Zářijová jubilea významných osobností ČVS roku 2022

V prvním podzimním měsíci letošního roku je pouze jeden jubilant z řad osobností ČVS. Ohlédnutí s gratulací věnujeme bývalé reprezentantce, která se lvíčkem na prsou pomohla vybojovat v 60. letech minulého století pro ČSSR dvě bronzové medaile. Jubilantce přejeme do dalších let především pevné zdraví, životní pohodu.

80 let Nadi Jeřábové roz. Pražanové

(13. 9. 1942)

osobnosti Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, se ziskem bronzové medaile z ME 1967 v Istanbulu a bronzové medaile z Letní světové univerziádě v Budapešti 1965.

Narodila se v Pardubicích a do Prahy se s rodiči přistěhovala v 11 letech. V roce 1959 zakončila maturitou středoškolské studium na La Guardiovu gymnázium na Strossmayerově náměstí a v roce 1964 promovala na Matematicko-fyzikální fakultě UK a stala se středoškolskou profesorkou matematiky a deskriptivní geometrie. Do důchodového věku učila na dvou vršovických gymnáziích. Od roku 1970 to bylo sportovní gymnázium v Přípotoční ulici. V roce 1974 se vdala za Rudolfa Jeřábka, ukončila svou volejbalovou kariéru a začala se věnovat rodině.

Pro volejbal ji objevila a získala profesorka tělocviku na gymnáziu, legenda našeho ženského volejbalu – paní Božena Lútočková. V roce 1958 ji přivedla na Štvanici do svého týmu dorostenek Slavoje Praha, a po dosažení plnoletosti v roce 1961 ji trenér ligových žen Slavoje Praha Metoděj Mácha přepsal na soupisku svého celku. V něm si zahrála nejen po boku své „objevitelky“ Bobiny Lútočkové, ale i dalších vysloužilých reprezentantek (Jindry Holé, Jarky Tolarové, Aleny Ursínyové). Za Slavoj Praha hrála do roku 1968 se ziskem dvou 3. míst na MR v letech 1967 a 1968. V roce 1968 přestoupilo 9 hráček Slavoje Praha spolu s trenérem Máchou do RH Praha. Družstvo žen RH Praha, doplněné nejlepšími dorostenkami z přebornického celku roku 1968, si muselo postup do nejvyšší soutěže vybojovat v roce 1969 vítězstvím v 1. národní lize. V sezoně 1969/70 (hrané poprvé systémem podzim-jaro) skončily volejbalistky RH na slibném 3. místě za Střešovicemi a UK Bratislava. Naďa dobrovolně nejvyšší volejbalovou scénu opustila a do roku 1974 hrála již jenom pro radost 1. NL za Slavii MFF UK, tedy za tým své „alma mater“.

Do ženské reprezentace se dostala v roce 1964 přes výběr juniorek (1962/63) a velkou premiérou v prvním týmu ČSSR se pro ni měla stát účast na MS 1966, které mělo hostit Peru. Šampionátu se nakonec ujalo Japonsko, ale s odkladem na leden 1967. Šampionát v Japonsku skončil fiaskem po bojkotu týmem SSSR (důvodem nevydání viz týmu KLDR), ke kterému se povinně přidaly další celky socialistického tábora. Rok 1967 byl pak pro tým žen mimořádně náročný, ale také úspěšný a Naďa byla u toho. Nejprve zvítězily v dodatečné kvalifikaci na OH 1968 ve Slavinskim Brodu a své kvality potvrdily bronzovou medailí na ME 1967 v Turecku. Přestože měla Naďa velkou šanci zahrát si v Mexiku, reprezentace se dobrovolně vzdala. Nutno ještě dodat, že s výškou 179 cm hrála Naďa po celou svou kariéru na postu smečařky.

Více se zájemci dočtou v profilu z roku 2012 ZDE, ke kterému přidáváme pár méně známých fotografií ze začátku a konce jubilantčiny volejbalové kariéry. V záhlaví historické foto z roku 1966, kdy byla nedílnou součástí ženské reprezentace ČSSR.

Prvoligový tým žen Slavoje Praha v roce 1963 (7. místo). Nahoře zleva trenér Metoděj Mácha, Smíšková (později Pletichová, dnes Vrbovcová), Poláková-Břízová, Novotná a Šmardová, dole zleva Tolarová, Senecká, Lútočková a Pražanová.

Bronzovou medaili z ME 1967 připomíná civilní snímek našeho výběru před odletem do Turecka. Zleva stojí Hrádková, Hrabáková, Široká, Bendeová, Pražanová, Šašková a Poláková, dole zleva Rehbergerová, Štruncová, Senecká a Štefková. Chybí Mazúrová (možná autorka snímku?).

Z roku 1970 je snímek družstva RH Praha při Spartakiádě bezpečnostních sborů v Berlíně. Jednalo se samozřejmě o bezpečnostní sbory zemí Varšavské smlouvy. Nahoře zleva: Novotná, Blechová, Šimsová, Hřebíková, Pletichová, Krsková, Pavlíková a trenér Jiří Novotný, dole zleva Štruncová, Hádková, Pražanová a Senecká.

Autor: Václav Věrtelář