Chci být v situaci, kdy o svoje místo musím bojovat, říká Antonín Klimeš

Váš táta po vítězném finále ČEZ extraligy na sociální síti napsal: „Toník v úterý dovršil svou mistrovskou sbírku 1. míst na kompletní: 1. titul VK Znojmo mladší žáci; 1. místo Lokomotiva Břeclav starší žáci; 1. místo Blue Volley Beskydy kadeti; 1. místo Black Volley Beskydy junioři; letošní titul Karlovarska v mužích a k tomu jako třešnička na dortu vítězství v Českém poháru mužů s Black Volley Beskydy. Ve dvaceti letech výčet úplný.“ Co jste mu na to řekl?

Poděkoval jsem mu. Vím, že je na mě pyšný, a moc si toho vážím. Zároveň jsem mu říkal, že doufám, že to tímhle nekončí a že ty největší vítězství jsou teprve před námi.

A jak se vám takový výčet poslouchá?

Je příjemné slyšet, co už se povedlo, ale beru to spíš jako motivaci. Nechci zastavovat takovou sérii a věřím, že můžu přidat další úspěchy.

Abychom ještě zůstali u vašich rodičů. Doprovázejí vás na všech zápasech, a to nejen v Česku, ale i na reprezentačních akcích. Nechyběli ani na Filipínách. Jak důležitá je taková podpora rodiny a nepřijde vám už někdy, že toho rodičovského dohledu je až moc?

Podpora rodiny pro mě znamená opravdu hodně. Vždycky stáli při mně, ať se dařilo, nebo ne, a jsem rád, že je můžu mít na tribuně i na reprezentačních zápasech. Rozhodně to ale není o nějakém dohledu. Naopak mi od rodičů vždycky přišla úplně volná ruka a ve všem mě podporovali. Důvěřují mi a nechávají mě dělat vlastní rozhodnutí. Myslím, že právě díky tomu mám chuť jim jejich podporu vracet. Každý úspěch si pak člověk užívá o to víc, protože ví, kolik toho pro něj obětovali. Dá se říct, že to všechno dělám i pro ně.

Jak vlastně vznikla vaše přezdívka Komár a od koho jste ji dostal?

Tu přezdívku jsem vlastně zdědil po taťkovi. Máme podobný typ postavy, takže se to ke mně časem přeneslo. Kluci v týmu ji rychle převzali a dneska mi tak říká snad každý. Už ji beru jako úplně přirozenou věc.

Slyšeli jsme, že jste šikovný i v jiných sportovních odvětvích. Možná, že dnes nějaký sport může smutnit, že vás nemá ve svých řadách.

Od malička mě bavilo víc sportů. Vyzkoušel jsem si fotbal, atletiku, ale těžko říct, jestli bych v něčem jiném pronikl až na vysokou úroveň. Volejbal si mě získal nejvíc a dnes je samozřejmě mojí hlavní náplní. Mezi tréninky si teď rekreačně zaházím šipky, člověk si u toho dobře odpočine a trochu vypne. A co bude po kariéře? Tam už mám celkem jasno, myslím, že šipky by mohly dostat větší prostor.

Oslavil jste i titul mistra Evropy do 22 let pod vedením Michala Nekoly. Můžete ten turnaj ještě s odstupem zhodnotit?

Ten turnaj byl skvělý a jsem strašně rád, že jsem u toho mohl být. Byla to zároveň naše poslední společná akce s touhle partou kluků, takže to pro nás mělo ještě větší význam. Myslím, že právě ta týmovost a to, jak jsme si všichni věřili, byly jedním z hlavních důvodů, proč jsme to zvládli. Od začátku turnaje jsme měli jasný cíl, šli jsme si za ním zápas od zápasu a každý do toho dal maximum. Byla to skvělá zkušenost a na tenhle turnaj budu určitě dlouho vzpomínat.

Aktuálně se znovu připravujete se seniorskou reprezentací na úplný vrchol letošní sezóny, kterým bude evropský šampionát v Itálii. Jak se vám i celému týmu v přípravě daří?

Zatím jsme absolvovali první soustředění a teď nás čeká druhé. V této fázi přípravy je to hlavně o fyzické stránce, takže dostáváme pořádně zabrat. Myslím ale, že všechno probíhá dobře. Jsem spokojený se svou prací i s tím, jak k tomu přistupuje celý tým. Všichni odvádějí maximum a postupně se připravujeme na vrchol sezóny, který nás čeká v Itálii.

Ve skupině se postupně utkáte s Řeky, Švédy, Slováky, domácími Italy a Slovinci. Ze základní skupiny postoupí čtyři týmy do osmifinále. Jaké jsou týmové ambice?

Chtěli bychom určitě postoupit ze skupiny a předvést co nejlepší výkony. Chceme navázat na to, co se nám povedlo v minulé sezóně, a co nejvíce se přiblížit těm výkonům. Víme, že nás čekají kvalitní soupeři, ale pokud budeme hrát naši hru a držet spolu jako tým, můžeme se poprat o dobrý výsledek.

Po loňském senzačním 4. místě na mistrovství světa na vás vzrostl tlak po zopakování výsledku. To ale není jen tak, protože konkurence v Evropě je obrovská a samotný tým se trochu proměnil. Vnímáte to, nebo se vás to nijak nedotýká?

Samozřejmě vnímáme, že po loňském úspěchu jsou očekávání větší, ale snažíme se to nevnímat jako tlak. Víme, že konkurence v Evropě je obrovská a že tým se trochu obměnil, takže je to nová výzva. Pro nás je to spíš motivace než něco, co by nás svazovalo. Chceme se soustředit na každý zápas zvlášť, hrát co nejlepší volejbal a pak se uvidí, kam až to může dojít.

Co celému týmu ukázala Evropská liga, ve které rozhodoval kvůli specifickému formátu o postupu nebo ne-postupu do semifinále každý prohraný set? A co jste si ze soutěže odnesli do další přípravy?

Evropská liga nám ukázala, že každý set může rozhodovat a není prostor polevit. Byla to pro nás dobrá zkušenost, ze které jsme si odnesli hlavně větší koncentraci a důraz na každý detail.

O úspěších na klubové úrovni jsme už mluvili. Čeká vás ale stěhování do Itálie, kde se budete snažit prosadit v nejkvalitnější lize světa. Jak se na to připravujete a co všechno vás po EuroVolleyi čeká?

Nějak speciálně se na to nepřipravuji. Teď máme hlavní přípravu s reprezentací a zároveň mám pořád dost herního vytížení, takže se snažím hlavně dobře trénovat a být připravený po všech stránkách. Myslím, že nejlepší příprava je právě ta zápasová a zkušenosti, které teď sbírám. Po EuroVolleyi už se budu soustředit na nový klub a na to, abych se co nejrychleji adaptoval na nové prostředí.

Navíc Civitanova má vždy ty nejvyšší ambice jak v Sérii A, ta i v evropských pohárech. Bude asi pořádná dřina, získat si pozici v týmu.

To určitě bude, protože Civitanova má vždy ty nejvyšší ambice a v týmu je obrovská konkurence. Právě do takového prostředí ale chci jít. Chci být v situaci, kdy o svoje místo musím bojovat, protože mě to může posunout dál. Věřím, že na to mám, a udělám maximum pro to, abych si vybojoval pozici v základní sestavě.

Jaký sen nebo cíl máte mimo svou sportovní kariéru?

Mimo sport je mým cílem mít spokojený život i po kariéře. Teď se soustředím hlavně na volejbal, ale chci jednou dělat něco, co mě bude bavit a kde využiju zkušenosti, které mi sport dal.

A co vám pomáhá vypnout a na chvíli na sport nemyslet?

Nejvíc mi pomáhají šipky, u kterých si odpočinu a vypnu hlavu. A samozřejmě čas strávený s rodinou a nejbližšími, protože právě tehdy na chvíli úplně vypnu od sportu.

Autor: Štěpán Sedláček, foto CEV, FIVB