Čas do ME U17 se reprezentaci chlapeckých Lvíčat pomalu krátí

Kvalifikace a způsob, jakým se podařilo Lvíčatům 05/06 proklouznout na evropský šampionát U17, je již minulostí a ME U17 v Albánii ve dnech 10. - 18. července 2021 se „neúprosně blíží“. Už jsou také jasní soupeři a moc štěstí v losu jsme neměli. Družstva Polska, Ruska, Lotyšska, Rakouska a Belgie tvoří silnou skupinu a cesta ke splnění výkonnostního cíle skončit do 8. místa, bude tvrdá a více než obtížná.

Příprava na ME je v plném proudu. Celou přípravu absolvuje družstvo v Kolíně a závěr pak v Mikulově, odkud se přesune 8. července letecky z Vídně do Tirany, místa konání ME U17 2021.

Od 14. - 16. června absolvovalo družstvo ostrý test aktuálního stavu přípravy v Polsku ve starodávném sídle polských králů v Krakowě. Krakow je opravdu krásný a hostitelé nás pozvali na noční prohlídku Krakowa a bylo to něco úžasného po dlouhém turistickém půstu doby covidu-19, ale zpátky k volejbalu.

Soupeři si nás pozvali ke třem utkáním, protože si potřebovali udělat jasno v nominaci na závěrečnou přípravu. Což byl samozřejmě i náš problém a k utkáním byla nominována sestava, která byla trochu odlišná od nedávno proběhlé kvalifikace. Největší změna nastala na postu nahrávače a to byla nominace M. Hilšera. Je nutno říci, že Martin se s nominací popasoval více než dobře a řekl si o místo v závěrečné nominaci na ME U17. Druhou změnou byla potřeba vyzkoušet D. Obdržálka na místě univerzála a pak ověření si výkonnosti M. Hagera na postu S2.

Všechny změny se víceméně osvědčily a s Polskem jsme urvali dvě vítězství, ale také jednu porážku. Chronologicky to vypadalo následovně. V úterý ráno jsme sehráli zápas družstev B (na žádost Polska). V tomto utkání jsme prohráli 3:1, ale výkon nebyl špatný a v některých pasážích jsme byli více než rovnocenní. Na bloku se představili M. Bednařík, J. Černý, na univerzálu T. Brichta, na smeči M. Janeček, V. Pitner, na liberu A. Tláskal, na nahrávce M. Hilšer.

Odpolední zápas byl již oficiální a s protokolem a rozhodčími. Na nahrávce začal A. Vítámvás, na smeči M. Pastrňák, M. Hager, na bloku J. Černý, L. Toth a na univerzálu D. Obdržálek. Po počátečním oťukávání převzal otěže setu soupeř. Lépe podával a hlavně hrál výborně v obraně a navíc se do zápasu nepodařil vstup A. Vítámvásovi na nahrávce. Nedařilo se ani D. Obdržálkovi na univerzálu, kterého musel nahradit T. Pitner. Druhý set již byl obraz hry jiný, lépe jsme bránili a blokovali a v útoku jsme měli již jednoznačnou převahu. Po uhrané koncovce 27:25 jsme již další dva sety jednoznačně ovládli.

Ve středu v den odjezdu jsme hráli druhé oficiální utkání. Nemám tato ranní utkání v den odjezdu rád. Hlavou jsme už všichni na cestě a navíc se nabízela možná kalkulace nasadit druhou šestku, abychom si ponechali pocit, že v základní sestavě jsme je porazili. Nakonec jsme udělali změnu na nahrávce (M. Hilšer) a nechali všechny hráče základní sestavy. Po vyrovnaném prvním setu, jsme v dalších setech předvedli výborný výkon v obraně a na podání, a překvapivě hladce vyhráli 3:0. Dohoda byla odehrát pět setů a tak další sety jsme sestavou zamíchali a oba je prohráli. Přesto byl výsledný dojem výborný. Dotáhli jsme se na Polsko ve hře v poli a na podání a zachovali svou převahu v pestrosti a rychlosti hry. Zajímavé také bylo že, ranní zápas koučoval Štěpán Žaba a já se pouze díval, abych viděl hru z jiného pohledu. A protože Štěpán zvítězil, nevím, jestli jsem si nezadělal v družstvu na budoucí vzpouru. To je samozřejmě vtip, ale ….

Návrat domů již tak triumfální nebyl. Ve 14.30 odjezd a v 22.45 příjezd do Příbrami a konstatování, že nejen ve volejbale se díváme Polsku na záda, ale i v dálnicích a další infrastruktuře, a to nejen v té infrastruktuře na zemi, hmotné , ale i v té volejbalové. Poměr realizačních týmů byl čtyři trenéři versus devět trenérů. Jenže oni v tom velkém světě volejbalu neumí to, co umíme v Česku. Český trenér je totiž všeuměl – umí řídit, umí dělat kondici, umí ošetřit, rozumí psychice, vyzná se v práškách, vyzná se v penězích, umí skvěle účtovat, umí dělat statistiku a úplně samozřejmě umí trénovat.

Autor: Jiří Zach - svazový trenér mládeže ČVS a RD U17