9.2.2016

Únorové ohlédnutí za významnými jubilanty ČVS roku 2016

Druhé ohlédnutí nového roku věnujeme trojici již zesnulých velikánů našeho mužského volejbalu. V případě prvním jedné z osobností počátků „zlaté éry“ československého volejbalu na přelomu 40. a 50. let minulého století – prvnímu Mistru Evropy z Říma 1948 a později úspěšnému trenérovi armádních volejbalistů Dukly v Kolíně, kde s volejbalem sám začínal. Další dva „jubilanti in memoriam“ patřili ke hvězdám brněnského volejbalu a k oporám státní reprezentace na přelomu 60. a 70. let. Do volejbalového Nebe odešli oba předčasně, prvý ve věku 67 let, druhý v nedožitých 53 letech.

Nedožitých 95 let Jaroslava Fučíka
(*9. 2. 1921, †21. 2. 1989), Mistra sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Mladoboleslavský rodák, od roku 1924 občan Kolína se sportovními začátky v Sokole. V rámci studia místní Obchodní akademie se blíže seznámil s basketbalem a volejbalem a v obou sportech se stal oporou mužů AFK Kolín, kde po zrušení Sokola v roce 1941 nalezli sokolové azyl. Jeho spoluhráčem a prvním trenérem byl v obou sportech František Stibitz, který dal v Kolíně dohromady výbornou partu, startující v nejvyšších soutěžích protektorátu Čechy-Morava a poválečného ČSR – již opět pod hlavičkou obnoveného Sokola Kolín. Výkonnost volejbalistů kulminovala v letech 1948-49 se ziskem dvou mistrovských titulů a s pěticí hráčů v reprezentaci ČSR (Fučík, Linke, Reicho, Růžička a Tesař). Náhradní vojenskou službu absolvoval Jaroslav hned po válce ve Vysokém Mýtě, na podzim 1950 opustil civilní povolání účetního, stal se vojákem z povolání a jednou z hráčských opor ATK Praha. S výškou 186 cm byl univerzálním hráčem, který zvládal jak roli smečaře, tak nahrávače. V letech 1951-55 získal s družstvy ATK a ÚDA Praha pět titulů Mistra ČSR a v roce 1956 titul vicemistra již pod hlavičkou Dukly Praha. Na podzim tohoto roku byl tým armádních volejbalistů převelen do Kolína a Jaroslav převzal po Josefu Brožovi funkci trenéra. S Duklou Kolín získal v letech 1958-65 další tři mistrovské tituly (1960, 1961 a 1963), dvě druhá a tři třetí místa v celostátní I. lize. Na podzim roku 1966 zažil další stěhování družstva do Jihlavy, kde se po dohrání soutěžního ročníku 1967 s trénováním rozloučil a družstvo předal Karlu Paulusovi. Do Kolína a rok do Jihlavy dojížděl z Prahy, kde měl od roku 1950 trvalé bydliště a žil s rodinou.

První reprezentační start si odbyl v roce 1947 na zájezdu volejbalistů ČSR do Francie a Alžírska a se lvíčkem na prsou se rozloučil v roce 1953 bronzovou medailí ze Světového festivalu mládeže a studenstva v Bukurešti. V roce 1948 získal na prvním ME mužů v Římě zlatou medaili a následně trojici stříbrných medailí na MS 1949 v Praze, ME 1950 v Sofii a MS 1952 v Moskvě. V roce 1955 absolvoval s ÚDA Praha historicky první zájezd našich sportovců do Číny s bilancí 10 vítězství a jediné prohry s reprezentací Bulharska při exhibici ve Wuhanu. V roce 1956 byl asistentem Josefa Kozáka při přípravě a účasti mužů ČSR na MS v Paříži se ziskem prvního titulu Mistrů světa pro československý volejbal.

Po skončení trenérského angažmá v Jihlavě začal pracovat v hodnosti majora na Obvodní vojenské správě Prahy 6, po normalizačních prověrkách a následných čistkách byl pro své názory na srpen 1968 propuštěn v roce 1970 z armády a až do konce života politicky perzekuován. Do důchodového věku pracoval jako závozník a prodavač potravin v Mostecké ulici a v závěru života si přivydělával jako barman klubu divadla Semafor.

Nedožitých 70 let Lubomíra Zajíčka
(*15. 2. 1946, †14. 5. 2013), Mistra sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Brněnský rodák s volejbalovými začátky v Sokole Bystrc, odkuj jej trenér Karel Láznička „přetáhl“ do ligového dorostu Spartaku ZJŠ. S tím získal „Zajda“ (jak zněla jeho přezdívka) v letech 1963-64 dva tituly přeborníka ČSSR a byl přeřazen do ligového celku mužů. V letech 1964-67 v něm hrál na postu nahrávače s tehdy nadstandardní výškou 187 cm a se ziskem mistrovských titulů v letech 1965 a 1967. Na vojnu narukoval do Dukly Jihlava, v roce 1969 se stal vojákem z povolání a do roku 1975 oporou Dukly Liberec, kam byl armádní celek převelen. V Liberci svou sbírku mistrovských titulů rozšířil v roce 1973 a mezi další úspěchy v dresu Dukly patřilo dvojnásobné vítězství na Mistrovství spřátelených armád v letech 1971 a 1974. A v tomto roce ještě postup do semifinále PMEZ.

Reprezentační kariéru odstartoval v družstvu juniorů ČSSR s účastí na MEJ 1966 v Budapešti, odkud si přivezl bronzovou medaili. S družstvem mužů startoval na OH 1968 a z Mexika si dovezl nejcennější trofej své hráčské kariéry – bronzovou olympijskou medaili. V roce 1969 startoval na II. ročníku Poháru světa v NDR (5. místo), v roce 1970 na MS v Bulharsku (4. místo), v roce 1971 na ME v Itálii (stříbrná medaile) a s reprezentací se rozloučil v roce 1972 na OH v Mnichově (6. místo). Hráčskou kariéru v Liberci ukončil v roce 1974 po úrazu kolena a do roku 1979 pracoval u ASVS ve funkci vedoucího Organizačního oddělení střediskových sportů. V roce 1980 odešel z armády, vrátil se do Brna a stal se rozhodčím a funkcionářem. V letech 1980-95 byl pokladníkem volejbalového oddílu Zbrojovky Brno, v letech 1995-2005 členem výboru VO Sokola Bystrc. Na závěr jako raritu uveďme, že dres Dukly Liberec a reprezentace ČSSR oblékal i jeho syn Dušan Zajíček (roč. 1967) a v současnosti obléká vnuk Adam Zajíček (roč. 1993) – juniorský reprezentant ČR s titulem mistra ČR v roce 2015. 

Nedožitých 70 let Ing. Vladimíra Petláka
(*21. 2. 1946, †2. 2. 1999), Zasloužilého mistra sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu.

Narozen v Kuřimi, ale již od dětství občan Brna se sportovními začátky v žákovském fotbalovém družstvu RH Brno. Od fotbalu sběhnul k lednímu hokeji a brzo patřil mezi nejlepší obránce dorostenců Komety. Zdálo se, že o jeho další sportovní kariéře je rozhodnuto, kdyby jej kamarád Josef Uherek nevzal na jeden z tréninků volejbalových dorostenců Spartaku ZJŠ. Tam si okamžitě padli s trenérem Karlem Lázničkou „do oka“ a bylo rozhodnuto. Dva dorostenecké tituly v letech 1963 a 1964 jsou popsány v předchozím ohlédnutí a se svým nahrávačem z dorostu „Zajdou“ se pak „Golem“ (jak zněla Vladimírova přezdívka) potkával na hřišti v dresu klubovém (Brno, Liberec) i reprezentačním. V letech 1964-1976 byl s výškou 196 cm smečařskou oporou brněnského Spartaku ZJŠ, resp. Zbrojovky Zetoru po roce 1969 s výjimkou prezenční vojenské služby v Dukle Liberec (1972/73), které výrazně pomohl k zisku titulu. V Brně jich nasbíral celkem šest a s nimi v letech 1968 a 1972 dvě vítězství v prestižním PMEZ. V roce 1976 se přestěhoval s rodinou do Ústí n. Labem, kde odstartoval kariéru funkcionáře ČSTV funkcí předsedy Severočeského KV ČSTV a později ředitele Oblastní správy tělovýchovných zařízení ČTO. Okamžitě se zapojil do ligového družstva mužů Chemičky, které v roce 1977 převzal jako hrající trenér a vedl do roku 1983 se ziskem 3. místa v sezoně 1979/80.

Start v reprezentaci měl stejný jako L. Zajíček, tj. s premiérou na MEJ 1964 v Budapešti (bronzová medaile), ale místo v mužské reprezentaci si zajistil již v roce následujícím (stejně jako další spoluhráč z dorostu Drahoš Koudelka). V roce 1965 startoval na I. ročníku Poháru světa v Polsku (3. místo) a v roce 1966 získal na MS v Praze zlatou medaili s titulem Mistra světa. Následovala stříbrná medaile na ME 1967 v Turecku a bronz na OH 1968 v Mexico City. Tam se již sešel se „Zajdou“ a táhli to spolu až do roku 1972 (5. místo na II. ročníku Poháru světa v NDR, 4. místo na MS 1970 v Bulharsku, stříbro na ME 1971 v Itálii a 6. místo na OH 1972 v Mnichově). Zajdu zdravotní problémy donutily hráčskou kariéru ukončit, ale Vladimír pokračoval dál starty na MS 1974 v Mexiku (5. místo), ME 1975 v Jugoslávii (6. místo), OH 1976 v Montrealu (5. místo) a ME 1979 ve Francii (6.místo). Zemřel nečekaně ve věku 53 let na srdeční selhání. 

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
Baráž ME 2017 - ženy - Jablonec n. Nisou

První barážové utkání o ME 2017 se uskuteční v Jablonci nad Nisou v sobotu 1.10.2016 od 18 hodin.

 
Češky po prohře se Slovinskem míří do baráže

Česko - Slovinsko 1:3, Češky končí v kvalifikaci druhé a v báráži je čeká v dvojutkání Slovensko. První duel se odehraje již tuto sobotu v Jablonci...

 
Live výsledkový servis - kvalifikace žen - Česko vs. Řecko

Živý výsledkový servis druhého českého duelu na kvalifikačním turnaji ve Slovinsku sledujte ZDE.

 
Muži už dnes mohou slavit postup na ME, ženy čeká ve Slovinsku duel s Řeckem

Utkání, které může definitivně poslat Čechy na evropský šampionát do Polska, se dnes odehraje v jablonecké Městské sportovní hale. Od 18 hodin se...

 
Kvalifikace ME - ženy - Slovinsko

Bělorusko - Česko 2:3 (24:26, 24:26, 25:22, 25:21, 7:15).

 
Omezení provozu registračního místa Praha

V pátek 23.9. bude registrační místo Praha, z důvodu čerpání řádné dovolené, uzavřeno.

Volejbal na facebooku
Generální partner
Český
volejbalový
svaz
KONTAKT: Bělohorská 19, 160 00 Praha 6-Břevnov
tel/fax: (+420) 245 006 210
email: cvf@cvf.cz
© ČVS 2015