Příjem: učení, nácvik a použití ve hře

1. krok: Technika

V prvním učebním kroku si mladí hráči osvojují základní polohy a pohybové vzorce, které začínají postupně automatizovat. Vše se odehrává v takzvaných skleníkových podmínkách – tedy v maximálně zjednodušeném a kontrolovaném prostředí. Výuka začíná čistou imitací pohybů bez míče, kdy trenér dítěti předvede správný postoj a polohu paží při odbití bagrem. Jakmile dítě pohybový vzorec pochopí, přechází se k nácviku lokomoce, což znamená zvládnutí správného přemístění z místa na místo (např. úkrokem). Teprve na závěr přichází první reálné kontakty s míčem. Ty sice mají podobu herní činnosti (odbití bagrem před tělem), ale kvůli zjednodušeným podmínkám o skutečnou herní činnost ještě nejde. Příjem jako takový se totiž ve hře uplatní až v dalším kroku.

V této fázi je u dětí klíčové vybudovat správný pohybový vzorec bagru a práci nohou, a to jak pro volně letící míč, tak pro míč letící rychle (před sebou i vedle sebe). Trenéři musí striktně dbát na klíčové body techniky: paže musí být napnuté s lokty u sebe daleko před tělem, zápěstí sklopená dolů a postoj dostatečně široký. Při bagrování vedle těla je nutné hráče naučit zakročení a správnou práci ramen (jedno nahoru, druhé dolů), aby se paže dostaly za míč. Naopak je třeba se vyvarovat fatálních chyb, jako je nasazování paží mezi stehny a pohyb proti míči, kontakt zápěstím namísto předloktí, odbíjení vedle těla s mácháním paží či příliš úzký nebo naopak příliš široký postoj.

Jak z textu vyplývá, zatím nejde o reálný příjem, ale o jeho pohybový základ. Učení v rámci tohoto kroku jsme rozdělili do tří částí:

IMITACE BAGRU

LOKOMOCE PŘI BAGRU

BAGR - REALIZACE

2. krok: Variabilita

V druhém kroku se již z odbití bagrem stává plnohodnotný příjem – tedy cílené usměrnění míče po podání soupeře na nahrávače pro optimální rozvinutí útoku. Pohyby při ovládání míče jsou již plně zautomatizované, což hráčům umožňuje svázat pohybové vzorce s neustálým čtením situace a rychlým rozhodováním. Rozšiřuje se repertoár pohybových variant a nasazují se specifické rozhodovací automaty podle toho, jaké podání ze strany soupeře přichází. Hráči se učí přijímat jak prudká smečovaná podání, tak podání plachtící. Tuto dovednost začínají aktivně využívat v zápasech.

Klíčem k úspěchu je zde zvládnutí správného postavení a samotných pohybových variant. Hráči musí vědět, že proti plachtícímu podání si musí stoupnout blíže k síti, zatímco proti smečovanému dále. V momentě nadhozu podávajícího provádí přijímající přípravný pohyb (krok vpřed) a v okamžiku úderu do míče reaguje aktivačním mikropohybem. Podle trajektorie pak volí optimální techniku: příjem před tělem či vedle těla v úkroku (s posunem trupu nad pokrčenou nohu), příjem s rotací trupu ve fixovaném postoji, případně složitější varianty jako příjem vedle těla se zakročením, ve dřepu únožném, v kleku či v pádu vpřed a stranou. Hráči se musí vyvarovat špatného výchozího postavení, zbytečných pohybů před podáním, záklonů při příjmu vedle těla a zejména pohybu „do míče“ v situacích, které naopak vyžadují citlivé utlumení jeho rychlosti.

V rámci nácviku příjmu opět využijeme tři části:

PŘEDEHRA PŘED PŘÍJMEM

AUTOMATIZACE PŘÍJMU

HERNÍ ŘEŠENÍ PŘÍJMU

3. krok: Synchronizace

Třetí učební krok posouvá individuální dovednost na skupinovou úroveň. Automatizované pohyby jednotlivých hráčů začínáme ladit do společné souhry v rámci přijímací formace. Hráči si začínají intenzivně uvědomovat svou závislost na ostatních spoluhráčích a učí se synchronizovat své činnosti tak, aby formace fungovala jako jeden spolehlivý organismus. Hlavním požadavkem v této fázi je schopnost realizovat příjem v různých typech formací (ve dvojici, trojici či čtveřici) a učit se vzájemné komunikaci při organizaci přijmajícího prostoru.

Předehra v tomto kroku spočívá v přesném taktickém postavení do zvolené formace podle toho, zda soupeř volí smečované nebo plachtící podání, včetně strategického krytí nebo přebírání prostoru. Samotné provedení se pak zaměřuje na dril v reálných, ale předem definovaných podmínkách. Klíčový je nácvik řešení příjmu v takzvaných konfliktních místech (mezi dvěma hráči), přesné určení odpovědnosti za prostor pro každého člena formace a také nácvik klamných postavení, jako je předstírání či utajení taktiky jak příjmu, tak i následného útoku. Největšími chybami, kterých je nutné se vyvarovat, jsou absence taktických principů a nácviku formací v tréninku, špatný výběr místa, alibismus při rozhodování o míči či nedostatek komunikace mezi hráči.

I při nácviku synchronizace při příjmu můžeme nácvik rozdělit na tři dílčí části:

PŘEDEHRA PŘIJÍMACÍ FORMACE PŘED PŘÍJMEM

SYNCHRONIZACE PŘI PŘÍJMU

REALIZACE PŘÍJMU

4. krok: Souhra

V závěrečném čtvrtém kroku dochází k funkčnímu propojení příjmu s následným útokem, čímž vzniká ucelená a plynulá útočná fáze. Činnost hráčů v přijímací formaci již není izolovaným prvkem, ale přímo předurčuje a připravuje následné útočné kombinace. Hráči opouštějí upravené tréninkové podmínky a čelí proměnlivé realitě zápasu a přímé konfrontaci se soupeřem. Vyžaduje se od nich plné herní soustředění a myšlení, schopnost číst a předvídat situace a stoprocentní zvládnutí kombinací příjmu i útoku v plném zápasovém zatížení.

Předehra se zde dělí na dvě provázané části. Z pohledu příjmu jde o pohyb hráčů před podáním v reakci na postavení soupeře, zohlednění individuální kvality vlastních přihrávačů a flexibilní úpravu počtu hráčů ve formaci. Z pohledu útoku předehra zahrnuje jasnou domluvu o následné útočné kombinaci ještě před začátkem rozehry a okamžitý přesun do výchozích pozic. Výsledné provedení je pak plynulým spojením precizního příjmu a zakončující útočné akce, a to jak ze standardního postavení, tak z nouzových situací při horším příjmu. V této nejvyšší fázi se hráči musí vyvarovat jakýchkoliv nejasností v nestandardních situacích, nedostatečné komunikace a alibismu.

PŘEDEHRA PŘI PŘÍJMU

HERNÍ ŘEŠENÍ PŘIJÍMACÍ FORMACE

Autor: Ondřej Foltýn