Češi v zahraničí - Jiří Král: I bez kapra budeme na Vánoce s rodinou spokojeni

K základním stavebním kamenům francouzského prvoligového volejbalového celku Beauvais patří i český reprezentační blokař Jiří Král. Ten letos hraje ve Francii již svou čtvrtou sezónu a i v té by rád navázal na solidní výsledky z posledních let. Jenže jeho týmu se zatím v tamější lize příliš nedaří. Po deseti odehraných kolech se nachází na sestupové pozici a na umístění zajišťující play off ztrácí již šest bodů. Co všechno stojí podle českého reprezentanta za nepříliš přesvědčivou formou jeho celku? Jak se mu osobně ve Francii hraje? Co říká na místní život? A kde bude trávit letošní Vánoce?

Jirko, jak dlouho působíš ve Francii v celku Beauvais?

„Už tu nějaký ten rok jsem, letošní sezóna je již moje čtvrtá. Působím tu od roku 2012.“

V posledních zápasech se tvému celku ve francouzské lize příliš nedaří, v čem vidíš největší problém?

„Nedaří se nám především najít správný herní rytmus. Spoustu setů prohráváme v koncovkách, chybí nám i odvaha v nejdůležitějších momentech. Nepomohl ani příjezd nahrávače Vinčiče až těsně před ligou. Chybí souhra. K tomu je opět zraněný a celkově se potýkáme stále se zdravotními problémy. To všechno se pak odrazí na výsledcích a umístění našeho celku v ligové tabulce.“ 

Ani sobotní utkání proti Lyonu nedopadlo výsledkově pro váš celek nejlépe. I přes porážku jsi ale zaznamenal celkem sedm bodů. Jak bys zhodnotil toto utkání? Jak se ti osobně hrálo?

„Dva sety nás Lyon přehrál. Řekl bych, že nám nefungoval útok a celkově jsme dělali spoustu chyb. A chybělo opět zakončit ubráněné míče. Ve třetím setu jsme se zlepšili a v koncovce jsme vedli 24:20, ale ani toto vedení nám nestačilo k výhře setu. Já osobně se po nepříjemné nemoci taky vracím teprve do rytmu... Je to zápas od zápasu lepší, ale asi třítýdenní tréninkové manko je znát. Osobně bych si představoval větší vytížení v útoku. Přihrávka funguje dobře, takže prostor tam je. Doufám, že se budu dále zlepšovat.“

Jak jsi s životem ve Francii spokojený? Co tě na této zemi nejvíce učarovalo a co zde naopak postrádáš?

„Ve Francii se nám žije dobře. Nemůžu si na chod klubu víceméně stěžovat. Byt je pěkný, město klidné a to mi vyhovuje. Celkově mě ale Francie ničím konkrétním nenadchla a nejvíce postrádám rodinu, kamarády a přátele z Čech.“

Je v Beauvais s tebou i rodina?

„Ano, v Beauvais jsem s manželkou a dvěma dcerami. V tomto směru je Beauvais perfektní, není problém se školkou, doktory atd. Myslím, že se nám tu všem líbí.“

V týmu Beauvais působí i Ondřej Hudeček. Jak se vám společně hraje a stýkáte se spolu i mimo hřiště?

„Hraji s Ondrou celou dobu co jsem v Beauvais. Hodně mu věřím a vždy jsem rád, když je na hřišti. Obstarává spoustu práce ve všech směrech a jako kapitán se stará i o klima v týmu. A to mu jde dobře, je to autorita a lídr. Ne náhodou byl dlouhá léta i kapitánem reprezentace. Pokud máme nějaký čas navíc, tak se rádi potkáme i mimo hřiště. Hodně se setkávají naše rodiny, když jsme třeba na zápasech mimo Beauvais.“

Blíží se Vánoce, jak a kde je budete trávit? Budete mít štědrovečerního kapra nebo řízek? A co dárky? Už je Ježíšek pro vás nakoupil? :-)

„Vánoce strávíme tady ve Francii. Máme jen čtyři dny volno, takže cesta do ČR se nevyplatí. Kapra asi neseženeme. Možná bude nějaká ryba a řízek, ještě nevím přesně. Nejsem ale ten, kdo nutně kapra potřebuje, takže si myslím, že i bez něho budeme všichni spokojení. Na dva dny navíc vyjedeme k moři se známými… Na dárky zatím nebyl vůbec čas, klasicky to nechám na poslední dny. Naštěstí se o většinu postará manželka.“

Jaké jsou tvé sportovní i osobní předsevzetí pro následující rok?

„Momentálně nejsem na tom fyzicky ani herně nějak zvlášť dobře, takže bych se chtěl dát po těchto stránkách dohromady, abych mohl naplno trénovat a dostat se i do herní pohody. Co se týče klubu, tak musíme zabrat a splnit náš cíl, což je účast v play-off. Snad se nám to podaří.“

Díky za rozhovor a přeji příjemné prožití Vánoc a mnoho úspěchů v novém roce.

„Děkuji, i já přeji příjemné vánoční svátky a úspěšný rok 2016.“

 

Autor: Mgr. Michal Mezera