Křest ohněm aneb Lvíčata 99 chlapci pod veřejnou kontrolou

Bylo to teprve druhé VT nově vytvořeného družstva Lvíčat ročníku 99 a mladších. Ještě před měsícem hráli všichni Český pohár a na Memoriálu Myslíka. Ještě před třemi týdny jich bylo v Nymburku na 1.VT více než 40.

Ještě před třemi týdny hráli na síti, která byla ve výšce 230 cm. A najednou jsou v Prostějově. Je jich pouze 21, je jim představen věhlasný trenér M. Čada, síť je ve výšce 243, dostanou reprezentační trička a z fotografií v Tenis Clubu Prostějov na ně shlíží přísné i veselé fotografie renomovaných sportovců. Prostě klasické hození do vody.

Nebyl jsem úplně nadšen představou, že Lvíčata 99 budou sloužit v Prostějově na mezinárodním trenérském semináři jako demonstrátoři. Bylo mi líto času, který ztratím, obával jsem se rozkouskování tréninků a reakcí  pro mě ještě hodně neznámých Lvíčat. Jenže o co byly větší obavy, o to byla větší radost v neděli. Odcházel jsem z tělocvičny v povznesené náladě. Většina obav se nenaplnila a naopak jsem získal zatím ne úplně exaktně podložený pocit, ale zároveň docela silný, že jsem svědkem zrodu dobrého družstva. Tady jsou základní důvody, proč mám ten zatím „nejasný“ dobrý pocit:

• Hráči vydrželi celé 4 dny být ukáznění, vstřícní, slušní, dochvilní
• Vystupovali jako celek
• Jejich tréninková morálka byla dobrá, pracovali
• Jednoznačně zaznamenali za 4 dny technický pokrok
• Dokázali se přizpůsobit tréninkovému stylu více než 4 trenérů
• Hráči prokázali na svůj věk slušnou technickou úroveň
• Mají mezi sebou dobré somatotypy
• V neděli, kdy si konečně zahráli, měl volejbal dobrou úroveň a to měli za sebou tři tréninkové dny. V pátek a v sobotu po 6 hodinách tréninkového procesu.
• Při pravidelných diskuzích po večeři prokázali dobrý vhled do volejbalu, nebáli se diskutovat.

Pro mě jako trenéra dvou RD zároveň (Lvíčata ovšem nejsou klasické reprezentační družstvo) to nebyla zrovna jednoduchá situace. Kadeti jsou ve mně zažraní pod kůži (velký časový objem práce) a kdo pracuje s mládeže ví, jak je těžké přecházet mezi jednotlivými kolektivy a dát všem svůj díl kladných emocí, zdravého nátlaku, radosti i přísnosti. Mohu ovšem konstatovat, že při odjezdu z Prostějova jsem měl ten správný a dobrý pocit z hráčů a z času s nimi stráveného.

Můj dík patří zatím pouze dvoučlennému realizačnímu týmu. Organizace pod vedením Petra Dostála fungovala bezchybně a Petr Vašíček nejen, že dobře vedl tréninky, ale byl velmi platný při mezinárodním seminář.

Bylo více než zajímavé diskutovat s M. Čadou o úrovni mužského volejbalu, slabé úrovni hráčů a obavách, jak dopadne zítřejší trénink před 150 trenéry. Měl jsem mu v pátek tak trochu za zlé, když se s vehemencí  jemu vlastní, vrhl do kritizování mladých hráčů  a nenechal na nich nit suchou. V sobotu po premiéře byl daleko více optimistický. Konstatoval jejich neuvěřitelné zlepšování  a tak trochu vzal svá páteční slova zpět. Pak se dokonce pustil i do předpovídání a řekl mi, kdo z nich dosáhne do velkého volejbalu. Jména si zatím nechám pro sebe, ale za 4 roky bude zajímavé, jestli předpověď věhlasného trenéra žen se vyplní.

Samozřejmě bych také chtěl poděkovat hlavním organizátorům I. Pelikánovi, P. Gogovi a také samozřejmě Ivaně Hradilové, která byla tou skrytou duší celého semináře a pro kterou byl tento seminář jistě vítanou změnou oproti organizování velkých akcí ČVS typu kvalifikace na ME a Světové ligy. Byl jsem i rád, že to, co jsem chtěl z mezinárodního semináře vidět a slyšet, jsem  viděl a slyšel. Můj dojem ze semináře byl více než kladný. Úroveň se opět posunula a jsem sám zvědavý, jestli ten příští udrží nastavený vzestupný trend. 

Lvíčata odjela a začnou si zanedlouho užívat zasloužených prázdnin. V srpnu 22. 8. 2014 se sejdou znovu v Nymburce a jejich cesta za volejbalovým snem bude pokračovat. Už teď se těším.      

Volejbalu zdar a tomu mládežnickému zvláště.

Jiří Zach

Svazový trenér mládeže - chlapci