Jak běžel čas a český volejbal s ním... - 3. díl

Úvodem je třeba připomenut, že volejbal vznikl v roce 1895 v městečku Holyoke amerického státu Massachusetts zásluhou sportovního ředitele místní křesťanské organizace YMCA Williama G. Morgana. Záměrem byla kolektivní hra, vhodná do tělocvičny, eliminující osobní styk soupeřících družstev a tím úrazy hráčů. Družstva od sebe oddělil tenisovou sítí, zavěšenou s horním okrajem ve výšce 6 stop a 6 palců (cca 2 m) s úkolem přepravit míč pomocí úderů rukama na stranu soupeře. Tehdy netušil, že tato míčová hra se za 70 let stane olympijským sportem a díky členské základně jedním z pěti nejoblíbenějších sportů naší planety. Mezinárodní organizace FIVB je v současnu s počtem 220 národních svazů největší sportovní federací světa a volejbal se stal prvním sportem, jehož oba formáty - šestky v halách (Indoor Volleyball) a dvojice na písku (Beach Volleyball) se staly trvalou součástí programu olympijských her. A začíná se prosazovat další modifikace - volejbal na sněhu (Snow Volleyball).    

Čtyřicátá léta

Po odtržení Slovenska se z Mistrovství ČSR stala Mistrovství Protektorátu a po roce 1940 došlo k likvidaci dalších sportovních organizací. Ještě před příchodem Němců v roce 1939 zanikla komunistická FDTJ, v roce 1941 byl zakázán Sokol, následovaly YMCA, Orel a povolena byla pouze činnost Dělnických tělocvičných jednot (DTJ). Tělesně zdatné dělníky nacisté potřebovali pro válečnou výrobu na našem území. Zanikla také TVL a její účastníci přešli do protektorátních soutěží ČVBS. Přední sokolské týmy nalezly azyl v tradičních sportovních klubech a dál sbíraly mistrovské tituly. Sokolové a sokolky z Plzně nalezly azyl v SK Viktoria Plzeň a VPK Radbuza, sokolové Vysočan v hloubětínském SK Philips, sokolové Pardubic v místním SK. V roce 1944 byla rozehrána jenom zemská liga Čech mužů, ale i ta byla v polovině soutěže ukončena. Svaz později vyhlásil mistrem roku 1944 hráče SK Pardubice, kteří byli v polovině soutěže bez porážky v čele tabulky.

Hned skončení války v květnu 1945 stihl ČVBS uspořádat první poválečné MR, zatím bez účasti družstev ze Slovenska, které se vrátilo do společného státu. První poválečný titul získali pošesté muži Sokola Vysočany (naposledy pod hlavičkou SK Philips) a poprvé ženy SK Zaměstnanci města Prahy. V kategorii mužů byli v této dekádě nejúspěšnější volejbalisté Sokola Vysočany resp. SK Philips se 4 mistrovskými tituly, v ženách hráčky Sokola Plzeň I. resp. Viktorie Plzeň také se 4 tituly.

Na postu předsedy ČVBS vystřídal F. M. Marka v roce 1944 Rudolf Palivec a poválečnými předsedy svazu byli Václav Jeřábek (1945-46), Jiří Havel (1946-49) a od roku 1949 Jaroslav Kozel.

Významným se stal rok 1946. V lednu absolvovali basketbalisté a volejbalisté AC Sparta Praha zájezd do Polska k přátelským zápasům s AZS Varšava. V rámci zájezdu se sešli zástupci našeho a polského svazu (který byl stejně jako u nás společný pro oba sporty) a dohodli se na obnovení předválečných snah o založení mezinárodní volejbalové federace FIVB. V březnu 1946 byla v Praze svolána valná hromada ČVBS, která schválila rozdělení svazu na dva samostatné celky a do čela Československého volleyballového svazu (ČVS) byl zvolen Jiří Havel. V předvečer prvního mezistátního utkání mužů ČSR - Francie (3:0) se 26. 9. 1946 sešli v zasedací síni smíchovského Staropramenu zástupci českého, francouzského a polského svazu a jejich předsedové závěrem jednání podepsali dohodu o svolání ustavujícího kongresu FIVB v roce 1947 v Paříži. Jednotlivé svazy si současně rozdělily úkoly k získání podpory dalších zemí.   

Na založení FIVB v dubnu 1947 v Paříži se podílelo 14 zakládajících federací, 10 evropských a s nimi Brazílie a Uruguay z Jižní a USA ze Severní Ameriky a Egypt z Afriky. Prvním prezidentem federace byl zvolen Paul Libaud z Francie a funkce v orgánech FIVB získali všichni tři přítomní zástupci ČVS. Jiří Havel se stal I. viceprezidentem, Jan V. Cabalka předsedou Komise rozhodčích a Vladimír Spirit členem Komise pro pravidla.

Po vzniku FIBV se rozjel čilý mezinárodní ruch a to jak na úrovni reprezentační, tak klubové. Muži AC Sparta Praha stihli ještě v roce 1947 vycestovat do Polska, Nizozemska, Belgie a Rumunska, hráči STO Benešov do Itálie, Sokol Kolín do Bulharska a všechna sehraná utkání skončila výhrami našich družstev. Mužská reprezentace ČSR absolvovala zájezd do Francie a Alžírska s 5 vítěznými zápasy, výběr vysokoškoláků ČSR získal na IX. Světových akademických hrách v Paříži bez ztráty jediného setu titul akademických mistrů světa. V Praze se konal první Světový festival mládeže a studenstva s doprovodnými sportovními akcemi a na turnaji volejbalistů se výběr hráčů ČSR do 25 let utkal poprvé s reprezentanty SSSR, kterým ve finále podlehl po boji 1:2. 

Mezinárodní styk pokračoval v roce 1948. V červenci viděli Pražané na Štvanici mezistátní utkání mužů ČSR - USA s naší výhrou 3:1, začátkem září startovaly výběry mužů a žen ČSR na Balkánsko-středoevropských hrách v Sofii. Vrátily se s dvojicí 1. míst po vítězných zápasech s výběry Bulharska, Jugoslávie, Maďarska, Polska a Rumunska, když jediný set ztratily naše ženy s Polkami. Pozvání neakceptovaly týmy SSSR, ale na turnaji měly pozorovatele. Vyvrcholením sezony se stalo I. Mistrovství Evropy mužů, které se konalo koncem září v Římě a na které se s výjimkou ČSR přihlásily pouze státy tzv. západní Evropy.  Naši reprezentanti se svými soupeři z Belgie, Francie, Itálie, Nizozemska a Portugalska neztratili opět ani set a domů přivezli první sadu zlatých medailí.  

V roce 1948 došlo k událostem, které na dlouhou dobu ovlivnily veškeré sportovní dění v ČSR. Po únorovém politickém puči s převzetím státní moci komunisty (KSČ) rozhodl tzv. akční výbor Národní fronty o sjednocení čs. tělovýchovy a sportu. Řízením byla pověřena ČOS a to díky tradici a popularitě, největší členské základně s nejzkušenějším funkcionářským aparátem. Akt sjednocení byl potvrzen zákonem č.197/49Sb. O státní péči o tělesnou výchovu, na základě kterého byl majetek a členská základna ostatních organizací a sportovních klubů převedeny pod ČOS. Z ČVS se stalo Ústředí odbíjené ČOS v čele s předsedou Jaroslavem Kozlem. Volejbalové soutěže převzaly strukturu dosavadních sokolských přeborů a všechny kluby nesly název SOKOL. Z přeborů ČOS se stalo současně Mistrovství ČSR v odbíjené a anglický název hry se na dlouhou dobu přestal používat.

Začátkem října 1948 byl v Praze ustaven Armádní tělocvičný klub (ATK), do kterého byli povoláváni branci z řad špičkových sportovců. Po dvouleté prezenční službě jim bylo nabídnuto trvalé zaměstnání v armádě a došlo tak ke vzniku prvních profesionálních odbíjenkářů.

 Ve dnech 10. - 18. 9. 1949 se na ještě otevřeném Zimním stadionu na Štvanici uskutečnilo společné I. Mistrovství světa mužů a I. Mistrovství Evropy žen. Početnému pražskému publiku se představilo 10 družstev mužů a 7 družstev žen z 11 zemí, návštěvnost den ode dne stoupala až na 14 tisíc diváků při závěrečných finálových zápasech. Šampionáty se hrály ještě bez kvalifikací, na základě došlých přihlášek, které i v případě MS mužů zaslaly pouze evropské státy. Oba turnaje ovládli reprezentanti SSSR a druhá místa obsadily naše výběry po finálových prohrách 1:3 mužů a 0:3 žen. Zvláště prohra mužů byla přítomnými fanoušky připisována vydatné pomoci vítězům ze strany bulharského sudího Ankova. Pokud máme být objektivní a shlédneme dochované filmové záběry, hra Sovětů byla po technické i taktické stránce očividně na vyšší úrovni a pravděpodobně by vyhráli i bez některých sporných výroků rozhodčího. Potvrdily to i rozbory odborníků našeho svazu a následná změna herního systému našich reprezentací, postaveného stále na souhře klubových dvojic smečař - nahrávač. 

Je třeba ještě zmínit, že před zahájením obou šampionátů se uskutečnil I. kongres FIVB, jehož průběh byl od začátku mimořádně bouřivý. O tom, zda budou šampionáty zahájeny či zrušeny, rozhodlo až hlasování a turnaje proběhly jenom díky převaze delegátů z východních, tzv. lidově-demokratických zemí. Důvodem se stalo neudělení víz výpravě Jugoslávie našimi státními orgány. Jednalo se o politickou odvetu za (v té době aktuální) odchod Jugoslávie z Mezinárodní komunistické internacionály a její odpor stát se dalším satelitem SSSR. Zůstává otázkou, zda šlo o pokyn z Moskvy nebo servilnost našich orgánů. Na závěr kongresu bylo do FIVB přijato dalších 13 národních svazů a jejich celkový počet vzrostl na 27 členských zemí. 

Autor: Zdeněk Vrbenský