Nové jméno v české UNIQA extralize – Lara Štimac

Jednou z dirigentek hry volejbalistek VK UP Olomouc bude v nové sezoně UNIQA extraligy dvacetiletá nahrávačka Lara Štimac. Talentovaná Chorvatka na Hanou přišla z klubu HAOK Mladost Záhřeb.

Jaké byly první informace, které jsi o Olomouci získala a co očekáváš od svého působení v České republice?

Před dvěma lety jsem hrála proti Olomouci ve Středoevropské lize MEVZA. Takže jsem město i halu už navštívila. Hrát v Česku je pro mě veliká výzva, přeju si, abychom s týmem dosáhli skvělých výsledků.

Proč přišlo rozhodnutí změnit klub?

Tento rok mi končila smlouva v HAOK Mladost Záhřeb, a i když jsem tam hrála opravdu ráda, chtěla jsem se posunout někam dál. Prostě pokračovat na mé volejbalové cestě mimo mou rodnou zemi.

Už jsi odehrála řadu zápasů v evropských soutěžích, je nějaké utkání, které ti utkvělo v paměti? Těšíš se na Pohár CEV v Olomouci?

Za poslední tři roky jsem nastoupila do hodně zápasů, ať už v Challenge Cupu, CEV Cupu nebo v kvalifikaci Ligy mistryň. Nemůžu se dočkat, až si zase zahraju proti evropským týmům, a věřím, že dosáhneme na co nejlepší výsledky. Nejvíc si pamatuji souboj proti klubu Fatum Nyíregyháza z Maďarska. Hrálo se v Záhřebu a v polovině druhého setu vypadla elektřina. Asi hodinu jsme pak čekali ve tmě, až zase začnou svítit světla. Zápas trval tři a půl hodiny a nakonec jsme vyhráli 3:2 (usmívá se).

Máš také zkušenosti nejen z mládežnických národních výběrů Chorvatska. Jak jsi zatím spokojená se svou reprezentační kariérou?

Hrát v národním týmu je krásné. Pořád jsem mladá hráčka a věřím, že můj čas v reprezentaci ještě přijde. I když jsem tentokrát nedostala tolik příležitostí, tak věřím, že na další sraz už šance přijde.

Chorvatské hráčky v Olomouci už zanechaly pozitivní dojem. V klubu působily například Rene Sain, Bernarda Čutuk, Beta Dumančić nebo Katarina Pilepić. Měla jsi možnost s některou z nich probrat nové angažmá?

Ano, holky znám. Hrála jsem s René v reprezentaci a bavily jsme se o Olomouci. O klubu mi říkala jen hezké věci a pomohla mi při rozhodování, jestli do Olomouce zamířit.

Čemu se věnuješ ve volném čase?

Miluji muziku (usmívá se). Moje mamka je učitelkou hudby, a tak byl náš dům vždycky naplněný muzikou. Moc ráda zpívám, hraju na piano a na kytaru. A taky mě baví poznávat nové sporty, třeba i adrenalinové. Zkoušela jsem jízdu na raftu i kanoistiku. Z míčových sportů pak byla super zkušenost házená, můj přítel je totiž házenkářský brankář.

K volejbalu ještě stíháš také studium, je to tak?

Ano, vzdělávám se, abych mohla být volejbalovou trenérkou. Miluji děti a někdy později v budoucnu bych chtěla sdílet svoje znalosti a vášeň pro volejbal také s mladší generací. Škola mi vyjde maximálně vstříc. Vědí, že jsem profesionální sportovkyně, a tak by se studiem na dálku neměl být problém.

Co by sis přála ve volejbalu dokázat? Máš nějaký cíl a sen?

Od malička jsem snila o tom stát se nejlepší nahrávačkou na světě. Uvědomuju si, že to je dost velký cíl, ale je to taková moje hvězda, která mě vede volejbalovou kariérou. Řekla bych, že jsem obětavá bojovnice. Ráda hraju pro tým, protože věřím, že to je jediný způsob, jak můžeme udělat skvělý výsledek.

Autor: Adam Fritscher