2.11.2022

Listopadová jubilea významných osobností ČVS roku 2022

V tomto měsíci nabízíme medailonky s gratulací dvojici bývalých reprezentantů, kteří se v 70. letech minulého století potkali jak v klubovém, tak reprezentačním dresu. Žádnou medaili pro ČSSR tehdy sice nezískali, ale řadu let patřili k nepřehlédnutelným oporám svých extraligových celků i státní reprezentace. První z nich coby excelentní blokař, druhý jako tvůrce hry na postu nahrávače. Úctyhodného věku se spolu s nimi dožívá také jeden z významných trenérů mládeže a funkcionářů všech stupňů svazové hierarchie, oceněný titulem Čestný člen ČVS a zařazený do Galerie funkcionářů Síně slávy českého volejbalu. Všem oslavencům přejeme do dalších let především pevné zdraví, životní pohodu.

logo

Josef Vondrka70 let Josefa Vondrky

(*19. 11. 1952)

v letech 1971-79 reprezentanta a olympionika ČSSR se startem a 5. místem na OH 1976 v Montrealu, dvou světových a dvou evropských šampionátech bez zisku medailí, dlouholeté opory RH Praha.

Narozen v Českých Budějovicích. Již jako malý kluk absolvoval s otcem desítky volejbalových turnajů v okolí (zatím jen v roli diváka) a táta se stal jeho prvním volejbalovým vzorem. Jako žák devítiletky začal chodit s otcem na tréninky mužů místní Jiskry a od roku 1968 Otavanu Třeboň a díky své výšce (tehdy již 188 cm) se brzo mezi nimi neztratil. Spolu s otcem vytvořil deblový pár, který za celou dobu jejich exhibicí na plážích třeboňského rybníku Svět prohrál pouze jedenkrát.

Při následném studiu elektrotechnické průmyslovky v Písku (1968-72) byl ještě jako dorostenec zařazen na soupisku A-týmu mužů Jitexu Písek v NL, moc toho nenahrál, ale současně pendloval do B-týmu, se kterým se v KP od zkušených „mazáků“ hodně naučil.
V roce 1970 si vysloužil první pozvánku na soustředění dorosteneckého nároďáku a v roce 1971 startoval s výběrem juniorů ČSSR na MEJ v Barceloně. Náš výběr tam pod vedením trenérů Rosti Vorálka a Petera Bohunského skončil na 7. místě.
To už se blížila maturita s následnými vojenskými povinnostmi a o talentovaného volejbalistu (který dorostl 194 cm), se začala zajímat ČH Bratislava i RH Praha. Přednost dostal pražský celek, v lednu 1973 se přistěhoval do Prahy. Do sportovní roty ve Stromovce narukoval v dubnu 1973. Hráčem Rudé hvězdy zůstal až do roku 1984, od roku 1975 jako zaměstnanec Ministerstva vnitra a člen SVS MV.

Na výkonnostním růstu „Jeffa“ Vondrky (jak byl a je svými vrstevníky nazýván) se podílel reprezentační trenér Petr Kop (který jej v roce 1974 zařadil do seniorské reprezentace ČSSR), Milan Vápenka, Zdeněk Groessl a Zdeněk Pommer. Díky svým skokanským schopnostem (s největším dosahem v klubu i reprezentaci - 344 cm) patřil nejen k obávaným smečařům, ale především k vynikajícím blokařům.

Za 11 extraligových sezon získal s Rudou hvězdou v letech 1982 a 1984 dva mistrovské tituly, 2 druhá a 2 třetí místa a dvě prvenství v Čs. poháru 1976 a 1978. Zahrál si v prestižních evropských pohárech s vítězstvím ve finále PVP 1978 v Nizozemsku a 3. místem v PVP o rok později.
A dodnes si cení titulu Nejlepšího smečaře turnaje v Dřevěnici, kterým byl vyhlášen v roce 1974 - navíc s osobní gratulací a uznáním od přítomné legendy našeho volejbalu - Josefa „Buldy“ Musila.

Po zisku druhého titulu mistra ČSSR v roce 1984 se rozloučil s Rudou hvězdou a v následující sezoně 1984/85 také s nejvyšší soutěží. Bylo to v dresu Lokomotivy Nymburk, které pomohl k nejlepšímu výsledku (6. místu) jejího krátkého působení v extralize. Následovalo několik sezon v Avii Čakovice, kam jej „přetáhl“ spoluhráč a kamarád z RH „Dědek“ Pavlík, které pomohl v sezoně 1986/87 k postupu do 1. NL a kterou hrál do roku 1989.

První velkou akcí v seniorské reprezentaci ČSSR se stal start na MS 1974 v Mexiku (5. místo), následovalo 5. místo na OH 1976 v Montrealu, 6. místo na ME 1977 ve Finsku, 5. místo na MS 1978 v Itálii a 6. místo na ME 1979 ve Francii – to vše pod vedením Petra Kopa. Má i stříbrnou medailii z Letní světové univerziády, kterou si přivezl v roce 1977 ze Sofie.
Po roce 1989 hrál ještě několik sezon za B-tým Avie Čakovice v přeboru Prahy - již jenom pro radost ze hry a setkávání s kamarády. V letech 1993-97 byl oporou volného hráčského sdružení „Čtveráků“ - čtyřnásobných vítězů Antukové ligy a v roce 1993 prvním držitelem prestižní ceny „Srdce a umu“, udělované největším osobnostem AL.
Hráčské aktivity ukončila v roce 1999 endoprotéza obou kyčelních kloubů. Ohlédnutí za hráčskými aktivitami oslavence doplňujeme několika historickými fotografiemi.

Výběr juniorů ČSSR pro MEJ 1971 ve Španělsku. Zleva stojí Kapera, Rakovský, Hofman, Jindra, Kroča, Vondrka, Jeřábek a Plichta, zleva sedí J. Kubala, Sirvoň, Majer, druhý trenér Bohunský, první trenér Vorálek, týmový lékař MUDr. Graus, Mocňák a Horňák.

Širší výběr mužů ČSSR v přípravě na MS 1974 v Mexiku. Stojící zleva: masér Petr Neveklovský, Špisser, Mirek Nekola, Chrpa, Petlák, Vondrka, Tomáš a technický vedoucí družstva Jaroslav Vaněk, sedící zleva trenér Petr Kop, Kapera, Pipa, Lenert, Jindra, Stehno, Fiala, Stančo a Koudelka. Závěrečnou nominací neprošli smečaři Fiala a Jindra.

Za největší úspěch jubilantovy hráčské kariéry lze považovat 5. místo na OH 1976 v Montrealu, ze kterých byl dohledán jediný společný snímek našeho týmu z chvíle odpočinku v olympijské vesnici. Jubilant stojí jako poslední napravo ve žlutém triku – nad Jardou Tomášem, opřeným o zábradlí.

Jedenáct extraligových sezon v dresu RH Praha připomíná snímek ze sezony 1975/76 s titulem vicemistra. Zleva stojí trenér Milan Vápenka, Vondrka, Pitner, Voplatek, Němec, Fiala a Penc, v podřepu zleva Jiránek, Hofman, Mirek Pavlík, Majer, Řeřábek a Chrpa.

Vzpomínkou na Jeffovo působení v Antukové lize je snímek z roku 1994 a na něm vítězní Čtveráci s medailemi po skončení finálového turnaje 3. ročníku soutěže v Českých Budějovicích. Zleva sponzor turnaje P. Fürst, ředitel turnaje M. Čadil, Fortuník, M. Hadrava, Šmejkal, Bláha, Menges z Rakouska, Michal Nekola, Martin Kop, Vondrka, Haník a vrchní organizátor všech ročníků soutěže L. Vašina.


Rudolf Malý85 let Mgr. Rudolfa Malého

(*25. 11. 1937)

Čestného člena ČVS a osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, oceněného medailemi O. Koutského a V. Spirita, člena Disciplinární komise, předsedy Komise mládeže, člena výboru a správní rady ČVS předsedy Libereckého KVS (čestný předseda LKVS), dlouholetého trenéra mládeže při Slavii a Textilaně Liberec.

Narozen ve Dvoře Králové, po absolvování Pedagogické školy pro učitele národních škol v Liberci (1953-57) do roku 2005 kantor, zástupce ředitele a ředitel několika národních a základních škol v Liberci. S volejbalem se blíže seznámil až v rámci studia v Liberci a rekreačně jej začal hrát při své první kantorské štaci v Rochlicích. Stal se členem místního Sokola, náčelníkem odboru ZRTV a členem výboru jednoty.

V roce 1973 se stal kvalifikovaným trenérem 3. třídy, o dva roky později 2. třídy a v letech 1975-82 se jako letor podílel na krajských školeních trenérů 3. třídy. Jako trenér působil od roku 1970 postupně u školního družstva žáků ZŠ Rochlice, u družstev žáků, ml. a st. dorostenců Slavie ODPM Liberec a Slavie Liberec (s účastí v DL a ČP mládeže) a jako šéftrenér TSM při Slavii a Textilaně Liberec. Do ASVS Dukla Liberec z jeho základny přešla a v extralize mužů se uplatnila celá řada hráčů (Dittrich, Kolář, Pikeš, Polák, Rak, Smolka ml., Vodvárka a další). V letech 1994-96 byl vedoucím družstva kadetů ČR roč. 1979.

Mimořádně dlouhý by byl výčet všech jeho funkcionářských aktivit, zahájených v roce 1961 členstvím ve výboru Sokola Rochlice. Byl předsedou volejbalového oddílu při Slavii ODPM a Slavii Liberec, předsedou OVS Liberec, předsedou Trenérsko-metodické komise Severočeského oblastního výboru svazu se sídlem v Ústí n. Labem a od roku 2001 předsedou Libereckého KVS (do 2017, jmenován Čestným předsedou LKVS). V období 2017-19 byl členem RK LKVS.
Byl funkcionářem Českého VVS (členem Disciplinární komise, výboru a předsednictva) a členem výboru Československého VVS. Od roku 1982 předsedou Komise mládeže resp. Rady mládeže ČVS. Do roku 2019 sekretářem RM ČVS. V několika volebních obdobích členem výboru a správní rady. V roce 2021 odešel do zaslouženého důchodu.

Podrobnější informace a několik historických snímků naleznou zájemci v jeho profilu.


Tomáš Sýkora70 let Tomáše Sýkory

(*30. 11. 1952)

v letech 1977-82 reprezentanta ČSSR se startem na dvou evropských a jednom světovém šampionátu, čtyřnásobného mistra republiky s celky Dukla Liberec (1973), Aero Odolena Voda (1977) a RH Praha (1982 a 1984).

Narozen v Kladně v rodině slavného hokejisty a později trenéra Vlastimila Sýkory. Zdálo by se, že sportovní kariéra jeho dvou synů byla předem nalajnovaná a v žákovském týmu také odstartovaná. Zatímco o 4 roky starší Marek u hokeje zůstal a slavil úspěchy jako hráč i trenér, Tomáš zběhnul k volejbalu. Znal jej odmala z pobytů na chatě u Křivoklátu, kde se do hry s nadšením zapojovali oba rodiče a kde i on zkoušel poprvé „pinkat“. Při osadním volejbalu se seznámil s internacionálem a již uznávaným trenérem Evženem Krobem (křivoklátským rodákem), který jeho volejbalovou kariéru průběžně sledoval a několikrát do ní významně zasáhl. Závodně začal hrát za dorostence Škody Plzeň (s výškou 189 cm na postu smečaře) v době studia na strojní průmyslovce v Plzni. Zásluhy na tom, že u volejbalu zůstal a dotáhl to až do reprezentace, přisuzuje trenéru Václavu Klausovi, díky kterému získal nejen solidní hráčské základy, ale také cílevědomý a poctivý přístup k tréninku a odpovědnost ke kolektivu.

V roce 1972 narukoval na vojnu do Dukly Liberec, se kterou získal v sezoně 1972/73 pod vedením trenérů Karla Pauluse a Josefa Smolky svůj první mistrovský titul. Druhý rok vojny hrál 1. NL za Duklu Kolín (trenérem Josef Plašil) a po skončení prezenční služby v roce 1974 jej angažoval trenér Evžen Krob do extraligového Aera Odolena Voda. Po 2. a 3. místě v extralize v letech 1975 a 1976 získala „Odolka“ v sezoně 1976/77 svůj první titul Mistra ČSSR a přispěl k němu i Tomáš, hrající již na postu nahrávače. Evženova sázka na jeho talent a cit pro nahrávku s rozhodnutím Tomáše přeškolit se ukázala jako správná. Když pak přišla nabídka od RH Praha, Tomáš ji přijal a následujících 7 sezon (1978-1985) se stal jednou z oporou střediskového týmu MV, se kterým pod vedením Zdeňka Pommera st. získal další 2 mistrovské tituly v letech 1982 a 1984. V roce 1978 slavil vítězství v Čs. poháru a následně ve finále PVP v Holandsku, kam se družstvo probojovalo ještě v roce 1979 s 3. místem.

Reprezentační premiéru si odbyl v roce 1977 na ME ve Finsku pod vedením trenérské dvojice Petr Kop - Josef Stolařík a 5. místo by dnes bylo považováno za velký úspěch. Závažné zranění zápěstí jej připravilo o start na ME 1979 ve Francii i na OH 1980 v Moskvě. Do nároďáku se vrátil v roce 1981 startem a 4. místem na ME v Bulharsku a se lvíčkem na prsou se rozloučil 8. místem na MS 1982 v Argentině - tam již pod vedením trenérů Dušana Melíška a Václava Šmídla. Za národní tým sehrál okolo 120 zápasů.
Ve svém volejbalovém archivu má také stříbrnou medaili z Mezinárodního mistrovství železničářů 1975 v Praze (kde reprezentoval výběr ČSSR) a další stříbro z Letní světové univerziádě v Sofii 1977.

Po skončení soutěže v roce 1984 (ve věku 33 let) byl uvolněn z RH Praha a prostřednictvím PZO Pragosport získal zahraniční angažmá.
Zahájeno bylo sezonou 1984/85 v italské sérii A2 s celkem Arrital Cucine Fontanafredda s konečným 5. místem. V sezoně 1985/86 posílil nováčka série A1, celek Santa Croce Arno, bohužel tým se v soutěži neudržel a vrátil se zpět do druhé ligy. V sezoně 1986/87 si zahrál v NSR druhou bundesligu za Biedenkopf a v sezoně 1987/88 oblékal dres belgického Knack Roeselare. Původně měl hájit barvy Ibisu Kortjik pod vedením Evžena Kroba, klub však svůj volejbalový tým před zahájením nového ročníku soutěže z finančních důvodů rozpustil a někteří z hráčů (vč. Tomáše a trenéra Kroba) byli převedeni do Roeselare. V sezoně 1987/88 družstvo skončilo v Superlize na 3. místě pod vedením české trenérské dvojice Pavel Třešňák - Evžen Krob a s ústředním nahrávačem Sýkorou. Následoval návrat do Německa a tříleté působení (1988-91) u družstva USC Giessen v roli hrajícího trenéra s postupem do 1. bundesligy. Tu si v sezoně 1990/91 také zahrál a ve věku 39 let ukončil hráčskou kariéru.

Jako trenér pak vedl druhý a později opět první tým Giessenu. Do 1. bundesligy se vrátil ještě jednou jako trenér nováčka VC Mendig, ale s ohledem na časově náročné a takřka každodenní dojíždění do vzdáleného Mendigu smlouvu po roce rozvázal. A přišla poslední nabídka od SG Rodheim nedaleko Frankfurtu, jehož tým přivedl do 2. ligy a trénoval až do roku 2014. Dodejme, že v roce 1997 (ve svých 45 letech) se stal s veterány USC Giessen mistrem Německa kategorie seniorů (+30).

Na prvním snímku mistrovská sestava Aera Odolena Voda v sezoně 1976/77. Zleva stojí vedoucí družstva Jaroslav Vaněk, druhý trenér Václav Tichý, Hemr, Sýkora, Piškule, Buman, Keller a první trenér Evžen Krob, sedící zleva Stehno, Horáček, Špisser, Mrklas, Mirek Nekola a Černý.

Na snímku z roku 1981 výběr ČSSR pro ME v Bulharsku (4. místo). Horní řada zleva Karel Pavlík, Repák, Hampacher, Schreier, Jirka Vojík, Kaláb a Prieložný, dole zleva Josef Novotný, Šmíd, Pavlas, Řeřábek, Milan Černoušek a Sýkora. Družstvo vedl tandem Dušan Melíšek - Václav Šmídl a na šampionát do Sofie nebyl nominován Maxmilián Schreier z ČH Bratislava.

Tomášovo hráčské působení v RH Praha připomíná snímek ze sezony 1982/83 s 3. místem v EXL. Zleva stojí asistent trenéra Jiří Ebert, Voplatek, Josef Novotný, Dan Dvořák, Michal Galis, Barborka, Vondrka a trenér Zdeněk Pommer, v podřepu zleva Jiří Melichar, Maršoun, Řeřábek, Sýkora, Brom a Milan Černoušek.

Působení jubilanta v celku Knack Roeselare s 3. místem v belgické Superlize připomíná snímek z obálky klubového bulletinu pro sezonu 1987/88. Tomáš sleduje, jak si smečař poradí s jeho nahrávkou.

V červnu 2017 přijal Tomáš pozvání ČVS a přijel do Prahy na setkání jubilantů z řad bývalých reprezentantů a trenérů. Na snímku Ondřeje Drimla při neformální diskuzi po kolektivním přípitku, zleva Dan Dvořák, Tomáš Sýkora a Mirek Nekola.

 

Autor: Václav Věrtelář

Krátké zprávyArchiv
FIVB Beach Pro Tour Challenge - Saquarema (BRA)

Hermannová / Štochlová – Elize Maia / Thamela (BRA) 0:2 (16:21, 17:21)

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Saquarema (BRA) - kvalifikace

Schalk / Bourne (USA) – Šépka / Sedlák 2:0 (21:19, 21:17), Šépka / Sedlák – Métral / Jordan (SUI) 2:0 (22:20, 21:15), Schalk / Bourne (USA) –...

 
1. liga mužů - finále

TJ Sokol Dobřichovice – TJ Slavia Hradec Králové 3:1 (20:25, 25:21, 25:23, 25:23), TJ Sokol Dobřichovice – TJ Slavia Hradec Králové 2:3 (22:25,...

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA)

Hermannová / Štochlová – Klinger D. / Klinger R. (AUT) 1:2 (21:23, 23:21, 13:15)

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA)

Ahtiainen / Lahti (FIN) – Hermannová / Štochlová 2:0 (kontumačně), Hermannová / Štochlová – Elize Maia / Thamela (BRA) 2:1 (21:14, 19:21, 16:14)

 
FIVB Beach Pro Tour Challenge – Recife (BRA) - kvalifikace

Trousil / Westphal – Schalk / Bourne (USA) 0:2 (11:21, 16:21), Šépka / Sedlák – Ermacora / Waller (AUT) 0:2 (19:21, 19:21)

Volejbal na facebooku
© ČVS 2015-2018