Herní řetězce
Postupně od hráčů vyžadujeme nejen kompletní zvládnutí a uplatnění individuálních i skupinových činností, ale i je učíme, že činnost je spojena s další činností, přičemž výsledek jedné činnosti ovlivňuje činnost následující. Mluvíme o takzvaných herních řetězcích. Hráče postupně učíme, že je důležitý i pohyb bez míče, a že akci předchází nejen příprava a přemístění do místa odbití, ale stejně tak i po ní následuje okamžitý přesun do další pozice a následná další činnost. Ať už jde o náběh do útoku, přesun k bloku, zaujetí obranného postavení nebo vykrývání vlastního útočníka. Tento „propojovací" pohyb je pro plynulost hry stejně důležitý jako samotný dotyk s míčem.
Při nácviku herních řetězců se trenéři nejčastěji potýkají s několika typickými chybami. Hráči velmi často po odehrání míče pasivně zůstanou na místě a úplně vypustí nebo zapomenou na následující činnost. Opačným extrémem je situace, kdy se hráč až příliš soustředí na to, co bude dělat potom, a kvůli tomu zkazí aktuální kontakt s míčem.
Velkým problémem bývá také samotný pohyb mezi jednotlivými činnostmi. Hráči ho často zanedbávají nebo jednoduše nevědí, jak má spojovací pohyb vypadat, protože ho v izolovaných cvičeních netrénovali. V neposlední řadě je třeba předcházet selháním v součinnosti, kdy hráči nedokáží navázat na pohyb svého spoluhráče a skupinový řetězec se tím rozpadá.
V nácviku postupujeme od jednodušších pohybů, kdy danou činnost zahájíme předcházejícím pohybem, respektive po činnosti provedeme pohyb následující, spojujeme dvě navazující činnosti a následně trénujeme i řetězce se spoluhráči (skupinové řetězce). Vzhledem ke specifikaci jednotlivých činností i návaznosti učíme pro jednotlivé posty.
Herní řetězce NAHRÁVAČE
Herní řetězce SMEČAŘE
Herní řetězce BLOKAŘE
Herní řetězce DIAGONÁLNÍHO HRÁČE
Herní řetězce LIBERA
Autor: Ondřej Foltýn