Hermannová a Štochlová na společné cestě za snem – 1. díl

Momentální české ženské jedničky Bára Hermannová s Marií Sárou Štochlovou odstartovaly olympijskou kvalifikaci, ve které mají slušně našlápnuto. Tento sympatický pár, který na kurtu překypuje emocemi, míří rozhodně vysoko a i proto jsme Báru s Máří vyzpovídali v obsáhlém rozhovoru. Témat bylo mnoho a tak jsme se nakonec rozhodli interview rozdělit do více částí.

Olympijská kvalifikace se pomalu začíná rozjíždět, pojďme se ale vrátit k samotné přípravě na ni. Jak to celé probíhalo?

Máří: Po turnaji v Dubaji jsme měly takřka tři týdny volno. No ono to zase úplné volno nebylo (smích). Zhruba po týdnu jsme začaly s fyzickou přípravou a po dvou týdnech jsme odjely na Tenerife. Tam jsme byly vlastně až do Vánoc, tedy zhruba tři týdny. Deset dní doma a pak opět na Tenerife. Naše příprava byla tedy ve full Tenerife modu (smích).

Koukám, že jste na Tenerife jako doma...

Bára: Tenerife je už dlouhodobě vyhlášené tím, že sem jezdí přes zimu spousta evropských týmů, které nemohou v zimě trénovat venku. Tady je celoročně hezké počasí a tak se sem okolo ledna vždycky sjedou tři, čtyři špičkové evropské týmy. Náš trenér Sebastian je místní a stará se o jeden hrací kurt, na kterém chtějí všichni trénovat a hrát, takže má dokonalý přehled o tom, kdo přijede a kdy bude chtít trénovat. Máme tak vždy domluvený skvělý sparing. Teď se tady vystřídaly Švýcarky Verge Depre / Heidrich s Němkami Laurou Ludwig a Luisou Lipman. Jezdí sem Italky, Finky a Španělky jsou tady doslova jako doma. I přestože jsme tady v jednom prostředí už hodně dlouho a maličko nás to tady po tak dlouhé době nebaví, tak pořád, co se naší práce týče, je to nejlepší prostředí, které můžeme mít. Máme tu i pronajatý malý apartmán za přátelskou cenu, kde můžeme vařit a cítit se jako doma. Jsme tu už asi popáté. I ostrov už máme nachozený a přesně víme, kde tu mají skvělou kávu.

V přípravě na vás čekala nová Mikasa, jak jste se společně sžily?

Máří: No, upřímně je na prd ten balon, moc se mi nelíbí. Zvyknout si na něj ale musíme, i když v přípravě na to nebylo moc času. Má jiný povrch a v určitých situacích se jinak chová. Sžít se nám trvalo tak tři týdny a stejně to občas pořád trochu skřípe, třeba na příjmu. Na druhou stranu se s ním asi trochu lépe nahrává prsty. Dost chyb vám odpustí. Co ale vnímám nejvíce, že mnoho lidí v mém okolí si začíná stěžovat na bolest loktu a ramene. Nová Mikasa je těžší a tak nám Séba (trenér) naordinoval v posilovně dvojnásobnou porci cvičení na rameno a celou paži, aby se nám potenciální zranění v souvislosti s novým míčem jen vyhýbala.

Bára: Já to vnímám dost podobně jako Maruška. Když se opřete do servisu, tak je ten balon opravdu nepředvídatelný a špatně se přihrává. I s tou snazší nahrávkou prsty souhlasím, vždyť Katar jsem skoro celý odnahrávala prsty, což u mě nebývá zvykem.

Barčo, s trenérem Menegozou kroutíte už druhou sezonu. Jak probíhaly námluvy?

Bára: Já Sebastiana znám z tour už roky. Já jsem věděla, že po olympijské sezoně už nebudu s Markétou a Simonem a zároveň Sebastian skončil u španělského nároďáku. Jednoho dne jsme se zkontaktovali a domluvili se, že se po sezoně potkáme na kávě. Sebastian dopředu tušil, co po něm budu chtít a hned na prvním setkání mi řekl, že by mě rád trénoval.

Věděl v té době Sebastian, s kým budeš hrát?

Po té nešťastné olympiádě jsem s Markétou už na kurt nenastoupila a postupně vystřídala několik partnerek. S Maruškou jsem odehrála ME, s Míšou Břínkovou jsme odehrály světovku v Brně a s Dančou Resovou Prague Beach Open. Sebastian všechny turnaje sledoval, takže znal všechny holky, se kterými jsem ty turnaje odehrála. Když jsem mu pak řekla, že chci hrát s Maruškou, tak na to kývl, že to má velký potenciál a umí si to představit. Já jsem se potom po sezoně potkala s Maruškou s tím, že jsem jí na stůl vyložila karty, že trenéra máme a že mi prostě musí věřit, že bude dobrej a že to s námi dotáhne daleko a ona na to kývla. Nemusela, protože ho vůbec neznala, ale dala mi důvěru a teď jsme tady po dvou letech a dvou medailích.

Jaké to je mít zahraničního trenéra? Předpokládám, že z hlediska organizace přípravy a osobního života celého týmu to není vůbec jednoduché.

Máří: Já bych řekla, že se to dělí na fáze sezony. Pro Sebastiana je to fajn, když je zimní příprava a my jsme na Tenerife. Minulý rok jsme tu byly zhruba tři měsíce a on je vlastně doma a žije si svůj normální život. Komplikovanější to má, když je sezona a jezdíme po turnajích, protože se obvykle vracíme do Čech a on jezdí s námi.

Bára: Já bych jenom dodala, že on už tuhle práci dělá tak strašně dlouho, že jsou na to doma všichni zvyklí a navíc děti už má odrostlé, tak je to trochu snazší. My se všichni snažíme najít kompromis, protože jak je to náročné pro něj, tak i pro nás.

Barčo, my už jsme to tady trochu nakousli, jak jste se s Maruškou daly dohromady. Jak probíhal první kontakt?

Máří: Já si teda pamatuju, kdy mi od tebe přišla zpráva. Byla jsem na tréninku se Šárkou Nakládalovou a Marťou Williams a po něm kouknu na telefon a tam zpráva od tebe, jestli s tebou nepojedu na mistrovství Evropy. Na to šlo říct jen „cože?”.

Bára: Tomu samozřejmě předcházelo to, že ten český beachvolejbalový rybníček není velký a těch hráček, se kterými jsem chtěla hrát, nebylo mnoho, doslova asi dvě a Maruška byla jedna z nich. Ten potenciál tam byl vidět už od juniorských let, a když jsem ještě hrála s Markétou a Simonem, tak jsme to společně konzultovali v našem týmu a i oni mi Marušku doporučovali. Když jsme pak díky covidu s Markétou nemohly společně na Evropu a já potřebovala spoluhráčku, tak tady nastupuje Marušky příběh.

Máří: Byl to šílený týden. S Martinou Williams jsme hrály turnaj v Rakousku, který jsme nakonec vyhrály, a já v neděli v noci přijela domu, sbalila si a ihned jsem pokračovala na ME ve Vídni. Absolutně nebylo o čem přemýšlet. Taková nabídka se neobjeví každý den a já to jen prokonzultovala s mojí trenérkou Šárkou a spoluhráčkou Marťou, jestli je to z pohledu týmu v pohodě. Byly jsme asi dvě místa pod čarou a šance se na turnaj dostat společně byla takřka nulová. Holky řekly ať jedu, že získám body a našemu týmu to pomůže.

Bára: Paradox je, že se těsně před turnajem zranila Míša Kubíčková a Míša Kvapilová oslovila Martinu Williams, a tak jsme se ve Vídni potkaly všichni. Po Evropě, kde jsme s Maruškou nakonec skončily deváté, Marťa s Maruškou dohrály společně sezonu. Jen jsem se ve Vídni Máří připomněla, že po sezoně bych s ní chtěla zajít na kafe. Po sezoně jsme se sešly v kavárně a nad cheesecakem se domluvily na další spolupráci.

V dalším dílu se mimo jiné dozvíte, jak Bára s Máří vnímají svou hru, kdo má jaké neřesti a jak bude probíhat olympijská kvalifikace.

 

Autor: Martin Mach, foto CEV, FIVB