovou medailí ze Světového festivalu mládeže a studenstva v Bukurešti. V roce 1948 získal na prvním ME mužů v Římě zlatou medaili a následně trojici stříbrných medailí na MS 1949 v Praze, ME 1950 v Sofii a MS 1952 v Moskvě. V roce 1955 absolvoval s ÚDA Praha historicky první zájezd našich sportovců do Číny s bilancí 10 vítězství a jediné prohry s reprezentací Bulharska při exhibici ve Wuhanu. V roce 1956 byl asistentem Josefa Kozáka při přípravě a účasti mužů ČSR na MS v Paříži se ziskem prvního titulu Mistrů světa pro československý volejbal.

Po skončení trenérského angažmá v Jihlavě začal pracovat v hodnosti majora na Obvodní vojenské správě Prahy 6, po normalizačních prověrkách a následných čistkách byl pro své názory na srpen 1968 propuštěn v roce 1970 z armády a až do konce života politicky perzekuován. Do důchodového věku pracoval jako závozník a prodavač potravin v Mostecké ulici a v závěru života si přivydělával jako barman klubu divadla Semafor.

Nedožitých 70 let Lubomíra Zajíčka
(*15. 2. 1946, †14. 5. 2013), Mistra sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Brněnský rodák s volejbalovými začátky v Sokole Bystrc, odkuj jej trenér Karel Láznička „přetáhl“ do ligového dorostu Spartaku ZJŠ. S tím získal „Zajda“ (jak zněla jeho přezdívka) v letech 1963-64 dva tituly přeborníka ČSSR a byl přeřazen do ligového celku mužů. V letech 1964-67 v něm hrál na postu nahrávače s tehdy nadstandardní výškou 187 cm a se ziskem mistrovských titulů v letech 1965 a 1967. Na vojnu narukoval do Dukly Jihlava, v roce 1969 se stal vojákem z povolání a do roku 1975 oporou Dukly Liberec, kam byl armádní celek převelen. V Liberci svou sbírku mistrovských titulů rozšířil v roce 1973 a mezi další úspěchy v dresu Dukly patřilo dvojnásobné vítězství na Mistrovství spřátelených armád v letech 1971 a 1974. A v tomto roce ještě postup do semifinále PMEZ.

Reprezentační kariéru odstartoval v družstvu juniorů ČSSR s účastí na MEJ 1966 v Budapešti, odkud si přivezl bronzovou medaili. S družstvem mužů startoval na OH 1968 a z Mexika si dovezl nejcennější trofej své hráčské kariéry – bronzovou olympijskou medaili. V roce 1969 startoval na II. ročníku Poháru světa v NDR (5. místo), v roce 1970 na MS v Bulharsku (4. místo), v roce 1971 na ME v Itálii (stříbrná medaile) a s reprezentací se rozloučil v roce 1972 na OH v Mnichově (6. místo). Hráčskou kariéru v Liberci ukončil v roce 1974 po úrazu kolena a do roku 1979 pracoval u ASVS ve funkci vedoucího Organizačního oddělení střediskových sportů. V roce 1980 odešel z armády, vrátil se do Brna a stal se rozhodčím a funkcionářem. V letech 1980-95 byl pokladníkem volejbalového oddílu Zbrojovky Brno, v letech 1995-2005 členem výboru VO Sokola Bystrc. Na závěr jako raritu uveďme, že dres Dukly Liberec a reprezentace ČSSR oblékal i jeho syn Dušan Zajíček (roč. 1967) a v současnosti obléká vnuk Adam Zajíček (roč. 1993) – juniorský reprezentant ČR s titulem mistra ČR v roce 2015. 

Nedožitých 70 let Ing. Vladimíra Petláka
(*21. 2. 1946, †2. 2. 1999), Zasloužilého mistra sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Narozen v Kuřimi, ale již od dětství občan Brna se sportovními začátky v žákovském fotbalovém družstvu RH Brno. Od fotbalu sběhnul k lednímu hokeji a brzo patřil mezi nejlepší obránce dorostenců Komety. Zdálo se, že o jeho další sportovní kariéře je rozhodnuto, kdyby jej kamarád Josef Uherek nevzal na jeden z tréninků volejbalových dorostenců Spartaku ZJŠ. Tam si okamžitě padli s trenérem Karlem Lázničkou „do oka“ a bylo rozhodnuto. Dva dorostenecké tituly v letech 1963 a 1964 jsou popsány v předchozím ohlédnutí a se svým nahrávačem z dorostu „Zajdou“ se pak „Golem“ (jak zněla Vladimírova přezdívka) potkával na hřišti v dresu klubovém (Brno, Liberec) i reprezentačním. V letech 1964-1976 byl s výškou 196 cm smečařskou oporou brněnského Spartaku ZJŠ, resp. Zbrojovky Zetoru po roce 1969 s výjimkou prezenční vojenské služby v Dukle Liberec (1972/73), které výrazně pomohl k zisku titulu. V Brně jich nasbíral celkem šest a s nimi v letech 1968 a 1972 dvě vítězství v prestižním PMEZ. V roce 1976 se přestěhoval s rodinou do Ústí n. Labem, kde odstartoval kariéru funkcionáře ČSTV funkcí předsedy Severočeského KV ČSTV a později ředitele Oblastní správy tělovýchovných zařízení ČTO. Okamžitě se zapojil do ligového družstva mužů Chemičky, které v roce 1977 převzal jako hrající trenér a vedl do roku 1983 se ziskem 3. místa v sezoně 1979/80.

Start v reprezentaci měl stejný jako L. Zajíček, tj. s premiérou na MEJ 1964 v Budapešti (bronzová medaile), ale místo v mužské reprezentaci si zajistil již v roce následujícím (stejně jako další spoluhráč z dorostu Drahoš Koudelka). V roce 1965 startoval na I. ročníku Poháru světa v Polsku (3. místo) a v roce 1966 získal na MS v Praze zlatou medaili s titulem Mistra světa. Následovala stříbrná medaile na ME 1967 v Turecku a bronz na OH 1968 v Mexico City. Tam se již sešel se „Zajdou“ a táhli to spolu až do roku 1972 (5. místo na II. ročníku Poháru světa v NDR, 4. místo na MS 1970 v Bulharsku, stříbro na ME 1971 v Itálii a 6. místo na OH 1972 v Mnichově). Zajdu zdravotní problémy donutily hráčskou kariéru ukončit, ale Vladimír pokračoval dál starty na MS 1974 v Mexiku (5. místo), ME 1975 v Jugoslávii (6. místo), OH 1976 v Montrealu (5. místo) a ME 1979 ve Francii (6.místo). Zemřel nečekaně ve věku 53 let na srdeční selhání. 

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
Dvě české reprezentantky míří do mistrovských Drážďan!

Lucie Smutná a nově i Eva Hodanová posílí volejbalistky mistrovského bundesligového celku z Drážďan, které vede český reprezentační kouč Alexander...

 
Registrační místo Praha bude mimo provoz

V souvislosti se státními svátky (5.7.a 6.7.) a dovolené (8.7) bude registrační místo Praha v době od 4.7. do 8.7.2016 mimo provoz. Děkujeme za...

 
Češi zvítězili v derby nad Slovenskem!

ČESKÁ REPUBLIKA - SLOVENSKO 3:2.

 
Češi na Slovensku podruhé vítězně!

KUBA - ČESKÁ REPUBLIKA 2:3 (19:25, 21:25, 26:24, 25:22, 11:15).

 
Vítězství českého mužstva na WL v Bratislavě

NIZOZEMSKO - ČESKÁ REPUBLIKA 2:3.

 
World League 2016 (CZE): Michal Finger s 51 body hráčem víkendu!

Univerzál Michal Finger zaznamenal během víkendu ve třech utkáních Světové ligy výborných 51 bodů a stal se hráčem víkendu. Podívejte se na sestřih z...

Volejbal na facebooku
Generální partner
Český
volejbalový
svaz
KONTAKT: Bělohorská 19, 160 00 Praha 6-Břevnov
tel/fax: (+420) 245 006 210
email: cvf@cvf.cz
© ČVS 2015