Únoroví jubilanti z řad významných osobností ČVS roku 2023

V druhém měsíci nového roku gratulujeme k významným životním jubileím sedmi významným a známým osobnostem českého volejbalu. Bývalému ligovému hráči, později extraligovému trenérovi a dosud funkcionáři ČVS, dále dlouholetému významnému funkcionáři ČV se zásluhami o masový rozvoj volejbalu vesnických a zemědělských družstev. Další v pořadí je dlouholetá, celoživotní trenérka mládeže, následuje funkcionářská legenda našeho mládežnického volejbalu. Další ohlédnutí patří dvěma bývalým reprezentantkách a také dlouholetému hráči, trenérovi, organizačnímu pracovníku na ostravsku.
Do dalších let přejeme žijícím osobnostem co nejvíce životní pohody, optimizmu a hlavně pak zdraví, sloužící alespoň tak, jako dosud.

85 let Jiřího Eberta

(*3. 2. 1938)

Čestného člena ČVS, držitele Medailie Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu a Medaile Dr. Otakara Koutského. V roce 1991 jednoho ze zakladatelů a dlouholetých funkcionářů Čs. a České asociace beachvolejbalu. Prvoligového hráče Dynama a Sparty Praha, v letech 1979-85 druhého trenéra extraligových mužů RH Praha se ziskem 3 mistrovských titulů.

Pražský rodák s volejbalovými začátky na ZŠ v Holešovicích (dnes Ortenově náměstí), vítěz Sportovních her pražské mládeže v roce 1953 pod vedením tělocvikářky a v té době reprezentantky Boženy Lútočkové. Vítězný tým žáků přivedla na libeňský Starý ostrov do volejbalového oddílu Dynama Slavie Praha. S družstvem dorostenců Dynama pod vedením trenéra Jaroslava Kunce vyhrál v roce 1956 Velkou cenu Prahy (poprvé pořádanou v kategorii dorostu) a na Přeboru ČSR skončil na 3. místě.

S výškou 180 cm se stal uznávaným nahrávačem, v roce 1957 byl zařazen do ligového družstva mužů a do juniorského výběru Prahy a ČSR. Vojnu absolvoval v letech 1958-60 v RH Děčín se startem v KP, po vojně se vrátil do Dynama, za které hrál nejvyšší soutěž do roku 1963. Dalších 6 sezon (do roku 1969) oblékal dres Sparty Praha resp. v té době Sparty ČKD Sokolovo (trenér Jiří Jonáš). Po sestupu z 1. celostátní ligy v roce 1964 družstvo hrálo 2. ligu s postupem do nově ustavené ČNL v roce 1969. To již působil v roli hrajícího trenéra s trenérskou kvalifikací 2. třídy.

V letech 1960-62 byl členem B-týmu ČSSR, se kterým sehrál několik mezistátních zápasů doma i v zahraničí. Po zrušení volejbalového oddílu Sparty v roce 1969 přešel s týmem mužů do Tatry Smíchov a družstvo se startem ve 2. lize vedl do roku 1974.

V letech 1979-85 byl asistentem trenéra Zdeňka Pommera u mužů SVS MV při RH Praha s podílem na zisku 3 mistrovských titulů v letech 1982, 1984 a 1985, titulu vicemistra v roce 1979 a 3. místa v roce 1983. V roce 1985 přenechal post druhého trenéra Milanu Žákovi.
Rudé hvězdě Praha (od roku 1990 Olympu Praha) zůstal věrný až do roku 2015 postupně jako vedoucí družstva mužů, vedoucí družstev juniorů a juniorek, a naposledy jako správce haly Olympu v Přípotoční ulici.

V 80. letech byl členem Hospodářské komise svazu a zajišťoval oblečení mužské a ženské reprezentace.

V roce 1991 se podílel na založení Československé a v roce 1993 České asociace beachvolejbalu, v letech 1990-2003 byl členem výboru a jedno volební období místopředsedou ABV.
V roce 2002 byl kooptován do Rady Síně slávy českého volejbalu coby „expert“ na beach a dosud je členem Komise společenského významu ČVS, pod kterou byla Rada SSČV se statutem subkomise začleněna.
V letech 2005-2017 současně pracoval v Disciplinární komisi ČVS.

Do Zlaté knihy volejbalu přispěl kapitolou, věnovanou našemu beachvolejbalu. Fotografie, vložené do jubilantova medailonku v roce 2016 doplňujeme trojicí dalších historických snímků.

Nejúspěšnější část trenérské kariéry Dyndy Eberta (jak zní jubilantova přezdívka) dokumentuje kolektivní fotka volejbalistů RH Praha v sezoně 1982/83. Nahoře zleva druhý trenér Jiří Ebert, Luboš Voplatek, Josef Novotný, Daniel Dvořák, Michal Galis, Pavel Barborka, Josef Vondrka a první trenér Zdeněk Pommer, dole zleva Jiří Melichar, Luboš Maršoun, Pavel Řeřábek, Tomáš Sýkora, Petr Brom a Milan Černoušek.

Aktivity funkcionářské v Olympu připomíná snímek z roku 2004, kdy celky kadetek a juniorek Olympu Praha s tituly Přeborníka ČR přijal na Staroměstské radnici primátor Jiří Paroubek. Trenér kadetek R. Vorálek ml. stojí jako první vlevo, první zprava vedoucí juniorek J. Ebert, vedle něj předseda PVK Olymp V. Pirunčík a nad ním kousek hlavy trenéra juniorek M. Horáčka.

Poslední snímek vznikl v srpnu 2016 při setkání zakladatelů, předsedů a čelných funkcionářů ABV v Praze - 25 let po její ustavující schůzi. Stojící zleva: Milan Labašta (náš první mezinárodní BV sudí), Jan Biječek, Miroslav Pažďora, Josef Beneš ml., Jan Hronek, Josef Beneš st., předseda ČVS Zdeněk Haník, Jan Meruna a Zdeněk Václavík, sedící zleva: Roman Leszczynski (†2019), Milan Purnoch (†2017) a Jiří Ebert.

---

Nedožitých 100 let Jaroslava Kryspína

(*8. 2. 1923 - †23. 6. 2009)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů, držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu. Držitele 3 státních vyznamenání (1955, 1961, 1983) za působení v armádě. Držitele řady čestných uznání, diplomů, odznaků a plaket ČVS. Čestného člena Volejbalové Dřevěnice.

Bývalý všestranný sportovec (aktivní atlet, gymnasta, plavec, stolní tenista, basketbalista, fotbalista, házenkář a volejbalista), později dobrovolný trenér mládeže i dospělých (česká házená, volejbal) a především dlouholetý a významný volejbalový funkcionář.

40 let pracoval na úseku masového volejbalu (od roku 1969 jako člen Komise masového rozvoje volejbalu při ČÚV VS a od roku 1992 jako člen Komise společenského významu volejbalu při ČVS) a dále na úseku spolupráce s armádou (výběry branců a jejich zařazování do volejbalových oddílů VTJ Dukla).
Jako člen KSVV ČVS se podílel na organizaci dosavadních ročníků M-ČR vesnických a zemědělských družstev, v letech 1999-2008 byl garantem Mistrovství ČR hráčů nad 50 let (superveteránů).

V letech 1931 - 1950 byl členem Sokola Kukleny, za války (po zákazu Sokola) DTJ Kukleny. K jeho největším sportovním zážitkům z mládí patřil start na Středoškolských sportovních hrách (kde reprezentoval školu v gymnastice, plavání a běhu na 3000 m) a následné cvičení na X. všesokolském sletu – obě akce se uskutečnily v Praze 1938.

S volejbalem se seznámil v Sokole Kukleny a již v roce 1937 (14 letech) startoval „načerno“ za muže v župním přeboru. V letech 1942 - 1945 hrál trampskou ligu za Stráž Bezpečnosti Hradec Králové a k jejich soupeřům patřily např. známí Rapaťáci, SOÚO, Habeš Náchod a další. V letech 1946-1950 hrál za Žižkov Kukleny (Hradil, Stránský, Šlechta, Rejfek, Vach a další).

Začal se věnovat trénování a v letech 1942 - 1945 vedl „Na Plachtě“ dívčí družstvo Nového Hradce Králové. Od roku 1950 až do konce svého života organizoval každoroční setkání bývalých házenkářů a házenkářek Kuklen.

Po příchodu do Prahy byl v letech 1952 - 1954 členem armádního družstva 1. vojenského okruhu, hrajícího soutěž pod hlavičkou slavného ÚDA Praha (jako druhý tým). K jeho spoluhráčům patřili další vojáci z povolání a známí sportovní lékaři Milan Balun, Josef Částka, Slávek Eiselt, z civilních zaměstnanců např. Jirka Fiedler, Harry Löwit, Míla Novotný, Vláďa Štěpán či Olda Zděnovec.

V roce 1956 založil volejbalové družstvo pracovníků MNO, se kterým až do roku 1989 hrál. V prvních ročnících MČR superveteránů (1999 - 2002) jeho bývalí svěřenci startovali pod názvem Sokol Karlín Volareza (Vojenská lázeňská a rekreační zařízení).

V roce 1958 byl členem organizační komise, která se pod vedením Zdeňka Vrátného podílela na přípravách ME mužů a žen v Praze. Trénoval volejbalové družstvo Čínského velvyslanectví v Praze v letech 1953 - 1955 a organizoval volejbalový turnaj mezi ambasádami v Káhiře v letech 1973 - 1974, který s týmem naší ambasády vyhrál.

Jeho volejbalový profil zájemci najdou ZDE.

---

Nedožitých 105 let Josefa Mejsnara

(*9. 2. 1918 - †15. 10. 2013)

trenéra, který věnoval práci s mládeží 45 let svého života, pracoval s reprezentačními výběry starších dorostenců a juniorů ČSSR (1965-1971), v roce 1969 oceněný titulem Vzorný trenér.

Josef Mejsnar již od útlého věku (jak tenkrát bývalo dobrým zvykem) sportoval v místě bydliště - Sokole Vinohrady. Kromě tradiční sokolské gymnastiky začal později hrát i volejbal. Mezi jeho spolužáky v měšťance a první volejbalové spoluhráče patřil mj. slavný Josef „Čára“ Reicho (Mistr Evropy 1948 z Říma a stříbrný z MS 1949 v Praze).
Po základní a měšťanské škole se J. M. vyučil elektrikářem, vystudoval silnoproudou průmyslovku na Smíchově a až do důchodu pracoval v různých technických funkcích oboru silnoproudé elektrotechniky (zásobovač, projektant, energetik).

Volejbal se stal jeho největším koníčkem a když v roce 1956 ukončil aktivní sportovní činnost, vydal se na dráhu volejbalového trenéra mládeže.

Zapojil se i do funcionářské činnosti - od r. 1962 byl členem Komise mládeže a Trenérsko-metodické komise sekce odbíjené MV ČSTV Praha, od r. 1968 členem ústřední Trenérské rady ČVS.

Podrobný volejbalový životopis Josefa M. si zájemci mohou přečést v článku k jeho 90 narozeninám ZDE.

---

90 let Dany Pourové rozené Dokoupilové

(*15. 2. 1933)

Čestného člena ČVS, osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie funkcionářů. Dlouholeté funkcionářky Středočeského KVS a Českého VS, členky Trenérské rady a Komise mládeže.

Rodačka z Trenčína s dětstvím a mládím prožitým v moravské metropoli. V Sokole Brno V. začínala po válce sportovat (atletika, gymnastika, plavání, košíková, odbíjená), volejbal začala hrát závodně v roce 1954 za Spartak Hořovice. Po roce přešla do Lokomotivy Zdice, za kterou hrála do roku 1962 pod vedením Václava Hory 2. ligu.
V letech 1963-67 oblékala dres nově ustaveného družstva žen RH Praha s postupem do 2. ligy pod vedením Richarda Bönische. Po kolektivním přestupu prvoligového celku žen Slavoje Praha do RH v roce 1968 se vrátila do zdické Lokomotivy, za kterou startovala již v nižších soutěžích do roku 1980.

Po tomto roce se těžiště jejich aktivit přesunulo do práce s mládeží, s trenérskou kvalifikací 2. třídy věnovala svůj volný čas převážně dívkám, ale vyzkoušela si i práci s chlapci. Trénovala střídavě v Hořovicích a ve Zdicích. Může se pochlubit osmi tréninkovými cykly, začínajícími přípravkou a zakončenými startem v prestižních juniorských soutěžích.

Souběžně pokračovala v aktivitách funkcionářských, zahájených dříve na úrovni oddílu a jednoty, později okresu a kraje. V roce 1980 začala pracovat ve středočeské Komisi mládeže a v Komisi trenérsko-metodické. V čele této komise stála v letech 1988-2009 a dodnes si nejvíce cení faktu, že za tu dobu se jejich komisi podařilo vyškolit na 370 nových volejbalových trenérů 3. třídy.

Bohatý je také výčet funkcí jubilantky ve vrcholných svazových orgánech: v letech 1978-2009 pracovala v Hospodářské komisi, v letech 1998-2009 v Trenérské radě a v letech 1988-2017 byla členkou Komise mládeže ČVS. V letech 1995-2001 byla předsedkyní později zaniklé Asociace trenérů dívčích složek a současně manažerkou reprezentačních celků mladších kadetek (tzv. lvíčat) a juniorek ČR. Nezapomenutelné jsou pro ni vzpomínky rok 2000, kdy v roli manažerky dovezla z MEJ ve Švýcarsku zlaté medaile s dosud ojedinělým titulem Mistryň Evropy této kategorie.

První snímek v záhlaví je z roku 2004, druhý (při rozhovoru s Milanem Čudou) vznikl v Brně při loňské podzimní výborové schůzi ČVS (2017), na které byla hostem spolu s dalšími Čestnými členy ČVS.

Podrobný volejbalový profil jubilantky spolu s několika historickými fotografiemi naleznou zájemci v rubrice Síň slávy – Funkcionáři.

---

80 let Ireny Tiché rozené Hrádkové

(*16. 2. 1943)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentanty a olympioničky ČSSR se ziskem bronzové medaile na ME 1967 v Turecku a 6. místem na OH 1968 v Mexiku, Mistryně sportu, ligové hráčky Jiskry a Bižuterie Jablonec.

Narozena ve Starých Smrkovicích u Nového Bydžova, s dětstvím a mládím prožitým v Jablonci n. Nisou, kde byli její rodiče správci sokolovny, ve které rodina se čtyřmi dětmi také bydlela. Sport tak měla od malička na očích a všechno dostupné si mohla vyzkoušet.

V 10 letech se začala věnovat atletice, hrála závodně stolní tenis a se zájmem sledovala tréninky basketbalistek a volejbalistek. Z těchto sportů si vybrala volejbal a v roce 1955 začala hrát spolu se sestrou Mílou za žákyně Spartaku Rýnovice pod vedením Anny Biskupové. Ta v roce 1958 přivedla kompletní tým do Jiskry Jablonec a obsadila s ním 2. místo na Přeboru ČSR ml. dorostenek. O rok později družstvo skončilo na 3. místě přeboru st. dorostenek a v roce 1960 získalo přebornický titul - v obou případech již pod vedením Bohumila Nádherného.
Po tomto úspěchu byly sestry Hrádkovy spolu s další spoluhráčkou Riou Elgerovou zařazeny do týmu žen, vedeného Josefem Kukulou. Podílely se na jeho postupu z 2. české do 1. celostátní ligy s premiérou v roce 1961. Ta se družstvu nevydařila, následoval sestup, ale již po roce opět návrat a následné setrvání v nejvyšší soutěži. Tu hrála jubilantka s týmem Jablonce do roku 1970, zažila změnu názvu klubu z TJ Jiskra na TJ Sklářská bižuterie v roce 1968 a největší úspěchy volejbalistek SB Jablonec v podobě 3. místa v roce 1965 a 2. místa v roce 1966. S výškou 176 cm hrála Irena převážně na postu smečařky, příležitostně na bloku.

V roce 1958 byla poprvé pozvána na soustředění juniorek ČSR v Lomnici u Tišnova (trenéři Zbyhněv Ondráček a Václav Hajný) a v roce 1959 si zahrála na Světovém festivalu mládeže a studentstva ve Vídni, odkud výběr ČSR s trenérem Miloslavem Novotným dovezl bronzové medaile. V letech 1960-62 startovala na mezinárodních turnajích v Polsku, Praze a Ostravě (trenéři Stanislav Šneberger a Oldřich Venhač).
V roce 1962 byla přeřazena do ženské reprezentace ČSSR s premiérou na MS 1962 v Moskvě (5. místo) a v roce 1963 startovala na ME v Bukurešti se 6. místem, v obou případech pod trenérem Antonínem Kyndrem. Největší úspěchy se dostavily pod vedením dvojice Metoděj Mácha – Stanislav Šneberger v podobě bronzové medaile na ME 1967 v Turecku a ve stejném roce ještě prvenství v olympijské kvalifikaci. Byla pak při prvním startu našich volejbalistek na OH 1968 v Mexico City se 6. místem.

Dodejme, že v letech 1970-74 byla hrající trenérkou SB Jablonec v 1. národní lize a v letech 1975-80 hrála ještě za B-tým pro radost krajský přebor.

Podrobný profil oslavenkyně s snímky z její hráčské kariéry jsou i v tomto případě k nalezení v rubrice Síň slávy - Hráči.

---

Nedožitých 100 let Emilie Roobové rozené Zelenkové

(*21. 2. 1923 - †23. 11. 1981)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, reprezentantky ČSR se ziskem bronzové medaile na MS v Moskvě 1952, dvojnásobné mistryně ČSR (1954 a 1958).

Se sportem začínala ve Zlíně v klubu SK Baťa Zlín, krátce se věnovala atletice, v letech 1942 - 1945 hrála závodně házenou za Letnou Zlín. Po sňatku a mateřských povinnostech začala hrát v roce 1949 (až 1963) volejbal za Sokol Valašské Meziříčí (od roku 1953 Tatran). V rozmezí let 1953-1959 patřily volejbalistky Tatranu VM mezi nejlepší v republice, dvakrát získaly mistrovský titul (1954 a 1958), dvakrát byly druhé, třikrát třetí.

V roce 1952 reprezentovala ČSR na MS v Moskvě se ziskem bronzové medaile.

Zájemcům přidáváme odkaz na její profil v Síni slávy - Hráči.

---

Nedožitých 90 let Jaroslava Koutného

(*24. 2. 1933 - 19. 5. 2015)

Čestného člena ČVS, držitele Medaile Ing. Vladimíra Spirita za zásluhy o rozvoj volejbalu a  Medaile Dr. Otakara Koutského, legendy ostravského volejbalu, dlouholetého hráče, trenéra, organizačního pracovníka.

 Prostějovský rodák s volejbalovými začátky v roce 1949 v místním Sokole a od roku 1953 v Jiskře OP Prostějov.
Na vojně v Olomouci hráč výběrového armádního celku Křídla vlasti s návratem do Prostějova a zásluhami na postupu do II. ligy. V roce 1962 jej „ulovily“ prvoligové Vítkovice (tehdy VŽKG), kterým pomohl v roce 1968 (v 35 letech) k zisku historicky prvního mistrovského titulu mužů pro Ostravu.

Po roce 1968 se začal věnovat výchově mládeže: 14 let byl trenérem chlapců a od roku 1975 šéftrenérem vítkovického TSM s podílem na zisku 4 přebornických titulů, působil i jako druhý trenér juniorů ČSSR. Vychoval řadu ligových hráčů včetně několika reprezentantů.
V roce 1982 se vrátil k mužům a ve funkci trenéra extraligového celku vydržel až do roku 1996. S družstvem prožil sezony úspěšné (4. místo 1984/85) i neúspěšné (ročník 1989/90 v NL) a nechyběl ani u dalších dvou titulů Ostravy – v roce 2006 jako technický vedoucí družstva a v roce 2013 jako jeden z pořadatelů v hale.

Zájemcům nabízíme článek z roku 2015 - ohlédnutí za J.K.

 

Autor: Václav Věrtelář