Jak běžel čas a český volejbal s ním... - 4. díl

Úvodem je třeba připomenut, že volejbal vznikl v roce 1895 v městečku Holyoke amerického státu Massachusetts zásluhou sportovního ředitele místní křesťanské organizace YMCA Williama G. Morgana. Záměrem byla kolektivní hra, vhodná do tělocvičny, eliminující osobní styk soupeřících družstev a tím úrazy hráčů. Družstva od sebe oddělil tenisovou sítí, zavěšenou s horním okrajem ve výšce 6 stop a 6 palců (cca 2 m) s úkolem přepravit míč pomocí úderů rukama na stranu soupeře. Tehdy netušil, že tato míčová hra se za 70 let stane olympijským sportem a díky členské základně jedním z pěti nejoblíbenějších sportů naší planety. Mezinárodní organizace FIVB je v současnu s počtem 220 národních svazů největší sportovní federací světa a volejbal se stal prvním sportem, jehož oba formáty - šestky v halách (Indoor Volleyball) a dvojice na písku (Beach Volleyball) se staly trvalou součástí programu olympijských her. A začíná se prosazovat další modifikace - volejbal na sněhu (Snow Volleyball).    

Padesátá léta

Do roku 1952 stál v čele svazu Jaroslav Kozel, v letech 1952-57 Otakar Koutský a od roku 1957 Jan Hejduk.

V roce 1952 došlo k druhé reorganizaci čs. tělovýchovy a sportu. Jeho vedení bylo odebráno ČOS a převzal jej stát prostřednictvím Státního výboru pro TVS (předchůdce ČSTV). Po sovětském vzoru byly zřízeny resortní Dobrovolné sportovní organizace (DSO) - Baník, Dynamo, Jiskra, Lokomotiva, Slavia, Slavoj, Slovan, Sokol, Spartak, Tatran a Rudá hvězda pro složky Ministerstva vnitra (členy pohraniční stráže, policie a vězeňské služby). Také v armádě vznikly profesní DSO (Křídla vlasti, Hraničář, Tankista, Ženista), v krajských centrech Posádkové domy armády (PDA) a v Praze elitní Ústřední dům armády (ÚDA). Ten nahradil v roce 1953 stávající ATK a nadále plnil úkoly státní reprezentace. V roce 1956 dostaly všechny armádní kluby jednotný název Dukla. V roce 1957 se SV TVS přejmenoval Čs. svaz tělesné výchovy a sportu (ČSTV). Zrušeny byly řídící orgány resortních DSO, základními kameny nového systému se staly Tělovýchovné jednoty (TJ), zavedené resortní názvy klubů zůstaly zachovány. Reorganizace v roce 1952 se stala likvidační pro ČOS a celé sokolské hnutí. Zákonem č. 71 Sb. O organizaci tělesné výchovy a sportu ze 17. 12. 1952 byl majetek a členská základna ČOS převedeny na resortní DSO, ponechán byl (vč. názvu Sokol) pouze malým vesnickým jednotám.

Do roku 1954 se o titul Mistra ČSR bojovalo turnajovým způsobem za účasti nejlepších družstev zemské ligy Čech, Moravy a Slovenska. V roce 1953 proběhl zkušební ročník dlouhodobé celostátní I. ligy, která se od roku 1955 stala trvale nejvyšší domácí soutěží. Oblastní soutěže (dvě v Čechách, po jedné na Moravě a Slovensku) byly přejmenovány na II. ligu a jejich vítězové hráli kvalifikační turnaj o dvě volná místa po družstvech, sestupujících z I. ligy.  

Nejúspěšnějším týmem mužů se 6 tituly Mistra ČSR se stali armádní volejbalisté ATK resp. ÚDA Praha. Největší počet 3 titulů získaly hráčky Slezské Ostravy, startující pod názvy OKD a Baník Ostrava. Od roku 1950 začaly být pořádány celostátní Sportovní hry mládeže (SHM) se zapojením škol a učilišť, finálové turnaje her byly pořádány současně jako Přebory ČSR mladšího a staršího dorostu. Z tisku víme, že do I. ročníku SHM v roce 1950 se v odbíjené zapojilo na 16 tisíc chlapců a dívek, koncem dekády počty startujících vzrostly až na 115 tisíc.

 Mezinárodní úspěchy čs. volejbalu navázaly na úspěchy z konce 40. let a 50. léta začala být nazývána „zlatou érou čs. volejbalu“. Proveďme si stručnou rekapitulaci úspěchů. Na II. ME, které v roce 1950 hostila v obou kategoriích Sofie, skončili muži po prohře 0:3 se SSSR druzí, ženy prohrály se Sovětkami rovněž hladce 0:3 a další prohra 1:3 s Polskem znamenala 3. místo. Na následujícím III. ME, které v roce 1951 hostila Paříž, jsme na základě politického zásahu státu neměli zastoupení. Důvodem byla účast Jugoslávie (kterou jsme do ČSR v roce 1949 nepustili) a pravděpodobně jenom „truc“ komunistického vedení ČSR, protože další státy východního bloku vč. SSSR na turnaji startovaly a posbíraly většinu medailí.  Ke slávě čs. volejbalu přispěl především zisk 4 sad zlatých medailí s tituly Mistrů světa a Evropy. Zasloužili se o to především muži trojicí zlatých medailí z ME 1955 v Rumunsku, MS 1956 ve Francii a ME 1958 v ČSR.  Na všech těchto turnajích porazili své největší soupeře ze SSSR, což se povedlo poprvé i našim ženám v Bukurešti se ziskem dosud jediného titulu Mistryň Evropy. Muži porazili Sověty také na turnaji v roce 1957 v Bulharsku, který uspořádala FIVB pro delegáty 54. kongresu MOV. Ten v Sofii rozhodoval a rozhodl o zařazení volejbalu mezi olympijské sporty. Na turnaji startovaly nejlepší týmy Evropy a náš výběr skončil na 2. místě po prohře 2:3 s domácími Bulhary, kteří v turnaji bez porážky zvítězili. Světový volejbal se s touto dekádou rozloučil v roce 1959 Turnajem tří kontinentů, který uspořádala FIVB v kategorii mužů v Paříži. Vítězství získali hráči SSSR a vrátili se zpět na pozici světového lídra.  Na 2. místě skončil výběr ČSR, a možná i proto, že v nominaci chybělo několik hráčů mistrovské Slavie VŠ Praha. Ti dali přednost Letní světové univerziádě v italském Torinu, odkud dovezli zlaté medaile s titulem Akademických mistrů světa.

Pokud jde o naše ženy, po triumfu v Bukurešti skončily na MS 1956 na 4. místě a na domácím ME 1958 v Praze vybojovaly stříbrné medaile. S dekádou se rozloučily měsíc trvajícím exotickým zájezdem do Číny a Severní Koreje, během kterého sehrály 7 zápasů s reprezentacemi a nejlepšími klubovými celky obou zemí s bilancí 5 vítězství a 2 porážek.

Autor: Zdeněk Vrbenský