Říjnové ohlédnutí za významnými jubilanty ČVS roku 2021

Ohlédnutí - již bez možnosti gratulace - patří hráči, trenérovi a funkcionáři, kde především jeho zásluhou startovaly od roku 1959 volejbalové výběry železničářů ČSR a ČSSR na Mezinárodních mistrovstvích USIC a Světových hrách železničářů a jeho zásluhou byly v roce 1994 obnoveny také volejbalové Přebory ČOS. Další ohlédnutí patří osobám, která nedosáhli „bran“ Síně slávy, ale které volejbalu věnovali desítky let svého života. Připomenutí jubilea "legendy" volejbalu na Odolené vodě, trenéra a dlohodobého funkcionáře Lokomotivy Plzeň, trenéra a funkcionáře spojeného s mládeží i dospělými v Brně v posleních desetiletích, dlouholetého fukkcionáře na všech úrovních ČSVS, ČVS, KVS Praha, trenéra a předsedu TJ Uhříněves. Další připomenutí jubilea jednoho z našich nejlepších smečařů 70. let minulého století, který si svou údernou silou vysloužil přezdívku BULHAR. Kvalitní volejbal předváděl ještě v 60 letech.

Žijícím jubilantům přidáváme gratulaci s přáním pevného zdraví a pohody do dalších let!

85 let Václava Tichého

(nar. 2. 10. 1936)

držitele Medaïle Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu.

Legenda vodolského volejbalu kam přišel v roce 1964. Hráč, trenér, vedoucí družstva a hlavně „pravá ruka“ pana Evžena Kroba (Mistr republiky 1977, 1987,1988), kteří volejbalu v Odoleně Vodě již v šedesátých letech minulého století, spolu s dalšími, začali vyšlapávat cestičku, která vyústila v roce 1977 1. titulem mistra ČSSR.

První mistrovský titul vybojovali hráči Aera Odolena Voda v sezoně 1976/77 ve složení – nahoře zleva trenér Evžen Krob, Buman, Černý, Piškule, Špisser, Horáček, Hemr, vedoucí Václav Tichý, dole zleva: Sýkora, Mrkla, Keller, Stehno a Nekola (na snímku chybí Bělka).

---

70 let Jaroslava Šmída

(*6. 10. 1951)

držitele Medaïle Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu, člen Výboru a předsednictva Plzeňského KVS, předseda Mě VS Plzeň, předseda oddílu volejbalu TJ Lokomotiva Plzeň

Prvopočáteční sportovní kariéra byla spjata s házenou ve Škodě Plzeň, kdy volejbal byl doplňkovým sportem. Postupem doby volejbal však zvítězil na celé čáře. Začal s trénováním mládeže hlavně v oddíle TJ Lokomotiva Plzeň. V Lokomotivě Plzeň jako trenér prošel všemi kategoriemi od přípravek po žákyně přes extraligu kadetek a žen ve druhé lize.

Aktivním trenérem je až do roku 2018. Třicet let je předsedou volejbalového oddílu TJ Lokomotiva Plzeň. Od roku 2007 působí i v MěVS Plzeň-město ve funkci předsedy Komise mládeže. Od roku 2011 vykonává funkci předsedy MěVS Plzeň-město a je členem výboru PKVS. Od roku 2017 je členem výboru ČVS.

Volejbalové dění Lokomotivy Plzeň se promítlo i do celé rodiny. Obě dcery hrály volejbal za Lokomotivu. Mladší po skončení aktivní kariéry působí jako trenérka a fyzioterapeutka. Manželka rovněž působí ve výboru TJ Lokomotiva Plzeň.

---

65 let Jaroslava Šamšuly

(nar. 7. 10. 1956)

držitele Medaïle Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu, jednoho z nejzkušenějších mládežnických trenérů u nás.

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP (obor TV – Bv). Trenérskou první třídu získal na FTVŠ V Bratislavě. Celou svou dosavadní trenérskou kariéru byl věrný Brnu a okolí: Zbrojovka Brno, Schenk Brno, Unis Brno, Mertastav Předklášteří, Tišnov, Volejbal Brno.

Patří k trenérům „Lázničkovy trenérské školy“ a Karel Láznička a Zdeněk Václavík jsou jeho největší trenérské vzory.

Jaroslav je volejbalový fanatik a stejně jako jeho trenérské vzory má vedle volejbalu jediného koníčka a tím je volejbal. Jeho trenérským krédem je velká náročnost na hráče, ale zároveň slušnost a korektnost v jednání s nimi.

Výčet jeho největších trenérských úspěchů:
- 3. a 4. místo EX – mužů – Schenk Brno
- postup s Mertastavem Předklášteří do EX mužů
- 6. místo ME – juniorů roč. 1971
- 9. místo ME – juniorů roč. 1975
- 6. místo MS – juniorů roč. 1971
- řada titulů v EX - juniorů a katetů Volejbal Brno

Mezi hráče, které vychoval patří: Ivo Dubš, Jindra Pavlík, František Bartoň, Marek Sekanina, Jaromír Grun.

V ČVS se již 25 let výrazně podílí na školící činnosti.

---

75 let Petra Voseckého

(*12. 10. 1946)

držitele Medaïle Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu, držitel Medaile Dr. Otakara Koutského, bývalý dlouholetý generální sekretář ČSVS, dlouholetý funkcionář ČVS a PVS, bývalý supervisor soutěží CEV, bývalý předseda a trenér družstev TJ Uhříněves.

Sportovní začátky v Sokole Říčany, m.j. hráč házené, stolního tenisu v soutěžích krajských přeborů středočeského kraje. Volejbalové začátky v Uhříněvsi. Dlouholetý hráč TJ Uhříněves v přeborech mužů Středočeského kraje od r. 1967 a po delimitaci Uhříněvsi do Prahy v roce 1977 v přeborech hl. m. Prahy do roku 1990.

Trenér chlapců i dívek TJ Uhříněves vletech 1973 - 1985, trenér mužů TJ Uhříněves v období 1975 - 1987. Od roku 1988 trenér družstva žen TJ Uhříněves a po převodu týmu do Sokola Říčany-Radošovice ve II. lize žen v letech 1990 - 1998.

Dlouholetý funkcionář: od r. 1969 sekretář a v letech 1985 - 1996 předseda oddílu volejbalu TJ Uhříněves, člen STK středočeského a potom i pražského KVS v letech 1970 - 1983. Od r. 1978 pracovník Středočeského krajského výboru ČSTV, od roku 1984 ve funkci generálního sekretáře a člena předsednictva ČSVS. Po rozdělení federace a volejbalových svazů od r. 1993 ve funkci koordinátora soutěží ČVS do roku 2005. Od července 2005 do r. 2013 jako sekretář, od konference v r. 2013 ve funkci předsedy Pražského volejbalového svazu a člena předsednictva.

Trenér II. třídy od r. 1975, diplomovaný trenér a specializace na FTVS UK vr. 1984, rozhodčí II. třídy od r. 2005. V letech 1993 - 2005 člen STK ČVS, od r. 1995 komisař CEV, v letech 1998 - 2005 ve funkci Supervisora pohárových soutěží CEV. V roce 1993 manažer a vedoucí družstva juniorů ČSFR - 3. místo na Spring Cup v Turecku a bronzová medaile na MS hráčů do 20 let v Argentině 1993. Člen výboru ČVS od roku 2009. V letech 2010 - 2011 předseda legislativní komise ČVS a dále jako její člen.

---

70 let Karla Jeřábka

(*18. 10. 1951)

reprezentanta ČSSR se startem na juniorském ME 1971 a dvojici seniorských ME v letech 1975 a 1977. Mistra republiky 1977 s Aerem Odolena Voda a sedminásobného mistra ČR v soutěžích vesnických družstev a soutěžích veteránských.

Narodil se v Náchodě, dětství a mládí prožil v Hronově, kde v místní TJ Tepna zahájil svou volejbalovou odyseu. V roce 1970 nastoupil na vojnu do Liberce a s Duklou absolvoval první dvě extraligové sezony s 3. a 2. místem. V sezoně 1972/73 oblékal dres Aera Odolena Voda (3. místo), odkud jej coby posilu získala Chemička Ústí. Se severočeským týmem se rozloučil po třech sezonách s nejlepším 5. místem v roce 1976 a vrátil se zpět do „Odolky“. V sezoně 1976/77 získal s Aerem svůj jediný extraligový titul a v sezoně následující pomohl družstvu k 3. místu. Následovalo nejdelší angažmá v Lokomotivě Nymburk (1978-1987), které pomohl dvakrát k postupu resp. návratu do extraligy. Největším úspěchem Nymburských volejbalistů se stal postup do play-off a 6. místo v sezoně 1984/85, ale o rok později spadli do NL potřetí a když se v sezoně 1986/87 návrat mezi elitu již nepodařil, rozloučil se Karel v 36 letech s domácím vrcholovým volejbalem a šel si zahrát do německého Marktredwitzu II. Bundesligu.

Reprezentační dres oblékl poprvé na MEJ 1971 v Barceloně, odkud se náš výběr vrátil s obrovským zklamáním v podobě 7. místa, když ve skupině skončil druhý po nešťastné prohře 2:3 s Jugoslávií - do finále postupovali pouze vítězové šesti turnajových skupin. V dalších bojích o 7. místo již naši neprohráli. S týmem seniorů startoval na ME 1975 v Jugoslávii a následném ME 1977 ve Finsku a připomeňme, že na obou šampionátech náš tým obsadil 6. příčku.

Začátkem 90. let se prezentoval v Antukové lize a při premiéře této soutěže v roce 1992 byl členem sestavy později několikanásobných vítězů - družstva Čtveráků - kteří v premiéře skončili na 2. místě. „MČR na antuce“ si Karel zahrál ještě v dalších letech a s různými celky. Oblékal také dres druholigových celků Slávie Hradec Králové, Karba Benátky n. Jizerou, SKP Nymburk a naposledy Sokola Hnátnice v letech 2000-2007. S tímto celkem se stal trojnásobným vítězem MČR vesnických a zemědělských družstev. V letech 2000-2006 startoval za Slávii Hradec Králové a Lokomotivu Česká Třebová na MČR veteránů (nad 40 let), Třebové pomohl k zisku dvou mistrovských titulů a ve třech ročnících byl vyhodnocen nejlepším smečařem. V roce 2002 se zapojil do MČR superveteránů (nad 50 let), do roku 2007 byl oporou hradecké Slávie a v letech 2008-2011 Krušnohorců Ústí n. Labem se ziskem titulu v letech 2008 a 2009. Shrneme-li to, pak v letech 2002-2009 startoval souběžně na třech MČR (vesnice, veteráni, superveteráni) s celkovým ziskem 7 titulů Mistra ČR – „na stará kolena“ úctyhodná bilance!

---

Nedožitých 95 let Miroslava Douši

(*23. 10. 1926, †9. 11. 2013)

Čestného člena ČVS, držitele řady uznání ČSVS, ČOS a OSŽ, významného volejbalového funkcionáře Československé a České obce sokolské, Oborového svazu železničářů a Československého resp. Českého volejbalového svazu.

Narodil se v pražských Košířích, kde v místním Sokole získal sportovní všestrannost, kde po skončení války a obnovení Sokola v roce 1945 založil volejbalový oddíl, stal se hrajícím trenérem družstva mužů a trenérem družstva žen. V roce 1947 oblékal dres branického Torkasu, v rámci prezenční vojenské služby v letech 1948-50 hrál za družstvo vojáků při Sokole Karlín a od roku 1952 byl hráčem Lokomotivy Smíchov, později Lokomotivy Praha a za tento oddíl hrál až do roku 1970.

Trénovat začal již v Sokole Košíře a pokračoval v Lokomotivách Smíchov a Praha, u družstev mužů v letech 1952-70, v letech 1970-72 vedl extraligový celek žen. V letech 1960-95 byl trenérem a vedoucím reprezentačních výběrů železničářů ČSR a ČSSR (mužů i žen) při Mezinárodních mistrovstvích a Světových hrách železničářů, pořádaných organizací USIC. S výběrem mužů získal jednu zlatou medaili (1962) a dvě stříbrné (1975 a 1995), s výběrem žen dvě stříbrné (1964 a 1970). V letech 1951-54 a 1995-2009 byl lektorem školení sokolských trenérů odbíjené, pořádaných ČOS. Byl trenérem I. třídy, absolventem dálkového studia na FTVS UK.

Jako funkcionář působil více jak 60 let (1948-2009). Začínal v Sokole Košíře jako člen výboru a vedoucí oddílu, později byl vedoucím komise odbíjené a archivářem středočeské Jungmannovy župy ČOS a zástupcem ČOS ve Středočeské župě ČVS. V roce 1949 byl členem přípravného výboru MS mužů a ME žen v Praze, při kterém pak působil jako čárový rozhodčí.
Od počátku 50. let byl členem výboru a předsedou volejbalových oddílů Lokomotivy Smíchov resp. Praha. V letech 1961-95 byl členem Ústřední tělovýchovné komise a předseda Trenérské rady volejbalové komise Oborového svazu zaměstnanců dopravy a spojů a Oborového svazu železničářů, kde se zasadil o ustavení vnitrostátní odborářské soutěže a start republikových výběrů na mezinárodních soutěžích železničářů USIC. V letech 1991-2010 byl členem a řadu let předsedou volejbalové komise Odboru sportu ČOS a zasadil se o obnovení sokolských přeborů ČOS ve volejbalu s premiérou při XII. Všesokolském sletu v roce 1994. V roce 2002 se zasloužil o podepsání dohody mezi ČOS a ČVS, koordinující zapojení sokolských celků ve svazových soutěžích.

Zájemcům nabízíme Mirkův profil.

 

Autor: Václav Věrtelář