Lednové ohlédnutí za významnými jubilanty ČVS roku 2021

Nový rok otevíráme medailonky a gratulací trojici osobností Síně slávy českého volejbalu. První ohlédnutí je věnováno trenérské legendě mužského volejbalu s dosud rekordním ziskem 11 mistrovských titulů svých svěřenců v kategorii mužů (v kategorii žen již byl předstižen Miroslavem Čadou). Druhý hráčce, která v 70. letech minulého století patřila k oporám volejbalistek RH Praha a také ženské reprezentace ČSSR. Třetí neúnavnému dlouholetému funkcionáři ve volejbalu Miroslavovi Vyhlídalovi.
Všem si dovolujeme popřát do dalších let především pevné zdraví a spokojenost v osobním životě a při všech stávajících aktivitách.

---

75 let Mgr. Zdeňka Pommera

(*9. 1. 1946)

osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů a člen Síně slávy Unie profesionálních trenérů ČOV

Charakteristika:
182 cm vysoký nahrávač Lokomotivy Praha, VŠ Praha, Potrubí Praha a Tatry Smíchov. Trenér ligových družstev žen Slavie Praha IPS a mužů RH a Olympu Praha, Spolchemie a Setuzy Ústí n. Labem, Dukly Liberec, Jihostroje České Budějovice, Karbo Benátky n. J. a ČZU Praha - se ziskem 11 mistrovských titulů zatím nejúspěšnější trenér v našich nejvyšších soutěžích. V letech 1990 - 1991 trenér reprezentačního družstva mužů ČSFR s účastí na MS 1990 v Brazílii (9. místo) a ME 1991 v NSR (9. - 12. místo).

Nahlédnutí do soukromí:
Absolvent SPŠ zeměměřičské a FTVS UK, oboru trenérství (1990), původním povoláním geodet n.p. Silnice, od roku 1979 trenér z povolání. Ženatý, manželka Eva roz. Václavíková ligová hráčka Lokomotivy Praha, syn Zdeněk (volejbalista Dobřichovic, krátce trenér žen Slavie Praha a as. trenéra mužů Opavy), dcera Vendulka hráčkou nižších pražských soutěží.

Sportovní a volejbalové začátky:
Pochází z rozvětvené volejbalové rodiny Pommerů (známé již před 2. světovou válkou v trampských soutěžích pod názvem „Třináct stanů“) a s volejbalem se seznámil na libeňském Starém Ostrově, kde měla rodina zahrádku s chatkou. Součástí zahrádkářské kolonie byly i kurty slavných volejbalistů a volejbalistek Starého Ostrova resp. Slavie Dynama Praha a své první volejbalové vzory (Kroba, Mikotu, Soukupa, Synovce, Těšitele, Votavu a další) měl takřka denně na očích. Není tedy divu, že se na přelomu 50. a 60. let stal členem mládežnických družstev Dynama Praha, v letech 1961 - 1964 jejich oporou a současně členem juniorské reprezentace ČSSR, vedené jeho klubovým trenérem Jaroslavem Kuncem.

Hráčské působení v domácích soutěžích:

1965 - 1967	hráč Dukly Mladá ve II. lize, trenér Miroslav Pařík
1967 - 1969	hráč Lokomotivy Praha ve II. lize, hrající trenér Antonín Kovařík
1969 - 1977	hráč VŠ Praha v I. lize, trenéři Ivo Kunz, Rostislav Vorálek st. a Milan Pospíšil, spoluhráči Barda, Černý Václav, Hanzálek, Hejda, Hlinka, Horáček, Chrpa, Janeček, Jelínek, Kalina Václav, Kovář František, Kubát, Lébl Antonín, Jan a Miloš Lehký, Linha, Majer, Měrka, Musil, Němec, Neumann, Plavec, Procházka Jindřich, Resch, Škobis, Štibinger, Třešňák Ivan, Viche, Zapletal, Zenkr
1977 - 1979	hráč Potrubí Praha v I. NL, trenér Miroslav Železný
1979 - 1981	hráč Tatry Smíchov ve II. lize, hrající trenér Jiří Ebert

Trenérské působení a úspěchy v nejvyšších domácích soutěžích:

1978 - 1979	asistent trenéra žen Slavie Praha IPS (trenérem Josef „Bulda“ Musil)
1979 - 1993	trenér mužů RH Praha, od roku 1991 PVK Olymp, jeho asistenty Jiří Ebert (do roku 1985) a Milan Žák, 7 x mistr republiky (1982, 1984 - 1986, 1989, 1991 a 1992), 3 x 2. místo (1979, 1987 a 1993) a 3. místo 1983, hráči Barborka, Bednář, Blížil, Brom, Černoušek Milan, Demar, Drchal, Dvořák Dan, Emmer, Fiala, Fortuník, Michal a Petr Galisovi, Goga, Hadrava, Hofman, Holcman, Hora, Jeslínek, Kaláb, Karabec, Klos, Koloušek, Kop Martin, Kovář Petr, Kovařík, Koza, Krejčí, Kvapil, Lenc, Malčík, Melichar Jiří, Maršoun Luboš, Michal, Mikyska, Navrátil Eduard, Nosek, Novák Petr, Novotný Josef, Palinek, Pochop, Rybníček Jiří, Řeřábek, Satoranský, Smolík, Sýkora, Svoboda, Tvrdík, Valach, Vondrka, Voplatek, Vostárek
1993 - 1995	trenér mužů Spolchemie, od roku 1995 Setuzy Ústí n. Labem, jeho asistenty Miroslav Přikryl a Petr Brom, 2. místo 1994, mistr republiky 1995, hráči Bican, Bláha, Blížil, Brom, Černoušek Luděk, Jeslínek, Kopecký Tomáš, Koza, Kubala, Nekola Michal, Šmíd Pavel, Šnobr
1995 - 1996	trenér mužů Dukly Liberec, 3. místo 1996, hráči Bolehovský, Kolář, Konečný Petr, Kubala, Kučera, Malán, Matoška, Nečas, Polák, Řezníček Pavel, Smolka, Šabršula, Tomáš Marek, Vodvárka
1996 - 1998	návrat k mužům Setuzy Ústí n. L., mistr republiky 1997 a 1998, hráči Bican, Bláha, Černoušek Luděk, Fortuník Milan, Gálik, Jeslínek, Kopecký Tomáš, Koza, Kubala, Kurlapov, Lébl Antonín, Nekola Michal, Novák Jiří, Novotný Jakub, Palinek, Stefan David
1999 - 2001	trenér mužů Karbo Benátky n. Jizerou v I. NL
2001 - 2006	trenér mužů Jihostroje České Budějovice, jeho asistentem Milan Šimonek, mistr republiky 2002, hráči Cerha Jiří, Černý Čestmír, Dvořák René, Habada, Hudeček, Jeslínek, Kust, Kvasnička, Rubáček Tomáš, Smrčka, Šotola, Zelenka
2006 - 2007	trenér mužů Karbo Benátky n. Jizerou

Trenérské působení u mužské reprezentace ČSSR:

1990      9. místo na MS v Brazílii (asistent Rudolfa Matejky)
1991      9. - 12. místo na ME v NSR (trenér, jeho asistentem Jaroslav Tomáš)

---

70 let Zuzany Mrklasové

(*22. 1. 1951)

Mistryně sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu.

Pražská rodačka s volejbalovými začátky v roce 1964 ve Slavoji Braník u trenéra Jiřího Němečka. K volejbalu ji přivedl otec Miloslav Malý, volejbalista Torkasu, resp. Sokola Pivovaru Braník s účastí v nejvyšší soutěži let 1951-52.
Pro svůj mimořádný talent hrála Zuzana vždy o jednu kategorii výš – jako žákyně za dorostenky, jako dorostenka za tým žen Braníka ve II. lize. Nemohla uniknout pozornosti trenérů juniorek ČSSR a dres se lvíčkem na prsou oblékla poprvé na MEJ 1969 v Rize a Tallinnu (4. místo) a následně i na MEJ 1971 v italském Cecine (5. místo).

V roce 1970 získala angažmá v ligovém týmu žen RH Praha, kde pod vedením trenérů Metoděje Máchy a od roku 1971 Jiřího „Strejce“ Novotného prožila nejúspěšnější léta své volejbalové kariéry. S výškou 175 cm hrála nejdříve na postu smečařky, v ženách RH Praha byla „přeškolena“ na nahrávačku. K jejím klubovým úspěchům s RH Praha patřily 3 mistrovské tituly v letech 1974, 1975 a 1977, dvě 2. místa v letech 1973 a 1976 a 3. místo v roce 1972. V roce 1974 přispěla ke 2. místu RH Praha v PVP a v roce 1976 k vítězství v PMEZ.

Premiéru v ženské reprezentaci si odbyla v roce 1971 na ME v italském Reggio Emilia, odkud naše ženy pod vedením trenéra Stanislava Šnebergera přivezly stříbrné medaile. Druhým startem na vrcholné soutěži se stala účast na MS 1974 v Mexiku, kde na naše ženy pod vedením trenéra Richarda Bönische zbylo jen 17. místo.

Jak to už žen bývá zvykem, povinnosti sportovní vyměnila za mateřské. Svůj život spojila s volejbalistou Braníka Karlem Kačmáčkem, v roce 1975 se jim narodila dcera Lucie a v roce 1977 syn Karel. Po narození syna již byla nucena zanechat vrcholového volejbalu, ale pro radost hrála dál za druholigové pražské týmy Pragovky, Střížkova a naposledy Škody Mladá Boleslav, které pomohla k postupu z KP do II. ligy. A ještě nedávno se objevovala na turnajích smíšených družstev 4+2.
Ještě dodejme, že také druhým manželem naší jubilantky se stal volejbalista - Libor Mrklas, bývalý ligový hráč Aera Odolena Voda, mistr republiky 1977 a reprezentant ČSSR.

---

70 let Miroslava Vyhlídala

(*30. 1. 1951)

pravý nefalšovaný Valach z Hodslavic od Nového Jičína v Moravskoslezském kraji, narozený 30. ledna 1951, tj. 153 let po nejslavnějším hodslavickém rodákovi Františku Palackém. Od 17 let hráč družstva mužů, od 18 let trenér dorostenek a od 20 let družstva žen volejbalového oddílu TJ Hodslavice. Od roku 1971 současně funkcionář, 50 let předseda a „duše“ oddílu a 35 let předseda jednoty. A postupně funkcionář vyšších pater svazové hierarchie: předseda OV ČVS Nový Jičín, předseda Komise společenského významu, člen výboru a předsednictva Moravskoslezského KVS, člen Komise masového rozvoje a následně Komise společenského významu ČVS. Funkci předsedy této komise převzal v roce 2008 po jejím zakladateli Vladimíru Vyoralovi a spolu s jejími členy pokračuje dál v organizaci Mistrovství ČR vesnických družstev, Mistrovství ČR volejbalistů „dříve narozených“ (seniorek nad 40 let a superveteránů nad 50 let), v organizování každoročních setkání jubilantů z řad významných osobností ČVS a v návrzích na jejich oceňování Medailí Ing. Vladimíra Spirita nebo titulem Čestný člen ČVS v případě dlouholetých aktivit a zásluh celorepublikového významu. Pod jeho komisi spadá i Rada Síně slávy českého volejbalu, podílející se na archivaci historických materiálů a aktualizaci dokumentů „síně“ na webu ČVS.

Družstvo žen vedl 20 let (1971-1991) a současně se zapojil mezi trojici stěžejních pořadatelů Národního fnále MR vesnických a zemědělských družstev s tradicí od roku 1967, pendlujícího mezi Dřevěnicí, Česticemi a Hodslavicemi. Jeho družstvo žen této soutěži kralovalo v 70. letech se ziskem 8 vítězství a o další trofeje jej připravil postup do 2. ligy v roce 1980, který další účast v soutěži vesnic vylučoval. Ve 2. lize Mirek družstvo udržel 8 let s jedním prvenstvím a neúspěšnou kvalifkací o 1. ČNL. V roce 1974 založil a dodnes řediteluje hodslavickému turnaji mužů a žen, který se řadí mezi největší a nejvyhledávanější v republice. Kategorie mužů se stala a do roku 2014 byla součástí Mistrovství ČR na antuce (tzv. Antukové ligy) s účastí nejlepších hráčů domácí extraligy a „krajánků“ s angažmá v cizině. Od roku 2009 je Mirek zakladatelem a ředitelem dalšího významného turnaje – Memoriálu Josefa Matějů pro kategorie žactva.

Po sametové revoluci v roce 1989 díky své sportovní a politické angažovanosti získal Mirek důvěru spoluobčanů natolik, že byl v roce 1990 zvolen poprvé starostou Hodslavic. Tuto funkci vykonával 4 volební období (v letech 1990-1994, resp. 1998-2010) a v letech 1994-1998 byl místostarostou. Díky těmto pozicím dokázal pro hodslavický sport a zvláště volejbal získat řadu sponzorů a mimořádnou fnanční podporu.

Ocenění od Českého olympijského výboru i ČVS

V roce 1991 obdržel za své volejbalové aktivity čestné uznání Klubu fair-play Českého olympijského výboru, v roce 2006 od ČVS Medaili Vladimíra Spirita a v roce 2011 mu byl udělen titul Čestný člen ČVS. Tímto nejvyšším funkcionářským oceněním již byly vyčerpány všechny možnosti dalšího ocenění a dnes musí vzít zavděk alespoň tomuto ohlédnutí s poděkováním za vše, co pro náš volejbal i nadále vykonává.

 

Autor: Václav Věrtelář