Medaile na ME U17 v Bulharsku byla blízko..., ale zároveň velmi, velmi daleko

Výsledky ve finálových bojích hovoří za vše. CZE - Francie 0:3, CZE - Polsko 0:3. Ovšem když se člověk na obě utkání podívá podrobněji, myslím tím jednotlivé sety, už to tak jednoznačně nevypadá. Francie - 26:28, 26:28, 15:25, Polsko - 24:26, 26:28, 21:25. Takže docela vyrovnaný boj, jenže volejbal se hraje na body a sety a v těch soupeř jasně zvítězil. Takže jaké vlastně bylo 2019 CEV ME U17 v Bulharsku (RD 03/04).

Na ME této věkové kategorie jsem byl poprvé. Znal jsem pouze názory trenérů, kteří se zúčastnili prvního ME této kategorie. Bylo to před dvěma lety v Turecku, kde naše RD 2001 nepostoupila do závěrečných bojů. Hlavní dojem trenérů byl, že už se hrál dobrý volejbal, že se nekazilo a že v závěrečných bojích již družstvům docházel tak trochu dech.

Kvalita se jednoznačně potvrdila. A troufám si tvrdit, že spíše stoupla. Na ME se tentokrát přihlásila celá Evropa. Evropa již přehodnotila své tréninkové plány a ročníku U17 se dostalo stejné pozornosti jako kadetům či juniorům. Úroveň hry bych přirovnal ke kvalitě nejlepších zápasů EX juniorů na závěrečných turnajích.

Naše skupina se mi jevila jako vražedná. Itálie je vždy dobrá, o Rusku se dá tvrdit to samé, Polsko jsme znali z přípravy a věděli, že v kvalifikaci porazilo Rusko. Schůdnější se jevila družstva Portugalska a Řecka a přes ně měla vést cesta do dalších bojů. Jenže hlavně Portugalsko přijelo výborně připraveno a sehrálo roli černého koně, který zle zatápěl všem favoritům. Skutečnost byla ještě horší než představa, poslední den všechna družstva ještě hrála o vše (pouze u Řecka a CZE bylo jasno). Vyrovnanost a těžký boj všech proti všem. 

Druhá skupina se jevila, aspoň co se týče jmen, jako slabší. Výsledek byl opačný. Družstva Bulharska a Francie byla výborná a Turecko o mnoho nezaostávalo. Týmy Rumunska, Finska a Běloruska sice do bojů o medaile nezasáhly, ale měly výborné perspektivní hráče (patřili k těm nejvyšším) a za rok budou velice nepříjemní.

Naše družstvo, ač na medaile nedosáhlo, podalo na ME dobrý výkon. Družstvo zdobila velká bojovnost, ani jedno utkání nebylo odevzdané, vždy se bojovalo za každého stavu.

Velkou předností družstva byla i výborná fyzická kondice a též průměrná výška hráčů (patřili jsme k těm nejvyšším). Už jsem měl v přípravě řadu reprezentačních družstev, ale takto dobře připravené družstvo snad ani nepamatuji. Ani v jednom utkání jsme neprohráli ten pomyslný souboj tvrdšího smečování, který v mládeži má svoji roli. Za to velký dík B. Bendové (vedla fyzickou přípravu) a celému realizačnímu týmu a samozřejmě hráčům. Odehrát sedm zápasů v devíti dnech je těžká věc a navíc, hra byla vždy proložená dlouhými výměnami a bylo tedy třeba volejbalové trpělivosti, ale také fyzické kondice.

Družstvo se dokázalo adaptovat na trend ve vrcholovém mládežnickém volejbale. Výborná hra v poli, rychlá hra do kůlu a trpělivost v zakončování, kdy míčů vyhozených mimo hřiště je minimum, hodně se hraje s blokem a chytře se ulívá.

Družstvo oproti svým soupeřům nadstandardně podávalo skákané podání, mělo o trochu horší plachtu a více v ní kazilo, než bych si já jako trenér přál. V čem za družstvy špičky Evropy mírně zaostáváme, je příjem prsty, v kterém nás většina družstev předčila. O něco horší jsme i v příjmu bagrem. Není to o moc, ale ten rozdíl tu je. 

Pořadí v první čtyřce mohlo být i jiné a nikdo by se asi nedivil, ale přesto byla Francie první zaslouženě. Měla nejlepšího nahrávače a nadstandardně podávala naskočené podání. Družstvo bylo výškově dobře poskládáno a hrálo opravdu rychlý a dynamický volejbal s výborným blokem a obranou za ní. Bulharsko také patřilo k těm vyšším, ale nepůsobilo tak volejbalově jako Francie. V zápase s Polskem o postup jim nepomohl k postupu jen výkon, ale…. Polsko mělo trochu smůlu. Bulharsko si je přálo jako soupeře a protože jako domácí hrálo poslední utkání, tak proti Francii nastoupilo s druhou šestkou. Nechtělo hrát s Českem. Poláci byli asi nejpracovitějším tým ME. Výborná obrana v poli, bezchybné vykrývání, rychlá hra do kůlu a velké hráčské sebevědomí, které jim umožnilo se dostat ze zdánlivě ztracených koncovek. Výškově patřili k průměru, a pokud družstvo nedoplní, budou mít ve vyšších kategoriích problémy. Pro mě a realizační tým bylo velké zadostiučinění, že jsme tým Polska volejbalově dohnali, ač jsme s ním na ME dvakrát prohráli.

Hráči:

Šimon Bryknar – nahrávač: odehrál šampionát v dobré formě, výborně podával a pokud přidá odvahu hrát více středem, roste nám výborný nahrávač

Trung Hieu Hoang – nahrávač: dostal málo příležitostí, ale přispěl ke čtvrtému místu svou tréninkovou pílí, ale také tím, že byl pro mne rovnocennou náhradou

Jan Jirásek – smečař: zahrál dobrý šampionát, výborně útočil a projevil i zlepšení ve hře v poli, zázračně vychytal Rusko ve čtvrtém setu – po jeho zákroku jsme smazali tříbodový náskok soupeře, bohužel má slabší příjem, a ač ve finálových bojích výborně útočil, jeho příjem nepomohl

Tomáš Havlásek – smečař: měl na šampionátu smůlu, v utkání s Polskem, kde měl nahradit odpočívajícího Ureše, mu soupeř „urazil palec“ a pro bolest (příjem prsty nešel) do hry už nezasáhl

Daniel Fabikovič - smečař: benjamínek družstva (ročník 2004) zahrál dobrý šampionát, uplatnil svojí dobrou technickou připravenost, pomohl na příjmu a v poli, roste ve velkou oporu tohoto družstva

Tomáš Bukáček – blokař: byl vyhlášen blokařem ME a to hovoří samo za sebe, dobře bránil a v některých utkáních (s Ruskem) i výborně útočil, je velmi dobře fyzicky vybaven, trochu ho sráží jeho neukázněnost (často v síti)

Jakub Klajmon – blokař: dobře fyzicky vybavený hráč, pomohl dobrým podáním, v některých utkáních i blokem, méně útočil

Petr Šotola – blokař: zasáhl do bojů pouze v jednom utkání, kde nezklamal, družstvu pomohl svojí pílí a ochotou trénovat vždy naplno

Rudolf Stieber – univerzál: do bojů zasáhl málo, střídal na podání, kde měl za úkol riskovat

David Kollátor – univerzál: klíčový útočník, patřil na šampionátu k absolutně nejlepším útočníkům, hra družstva na něm stála a občas i padala, hrál hůře v poli, mohl více pomoci na bloku

Kryštof Černoch – libero: splnil svůj úkol v mezihře, povzbuzoval, hecoval, byl trochu slabší v příjmu prsty a také má rezervy v organizaci příjmu

Jakub Ureš – smečař: klíčový hráč, nejlepší přijímač, dobrý útočník a hlavně hráč v tom pravém slova smyslu, kapitán s pozitivním vlivem na hráče, bohužel v rozhodujícím zápase s Franci si při smečařském rozcvičení zlomil nohu v koleni a musel být odvezen do nemocnice a již v sobotu urychleně odletět do Česka a v pondělí se podrobit operaci. Moc družstvu chyběl a lze říci, že …………. Je to jen a jen kdyby, ale teď je důležitější, aby se co nejdříve vrátil na volejbalové palubovky, protože pro družstvo už RD kadetů je nepostradatelný

Píši svůj článek a pod ním mám slova, která jsem napsal týden před odletem na šampionát. Citace: „Výkonnostní cíl je jasný. V těžké skupině bude každý skalp soupeře cenný a postup do bojů 1 až 8 místo by byl úspěch.“ Cíl byl splněn. Čtvrté místo je vždy spojeno s medailí v tom špatném slova smyslu. Bohužel, tentokrát nepřišlo trochu toho štěstí, při čtyřech setbolech s Francií v prvním setu, nebo pěti setbolech s Polskem. Oslabení o nejlepšího hráče také nepřispělo k hráčské pohodě. Mohu jen vzdát družstvu hold, protože i když ve finálových bojích nezískalo ani set, ve čtyřech setech sahalo po vítězství a utkání nikdy nevzdalo.

Chtěl bych i poděkovat realizačnímu týmu - I. Pelikánovi, M. Šotolovi, J. Moravčíkovi, B. Bendové, O. Smolkovi. Mají velký podíl na dobrém výsledku přímo na ME a ještě větší podíl na více než dvouleté tréninkové dřině, která tento výsledek umožnila.

U RD 2003 Lvíčat končím a tým předávám od září tohoto roku do rukou J. Svobody, který s ním absolvuje kvalifikaci na ME kadetů v roce 2020. Družstvo bude hrát 1.M jako přípravu na kvalifikaci. Většina realizačního týmu u družstva zůstane.  

Když něco hezkého končí, tak něco jiného začíná. Tak se vždy člověk utěšuje v těchto nelehkých chvílích. Bohužel život je konečný a tak u mě ta slova nelze uplatnit. Jsem ve věku, kdy už nic nemusí začít, ale práce s RD 2003 Lvíčata zůstane v mé paměti navždy jako dobře prožitý čas s výbornými spolupracovníky a dobrými hráči, jež mají vše před sebou.

Dream Team ME U17 2019:

• libero: Enzo Blanc (FRA)
• blokaři: Szymon Gorowski (POL), Tomáš Bukáček (CZE)
• smečaři: Vladimir Garkov (BUL), Hilir Henno (FRA)
• univerzál: Georgi Tatarov (BUL)
• nahrávač: Anatole Chaboissant (FRA)
• nejužitečnější hráč: Nathan Canovas (FRA)

Konečné pořadí ME U17 2019:

1. Francie
2. Bulharsko
3. Polsko
4. Česká republika
5. Itálie
6. Turecko
7. Bělorusko
8. Rusko

• Finsko, Rumunsko, Portugalsko, Řecko

 

Všechny informace o ME U17 2019 v Sofii ZDE

 

Autor: Jiří Zach – svazový trenér mládeže – chlapci a trenér RD 2003/04 Lvíčat