Jiří Zach: Hluboké vydechnutí, ´97/98 KTI 2015

 
Stav 2:1 na sety v utkání se Srbskem znamenal definitivní potvrzení, že jsme tam. Jsme na ME U19 kadetů 2015 v Turecku. Poslední kvalifikaci vyhrál s ročníkem 1985 a jako trenér postoupil Petr Juda. Postup do Turecka nyní vybojoval ročník 1997. Reprezentační družstva ročníků 1987, 1989, 1991, 1993 a 1995 postup nevybojovala. Tolik krátký úvodní kontext.

Slovní spojení „hluboké vydechnutí“ přesně vystihuje moje pocity. V této kvalifikaci nešlo jen o sportovní výsledek, nešlo jen o ten slastný pocit vítězství, nešlo jen o ten fakt, že jsme se probojovali na ME a pokořili pyšné Srby (i s „nefér“ pískajícími rozhodčími). Nešlo ani o moji osobu jako hlavního trenéra. Šlo o něco mnohem většího, že jsme ještě vůbec schopni, jako volejbalové hnutí, se domluvit, udělat smysluplné rozhodnutí a pak ho naplnit. Jsme schopni vyjít ze svých zakopaných pozic, od svých pravd naproti pravdám toho druhého a při tom neztratit hlavní cíl. Tedy znovu uvést mládežnický volejbal do špičky Evropy, kde kdysi byl.

Tato kvalifikace i předchozí úspěch juniorů na ME U20 JRI 2014 dávají velkou naději, že ano. A teď krátce k samotné kvalifikaci. Podrobné zhodnocení bude zároveň námětem příspěvku na nejbližším semináři SpS a SCM.

Co umožnilo učinit kvalifikaci, kvalifikací vítěznou:

• Dlouhodobá práce s družstvem – zhruba 260 dní společné práce
• Na poměry v Česku výborná spolupráce s oddíly a jejich vstřícnost k práci reprezentace
• Změny soutěží
• Dobrá práce žákovských oddílů ročníků 1997 a 1998
• Zlepšená práce v hlavních mládežnických oddílech (Brno, Praha, Beskydy, Zlín, České Budějovice, Ostrava)
• Práci oddaný realizační tým
• Upřednostnění trénování herních činností před komplexními herními cvičeními v prvních 130 dnech práce RD
• Práceschopnost všech zúčastněných hráčů
• Výborná morálka všech hráčů v tréninkovém procesu
• Ochota podřídit vše práci v reprezentaci, jak hráčů, tak i realizačního týmu (obětování dvou velkých prázdnin)
• Taktická ukázněnost
• Účast v 1. M
• O všech hráčích lze prostě konstatovat, že „mají rádi volejbal“
• Výborná spolupráce s rodiči, kteří činnost družstva vzali za své (v Srbsku nám dokonce vytvořili domácí prostředí)

Tak bych mohl pokračovat dále a vyzdvihovat jednu přednost před druhou. Kvalifikace byla vítězná, a tak je vlastně vše kladné. Jsem učitel a za svůj učitelský život mi prošlo rukama zhruba sedm tříd, které jsem měl jako třídní a často jsem dostával dotaz, která z těch tříd se mi jevila jako nejlepší a na kterou nejradši vzpomínám. Vždy se z toho snažím vybruslit pokud možno diplomaticky. Ona totiž každá třída má své plusy a mínusy. Přímo jsem trénoval tři ročníky RD (1981, 1989 a teď 1997). Měl jsem rád všechny tři (ono to v trénování či učení ani jinak nejde), ale ročník 1997 je v něčem opravdu originální. Spojení nadání, vrozeného entuziasmu, ochoty pracovat, nadchnout se pro myšlenku a sen. A co je úplně nejhlavnější, vůbec se to s vzrůstajícím věkem nemění a to je to, čím se zatím jednoznačně liší od ročníků předchozích.

Když jsme si předávali 2. 1. 2015 dárky v Nymburku, vyslovil jsem známá slova M. L. Kinga, „mám sen,…“ Družstvo ročníku ´97 věří na sny a chce je uskutečnit.
 

Jiří Zach
Svazový trenér chlapců – hlavní trenér RD 97