MS U19 v Tunisku očima hlavního trenéra Jindry Licka

V srpnu letošního roku proběhlo v Tunisku MS U19, tzn. ročníků 2001/2002. Naše reprezentace do Tuniska odjížděla se stříbrem z loňského ME, které se konalo ve Zlíně a Púchově. Jak se našim mládežníků podařilo navázat na 7. místo svých předchůdců, hodnotí hlavní trenér Jindřich Licek.

Hlavním cílem letošní sezóny CZE U19 bylo MS v Tunisku (21. - 30. 8. 2019). Celkově jsme obsadili 10. místo. Toto umístění je pro český volejbal velice příznivé a ukazuje na poměrně slušnou kvalitu mládežnických výběrů. Být desátí na MS se leckomu nepodaří, zvláště v silných olympijských kolektivních sportech.

Výsledkový cíl jsme splnili a potvrdili si, že loňské 2. místo na ME nebyla náhoda. Stále patříme do evropské špičky. Naše hra sice byla jako na houpačce, dvě utkání jsme odehráli výborně, další tři utkání průměrně a ostatní zápasy vyzněly hůře.

Hlavní příprava na MS proběhla uspokojivě a dle předpokladu, byla náročná na hraní i cestování. Naše sezóna měla sice dva vrcholy -  Olympiádu mládeže v Baku, kterou jsme pojali jako jednu z příprav na hlavní cíl, na MS v Tunisku. Vše bylo náročné a myslím, že i zajímavé a pro kvalitní přípravu velice dobré. Začátek přípravy od května 2019 byl regenerační, postupně kondiční a také teoretický na vyjasnění si vize a priorit týmu. Olympiáda mládeže v Baku byla prubířskou zkouškou po poměrně náročné tréninkové přípravě. Olympiáda ukázala naše možnosti v porovnání s evropskou špičkou této kadetské kategorie. Skončili jsme na uspokojivém 5. místě a mohli jsme pokračovat v přípravě na hlavní cíl, na MS. Tady se nám už tolik nevedlo a nemohli jsme stále udělat krok vpřed. Naše hra začínala stagnovat a naše trenérské představy spojené s větší motivací hráčů k blížícímu se vrcholu na MS nebyly naplněny.

Další kvalitní příprava před MS byl turnaj v ruské Anapě, kde jsme hráli proti velmi silným soupeřům z Ruska, Itálie a Polska. Tady se projevovala naše stagnace a ani jeden ze zápasů jsme nedokázali vyhrát, i když jsme hráli dva zápasy 3:2, které jsme prohráli. To také značilo jistou nedůvěru ve vlastní síly.

MS v Tunisku bylo jasně daným vrcholem a cílem. Očekávali jsme, že hráči půjdou za svým cílem a úspěchem hned od úvodu MS. Už od prvního utkání však bylo znát, že nehrajeme jako tým. První soupeř Kolumbijci byli naštěstí podprůměrný tým a náš průměrný výkon stačil k úspěchu a dodal nám možná až přílišný klid do začátku MS. Druhý zápas proti Italům byl úplně z jiného „soudku“ a očekávali jsme úplně jinou úroveň. To se potvrdilo, Italové prokazovali svoji kvalitu, hráli komplexní mužský volejbal a na nás bylo znát, že si kluci nevěří a taky to tak dopadlo. Italové nás jasně přehráli. Po této prohře jsme s hráči dospěli ke společnému řešení a přípravě na další průběh MS. Následující zápas proti Íránu jsme hráli opravdu skvěle, se zaujetím, nebojácně, odvážně a výsledek tomu odpovídal. Naši hráči ukázali, že v nich potenciál a talent je. Další duel ve skupině jsme hráli proti silnému soupeři z Bulharska a opět jsme předvedli slušný výkon, ale už nám hra začínala skřípat. Přesto jsme utkání dotáhli do vítězství, a to nás posunulo ve skupině vpřed, a tím jsme si vytvořili výbornou pozici do rozhodující bitvy o vše.

Po odehrání skupiny následovalo volno a příprava na důležitý zápas o vše = o postup mezi první osmičku. Čekal nás zápas proti nevyzpytatelným Bělorusům, kteří jsou výkonnostně na naší úrovni. Soupeř byl však na tento duel skvěle připraven a šel jasně za vítězstvím. My jsme tentokráte čekali na nějaký zázrak a naše vůle vyhrát byla slabší, hráli jsme bez potřebné bojovnosti a emocí. Soupeř nás svojí kvalitou  přehrál a nám zbyli „oči pro pláč“. Škoda promarněné šance, protože jsme určitě měli na to postoupit mezi osm nejlepších týmů světa.

Následně jsme spadli do bojů o 9. - 16. místo, kde na nás čekal soupeř z Nigérie. Tento zápas proti slabším Nigerijcům jsme se štěstím zvládli 3:2 a postoupili v pavouku dále. Dalším soupeřem byla Korea, která hraje kombinační, rychlý volejbal s mnoha překvapivými herními situacemi. Hráče jsme na to v rychlosti předem připravili. I když naši hráči byli výrazně somaticky vyspělejší, tak nás soupeř svou překvapivou a „živou“ hrou trápil. Nakonec jsme opět v tie-breaku šťastně uspěli a dostali se do utkání o 9. místo. Zde jsme hráli proti velmi kvalitnímu týmu z Brazílie, která nezvládla pouze jedno utkání, a to zápas o vše. Proto Brazilci spadli také do boje o nižší příčky. Brazilci na nás nastoupili odhodlaně a poměrně jasně zvítězili.

Konečné 10. místo je přesto nádherným výsledkem. Závěrem mohu konstatovat, že naši hráči jsou talentovaní i perspektivní, ale nejsou příliš ctižádostiví a spoléhají více méně na svůj talent. Určitě mají budoucnost a nyní je jen na jejich přesvědčení a vůli podstoupit obrovskou dřinu a pokročit v mezinárodním měřítku výrazněji dále.

Naším nejlepším hráčem byl univerzál Jirka Mikulenka, který nesl v celkovém pohledu veškerou tíhu útoku. Ostatní hráči předvedli průměrný výkon s občasnou světlou výjimkou. Celkový projev týmu na MS byl převážně individualistický i s malou mírou bojovnosti. Nebyl v nás potřebný týmový bojovný duch. Potenciál v hráčích máme velmi slušný a to je velký příslib do další činnosti i dalších úspěchů.

Naše výsledky na MS v Tunisu:

Ve skupině jsme obsadili 2. místo a v KO pavouku šli na Bělorusko.

Tyto výsledky pro nás znamenaly konečné 10. místo na MS U19 v Tunisku.

Všem zúčastněným děkuji za spolupráci a vážím si jejich podpory. Přeji všem hodně sportovních úspěchů, zdraví a životní radosti.

Autor: Mgr. Jindřich Licek – hlavní trenér CZE U19 (2001/2002)