Blok a blokování
1. krok: Technika
V prvním učebním kroku si mladí hráči osvojují základní polohy a pohybové vzorce bloku, které začínají postupně automatizovat. Vše se odehrává ve zjednodušených podmínkách na zemi a nízké síti. Cílem této fáze není samotné blokování, ale vybudování správného pohybového základu. Výuka se zaměřuje na přesuny podél sítě, správnou práci paží a rukou. Teprve postupně se přechází k nácviku reakce na míč, například formou bránění přeletu overballu, blokování na místě po úderu trenéra z ruky nebo krytí předpokládaného směru hodu overballu. Skutečné blokování jako herní činnost se uplatní až v dalším kroku.
V této fázi je klíčové naučit hráče správnému postoji a mechanice pohybu u sítě. Trenéři musí striktně dbát na klíčové body techniky. Při výskoku musí paže stoupat nad síť těsně před tělem (nikoliv vedle těla) a aktivně pronikat přes síť do pole soupeře. Zápěstí musí být pevné, v prodloužení paží, s maximálně roztaženými prsty. Pohyb paží musí být přirozenou součástí přesunu podél sítě, přičemž každý přesun úkrokem či překrokem musí být zakončen natočením chodidel kolmo k síti. Naopak je třeba se vyvarovat chyb, jako je výchozí postavení příliš blízko u sítě (což brání pohybu paží), vzpažování nebo držení prstů u sebe. Důležité je také hlídat správný krokosled a práci paží při přesunech.
2. krok: Variabilita – Čtení situace a přizpůsobení pohybu
V druhém kroku se z technického nácviku dostáváme již ke skutečnému blokování. Cílem hráče je zabránit přeletu míče, zmenšit útočníkovi prostor pro úder nebo jej pod tlakem donutit k chybě. Pohyby při přesunech a výskoky jsou již zautomatizované, což hráči umožňuje plně se soustředit na čtení hry, přizpůsobení postavení vývoji situace, správný výběr místa a přesné časování odrazu. Tuto dovednost začínají hráči aktivně využívat ve hře (např. v modrém minivolejbale či v kategorii mladších žáků).
Klíčem k úspěchu je zvládnutí takzvané předehry a následného herního řešení. Předehra se dělí na dvě fáze: výchozí postavení I (základní pozice pro všechna možná řešení do prvního odbití soupeře) a výchozí postavení II (úprava pozice po prvním odbití soupeře podle toho). Hráč musí ovládat varianty bloku na místě i bloku po přesunu úkrokem či překrokem, a to jak na okraji, tak na středu sítě. Samotné řešení situace spočívá ve správném výběru místa bloku, který je dán délkou a charakterem nahrávky soupeře, a v přesném časování odrazu, které přímo závisí na rychlosti a trajektorii nahrávky a vzdálenosti útočníka od sítě. Hráči se musí vyvarovat špatného odhadu místa a momentu odrazu, nepřizpůsobení se situaci, „přeletění“ optimálního místa bloku při odrazu do strany, v neposlední řadě také strachu či nedostatku odhodlání míč aktivně zablokovat.
3. krok: Synchronizace
Třetí učební krok posouvá individuální dovednost na skupinovou úroveň. Blok má v této fázi dvě hlavní funkce: buď získat přímý bod, nebo vyhrát takzvaný „souboj o úhly“ – tedy postavit blok tak, aby byl útočník nucen chybovat úderem do autu nebo musel směřovat útok do míst, kde je připravena obrana v poli. Hlavním požadavkem v tomto kroku je sladění pohybů hráčů při sestavování kompaktního dvojbloku či trojbloku v předem definovaných podmínkách a rozvoj vzájemné komunikace při organizaci blokařského prostoru.
Předehra v tomto kroku spočívá v přesném taktickém postavení celé blokařské formace. Výchozí formace 1 představuje rozestavení pro všechna možná řešení do prvního odbití soupeře, zatímco výchozí formace 2 je rychlá úprava postavení po prvním odbití soupeře. Samotná synchronizace vyžaduje dokonalé sladění přesunů a výskoku sousedících blokařů. Provedení se zaměřuje na dril dvojbloku a trojbloku v definovaných podmínkách a na nácvik řešení podle aktuálně navozené situace na síti. Chybami, kterých je nutné se vyvarovat, jsou špatná nebo na vývoj situace nereagující výchozí formace, nekompaktní (roztržený) dvojblok či trojblok a nesprávný výběr místa. Zásadní je také eliminovat riziko zranění spoluhráče při divokých přesunech a zabránit nedostatku komunikace při sestavování společné obrany nad sítí.
REALIZACE DVOJBLOKU A TROJBLOKU
Autor: Ondřej Foltýn