Letos jsme si na medaili věřili, škoda, říká trenér pražského Olympu Standa Mitáč

Volejbalistky pražského Olympu zažily povedený ročník, když po čtyřech letech ukončily čekání na cenný kov - byl to povedený únorový víkend, když svěřenkyně Stanislava Mitáče získaly stříbrné medaile ve Final Four Českého poháru. A vypadalo to, že nezůstanou pouze u nich, když pozvolna nabíraly formu i před extraligovým play-off. Ovšem na něj už nedošlo, a tak Olymp musel spokojit se 3. místem po základní části UNIQA extraligy.

Pro volejbalistky Olympu to byl hořký konec. Po několika letech měly opět šanci bojovat o extraligové medaile. Jejich forma od únorového finále Českého poháru exponenciálně rostla. „Třetí část základní části se nám povedla velice dobře. Vyhráli jsme v ní sedm utkání z devíti a katapultovalo nás to až ke třetímu místu. Měli jsme velkou sportovní formu,“ říká trenér Stanislav Mitáč.

Vršovické volejbalistky se už těšily na play-off, ve kterém po letech cítily šanci na medailový úspěch. Do něj je však stejně jako ostatní týmy nepustil – koronavirus. „Věřím, že bychom čtrtfinálovou sérii zvádli a poprali se o jednu z medailí,“ povzdychl si Stanislav Mitáč.

Jeho Olymp však medaili v play-off přeci jen získal. Ve virtuálním souboji fanoušků na sociálních sítích získal tu nejcennější – zlatou.  „Nás to moc těší, protože to je další z úspěchů skončené sezony. Virtuální mistrovský titul vyšperkoval povedený ročník. Svědčí to o tom, že  lidi, přestože soutěž byla ukončená, tak sledují dění dál. Podporovali nás od začátku až do finále. Jsme za to rádi. Moc jim děkuji,“ říká vršovický trenér na adresu fanoušků.

Už před časem však Olymp slavil hmatatelný kov. V únoru vybojovala parta okolo kapitánky Pavlíny Šimáňové stříbrné medaile v Českém poháru. „S medailí jsme velice spokojeni. Ve finále jsme před televizními kamerami předvedli velmi dobrý sport,“ vrací Stanislav Mitáč k pětisetové bitvě s Olomoucí, která byla reklamnou na volejbal.

Značnou měrou se na tom podepsala i vize a práce vedení, které přivedlo před sezonou dvě zahraniční posily. To se ukázalo jako velmi dobrý tah. Útok táhla ukrajinská reprezentační smečařka Karina Denysova a nahrávky rozdělovala slovenská nahrávačka Lenka Ovečková. „Obě byly velkým přínosem našemu družstvu. Především Karina Denysova, která se stala jednou z nejlépe útočících a bodujících hráček celé extraligy. Bavili jsme se s ní před jejím odchodem – líbilo se jí u nás, odehrála dobré zápasy v kvalitní soutěži a udělala dílčí herní posun. Spokojenost musím vyslovit i s Lenkou Ovečkovou, která hrála na pozici nahrávačky první polovinu soutěže a pohybovali jsme se okolo první čtyřky týmů,“ děkuje na dálku oběma hráčkám Stanislav Mitáč.

Situace okolo koronaviru

„Dostali jsme se do podobné pozice jako všechny ostatní kluby. V okamžiku jak byla ukončená nejvyšší soutěž, tak jsme domluvili na finančním vypořádání a rozvázání smlouvy se zahraničními hráčkami, které spěchaly domů. Většina dalších hráček je v pracovněprávním vztahu k Centru sportu ministerstva vnitra a plní si tréninkové úkoly, které od nás dostaly,“ říká k situaci okolo rozvazování smluv Stanislav Mitáč.

Ten si také uvědomuje další následky, které se projeví postupně. Už nyní byl sport podfinancovaný a může být i hůř. Řada firem si bude rozmýšlet jak své peníze vynaloží až se věci vrátí do normálu. „Ekonomiku státu a celého světa to postihne ve velkém. O to víc asi menší sporty mezi které řadím i nás, i když je volejbal jedním z nejrozšířenějších sportů na světě, tak po finanční stránce je to jeden z menších sportů. Tak jak bylo doteď obtížné shánět sponzory s finančním darem, tak to teď během 1 – 3 let bude ještě horší. Dá se očekávat, že menší kluby, které operovaly s rozpočtem na hraně svých možností mohou mít nyní existenční problémy,“ upozorňuje Stanislav Mitáč.

Omezené cestování může tuzemskou soutěž v nadcházejícím ročníku zkvalitnit, protože za hranicemi působí řada velkých jmen. Ta mohou v důsledku vládních opatření jednotlivých zemí přijít o angažmá. „Souhlasím. Máme řadu hráček, které hrají v zahraničních ligách a mě by nesmírně těšilo, kdyby se na domácích palubovkách ukázala jména jako Aneta Havlíčková, Helena Havelková, Míša Mlejnková, Andrea Kossányiová a mnohé další. Nemyslím, že se to stane u všech, ale je velký předpoklad, že některá z těchto velmi dobrých hráček bude hrát na rok v domácích soutěžích,“ říká Stanislav Mitáč a dodává.  „Klubům to dává víc možností, protože se nabízí víc hráček, které nebudou mít odvahu v této době hledat angažmá v zahraničí. Na druhou stranu jsou si hráčky vědomy svých cen a budou si je chtít držet – je to tedy oboustranná bitva. Bude muset dojít na určitý kompromis v nadcházejícím ročníku, který bude jak pro kluby, tak i hráčky jiný než ty ostatní.“

V Přípotoční ulici už započaly přípravy. „S vedením pracujeme na skladbě týmu. Máme rozjednané hráčky, se kterými chceme dál pokračovat. Můžu prozradit, že jsme podepsali Lucii Smutnou. Ukázala, že je velice kvalitní nahrávačkou a v závěru soutěže byla nejlepší. Chceme kolem ní postavit silný tým, který bude bojovat o medaile,“ hlásí Stanislav Mitáč.

Autor: Tomáš Příhoda