Do volejbalového nebe odešel člen zlaté generace Josef Šorm

Krátce po svých devadesátých narozeninách nás opustil po krátké nemoci člen naší zlaté generace a olympionik Josef Šorm. Poslední rozloužení s Josefem Šormem bude pouze v kruhu rodiny, parte.

 

Josef Šorm

(*2. 3. 1932, †10. 5. 2022)

Uznání a ocenění:
osobnost Síně slávy českého volejbalu z Galerie hráčů, držitel Medaile Josefa Musila, Zasloužilý mistr sportu

Charakteristika:
184 cm vysoký smečař ÚDA Praha, Dynama Slavie Praha, Spartaku Potrubí, Dynama Praha 7 Doprava a Lokomotivy Praha, trojnásobný mistr republiky. V letech 1960 - 1964 reprezentant ČSSR s účastí na dvou MS, jednom ME a OH 1964 se ziskem 3 stříbrných medailí. V letech 1968 - 1970 hrající trenér Atlasu Kortrijk v belgické superlize a vítěz Belgického poháru 1970.

Nahlédnutí do soukromí:
Absolvent střední průmyslové školy textilní ve Dvoře Králové, po vojně a přestěhování do Prahy zaměstnaný postupně jako konstruktér podniku Potrubí, plánovač ČSA, referent Ministerstva dopravy, PZO Exico a GŘ Obchodu textiliemi, odkud odešel v roce 1992 do důchodu. Od roku 1956 ženatý, manželka Libuše roz. Neugebauerová (volejbalová reprezentantka, členka Síně slávy ČV), dcera Helena (ročník 1962, ligová volejbalistka VŠ Praha a Tatranu Střešovice).

Sportovní a volejbalové začátky:
Od roku 1940 člen Sokola Dvůr Králové, kromě klasické sokolské gymnastiky aktivity v lehké atletice, české házené, fotbalu a lednímu hokeji. V letech 1947 - 1953 hrál přes léto závodně fotbal (divizní přebor) a v zimě lední hokej (krajský přebor). V roce 1949 se stal členem volejbalového oddílu Sokola Bílá Třemešná a na přeboru republiky v Banské Bystrici 1951 získal titul Mistra ČSR kategorie staršího dorostu. Družstvo vedl Rio Blecha, mezi spoluhráči Karel Paulus, Bělina, Horník, Hulík, Mann, Pfaff, Ponikelský, Šimek, Šmíd, Voňka. Od roku 1952 hrál krajský přebor za družstvo mužů Bílé Třemešné, v roce 1953 se stali přeborníky Hradeckého kraje, spolu s Karlem Paulusem byl povolán na vojnu do Prahy a zařazen do mistrovského týmu Ústředního domu armády (ÚDA).

Hráčské působení a úspěchy v nejvyšší domácí soutěži:

1954 - 1957	hráč ÚDA Praha (od roku 1956 Dukla Praha), dvojnásobný mistr republiky (1954 Sokolov, 1955 úvodní ročník 1. celostátní ligy), 2 x 2. místo (1956 a 1957), hrající trenér Josef Brož, další spoluhráči: Bártl, Brož Karel, Fučík, Handlíř, Hloch, Charvát, Kroužek, Kříž, Kučera, Laušman, Musil, Nekolný, Paulus, Pochop, Řezníček Miroslav, Schwarzkopf, Synovec, Šimůnek, Toman, Tomáš Miroslav, Tesař, Železný,
1958	hráč Dynama Slavie Praha, trenér Evžen Trýb, spoluhráči: Hálek, Hamáček, Kobliha, Krob, Limanovský, Matouš, Mikota, Paclík, Soukup, Synovec, Vorálek, Votava,
1959 - 1960	hráč Spartaku Potrubí, 3. místo v 1. CL 1959, trenér Josef Reicho, spoluhráči: Doležal Jaromír, Kříž, Kučera, Novák Karel, Šašinka, Toman, Železný,
1961	hráč Dynama Praha 7 Doprava, trenér Evžen Trýb, spoluhráči: Budínský, Hoffmann, Kedles, Kovařík, Laušman, Nekolný, Ocman, Sochůrek, Šimůnek, Topol . Po skončení soutěže došlo ke sloučení s Lokomotivou Praha.
1962 - 1965	hráč Lokomotivy Praha, mistr republiky 1962, 3. místo 1964, trenér Josef Brož, spoluhráči: Budínský, Červinka, Fritz, Hadrava Josef, Herbst, Hoffmann, Kedles, Kopáček, Kovařík, Lachman, Mika, Müller, Nekolný, Sochůrek, Synovec, Toman,
1966 - 1967	hrající trenér Zahradního Města-Záběhlic v přeboru Prahy (za které hrál ještě po návratu z Belgie),
1968 - 1970	hrající trenér belgického Atlasu Kortrijk viz trenérské aktivity

 

Hráčské působení a úspěchy v reprezentaci:
V reprezentaci ČSSR se prosadil v relativně pozdním věku (27 - 32 let). Poprvé byl ve výběru doc. Kozáka v roce 1959, ale zranění jej vyřadilo ze všech významných akcí roku. Premiéru si odbyl až na MS 1960 v Brazílii a se lvíčkem na prsou se rozloučil v roce 1964 na první „volejbalové“ olympiádě v Japonsku.

Vrcholné soutěže:

1960      2. místo a stříbrná medaile na MS v Rio de Janeiro (trenér doc.Josef Kozák)
1962      2. místo a stříbrná medaile na MS v Moskvě (trenér Josef Brož)
1963      5. místo na ME v Bukurešti (trenér Josef Brož)
1964      2. místo a stříbrná medaile na OH v Tokiu (trenér Josef Brož)

Další významné turnaje a akce:

1955 účast na historickém zájezdu ÚDA Praha do Číny (Peking, Šanghaj, Wuhan), na kterém armádní volejbalisté sehráli s různými výběry 11 utkání s bilancí 10 vítězství a jedna prohra (2:3 s reprezentanty Bulharskam startujícími na turnaji ve Wuhanu).

Trenérské působení:

1968 - 1970     hrající trenér Atlasu Kortrijk, v roce 1968 postup z 2. ligy, 2 x 3. místo v Superlize 1969 a 1970, vítěz Belgického poháru 1970.

FOTO:

V roce 1949 začal J. Š. hrát závodně volejbal za dorost Sokola Bílá Třemešná, který v roce 1951 zvítězil v Banské Bystrici ve finále Sportovních her mládeže (SHM) a stal se přeborníkem ČSR kategorie starších dorostenců. Na snímku z tohoto roku stojí zleva Mann, Šorm, trenér Rio Blecha, Pfaff a Horník, dole zleva Ponikelský, Voňka, Šmíd a Paulus.

Vojenskou prezenční službu (1953 - 1955) a další dvě sezony prožil v ÚDA Praha, získal 2 mistrovské tituly a v roce 1955 se zúčastnil historického zájezdu armádních volejbalistů do Číny. Ve třech městech (Pekingu, Šanghaji a Wuhanu) sehráli s různými výběry celkem 11 zápasů, prohráli pouze s bulharskou reprezentací na turnaji ve Wuhanu a většinu utkání sledovalo okolo 100 tisíc diváků. Na snímku J. Š. (s č. 8) na smeči proti dvojbloku jednoho z domácích soupeřů, útok vykrývají Josef Tesař a Václav Kříž.

První stříbrnou medaili přivezl J. Š. z Brazílie v roce 1960, z MS v Rio de Janeiru. Na snímku s autogramy vicemistrů světa v horní čtveřici hráčů stojí zleva Šmídl, Šorm, Musil a Paulus, uprostřed zleva Stolařík, Golian, Malý a Paldus, dole zleva Humhal, Toman, Veselko a Šašinka. Trenérem družstva byl doc. Josef Kozák.

Po působení v ÚDA a jedné ligové sezoně v Dynamu Praha (1958) se stal J. Š. oporou Spartaku Potrubí. Na vinohradské Smetance působil dvě ligové sezony, ve kterých patřily „Roury“ k nejlepším v lize (3. místo 1959, 4. místo 1960). Na snímku z těchto let je základní hráčský kádr, zleva kapitán Toman, Železný, Šašinka, Šorm, Karel Novák, Kříž a Kučera, družstvo vedl internacionál Josef Reicho.

V roce 1961 hrál J. Š. za Dynamo Praha 7 Doprava (7. místo v lize), které se koncem tohoto roku sloučilo s Lokomotivou Praha a v roce 1962 získalo titul mistra ČSSR. Na snímku z tohoto roku a z „domácího“ holešovického stadionu Karla Aksamita stojí zleva trenér Lokomotivy (a současně i reprezentace ČSSR) Josef Brož, J. Hadrava, Sochůrek, Müller, Kopáček, Nekolný, A. Kovařík a Budínský, dole zleva Kedles, Dolejš, Synovec a Šorm.

Druhou stříbrnou medaili získal J. Š. na MS 1962 v Moskvě, kde domácí volejbalisté bez jediné prohry obhájili titul a naši 2. místo z Brazílie, přestože prohráli ještě s bronzovými Rumuny. Na snímku z tohoto šampionátu sledují Zdeňka Humhala při vybírání míče (příjmu podání?) zleva Šorm (č. 2), Musil (č. 5), Golian (č. 7) a Šmídl (č. 1). Trenérem družstva byl Josef Brož, zbývajícími hráči v Moskvě P. Kop, A. Kovařík, Kříž, Paulus, Schenk, Stolařík a Toman.

Poslední a nejcennější stříbro přivezl J. Š. z Japonska z první „volejbalové“ olympiády v Tokiu 1964. Na turnaji startovalo 10 nejlepších týmů z kontinentálních kvalifikací, které se utkaly mimořádně náročným, ale současně nejspravedlivějším herním systémem, tj. „každý s každým“. V devíti utkáních podlehli naši pouze Sovětům (těsně 2:3). O tento úspěch se zasloužil kolektiv (zleva stojící): Musil, Čuda, Šorm, Perušič, Toman, Golian a Paulus, dole zleva P. Kop, Schenk, trenér Josef Brož, Humhal a Šmídl. Na snímku chybí Labuda, který turnaj proležel s podezřením na žloutenku.

V roce 1968 využil J. Š. politické „oblevy“ a přijal nabídku hrajícího trenéra belgického Atlasu Kortrijk. Již první sezonu s týmem postoupil do nejvyšší soutěže, získal z Prahy hráčskou posilu v podobě smečaře Jaroslava Kubišty, v letech 1969 a1970 skončili jeho svěřenci na 3. místě superligy a v roce 1970 vyhráli belgický Pohár. Na snímku z roku 1968 je J. Š. (dole s č. 3) ve společnosti hráčů Atlasu, své manželky Libuše a dcery Helenky při jedné z jejich návštěv Belgie. Dodejme, že kromě funkce hrajícího trenéra ještě pracoval pro tiskárnu Atlas jako řidič a hlasatel reklamního vozu.

 

Autor: Jiří Carba