Korejci jsou roboti a nad tréninky moc nepřemýšlí, říká univerzál Jan Štokr

Chtěl poznat novou kulturu a vyzkoušet netradiční volejbalovou destinaci. Řeč je o jednom z nejlepších tuzemských i světových univerzálů posledních let Janu Štokrovi, který zhruba před necelým rokem zamířil do daleké Koreje, kde se "upsal" celku Kepco Suwon. Před několika dny se vrátil po delší době zpět do České republiky, obohacen o řadu nových poznatků ze světa volejbalu i mimo něj. Se svým celkem skončil na páté příčce, byl klíčovým hráčem svého týmu, poznal jiný styl tréninků, řád a disciplínu. Během krátké doby získal rovněž základní znalost korejštiny. Zdá se tedy, že na tuto štaci "Drobek", jak se Janu Štokrovi přezdívá, jen tak nezapomene... 

Jsi po delší době zpět v České republice, pověz nám, jaká byla tvá první sezóny v korejské lize? Co říkáš na tamější úroveň celé soutěže? Jaké je tam zázemí a jak hodnotíš diváky?

"Tak po stránce fyzické a psychické byla tato sezóna asi nejnáročnější v mé karieře. V každém týmu působí totiž jen jeden cizinec a hra je tak postavená hlavně na něm. Proto je důležité mít dobrou souhru s nahrávačem. My jsme museli ale zhruba v polovině soutěže nahrávače vyměnit, takže po Vánocích jsme pracovali na nové spolupráci. To nebylo moc příjemné, ale s novým dirigentem hry se celá naše hra zlepšila. Každý cizinec má k ruce svého překladatele, protože nikdo z týmu nemluví jiným cizým jazykem. Musel jsem se ale i naučit alespoň základy z volejbalové korejštiny, abych na hřišti jen tak nemlčel. Podle ohlasů na letošní sezónu jsem slyšel, že liga se opět o hodně zkvalitnila. Podle mě je na solidní úrovni, v týmu je kolem dvaceti hráčů, kteří mají společné ubytování a řídí se každý den stejným programem. Já měl své soukromé ubytování, což byl jediný rozdíl. Každé družstvo má vlastní tréninkové centrum a své zápasy hraje mnohdy v halách v jiných městech. Vybavenost a kvalita jednotlivých mančaftů je závislá na možnostech sponzora, který tým vlastní. My jsme byli "státní podnik", takže jsem jezdil do areálu jako ostatní zaměstnanci na předměstí Soulu. Zápasy jsme hráli v městě Suwon, asi půl hodiny od našeho ubytování, ale vím, že třeba hráči týmu KB a Samsung své domácí zápasy hráli tři hodiny cesty od svého centra. Jinak musím říci, že na zápasech byla vždy dobrá atmosféra a velká návštěvnost. Hodně fanoušků bylo i od sponzorů, kteří si zápas tradičně užívají, včetně bohatého doprovodného programu."

Prošel jsi ve své kariéře již několik ligových soutěží, dokázal bys korejskou ligu srovnat třeba s ruskou či italskou soutěží?

"S italskou a ruskou ligou se to dá srovnat asi jen v zázemí, v kvalitě určitě ne. Itálie i Rusko spolu s Polskem a Brazílií jsou prostě TOP světové ligy a hraje se skutečně na vysoké úrovni, která je dána kvalitními hráči. V Koreji je to hodně postavené na cizinci. Rozdíl je i v tréninku, který je hodně zaměřený na obranu v poli a mnohdy je toho také docela dost... Každý den ráno dvě hodiny posilovny, běhání, kterého na mě bylo až moc, pilovala se i obrana v poli. Odpoledne pak dvě a půl hodiny tréninku s míčem, zakončený opět běháním. Když už bylo dopoledne volno, tak jsme měli video nebo meeting s hlavním trenérem. Trénink vedl druhý trenér s asistenty a hlavní trenér jen na vše dohlížel. Pro mě byla náplň tréninku trochu jednostranná, s žádným nápadem. Korejci jsou roboti, kteří nad tréninkem moc nepřemýšlí, proto je ani netrápí, že je volný den jen jednou za měsíc."

Jaké faktory hrály vůbec roli při rozhodování, zda do Koreje jít či nejít?

"Tak toužil jsem především si zkusit asijský volejbal, jinou kulturu i zajímavou zemi. Určitě pro mne byla zajímavá i ekonomická stránka."

Jak se tvářila na nové angažmá tvá rodina? Přeci jen, Korea je trochu z ruky... 

"Po angažmá v Rusku, kde jsem byl dva roky bez rodiny, musím říci, že bylo moc příjemné mít rodinu u sebe. Ale při množství tréninků jsme se stejně viděli jen ráno a večer. Pro příbuzné a kamarády bylo moje angažmá v Koreji naopak možností nás navštívit a poznat tak i velmi zajímavou zemi." 

Jaký je vůbec v Koreji život? Jací jsou tam lidé? Chtěl by sis něco přenést z této země do České republiky?

"V Koreji se nám život moc líbil. Země je sice pořád ve válečném stavu a časté provokace severního souseda Jihokorejce nechává úplně v klidu, ale člověk se tam cítí zcela bezpečně. Lidé jsou vychováváni v respektu k ostatním lidem, hlavně ke starším. Všechno to ale končí, když nastoupí do auta (směje se - pozn. red). Nejsou to totiž příliš dobří řidiči a ani pravidla moc nedodržují. To byla jedna z věcí, která mi vadila. Na druhou stranu funguje výborně hromadná doprava, kterou jsme často využívali. Jinak lidé vám chtějí vždy pomoci, i když neumí cizí jazyk. Když už byl čas, tak jsem s rodinou vyrážel na výlety do Soulu, kde byla spousta možností trávit volný den. Bylo to velmi příjemné..."

Působil jsi v celku Kepco Suwon, jaké byly před sezónou v klubu ambice? Podařilo se je naplnit?

"Každý tým má před sezónou ty nejvyšší ambice. Skončili jsme pátí ze sedmi a asi to odpovídalo naší kvalitě. V půli jsme měnili nahrávače a náš důležitý smečař se potýkal se zdravotními problémy, což také nebylo příjemné. Osobně s něčím můžu být spokojený, s něčim už méně. Nevěřil jsem, že se za sezónu dá udělat přes 900 bodů a moje rameno by mohlo povídat... :-)"

Setkal jsi se v korejské lize s někým kamarádem či s někým, koho znáš z dřívějších angažmá?

"V týmu KB, asi deset kilometrů od nás, působil Slovák Martin Němec, se kterým se kamarádím od našeho společného angažmá v Itálii. Z ostatních týmů jsem se znal se všemi cizinci z různých šampionátů nebo národních mužstev, ale na nějaká větší setkání jednoduše nebyl čas."

Jsi zkušený hráč, jak dlouho ještě plánuješ vydržet hrát na takové úrovni? Co zdraví? Trápí Tě nějaké trvalejší zranění?

"Chtěl bych ještě nějakou sezónu hrát a hlavně se volejbalem bavit. Ještě nevím, kde budu působit v budoucnosti, ale určitě se chci vrátit do Evropy. Po korejském angažmá jsem dost unavený a nějaké bolístky jsem si také přivezl. Budu se teď muset dát do pořádku, abych byl připravený na další sezónu."

Tak přeji hodně sil a vše dobré do dalších volejbalových let i mnoho štěstí ve Tvém osobním životě.

"Moc děkuji a přeji všem hezké Velikonoce :-)"

 

Autor: Mgr. Michal Mezera