Král je mrtev, ať žije král - titul bere italský perfekcionismus

Nejprve se přiznám, v čem jsem se mýlil a co mi v odhadu vyšlo. Viděl jsem Italy naživo v Lublani, líbili se mi, ale nevěřil jsem, že tak mladý tým může vyhrát mistrovství světa. V tom jsem se mýlil.

Zato ve včerejším finále jsem od druhého setu nepochyboval, kdo zvítězí. Důvod byl jasný, Italové hráli uvolněně, Poláci křečovitě. Ona ta uvolněnost vždy z něčeho vyplývá.

Obrana Italů je neuvěřitelně dobře zorganizovaná, když nezablokují, skoro nenechají míč dotknout se podlahy na vlastní straně. Perfekcionismus v individuálních činnostech způsobuje, že jejich hra nemá vlastně žádné slabiny. K tomu klidný kouč, skvělý nahrávač a výborné libero. A ještě něco, díky mládí i dobrá nálada, baví je to ...

Takže po éře kralování herní kreativity Brazílie, volejbalového národního náboženství v Polsku a vítězství Francie na olympiádě, která stála na čarodějovi Ngapetovi, je tu vláda perfekcionismu. Italové vyhráli Evropu, teď svět a jsou, jak správně říká Jirka Zach, který je zná z mládežnických kategorií, oproti všem jasně vepředu.

https://www.youtube.com/shorts/y3fuO2dY-JU

Začínají nové dějiny, poněvadž italský tým je velice mladý. Řád porazil euforii. Po 24 let dlouhém čekání od doby kralování Bernardiho, Lucchetty a spol. jsou tu znovu Italové. Vzali Polákům hattrick v jejich domě. Král je mrtev, ať žije král ...

PS: V archivu jsem vylovil, záběry ze Zlína, kdy Michielettovi bylo 17 let a náš nároďák U18 Italy ještě porazil ...

Autor: Zdeněk Haník, foto FIVB