7.7.2021

Červencové ohlédnutí za významnými jubilanty ČVS roku 2021

Druhé letní ohlédnutí je věnováno dalším jubilantům, především jedné z nejrespektovanějších osobností našeho volejbalu minulého století – vynikajícímu hráči, uznávanému trenérovi a obětavému funkcionáři, který by se 7. července dožil 95 let. Do naší národní sbírky medailí z prestižních volejbalových soutěží přispěl trojicí zlatých a dvojicí stříbrných medailí. K zisku dalších dvou stříbrných metálů přispěl v roli asistenta Karla Lázničky v roce 1971 a jako metodik v roce 1985 u trenérské dvojice Láznička – Nekola. Druhé ohlédnutí věnujeme plzeňskému patriotovi, trenérovi, rozhodčímu a funcionáři, který celý volejbalový život věnoval práci pro volejbal V Plzni. Třetím ohlédnutím gratulujeme jednomu z nejznámějších českých rozhodčích 70. a 80. let s domácím i zahraničním renomé a od začátku 90. let dodnes obětavému funkcionáři KSV ČVS. Čtvrté věnujeme reprezentantu (v roce 1985 2. místo a stříbrná medaile na ME v Nizozemsku), hráči a trenérovi v Německu. A páté připomenutí bude vzpomínkou na dlouholetého funkcionáře Sokola Dřěvěnice, který stál u vzniku proslulého turnaje v Dřevěnici. Podílel se i na vzniku soutěže (Národního finále) vesnických a zemědělských družstev. Nezbývá než do dalších let popřát žijícím jubilantům všeobecnou pohodu a především pevné zdraví.

lo

Maly poharMaly 80Nedožitých 95 let Zdeňka Malého

(*7. 7. 1926, †9. 3. 2010)

Čestný člen ČVS, osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Zasloužilý mistr sportu, Vzorný trenér.

Pražský rodák, poválečný absolvent Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy a Přírodovědecké fakulty UK s aprobací tělocvik – zeměpis, v letech 1953-1986 odborný asistent KTV Matematicko-fyzikální fakulty UK.
Dětství a mládí prožil ve Vysočanech, kde v roce 1932 zahájil v místním Sokole sportovní aktivity se snahou vyzkoušet všechny dostupné sporty. Díky přítomnosti vzorů v podobě mistrovského celku volejbalistů Sokola Vysočany (za války SK Philips), za který hrál jeho starší bratr Miloslav, se pro něj stal volejbal sportem vyvoleným. Po návratu již mistrovského týmu SK Philips z Hloubětína na vysočanské Tyršovo cvičiště v roce 1946 se stal jeho nejmladší oporou a již v roce 1947 pomohl k vítězství na Přeboru ČOS. Po dokončení VŠ studia absolvoval v letech 1951-53 prezenční vojenskou službu ve výběrovém celku ATK Praha se ziskem titulů Mistra ČSR v letech 1952-53.

Po vojně se stal oporou a kapitánem Slavie VŠ Praha, se kterou získal v letech 1956-59 další 4 mistrovské tituly a s nimi 3 tituly vicemistra za 2. místa.
Reprezentační premiéru s 1. místem po výhrách nad Čínou, Polskem a Rumunskem si odbyl v roce 1950 na mezinárodním turnaji, pořádaném v rámci kongresu Mezinárodního svazu studenstva v Praze na Štvanici a první stříbrnou medaili z „velké soutěže“ si přivezl z Mistrovství světa v Moskvě 1952. Dres se lvíčkem na prsou propotil naposledy na MS 1960 v brazilském Rio de Janeiro se ziskem druhé stříbrné medaile. Mezi těmito roky patřil ke kádru, který zvítězil na všech prestižních turnajích, získal dva tituly Mistra Evropy (v Bukurešti 1955 a v Praze 1958) a titul Mistra světa v Paříži 1956. Na tomto šampionátu byl kapitánem našeho celku - viz první vložený snímek v záhlaví po návratu „mistrů“ z Paříže. K dalším významným úspěchům patřilo vítězství na turnaji Světového festivalu mládeže a studenstva ve Varšavě 1955 a 2. místo na Turnaji tří kontinentů v Paříži 1959. V letech 1951 a 1954 byl také akademickým reprezentantem ČSR se ziskem dvou medailí na Světových akademických letních hrách – stříbrné z Východního Berlína 1951 a bronzové z Bukurešti 1954.

V roce 1961 se rozloučil s vrcholovým volejbalem ve Slavii VŠ Praha, ve stejném roce se podílel na ustavení VŠTJ Slavia MFF Praha, při které založil a dlouhá léta v roli předsedy vedl mimořádně aktivní volejbalový oddíl s několika družstvy mužů a žen. Současně se stal trenérem prvního družstva „Matyků“, za které do roku 1967 ještě hrál a které dovedl až do extraligy s účastí v sezonách 1972/73 a 1974/75. S družstvem začínal v nejnižší pražské IV. třídě (tehdy obvodním přeboru Prahy 1) a postupoval rok co rok vždy o jednu třídu výš až do I. NL. V té pak patřilo pod jeho vedením do roku 1986 k nejlepším, dvakrát zvítězilo a vyzkoušelo si soutěž nejvyšší – vždy s posledním 10. místem a sestupem. Jako ryze amatérský studentský tým nemělo šanci se v konkurenci již poloprofesionálních celků (střediskových či s movitým podnikovým sponzorem za zády) v nejvyšší soutěži udržet.

V roce 1968 se stal asistentem trenéra Karla Lázničky a kondičním trenérem mužské reprezentace ČSSR s výrazným podílem na fyzické přípravě družstva a zisku stříbrné medaile na ME 1971 v Itálii. Ke spolupráci s trenérem Lázničkou se vrátil ještě v letech 1983-86 v roli metodika mužské reprezentace a náleží mu část zásluh také na další stříbrné medaili z ME 1985 v Nizozemsku.
V letech 1964-74 vedl akademický výběr mužů ČSSR s dvojicí prvenství (1969 a 1971) na prestižních mezinárodních turnajích akademiků o Pohár 17. listopadu v Praze. Vedl také výběr juniorů ČSSR s 2. místem na zkušebním „nultém“ ročníku MEJ 1965 v Rumunsku.

Dlouhá léta (1968-1986) byl členem Trenérské rady a Komise vrcholového sportu, do roku 2006 členem Rady Síně slávy českého volejbalu. Jako lektor se podílel se na školeních trenérů I. až III. třídy a byl spoluautorem několika odborných publikací z oblasti metodiky a tělesné přípravy, ze známějších titulů připomeňme „Trénink odbíjené“ (Klonfar - Malý, STN 1960).

Druhý snímek v záhlaví byl pořízen v roce 2008 při setkání volejbalových legend v Dolním Poříčí u Strakonic. Při těchto akcích patřil ke stěžejním osobnostem a spolutvůrcům programu.k

Zájemcům nabízíme možnost prohlédnout si Zdeňkův podrobný volejbalový profil.


Pavel Zeman70 let Pavla Zemana

(*8. 7. 1951)

Čestný člen ČVS, držitel medailí V. Spirita, O. Koutského, držitel Čestného uznání KVS

S volejbalem začínal v r. 1966 jako hráč a později trenér dorostenců TJ Plzeň-Bory. V letech 1972 až 2014 trenér žáků, kadetů, juniorů a mužů Slavia Pedagogická fakulta Plzeň, VŠTJ PF Západočeské univerzity a USK Slavia Plzeň s podílem na výchově několika reprezentantů a řady extraligových hráčů.
V letech 1979-82 vedoucí trenér plzeňského Střediska vrcholového sportu mládeže Ministerstva školství ČSSR, v letech 1986-90 vedoucí trenér Tréninkové střediska mládeže ČSTV při Slavii PF.

Od r. 1989 dosud je aktivním rozhodčím soutěží ČVS s řízením republikových soutěží v letech 1999-2012. Jako funkcionář prošel od r. 1977 řadou funkcí v oddílu, jednotě, ve svazových orgánech Plzně a Západočeské oblasti.
Byl předsedou oddílu, metodikem a tajemníkem jednoty, předsedou krajské Komise mládeže, lektorem krajských školení trenérů a rozhodčích. Od roku 2005 vykonává funkci předsedy Plzeňského KVS.
Ve vrcholných orgánech ČVS pracuje od r. 1991 jako člen STK, místopředseda a předseda Komise rozhodčích, člen Výboru a SR ČVS.

Od r. 2000 propagátor beachvolejbalu v kraji se zásluhami na otevření prvního BV areálu na Městském stadionu v Plzni a od r. 2005 předseda 1. Sport Clubu Beach Plzeň. Od roku 2001 člen a později místopředseda SR plzeňské Nadace sportující mládeže, od r. 2014 člen zastupitelstva a Komise volnočasových aktivit mládeže při Radě Městského obvodu Plzeň 3.


Jiří ŠlechtaJiří Šlechta85 let Jiřího Šlechty

(*22. 7. 1936)

Čestný člen ČVS, držitel Medaile V. Spirita a titulu Vzorný rozhodčí, držitel Stříbrného odznaku FIVB (1991)

Bývalý extraligový a mezinárodní rozhodčí. Pražský rodák s volejbalovými začátky na vojně v Dukle Dubnica n. Váhom (1955-57) a po vojně hráč TJ Petřiny v pražském přeboru I. a II. třídy.

V roce 1967 získal základní rozhodcovskou kvalifikaci a zahájil již přes 50 let trvající aktivity „muže na empire s píšťalkou“. Extraligu začal řídit v roce 1971 s konečnou bilancí 537 utkání, v roli mezinárodního sudího měl premiéru v roce 1979 na ME juniorů v Portugalsku a celkem odřídil 406 mezistátních či mezinárodních zápasů doma i venku. Samostatně nebo s reprezentačními celky (seniorskými, juniorskými či akademickými) absolvoval 52 výjezdů za hranice a navštívil 27 zemí. S extraligou se rozloučil v roce 1991 utkáním mužů Zbrojovka Brno - ČH Bratislava a ve stejném roce (v obou případech z důvodu dosažení limitního věku 55 let) řízením zápasů ženského Spring Cupu v Turecku.

K nejvýznamnějším akcím patřilo řízení zápasů mužů a žen při ME 1985 v Nizozemsku a ME 1987 v Belgii, utkání MS 1986 žen v ČSSR. Zapískal si finále PMEZ žen 1986 ve Švédsku a finále 1. ročníku Superpoháru mužů v roce 1989 v Itálii mezi domácím celkem Maxicomo Parma (vítězem PVP) a CSKA Moskva (vítězem PMEZ).

S píšťalkou (které si vyrábí z plexiskla sám pro sebe i kamarády z branže) jej mohou ještě dnes potkávat na kurtech účastníci nižších tříd Pražského a Středočeského přeboru, veteránských Mistrovství ČR či AVL a dodnes se těší velkému respektu – stejně jako před lety doma či za hranicemi při vrcholných zápasech.

Přes 30 let pracuje v Komisi společenského významu volejbalu ČVS jako osoba, pověřená stykem s Oddělením historie tělovýchovy a sportu Národního muzea.

Snímek nalevo v záhlaví je z roku 1989, kdy řídil v Parmě finále Superpoháru mužů, snímek napravo vznikl v červnu 2015 při výjezdním zasedání KSV ČVS v Hodslavicích, při kterém osvědčil také muzikální talent a znalost starých trempských evergreenů. Známý je také jako vtipný vypravěč nepřeberného množství historek ze života a soudcovské praxe. „Šlechtic“ se prostě v žádném kolektivu neztratí!!


Ivan Strumienský60 let Ivana Strumienského

(*23. 7. 1961)

osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie medailových týmů, Mistr sportu, v roce 1985 5. místo v novinářské anketě o nejlepšího volejbalistu ČSSR, v roce 1987 vyhlášen druhým nejlepším nahrávačem Německa.

186 cm vysoký nahrávač ligových Vítkovic Ostrava a Dukly Liberec, německých týmů ASV Dachau a VfB Fridrichshafen (1. liga) a hrající trenér rakouských týmů VC Wolfurt (2. liga) a SSK Feldkirch (1. liga). Juniorský reprezentant ČSSR s účastí na MEJ 1979 v Portugalsku (4. místo), v letech 1981 - 1986 reprezentant ČSSR s účastí na dvou ME a ziskem stříbrné medaile na ME 1985 v Nizozemí.

Absolvent gymnázia a Strojní fakulty Vysoké školy báňské v Ostravě se ziskem titulu strojního inženýra, po vojně zaměstnaný jako konstruktér VŽKG. V roce 1986 emigroval s rodinou do Německa (NSR). Z prvního rozvedeného manželství dcera Dagmar (roč. 1983), z dalšího vztahu syn René (roč. 1992), od roku 1999 podruhé ženatý a již bezdětný se Silvií roz. Letkovou (juniorskou reprezentantkou ČSSR a členkou ženské reprezentace Slovenska po rozdělení státu).

S volejbalem se seznámil začátkem 70. let díky svému strýci Jiřímu Svobodovi - v té době ligovému hráči VŽKG Ostrava, reprezentantovi ČSSR a osobností Síně slávy ČV, kterého již jako dítě chodil na ligová utkání Vítkovic povzbuzovat a který se stal jeho prvním volejbalovým vzorem. Aktivně se volejbalu začal věnovat v roce 1972 ve Spartaku Jablunkov (tréninky s muži), následoval přechod do družstva dorostenců TŽ Třinec (trenér Vilém Wiewiorka) a následně do SVSM při TJ Vítkovice k trenéru Břetislavu Potáčovi. S tímto družstvem získal dva tituly mistra ČR a v roce 1978 titul mistra ČSSR. Byl zařazen do juniorského výběru ČSSR, se kterým startoval na turnajích Družby a na MEJ 1979 v Portugalsku (4. místo),

V reprezentačním výběru mužů ČSSR v letech 1983 - 1985, celkem 99 startů se lvíčkem na prsou, trenéři Dušan Melíšek (1983) a Karel Láznička (1984 - 1985). Vrcholné akce - 1983 5. místo na ME v NDR (Erfurt, Berlín), 1985 2. místo a stříbrná medaile na ME v Nizozemsku (Zwolle, Amsterodam). Další významné akce - 1984 4. místo na Hrách dobré vůle na Kubě 1985, 3. místo na Světovém poháru (Světová liga, dnes FIVB Volleyball Nations League).

Na rekreační bázi se věnoval v Rakousku a Německu oblíbeným turnajům smíšených družstev na antuce a na trávě, ve které startovala řada prvoligových hráčů a hráček. Za úspěch považuje vítězství na mezinárodních turnajích v Innsbrucku (1988) a v německém Straubingu (1990 a 1992). S druhou manželkou Silvií vyhráli dvakrát sérii 4 beachvolejbalových turnajů v Rakousku (Hypobank mix-beach), v kategorii mužů startoval v letech 1997 - 2002 s různými partnery na BV turnajích nižších výkonnostních kategorií v Rakousku a Německu.

Zájemcům nabízíme možnost prohlédnout si Zdeňkův podrobný volejbalový profil.


Jiří ŠtálJiří ŠtálNedožitých 95 let Jiřího Štála

(*28. 7. 1926, †2. 6. 2005)

Čestný člen ČVS, osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, vyznamenání "Veřejné uznání za zásluhy o rozvoj čs. tělesné výchovy" a "Čestné uznání za obětavou a tvůrčí činnost, která přispěla k rozvoji a světové proslulosti čs. odbíjené".

Členem TJ Sokol Dřevěnice od žákovských let, později funkcionář Sokola Dřevěnice. Měl podstatný podíl na získání pozemků na vybudovaní sportoviště uprostřed vesnice, byl jedním ze čtyř zakladatelů turnaje v roce 1953. Byl ředitelem prvního a celkem šestnácti ročníků světoznámého turnaje „Volejbalová Dřevěnice“. Tuto funkci vykonával do r. 2000, kdy ze zdravotních důvodů rezignoval - právě tak ze členství ve výboru TJ Sokol Dřevěnice.

Především jeho zásluhou se v roce 1987 konal turnaj pod záštitou Mezinárodního olympijského výboru a s dosud nepřekonanou účastí 589 družstev.

Dlouhá léta pracoval v Komisi masového rozvoje volejbalu při ČVS a stal se zakladatelem soutěže (Národního finále) vesnických a zemědělských družstev (hraných dodnes pod záštitou Ministerstva zemědělství). Sedmkrát byl ředitelem celostátního finále vesnických a zemědělských družstev (pětkrát ve Dřevěnici, dvakrát na dožínkách v Praze a Brně), poté získal TJ Sokol Čestice a Hodslavice k pořádní těchto finále střídavě, léta s nimi spolupracoval.

Na snímku z konce 60. let strojí zleva Jirka Štál s předsedou Čsl. olympijského výboru dr. Emanuelem Bosákem a tělocvikářem prof. Josefem Šťovíčkem, prvním propagátorem a zakladatelem VO Sokola Dřevěnice ve 30. letech minulého století.

 

Autor: Václav Věrtelář

Krátké zprávyArchiv
1. liga mužů - finále

TJ Sokol Dobřichovice – TJ Slavia Hradec Králové 3:1 (20:25, 25:21, 25:23, 25:23), TJ Sokol Dobřichovice – TJ Slavia Hradec Králové 2:3 (22:25,...

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA)

Hermannová / Štochlová – Klinger D. / Klinger R. (AUT) 1:2 (21:23, 23:21, 13:15)

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA)

Ahtiainen / Lahti (FIN) – Hermannová / Štochlová 2:0 (kontumačně), Hermannová / Štochlová – Elize Maia / Thamela (BRA) 2:1 (21:14, 19:21, 16:14)

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA) - kvalifikace

Trousil / Westphal – Schalk / Bourne (USA) 0:2 (11:21, 16:21), Šépka / Sedlák – Ermacora / Waller (AUT) 0:2 (19:21, 19:21)

 
FIVB Beach Pro Tour Elite 16 – Dauhá (QAT)

čtvrtfinále: Mol / Sørum (NOR) – Perusič / Schweiner 2:1 (21:17, 23:21, 15:12)

 
FIVB Beach Pro Tour Elite 16 – Dauhá (QAT)

Perušič / Schweiner – van de Velde / Immers (NED) 0:2 (21:23, 21:19), Perušič / Schweiner - George / Andre (BRA) 2:0 (21:17, 21:16)

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018