26.5.2017

Nic jiného než mistrovství světa U21 2017 mě momentálně nezajímá, říká Kristián Červinka

Jeden volejbalový sen si už letos splnil – s Českými Budějovicemi totiž přidal do své medailové sbírky extraligové zlato. Další sen má teď před sebou – v červnu bude vést jako kapitán českou národní reprezentaci do 21 let na mistrovství světa 2017, navíc ve svém rodném Brně. Řeč je o dvacetiletém nahrávači Kristiánu Červinkovi, který se už nemůže dočkat domácí atmosféry na blížícím se šampionátu.

Letos jste vybojoval s Českými Budějovicemi mistrovský titul! Finálová série se hrála na šest utkání, jak moc velké drama to bylo? 

Drama to bylo ohromné už od prvního zápasu ve čtvrtfinále s Příbramí. Všechno to vyvrcholilo v posledním zápase doma, na který přišly skoro tři tisíce diváků a my mladí kluci ve čtverečku jsme si neměli kam stoupnout. Když to hodnotím zpětně, tak to od nás během sezóny určitě nikdo nečekal a jak řekl Radek Mach „před play off by si o nás nikdo neopřel ani kolo“.

Na mistrovský titul jste si sáhl i ve všech mládežnických kategoriích. 

Je to tak, takže mám kompletní sbírku. První titul byl ten žákovský pod panem trenérem Oravcem, který tituly v žácích doslova sbíral. To byl pro mě pocit velkého vítězství a byla to ta nejlepší léta. Ten další kadetský byl pod Jiřím Petrů, který se mnou začínal jako s malým vlasatým chlapcem s velkýma botama v přípravce. Nejzajímavější na tomto titulu bylo asi to, že jsme si nabarvili vlasy na černo a potom většina z nás půl roku trpěla. Juniorský pod vedením Jaroslava Šamšuly je pro mě nejcennější, protože jsme prohrávali 0:2 a 20:23 ve třetím setu a nakonec jsme zvrátili průběh utkání a zvítězili v tie-breaku 15:13! Navíc to bylo doma před zaplněnou brněnskou halou.

Na jaký svůj volejbalový úspěch vzpomínáte nejradši?

Ve svém volejbalovém životě mám tzv. top čtyřku momentů. První je již zmíněný vyhraný juniorský titul. Druhým momentem je výhra 3:2 nad Srbskem v kvalifikaci na ME kadetů, kdy jsme posledním zápasem potvrdili náš postup na mistrovství – po 10 letech. Třetí je můj první zápas extraligy mužů na Kladně – když jsem do něj nastupoval, klepal jsem se jako malý kluk, ale nakonec se mi toto utkání podařilo zvládnout vítězně. A čtvrtým momentem je loňská série o bronz v extralize, kterou jsem odehrál celou sám, protože kapitán Filip Habr byl zraněný. Vyhrál jsem si tak svoji první extraligovou medaili. Takže doufám, že přibude i moment pátý, právě z nadcházejícího mistroství světa.

Současný reprezentační kádr juniorů vedete jako kapitán.

Ano, pásku nosím od prvního zápasu tohoto družstva a je to pro mne obrovská čest. Uvědomuji si ale zároveň, že nesu zodpovědnost za celé družstvo, ať už bude úspěšné či nikoliv.

Jakých akcí jste se s národním týmem doposud zúčastnil?

Pod trenérem Jiřím Zachem jsem si v roce 2015 zahrál Mistrovství Evropy kadetů. Jiří Zach byl pro nás všechny ohromná osobnost – všem nám dal, jak on říká, to volejbalové řemeslo. Tenkrát jsme vyhráli všechny tři turnaje MEVZA bez jediné porážky, takže nás před startem ME kadetů nikdo neporazil. Na mistrovství jsme výborně začali, ale po druhém zápase se naše hra začala hroutit a jako tým jsme se rozložili. Nakonec jsme skončili na sedmém místě, což bylo pro nás pro všechny velké zklamání, protože jsme měli určitě na víc. Díky tomuto umístění jsme se dostali na Olympijské hry mládeže, kde jsme skončili na čtvrtém místě a tím jsme uzavřeli kadetskou etapu s Jiřím Zachem. Následně si nás pod svá křídla vzal náš současný trenér Ivan Pelikán – s ním jsme postoupili na ME juniorů, které se hrálo loni v bulharské Varně, ale bohužel se nám vůbec nepovedlo. I přes dobré výkony proti silným soupeřům jsme skončili až na desátém místě.

Před vaším týmem je teď juniorské mistrovství světa, navíc hrané v České republice. Je to pro Vás veliká výzva? 

Pro mě osobně ta největší, je to můj sen. Absolutní vrchol mládežnického volejbalu a ještě k tomu v Brně, v mém rodném městě. Doufám, že se dobře připravíme, abychom odvedli co nejlepší výkony.

Příští týden se budou losovat základní skupiny, kterých soupeřů se nejvíc obáváte? 

Nejhorší je smrt z vyděšení. My se nebojíme nikoho, ale všechny soupeře uznáváme a respektujeme. Týmy v našem ročníku jsou extrémně vyrovnané a na mistrovství dorazí těch 16 nejlepších na světe. Tady už si soupeře nevyberete.

Jak moc se těšíte na domácí atmosféru?

Těšíme se moc, doufám, že nás přijde podpořit co nejvíc lidí, protože sport se dělá hlavně pro ně! Všichni fanoušci se mohou těšit na ten nejkvalitnější mládežnický volejbal, takže bych je tímto způsobem za celý tým rád pozval.

 

Autor: Barbora Mertová

Krátké zprávyArchiv
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Saquarema (BRA) - kvalifikace

Schalk / Bourne (USA) – Šépka / Sedlák 2:0 (21:19, 21:17), Šépka / Sedlák – Métral / Jordan (SUI) 2:0 (22:20, 21:15), Schalk / Bourne (USA) –...

 
1. liga mužů - finále

TJ Sokol Dobřichovice – TJ Slavia Hradec Králové 3:1 (20:25, 25:21, 25:23, 25:23), TJ Sokol Dobřichovice – TJ Slavia Hradec Králové 2:3 (22:25,...

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA)

Hermannová / Štochlová – Klinger D. / Klinger R. (AUT) 1:2 (21:23, 23:21, 13:15)

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA)

Ahtiainen / Lahti (FIN) – Hermannová / Štochlová 2:0 (kontumačně), Hermannová / Štochlová – Elize Maia / Thamela (BRA) 2:1 (21:14, 19:21, 16:14)

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA) - kvalifikace

Trousil / Westphal – Schalk / Bourne (USA) 0:2 (11:21, 16:21), Šépka / Sedlák – Ermacora / Waller (AUT) 0:2 (19:21, 19:21)

 
FIVB Beach Pro Tour Elite 16 – Dauhá (QAT)

čtvrtfinále: Mol / Sørum (NOR) – Perusič / Schweiner 2:1 (21:17, 23:21, 15:12)

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018