ME mužů 2017 - Polsko - Štětín - 4. den

Ve Štětíně přichází pondělí. Ulice, které byly o víkendu klidné ožily čilým ruchem. Proudy aut, jak s centra, tak do centra a po chodnících davy lidí, spěchajících do práce. Trochu se mi nahrnuly resty - kadeti, kteří přiletěli v pondělí po obědě z Bahrajnu, úterní tiskovka na Gutovce s našimi nejlepšími beachvolejbalovými páry a připravit se na Katovice, zápas play - off ME o osmičku nejlepších. Takže jdu spát okolo 4:00 a ráno to je na mě asi vidět …… - „Demi“ se mě ptal, kde jsem „kalil“?

Nicméně sprcha mě z toho dostane a jedu na smluvenou schůzku s českými fans - harrachovskou partou, která se tady stala oblíbenou, jak mezi organizátory, fotografy, tak i mezi soupeřovými fanoušky. Sedneme si v pěkné hospůdce v historickém Štětíně, nedaleko kanálu, kde se dříve plavily i velké československé lodě. Žralok u vchodu evokuje, že povídání bude přátelské, ale volejbalové názory ostré.

Kluci mně vyprávějí, jak byli s nároďákem v Itálii na MS, v Rakousku na ME, samozřejmě Praha / Ostrava a letos Polsko. Objíždějí i beach - Klagenfurt, Poreč, atd. Zážitků nespočítatelně, navázání kamarádských vztahů s ostatními fans a v neposlední řadě dobrý volejbal. Dostáváme se na to, co je trápí. Ocenili by nějakou jednoduchou platformu, kde by se s ostatním našimi fanoušky mohli kontaktovat, domlouvat se na cesty a třeba ukazovat svoje fotografie z těchto akcí. Platformu, kde by si mohli objednat vstupenky, popř. najít nějaké odkazy na ubytování. Jednoduše platformu, kde by mohli komunikovat. Mohu jim slíbit, že jedna z částí budoucího webu by měla „patřit“ našim fans. Pak se debata obrací k samotnému ME a diskutujeme, co, jak a proč. Náhodou jdou kolem děvčata a teď nevím jestli Démarovic nebo Demarovic. Sednou si k nám a probíráme, jaký je volejbalový život ve Francii, jaký v Polsku, jednoduše se bavíme „volišem“. Minuty letí a je čas vyrazit do haly na poslední zápasy naší skupiny. Jsem rád za toto setkání, člověk se dozví o volejbalovém životě to, co na poradách ani nemůže.

Přijíždím právě včas. Němci proměňují setbol druhého setu a je jasné, že Katovice nás neminou. Ale na koho půjdeme, to je ve hvězdách. Němci hrají bez své největší hvězdy Györgyho Grozera, přesto dominují. Nastupují naši. Je už jasné, že v Katovicích vyhraje skupinu Belgie, tzn. na nás čeká Turecko nebo Francie. Ale v hlavách mají kluci teď Itálii a nic jiného. Vstup do utkání je lepší než v neděli. Taháme se o každý bod, chvilku nahoře „íčka“, chvilku naši. Do koncovky jdeme kratší, ale odvracíme setbol – první, druhý. Bohužel třetí mečbol se podaří esem Italům proměnit. Ale dobrý „sport“. Druhý set jakoby se prvnímu podobal. Jenom kolem desítky utečeme na čtyři body my, kolem šestnácky na čtyři body Italové. Opět dramatická koncovka. A zase jsme o kousek kratší. Jdeme do třetího setu a říkám si teď, už teď. Kluci hrají dobře, bojují, minimum chyb. Italové úplně přesvědčiví, tak jako Němci nejsou. Koncovka a zase nic. Prohráváme 0:3, ale 25,26,24. Tak to už jsem dlouho neviděl. Musím dnes naše hochy pochválit, opravdu se mi jejich výkon líbil a prohrát s Italy takto těšně není ostuda. Je jasné, že se stěhujeme do Katovic. Ve středu nás tam vyzve k souboji o „osmičku“ Francie. Tak snad to štěstíčko, co se dnes někde zatoulalo, bude čekat na nás tam.

Ve skupině je dohráno. Fanoušci se loučí s hráči, sedají do aut a odjíždějí do svých domovů. Já se poplácám s kluky, popřeji šťastný let a uvidíme se v Katovicích. Zítra den volna a ve středu už půjde do tuhého. Vyrážím směr Praha, za mnou zůstává svítící Štětín, největší přístav u Baltského moře, ale taky fantastické volejbalové město, kde lidé našemu sportu rozumí.

Z polského Štětína Jiří Carba