Starý web
Dotace
Paravolejbal
Volej.TV
Archiv
VIS
Vybírání a pádová technika
1. krok: TECHNIKA
V první fázi se zaměříme především na seznámení se se zemí. Jde o to, aby si malí hráči vytvořili přirozený vztah k pádům a „zemi". Učíme je různé techniky pádů – převal stranou, převal vpřed, rybičku i placku. Důležité je, aby se děti naučily se zemí „sžít“, zvládly správné tlumicí návyky a v budoucnu odehrály míč i v pádu.
Klíčem k úspěchu je nízký aktivní postoj ještě před samotným pádem a správné ztlumení nárazu pažemi. Hráči musí dodržet postupný kontakt jednotlivých částí těla se zemí, mít zápěstí správně pod míčem a odehrávat ho vždy směrem nahoru, ne do strany. Určitě bychom se měli vyvarovat pasivnímu padání bez aktivního pohybu nohou, vysokému postavení, bolestivému nácviku a nedopustit, aby děti měly strach z pádů.
2. Krok: VARIABILITA
Jakmile hráči zvládnou základní techniku (využijeme i například techniku bagru), přecházíme v další kategorii k využití v proměnlivých - „herních" - podmínkách. Vybíráním rozumíme reakci na jakýkoliv útok soupeře – od tvrdého úderu přes ulívku až po míče odražené od bloku nebo spoluhráčů. Jedním z důležitých cílů této fáze je budovat v hráčích princip, že žádný míč nesmí spadnout na zem.
Hráči by se měli zodpovědně přesouvat do výchozích postavení a správně reagovat na vývoj situace. Využívají k tomu nízký střehový postoj a celou paletu technik odbití (zpracování) míče: například bagrem před sebou, bagrem v úkroku či kleku, vrchní odbití prsty nad úrovní ramen, pádové techniky nebo v časové nouzi jakoukoliv jinou část těla. Součástí je i ochota dělat tzv. anonymní pohyby, tedy zajišťovat prostor, i když se míče přímo nedotknou. Vyvarovat bychom se měli statickému čekání na míč, strachu, špatné volbě techniky a zbytečnému padání v situacích, kdy jde míč odehrát ze stoje.
3. Krok: SYNCHRONIZACE
Postupně se individuální dovednosti spojují do skupinové součinnosti. Cílem synchronizace již není pouhé vybrání úderu, ale koordinovaně zamezit soupeřovu skórování. Platí zde základní pravidlo: na akci soupeře reagují vždy všichni hráči v poli.
Hráči nejprve zaujmou základní rozestavení a po nahrávce soupeře ho upravují podle vývoje situace. Klíčové je sladění pohybů jednotlivých hráčů. Začínáme v předem daných podmínkách a soustředíme se pouze na dvě nebo tři hráče. Výše uvedené podmínky postupně ztěžujeme. Současně se zaměřujeme na komunikaci hráčů, vybírání v „konfliktních zónách" a postupně převádíme automatizované návyky do reálných herních situacích. Nejčastějšími chybami v této fázi bývá ignorování pohybu spoluhráčů, alibistické dávání přednosti, nedostatečná komunikace a také předvádění se zbytečnými pády na úkor účelnosti.
Autor: Ondřej Foltýn
