22.10.2019

Zamyšlení nad mládežnickým volejbalem chlapců

Medaile na ME V Bulharsku byla blízko… ale zároveň velmi, velmi daleko. Výsledky ve finálových bojích hovoří za vše. Takto jsem začal článek, kterým jsem hodnotil výsledek Lvíčat RD 2003 na ME v Bulharsku.

Důležitá jsou pro mě slova „ medaile byla blízko, ale zároveň velmi, velmi daleko“. Tato slova bych chtěl trochu rozvést a zhodnotit celý letošní mládežnický rok z hlediska RD družstev a také z hlediska plnění základního dokumentu, podle kterého se mládežnický volejbal řídí a to je „Základní škola volejbalu“.

Pokud by člověk hodnotil výsledky mládežnických RD (chlapců) optikou roku 2008 až 2015, je rok 2019 doslova excelentní. Tři chlapecké šampionáty. ME U17, MS U 19, MS U21, umístění 4, 10, 9. Něco, o čem jsme, slovy klasika, snili za dlouhých porad, v hledištích neúspěšných kvalifikací. Neustále jsme přemýšleli, kde je proboha ta chyba, proč jen a jen prohráváme. To je aspoň výsledkově, minulostí. Mládežnické reprezentace jsou v hlavním proudu Evropy a přesto mi o to  palčivěji v hlavě rezonuje „a co teď“?!?!?!?!

Všechny úspěchy letošního roku, všechny medaile a dobrá umístění RD 1997, 1999, 2001, 2003 a také už 1995 (šesté místo na ME juniorů v Brně) v uplynulých pěti letech nejsou nic proti jednoduchému tvrzení. „Skutečná úroveň toho kterého sportu se poměřuje jeho úspěchy v dospělosti“. A ta v současné době není úplně nejlepší. Jako optimální by Česko mělo být do 8. místa v Evropě a být nepříjemným soupeřem při soubojích o olympiádu.

Zaručují nám mládežnické úspěchy i úspěchy v dospělosti? Bohužel nejde říci, že existuje úplně jasná a přímá úměra, že mít mistra Evropy v kadetech a vicemistra v juniorech znamená, že ve výhledu 5 až 8 let budeme mít stejné tituly v soutěžích dospělých. Tak jednoduchý volejbalový život a život vůbec není. Lze vyjmenovat tisíce okolností, vlivů, které ovlivňují výsledek dospělých reprezentací za těch 5 až 8 let. Vím, že si řada trenérů a lidí působících na různých místech ČVS myslí, že současné úspěchy mládežnických reprezentací jsou pouze dílem náhody, popřípadě souhry náhod. Přesto si dovolím říci, že dobré mládežnické výsledky v současnosti nejsou výsledkem náhody a ani souhry náhod.

ČVS mělo plán a vůli změnit  výsledky mládežnických reprezentací a to se s pomocí celého mládežnického chlapeckého hnutí podařilo. Jenže je tady ta otázka „a co teď“ a také to tvrzení v úvodu článku „medaile byla blízko, ale zároveň tak daleko“. Vzestup mládežnického volejbalu nás opticky přiblížil snu, že někdy získáme i tu dospěláckou medaili, ale i dle mých předešlých vět, úspěchy v mládeži nejsou automaticky úspěchy dospělých v nejbližší budoucnosti.  Prostě úspěch v dospělém volejbale je ještě velmi, velmi daleko. Jenže tady je ten zakopaný pes. Úspěch v dospělosti je zatím daleko a může zůstat jen a jen v oblasti snů a v nejlepším případě nastane až za 5, 8 let.  Je i druhá možnost. Pokusíme se s tím něco udělat už teď.

Vím, že se neradi pouštíme do dlouhodobějších plánů a vizí, vím, že se velice špatně plánuje tam, kde ten kdo plánuje, nemá vše ve svých rukách a musí obtížně komunikovat s jiným subjekty. Jenže byl by to hřích, jestli nic neuděláme, i když teoreticky naše úspěšné mládežnické reprezentace, budou mít svůj vrchol v dospělosti až za 5, 8 let.

A právě proto otázka „a co teď“? Jestli chceme za pět až osm let mít úspěch, musíme přemýšlet už teď a nemusíme vymýšlet nic úplně nového. Tak jako intenzivně pracujeme s mládežnickými reprezentacemi, kde je systém z hlediska objemu a kvality práce relativně dobře nastaven, musíme nastavit něco i pro období růstu kvality hráče po 20. roku věku, kdy hráči opustí mládežnické reprezentace. Je to samozřejmě složitý konglomerát otázek, který není jen v oblasti trénování či finančních prostředků. Hráč ve věku 20 let není hotový hráč a musí se ním pracovat a nestačí, aby byl jen zařazen na soupisku extraligového týmu a trénoval s ním. Nikdy nebudeme mít dobrých hráčů nazbyt, a proto musíme pracovat s každým talentem, který by jednou mohl promluvit do RD dospělých. Chci tím říci, že když máme plán práce se Lvíčaty, kadety, juniory, musíme mít plán na práci s hráči do 25 let. Samozřejmě jestli opravdu chceme tu medaili z ME mužů či jednou postoupit na olympiádu. Uvědomuji si, že úskalí této myšlenky není jen v práci ČVS a jejích vizí, ale je též v hráčích samotných. Tak jako nebyl pochyb o touze u mládežnických reprezentací po medaili, o touze v reprezentaci vyhrávat a podle toho pracovat, stejná a možná ještě větší touha musí být i v dospělé reprezentaci.

Dospělá reprezentace je vyvrcholením „Základní školy volejbalu“, ale ta má i svůj začátek. Ten byl zatím reprezentován kategorií Benjamínků, Nadějí a prvním RD – Lvíčaty.

V letošním roce se poprvé naplnil celý projekt. Své kempy realizovali Benjamínci 2007, Naděje 2006 a Lvíčata 2005. Do budoucna chceme přidat i svazový kemp U10.

Pokud má celý tento projekt pozdvihnout úroveň mládežnického volejbalu a udržet úspěchy v kategoriích U17, kadetech U19 a juniorech U21 a přispět ke snu o medaili na ME mužů musí se dále vyvíjet. Je dobrý pocit dostat skoro 100 hráčů na kempy Benjamínků a je ještě krásnější pocit, když vidíte pokroky, jaké hráči na kempech dělají. Jenže kemp nemůže nahradit práci hráče v mateřském oddíle. To aby celý systém Benjamínků, Nadějí, opravdu zasáhl do úrovně volejbalových dovedností hráčů, museli bychom navýšit objem práce, ale to v tomto věku samozřejmě nelze. Ale co lze, aby tento projekt, kterého se aktivně zúčastní reprezentační trenéři mládeže a spolu s nimi další výborní trenéři, působil jako laboratoř pro mládežnické trenéry napříč celým hnutím. Stačilo by, aby každý oddíl (jeho trenéři) si dal do svého itineráře účast na jednom či dvou kempech a aby potom trenéři, to co viděli a s čím samozřejmě volejbalově souhlasí, ordinovali ve svém oddílu. Úplnou samozřejmostí by měla být účast trenérů družstev SCM a SpS. Myslím, že by se řada problémů, které nás tíží v úrovni volejbalových dovedností, velice rychle přiblížila vyřešení.

Co je tedy odpovědí na otázku „a co teď“? Je to jednoduché, protože na papíře je to vždy jednoduché, ale v praxi těžké až přetěžké. Ovšem zkusit se to má.

  1. Rozšířit péči o mládežnické reprezentace do věku 23 let
  2. Přistoupit k projektu U10, Benjamínků, Nadějí aktivně, jako k něčemu, co posune hráče mého oddílu k lepší výkonnosti a ze mě udělá lepšího trenéra.

 

Autor: Jiří Zach - svazový trenér mládeže - chlapci

Krátké zprávyArchiv
Sleva na vstupenky na OH kvalifikaci mužů v Berlíně

Do 30. 11. 2019 je možno zakoupit zlevněné vstupenky na OH kvalifikaci mužů, která bude 5. - 10. 1. 2020 v Berlíně za účasti naší reprezentace mužů....

 
FIVB 4* Chetumal (MEX) 2019

Perušič / Schweiner – Crabb Tr. / Bourne (USA) 0:2 (18:21, 12:21), Perušič / Schweiner – Aye / Gauthier-Rat (FRA) 2:1 (16:21, 21:19, 15:12)

 
FIVB 4* Chetumal (MEX) 2019

ženy: Kubíčková / Kvapilová – Amaranta / Lobato (ESP) 1:2 (21:18, 32:34, 12:15), Talita / Taiana Lima (BRA) – Kubíčková / Kvapilová 2:0 (21:17,...

 
FIVB 4* Chetumal (MEX) 2019

muži: Perušič / Schweiner – Bykanov / Likholetov (RUS) 2:1 (23:21, 19:21, 15:9), ženy: Bieneck / Schneider (GER) – Kubíčková / Kvapilová 1:2...

 
Český pohár 2019/20 ženy - čtvrtfinále

VK UP Olomouc – TJ Sokol Šternberk 3:2 (25:18, 22:25, 25:11, 23:25, 15:12)

 
CEV Challenge Cup 2019/2020 - předkolo

VK ČEZ Karlovarsko – Vardar Skopje (MKD) 3:0 (25:11, 25:20, 25:19)

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018