Červencové ohlédnutí za jubilanty z řad osobností ČVS – 2. část

V druhé části medailonku převládají osobnosti žijící. K významnému životnímu jubileu můžeme pogratulovat čtyřem a páté ohlédnutí věnujeme jednomu z významných funkcionářů Moravskoslezského kraje, který nás již před 9 roky opustil. Gratulace patří trojici bývalých reprezentantů a jednomu kdysi uznávanému rozhodčímu, který se letos dožívá úctyhodných 90 let a který soudcovské aktivity předal svému synovi. Žijícím osobnostem přejeme do dalších let pohodu v osobním životě s minimem zdravotních komplikací a maximem potěšení ze stávajících zálib, kterými volejbal ve svém životě nahradili. Současně věříme, že nebudou chybět při letošním setkání jubilantů ČVS v Praze, které bylo s ohledem na pandemii covid-19 přeloženo z května na podzim.

65 let Jana Pitnera

(*20. 7. 1955)

budějovického rodáka s volejbalovými začátky v KDPM a ziskem titulu dorosteneckého Mistra republiky v roce 1972 pod vedením trenérů Jiřího Šauera a Karla Červenky. Následovalo přeřazení do extraligového týmu mužů Škody ČB a v letech 1974-76 prezenční vojenská služba v Rudé hvězdě Praha se 3. a 2. místem v EXL pod vedením trenéra Milana Vápenky. V roce 1975 byl nominován do výběru juniorů ČSSR, kterému pod vedením Dušana Melíška pomohl k zisku stříbrných medailí na MEJ v NSR. Po návratu z vojny byl dalších 10 sezon oporou budějovické Škodovky a díky svým 2 metrům výšky pro všechny soupeře obávaným blokařem.

Se Škodou zažil v roce 1977 sestup do NL s návratem mezi elitu v roce 1978 a nejúspěšnějším rokem jeho volejbalové kariéry se stal rok 1982 s vítězstvím v Čs. poháru a následným startem v PVP. Los Škodovce nepřál, již v prvním kole byla vyřazena pozdějším vítězem – týmem Avtomobilist Leningrad po prohře 2:3 v budějovické sokolovně a 0:3 v odvetě na palubovce Leningradu. K úspěchům se Škodou lze přiřadit ještě trojnásobné vítězství v Dunajském poháru v letech 1983-85 (s účastí družstev ČSSR, Maďarska a Rakouska) nebo zájezd do Japonska se 6 zápasy s předními klubovými celky s bilanci 3 vítězství a 3 porážek. V roce 1982 byl také nominován do mužské reprezentace ČSSR a pod vedením trenérské dvojice Dušan Melíšek – Václav Šmídl absolvoval zájezd do Brazílie a následný start na MS 1982 v argentinské Mendoze s 9. místem.

Po skončení kariéry ve vrcholovém volejbalu získal s družstvem „vysloužilců“ Škodovky (již pod hlavičkou Jihostroje) 4 tituly Mistra ČR kategorie veteránů, tj. hráčů nad 40 let. Portrét v záhlaví vizitky je z Jihočeského Deníku před 5 roky, když „Píďa“ (jak zní jeho přezdívka) oslavil 60tiny a byl s ním otištěn rozhovor.

---

80 let Ing. Borise Perušiče

(*27. 7. 1940)

rodáka ze Záhřebu, reprezentanta a olympionika ČSSR, držitele titulu Zasloužilý mistr sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu. V mládí všestranný sportovec, který se volejbalem začal vážněji zabývat až při studiu VŠE v Praze a hráčskou karieru odstartoval v roce 1958 jako hráč C-týmu Slavie VŠ Praha. Již v roce 1959 byl přeřazen do prvoligového A-týmu, se kterým získal v tomto roce pod vedením Břetislava Chvály titul Mistra ČSR. V letech 1962-64 byl na vojně v Rudé hvězdě Praha, po vojně se vrátil do mateřské Slavie VŠ, ale již po roce ohlásil přestup zpět do RH. Pod vedením Karla Brože za ní hrál do roku 1969 se ziskem mistrovského titulu v roce 1966.

Reprezentační dres oblékl poprvé ve výběru akademiků ČSSR, se kterým si zahrál na třech Letních světových univerziádách se ziskem dvou medailí – bronzové v Sofii 1961 a stříbrné v brazilském Porto Alegre 1963. V letech 1963-66 reprezentoval ČSSR na ME 1963 v Bukurešti (5. místo), OH 1964 v Tokiu (stříbrná medaile) a na MS 1966 v Praze (zlatá medaile s titulem Mistra světa). Po tomto sportovním triumfu opustil vrcholový sport a začal se naplno věnovat svému zaměstnání v Čs. aeroliniích v roli obchodní zástupce ČSA v zahraničí (Bělehrad, Frankfurt, Damašek, Singapur aj.). V době působení v Bělehradu si zahrál za místní Crvenou Zvezdu se ziskem dvou titulů mistra Jugoslávie v letech 1971 a 1972. Dodejme, že jedním z jeho tehdejších spoluhráčů byl současný prezident CEV Alexandr Borišič. Později hrál „Bóra“ (jak zní jeho přezdívka) ještě pro radost 1. třídu pražského přeboru za Sokol Michle a Dobešku Podolí.

Je třeba zmínit, že k volejbalu přivedl svého syna Borise juniora, který hrál řadu let NL i EXL za MFF UK Praha. A jedním z našich nejlepších beachvolejbalistů současnosti je vnuk Ondřej Perušič alias „Perun“. Snímek v záhlaví jubilantovy vizitky vznikl v roce 2015 při setkání jubilantů ČVS v pražském Park Hotelu. Více informací naleznou zájemci v jubilantově profilu rubriky Síň slávy – Hráči a také v 6. části cyklu „České volejbalové klany“ ze září 2018, věnované již třígenerační volejbalové rodině Perušičových.

---

85 let Soni Holubové rozené Šedivé

(*28. 7. 1935)

pražské rodačky, reprezentantky ČSR a ČSSR, držitelky titulu Zasloužilý mistr sportu a osobnosti Síně slávy českého volejbalu. Původně talentovaná atletka Sokola Vysočany se začala věnovat volejbalu v roce 1954 ve Spartaku Avia Čakovice pod vedením Josefa Češpivy, který družstvo s účastí v nejvyšší soutěži (1. celostátní lize) přivedl v roce 1957 na vysočanské Tyršovo cvičiště do Sokola Vysočany, resp. v té době již Spartaku ČKD Stalingrad. Za tento prvoligový tým hrála jubilantka v roli nahrávačky dalších 10 let a zažila další změny názvu klubu na ČKD Praha v roce 1962 (s 2. místem v roce 1963 a titulem Mistra ČSSR v roce 1964) a na Bohemians Praha v roce 1965. V letech 1955-64 reprezentovala ČSR a ČSSR se ziskem stříbrné medaile na ME 1958 v Praze, bronzové medaile na MS 1960 v Rio de Janeiro, 5. místa na MS 1962 v Moskvě a 6. místa na ME 1963 v Bukurešti.

K velkým zážitkům patřil zájezd volejbalistek ČSR do ČLR a KLDR v roce 1959 a zájezd do Japonska se 4. místem na předolympijském turnaji žen v Tokiu a exhibicemi v dalších městech. Tímto zájezdem se s reprezentací rozloučila a po ukončení vrcholné hráčské kariéry v „Bohemce“ v roce 1967 hrála ještě řadu let pro potěšení za B-tým Slavie Praha pražskou 1. třídu s partou dalších pražských internacionálek. Snímek v záhlaví vizitky vznikl při jednom z posledním setkání českých volejbalových legend v Dolním Poříčí u Strakonic. Více informací a několik historických fotografií nabízí její profil v rubrice Síň slávy – Hráči a také 12. díl cyklu „České volejbalové klany“ z dubna 2019. V 70. letech reprezentovala ČSSR jedna z jejích dcer – Vladimíra Holubová a volejbalu se krátce věnovali oba její synové, které má z rozvedeného manželství s dalším reprezentantem Petrem Galisem.

---

90 let Milana Labašty st.

(*28. 7. 1930)

hráče, trenéra, funkcionáře a mezinárodního rozhodčího, držitele Čestného uznání ČVS. S volejbalem začínal ve Vsetíně a na vojně v letech 1951-53 hrál za Posádkový dům armády (PDA) v Brně. Mezi jeho spoluhráči byli např. Bohumil Golian (později reprezentant a legenda slovenského volejbalu) nebo Vladimír Vyoral (později dlouholetý svazový sekretář a jeden z předsedů ČVS). Po vojně hrál jubilant za Spartak Vsetín se startem v pokusném ročníku Moravsko-slovenské ligy v roce 1953 a později řadu let 2. ligu. Více jak 20 let trénoval družstva mužů a dorostenců TJ MEZ Vsetín, kde byl také dlouhá léta členem výboru.

V roce 1961 se vydal na dráhu rozhodčího, přes okresní, krajské a druholigové soutěže se propracoval až k řízení soutěží nejvyšších se ziskem kvalifikace I. třídy a později mezinárodní licence. Podle jeho pečlivě vedené statistiky rozhodoval více jak tisícovku zápasů, z toho v letech 1969-80 přes 270 utkání nejvyšší domácí soutěže a souběžně přes 120 mezinárodních utkání doma i v zahraničí. V letech 1969-77 byl předsedou Komise rozhodčích a členem výboru Severomoravského KVS v Ostravě. Snímek v záhlaví vizitky vznikl v roce 2015 v rámci výborové schůze ČVS, při které mu bylo předáno Čestné uznání. Dodejme, že je otcem Ing. Milana Labašty – současného generálního sekretáře ČVS a do roku 2014 jednoho z elitních rozhodčích FIVB.

---

Nedožitých 95 let Karla Oderského

(*29. 7. 1925, †30. 10. 2011)

mezinárodního rozhodčího a významného funkcionáře severomoravského, českého a čs. volejbalu, Čestného člena ČVS a osobnosti Galerie funkcionářů Síně slávy českého volejbalu. Ostravský rodák z Mariánských Hor, od 5 let člen Sokola Moravská Ostrava II. S aktivitami v gymnastice, atletice a míčových hrách. Po válce hráč B-družstva volejbalistů Sokola Vítkovice v oblastním přeboru. Během vojenské služby (1948-50) založil v Dědicích u Vyškova vojenskou jednotu Haná Dědice, byl jejím jednatelem a hráčem družstva odbíjené. Od roku 1952 funkcionář vítkovického oddílu: organizační a propagační pracovník, dopisovatel ostravských deníků, organizátor turnajů dorostu a mužů, předseda oddílu a člen výboru TJ VŽKG (1954-58). V roce 1952 zahájil dráhu rozhodčího se ziskem kvalifikace I. třídy v roce 1958, v letech 1959-73 řídil utkání naší nejvyšší soutěže I. ligy a extraligy. Ve svém volejbalovém CV uvedl přes 2 500 odpískaných zápasů.

V Severomoravském KV svazu předsedal v letech 1960-63 Trenérské radě a v letech 1966-97 Komisi rozhodčích. Od roku 1973 byl členem KR Českého i federálního VVS a předsedou sboru komisařů, který řídil do rozdělení federace a pak v této činnosti pokračoval v ČVS až do roku 1997. Každým rokem prováděl vyhodnocení extraligových rozhodčích a od roku 1966 působil jako organizátor a lektor školení rozhodčích v Severomoravském, resp. Moravsko-slezském kraji. Kromě uvedených ocenění v záhlaví mu byla v roce 1986 udělena čestná medaile FIVB za vzorné zajištění ostravské skupiny MS žen, kde byl předsedou Organizační komise.

 

Autor: Zdeněk Vrbenský