MEVZA z pohledu Petra Duška

Turnaj MEVZA 2019 chlapců U17 se odehrál ve slovinském Mariboru v termínu 8. - 13. ledna 2019 a byl zároveň prvním kvalifikačním kolem pro ME 2019 této věkové kateogrie.

Turnaje se zúčastnily ve skupině A reprezentace Slovinska, Slovenska, Maďarska a Kypru, ve skupině B týmy Česka, Rakouska, Chorvatska a Izraele. Jako tradičně mělo každé družstvo dodat rozhodčího ze své země, což až na Maďarsko všechny týmy splnily. Polovina rozhodčích byla mezinárodních (Rakousko, Kypr a dva rozhodčí ze Slovinska) a zbytek byl ze skupiny národních.

Samotným turnajem z pohledu hry a umístění se nebudu zabývat. Pouze zmíním, že vyhráli naši chlapci, když ve finále porazili domácí Slovince, a tím si vybojovali přímý postup na závěrečný turnaj ME. Slovinsko, Rakousko, Slovensko a Izrael si vybojovali právo postupu do druhého kola kvalifikace.

Do Mariboru jsme dorazili v úterý odpoledne a večer v 19 hodin nás čekal mítink rozhodčích, na němž jsme byli seznámeni s organizací. Rozhodčí měla na starosti mezinárodní kolegyně Sanja Miklošič. Protože se jednalo o první kolo kvalifikace, hrálo se bez čárových rozhodčích i bez jakékoliv techniky (tablety).

Každý rozhodčí měl jeden zápas denně s tím, že pískal vždy druhou skupinu, než v které byl „jeho“ tým. V základní skupině jsem byl nominován na utkání Maďarsko – Slovensko (byl jsem jako druhý rozhodčí, prvním byl kolega z Chorvatska), Kypr – Slovensko (byl jsem jako první rozhodčí s kolegou z Rakouska) a Maďarsko – Kypr (já jako druhý rozhodčí s kolegou z Izraele).

Po základní skupině se mi poštěstilo pískat semifinále mezi Slovinskem a Rakouskem. Opět jsem byl s izraelským kolegou, ale tentokrát jsem dostal důvěru jako první rozhodčí. Nutno říci, že to byl jednoznačně nejlepší zápas, který jsem pískal. Hala se velmi slušně zaplnila a obě družstva praktikovala na svůj věk velmi hezký volejbal.

Vzhledem k tomu, že naši chlapci postoupili do finále, bylo jasné, že na mě zbude nějaké utkání o umístění. Měl jsem štěstí a dostal jsem utkání o bronz mezi Rakouskem a Slovenskem. Pískal jsem ho opět jako první rozhodčí, tentokrát s kolegou z Kypru. Po prvním vyrovnaném setu byl zbytek utkání jednoznačný a Rakušané zvítězili 3:0.

Finále si zapískali kolegové ze Slovenska (Fedor Tiršel) a Rakouska (Markus Petsche).

Po celou dobu konání turnaje jsme s ostatními rozhodčími (s některými více, s některými méně) utužovali partu a předávali si navzájem zkušenosti – v drtivé většině případů vládli rozhodčí obstojnou angličtinou. V průběhu celého turnaje se velmi přísně posuzovala disciplína a zdržování (bylo rozdáno několik karet) a zejména ze strany mezinárodních rozhodčích pak i čas mezi rozehrami (také kvůli zdržování). Na druhou stranu se vůbec nekontrolovala výměna libera (asi jediným kritériem bylo, aby v době rozehry bylo na hřišti šest hráčů na každé straně) a posuzování čistoty bylo také trošku volnější. Troufnu si tvrdit, že rozhodčí v průběhu celého turnaj podávali solidní a vyrovnané výkony.

Jsem velmi rád, že jsem dostal příležitost a vrátil jsem se z turnaje plný zážitků, vzpomínek, nových přátel a neocenitelných zkušeností.

Autor: Petr Dušek