Jak běžel čas a český volejbal s ním... - 5. díl

Úvodem je třeba připomenut, že volejbal vznikl v roce 1895 v městečku Holyoke amerického státu Massachusetts zásluhou sportovního ředitele místní křesťanské organizace YMCA Williama G. Morgana. Záměrem byla kolektivní hra, vhodná do tělocvičny, eliminující osobní styk soupeřících družstev a tím úrazy hráčů. Družstva od sebe oddělil tenisovou sítí, zavěšenou s horním okrajem ve výšce 6 stop a 6 palců (cca 2 m) s úkolem přepravit míč pomocí úderů rukama na stranu soupeře. Tehdy netušil, že tato míčová hra se za 70 let stane olympijským sportem a díky členské základně jedním z pěti nejoblíbenějších sportů naší planety. Mezinárodní organizace FIVB je v současnu s počtem 220 národních svazů největší sportovní federací světa a volejbal se stal prvním sportem, jehož oba formáty - šestky v halách (Indoor Volleyball) a dvojice na písku (Beach Volleyball) se staly trvalou součástí programu olympijských her. A začíná se prosazovat další modifikace - volejbal na sněhu (Snow Volleyball).    

Šedesátá léta

Ve funkci předsedy svazu pokračoval Jan Hejduk, v roce 1964 jej vystřídal Karel Červinka a v roce 1968 byl do funkce předsedy zvolen Jaroslav Vévoda.  

V roce 1966 se I. liga již hrála zčásti na antuce (základní kola) a závěr v tělocvičnách nebo halách. Památným se stal 2. únor 1967, kdy byl utkáním mužů VŽKG - Gottwaldov odstartován nový ročník I. ligy, hraný již kompletně v halách. Po zkráceném průběhu I. ligy 1968 byl již na podzim odstartován další ligový ročník 1968/69, hraný poprvé systémem podzim - jaro a nazývaný extraligou. V rámci federativního uspořádání státu v roce 1969 došlo k ustavení národních tělovýchovných a současně i volejbalových svazů (ČVS, SVZ). Prvním předsedou ČVS byl zvolen Jan Báča. Ustaveny byly národní ligy (ČNL a SNL) a jejich vítězové postupovali do extraligy za sestupující dva celky. V nejvyšší domácí soutěži (I. lize resp. EXL) byli s 5 mistrovskými tituly nejúspěšnější muži Spartaku Brno ZJŠ, v ženách po 3 titulech získaly týmy Dynamo Slavia Praha a Slávia UK Bratislava.

Zmínku si zaslouží premiéry evropské klubové soutěže - Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ). Muži Slavie VŠ Praha byli při premiéře soutěže v roce 1960 vyřazeni ve 2. kole rumunským Rapidem Bukurešť, ženy Slavoje Plzeň MP byly při premiéře ženského poháru v roce 1961 vyřazeny v semifinále polským AZS Varšava. Prvními čs. vítězi PMEZ se v roce 1968 stali volejbalisté Spartaku ZJŠ Brno.

Mezinárodní úspěchy čs. volejbalistů pokračovaly i v této dekádě. Zasloužili se o to především muži ziskem dvou olympijských medailí, jednoho titulu Mistrů světa a třemi sadami stříbrných medailí z MS a ME. Ženy do této sbírky přispěly bronzovými medailemi z MS 1960 a ME 1967. Díky těmto úspěchům je i tato dekáda zahrnuta do tzv. zlaté éry čs. volejbalu a zaslouží si podrobněji připomenout.

První významnou akcí se stalo MS 1960 mužů a žen v Brazílii s finálovými zápasy v Riu. Muži skončili druzí za SSSR, ženy třetí za SSSR a Japonskem. Je třeba dodat, že toto MS bylo náhražkou za turnaj v rámci OH 1960 v Římě, kde měl mít volejbal olympijskou premiéru. Italští pořadatelé se souhlasem MOV volejbal z programu vypustili v obavách z nízké návštěvnosti. V té době byl volejbal v Itálii ještě málo známým a pro diváky nezajímavým sportem. V roce 1962 proběhlo další, již plánované MS, které hostila Moskva. Muži ČSSR obhájili 2. místo z Ria, ženy se s omlazeným týmem propadly na 5. místo.

Prvním velkým neúspěchem našeho mužského volejbalu se stalo 5. místo na ME 1963 v Bukurešti. Příčinou se stal nový výklad pravidel s přísným posuzováním čistoty odbití míče obouruč vrchem. Čistota byla posuzována nejen vizuálně, ale i akusticky a rozhodčí řadu družstev překvapili svým „neuvěřitelně bystrým sluchem“. Naši hráči dosud patřili spolu se Sověty k technicky nejlépe vybaveným, většinu míčů hráli prstovou technikou a to včetně příjmu podání. V Bukurešti jim sudí pískali při příjmu podání takřka každý dotek míče prsty, vynucený příjem obouruč spodem (tzv. bagrem) byl nepřesný a ovlivnil kvalitu nahrávky i útoku. Na nový výklad pravidel doplatili také hráči SSSR, kteří skončili „až“ na 3. místě za Rumunskem a Maďarskem. Sověty jsme v Bukurešti porazili, ale prohráli s třetími Maďary, čtvrtými Bulhary i šestými Poláky. Ženy se opět o jednu příčku pohoršily a skončily na 6. místě.

Velký svátek oslavil volejbal v roce 1964, kdy se poprvé představil na OH v Tokiu. Mezi 10 týmů mužů a 6 týmů žen se kvalifikovali pouze muži ČSSR. Po problémech s rozhodčími na ME v Rumunsku se příprava našeho výběru zaměřila na příjem podání „bagrem“, a že jej naši hráči zvládli, potvrdil dosud největší úspěch našeho volejbalu v podobě stříbrných olympijských medailí. Také Sověti se v Tokiu vrátili na pozici lídra, ale prvenství získali až díky lepšímu poměru setů ze všech utkání turnaje, hraného systémem každý s každým. Na domácí Japonce zbylo 3. místo (porazili Sověty a prohráli s námi), my jsme přišli o „zlato“ prohrou se Sověty. 

V roce 1965 se uskutečnila premiéra Světového poháru mužů v Polsku, finále s naší účastí a 3. místem za SSSR a Polskem se konalo v Lodži.

V roce 1966 rozdělila FIVB poprvé pořadatelství MS mezi dvě země a turnaj mužů se konal v ČSSR. Turnaj žen byl přidělen Peru, po jeho odstoupení Mexiku, ale i to se pořadatelství vzdalo. Ujalo se jej Japonsko, ale s odkladem na leden 1967. Když pak japonské úřady odmítly udělit víza hráčkám KLDR, země soc. tábora v čele se SSSR šampionát bojkotovaly. Turnaj mužů v ČSSR proběhl bez problémů, utkání ve skupinách viděli diváci v Českých Budějovicích, Jihlavě, Nitře a Praze. Finálové zápasy byly sehrány v nové sportovní hale na Výstavišti v pražské Stromovce. V domácím prostředí se našim hráčům podařilo po 10 letech zopakovat úspěch z Paříže a stali se podruhé mistry světa. Nad Sověty zvítězili 3:2, a když „sborná“ prohrála ještě s Rumuny, nevadila ani závěrečná prohra našeho týmu 2:3 s Japonci.  Obhájci titulu ze SSSR skončili třetí za druhými Rumuny. Do nejlepší šestky šampionátu byli zařazeni Josef Musil a Pavel Schenk.

V roce 1966 se uskutečnilo v Maďarsku první ME juniorů a juniorek. Chlapci obsadili 6. místo a dívky přivezly bronzové medaile za 3. místo. Druhé MEJ se odehrálo v roce 1969 v SSSR, chlapci skončili na 4. místě, děvčata obhájila bronz.

Další dvě medaile získali naši reprezentanti na ME 1967 v Turecku. Muži stříbrnou po prohře 2:3 s prvními Sověty, ženy bronzovou po prohrách s vítězným SSSR a druhým Polskem.

Na další olympijský turnaj v Mexiku se v roce 1968 kvalifikovaly oba naše celky, muži automaticky prvenstvím na MS 1966 a spolu se SSSR a Japonskem patřili mezi největší favority na medaile. Naše výhra nad Japonci a jejich výhra nad SSSR pootevřela šanci získat v posledním utkání výhrou nad Sověty olympijské zlato. Zklamání přinesla hladká výhra SSSR 3:0 a na náš tým zbyly bronzové medaile. V kategorii žen startovalo 8 družstev, hráčky ČSSR obsadily s bilancí 3 výher a 4 proher 6. místo.       

S touto dekádou se muži ČSSR rozloučili 2. místem na Turnaji pěti kontinentů, které uspořádala FIVB v roce 1969 v Chile a Uruguay. Naši postoupili ze skupiny v Santiagu de Chile a při finále v uruguayském Montevideu oplatili Sovětům porážku z Mexika (také hladce 3:0), ale prohrou 2:3 s NDR přenechali prvenství tomuto celku. Před návratem sehráli ještě několik přátelských utkání v Argentině, Brazílii a Chile.

Autor: Zdeněk Vrbenský