Postup na mistrovství Evropy je naší povinností, hlásí navrátilec Martin Kryštof

Martin Kryštof, libero českého národního týmu, chyběl z důvodu zranění při jarní přípravě týmu, která vyvrcholila neúspěšnou olympijskou kvalifikací v Berlíně. Martin Kryštof je zpět, z Berlína si přivezl bundesligový titul, je zdravotně v pořádku a jako jeden z nejzkušenějších hráčů by rád pomohl českému týmu k postupu na mistrovství Evropy.

Martine, vítej opět v národním týmu. Jak se daří? Co tvé zranění? Jsi zdravotně v pořádku?
Díky za optání, zranění už mě netrápí. To byl právě důvod, proč jsem se mohl opět vrátit k reprezentaci. Bylo to vleklé zranění levého stehna a pravého kolene, jakmile jsem chtěl začít s přípravou, velmi to bolelo, ale teď už to vypadá, že bude vše v pořádku. Určitě to byl důsledek náročné sezóny v Berlíně, absolvoval jsem každý zápas, byl jsem na každém tréninku, takže to bylo letos velmi náročné. Celé play off jsem vypadal jako mumie, obě stehna jsem měl zatejpované a bolest jsme s lékařem tišili injekcemi.  

Sledoval jsi výkony národního týmu v Evropské lize a na turnaji olympijské kvalifikace? Nesledoval jsi zápasy v Německu naživo?
V Berlíně na olympijské kvalifikaci jsem byl, viděl jsem všechny naše zápasy. Co mohu říci, je fakt, že výkon českého týmu mi byl velmi sympatický. Líbilo se mi pojetí naší hry, kluci bojovali a hráli s nadšením.  

Nebylo ti líto, že jsi u toho nebyl? O účast na olympiádu se nehraje každý den…
Líto mně to samozřejmě bylo, obzvlášť když jsem viděl kluky vstupovat do haly. Na druhou stranu jsem opravdu potřeboval čas dát se dohromady. Jako pro každého z nás je prioritou klub, který nás živí, já již po dobu šesti let nastupuji po skončení sezóny do přípravy národního týmu a už jsem musel zranění vyléčit.

Přišel jsi do nově se tvořícího týmu. Některé kluky jsi viděl poprvé. Jak vnímáš ty nově se tvořící reprezentační tým?
Na to je zatím příliš brzy. Jsem tu krátký čas, příprava je velmi těžká, chodí se do posilovny, běháme, do toho volejbal. Tréninky trvají i šest hodin, takže jsme všichni rádi, když se po tréninku najíme a jdeme odpočívat. Ale čas na vzájemné poznání určitě přijde. Mám však z toho dobrý pocit, družstvo drží pospolu a dobře trénuje.

Oslavil jsi s Berlínem první německý titul. Cesta k němu nebyla rozhodně jednoduchá. Jaké to bylo porazit v semifinále favorita z Friedrichshafenu a poté ve finále Unterhaching?
Bylo to neuvěřitelné. Považuji to za malý zázrak, protože sezóna se pro nás nevyvíjela vůbec dobře. V základní části jsme hráli špatně, před play off jsme prohráli čtyři zápasy v řadě. Z hlediska obsazení týmu na jednotlivých postech jsme na titul měli, ale do té doby jsme nám to příliš nesedlo. Ty porážky nás možná nakopli, měli jsme toho dost, naštvali jsme se a začali bojovat. Zlom přišel doma proti Friedrichshafenu, kdy jsme prohrávali 0:1 na zápasy a 0:2 ve druhém utkání, zápas jsme dotáhli do tie breaku a ten těsně vyhráli. Sérii jsme vyhráli 3:1. Stejný průběh mělo i finále, celou dobu jsme tahali za kratší konec, v pátém utkání jsme hráli u nich, v tie breaku jsme prohrávali již 11:14, během dvou minut bylo všechno jinak a pak přišly velké oslavy.  

Co bylo hlavní zásluhou úspěchu berlínského týmu? Byla to individuální kvalita hráčů, dobrá manažerská práce vedení klubu nebo Max Schmelling Halle?
Max Schmelling Halle je pro nás určitě dalším hráčem. Když se zaplní spodní prstenec haly, přijde 5000 diváků, na play off jich chodilo kolem 8000, to každého hráče neuvěřitelně nabudilo. Divácký rekord letos sice v hale nepadl, ale Němci dokáží z utkání udělat obrovskou show, vyplní výborně přestávky mezi sety, pošlou hráče před utkáním se rozcvičit do vedlejší haly a zorganizují koncert a pak jdou hráči teprve na hřiště. Management klubu pracuje také výborně, dokázalo zajistit všechny zápasy v hale, nakoupili nové hráče, někteří museli odejít, ale jinak si myslím, že to byl hlavně náš kolektivní výkon na hřišti, který nás dotáhl k titulu.

Patřil jsi mezi nejlepší libera a přihrávače bundesligy. Vyhovuje ti německá bundesliga? Proč?
Ano, slyšel jsem to od svých spoluhráčů, kteří mi telefonovali. Německá bundesliga mi opravdu vyhovuje. Může to být i mojí pohodlností, ale stěhovat se z Berlína rozhodně nehodlám. Kvalita bundesligy rok od roku roste, kluby neustále nakupují nové hráče a chtějí být opravdu úspěšní. Navíc první čtyři týmy patří mezi evropskou špičku, takže já jsem v Německu velmi spokojen a věřím, že klub je se mnou spokojen také. Příští rok mi končí smlouva, sedneme si a uvidíme, co dál.

Jarda Škach odchází z Berlína. Bundesligu opouští po Lukáši Ticháčkovi další Čech. Nebude ti smutno?
Ano, Jarda Škach odchází do Francie. Má to dva pohledy. Protože byl v klubu nespokojen, tak odchází. Jarda patřil mezi absolutní lídry týmu, pomáhal v klubu s organizací, byl to největší osobnost týmu. Měli jsme spolu výborný vztah, často jsme se vídali i mimo hřiště, měly jsme byty hned vedle sebe. Tím je jeho odchod trochu smutný. Na druhou stranu si však myslím, že Jarda může hrát ještě v mnoha dobrých týmech v roli prvního nahrávače, takže doufám, že mu změna prospěje.

Jak vidíš šance národního týmu v kvalifikaci?
Zatím jsme netrénovali v šesticích, takže nemohu posoudit, kde se musíme zlepšit. Sám si však myslím, že postup na evropský šampionát je naší povinností. Skupina je hratelná, Chorvaté by sice mohli být nebezpeční, ale musíme za každou cenu postoupit.

Díky za rozhovor

Radek Krpač