Metodický dopis č. 1 - činnost a role trenéra (obecně)

Popularita beach volejbalu v České republice neustále stoupá. Zároveň se rozrůstá členská základna (především mládežnická) v beach volejbalových klubech. Jelikož informací o metodice beach volejbalu je poskromnu, rozhodla se Metodická komise beach volejbalu pravidelně předkládat formou metodických dopisů informace o nácviku, tréninku beach volejbalu a všech aspektů s tím svázaných. V prvním metodickém dopisu jsme se zaměřili na činnost a roli trenéra.

Činnost a role trenéra beach volejbalu

Trenér představuje specifickou profesi s více jak stoletou tradicí. Trenéři působí jak v rekreačním, tak výkonnostním i vrcholovém beach volejbalu a pracují s rozmanitými tréninkovými skupinami a v různém zázemí beach volejbalových klubů. Z toho vyplývají i činnosti, které trenér provádí.

Oblasti činnosti působení trenéra:

• výchova hráčů
• plánování a evidence
• trénování a řízení přípravy týmu
• budování a utváření týmu
• vedení týmu v utkáních (mládežnické kategorie)
• v řadě případů i organizační chod týmu

Jednoduše řečeno, trenér je současně i pedagogem, psychologem, koučem a organizátorem.

Z důvodu rozmanitosti a náročnosti funkcí, které z role trenéra vyplývají, jsou na jeho osobu kladeny morální, intelektové a odborné nároky. Je třeba si uvědomit, že úspěch či neúspěch trenéra není pouze výsledkem jeho znalostí beach volejbalu.

Trenér by měl mít mimo jiné:

• cíl práce
• základní znalosti z různých oborů (především z pedagogiky, psychologie, anatomie, fyziologie)
• dobré organizační a vůdcovské schopnosti
• dobré komunikační schopnosti
• dobré vystupování a celkový vzhled 
• svou trenérskou filozofii

Mezi velmi důležité faktory řídící činnosti trenérské práce je schopnost komunikace, a to jak verbální (slovní), tak i neverbální (mimika, gesta, tělesný postoj, pohyby rukou, nohou a trupu, pohledy očí).  Jde o předávání a přijímání informací mezi trenérem a hráčem (týmem).

 K podstatným znakům verbální komunikace patří:

• hovořit jasně, zřetelně a sebevědomým způsobem
• používat různé úrovně jazyka (odlišný jazyk pro komunikaci s dětmi a s dospělými) včetně intonace hlasu
• k oživení zájmu skupiny využít humor (bez sarkasmu a ironie)
• naslouchat hráčům
• být raději pozitivní než negativní (například „zahraj míč před sebou“ než „nehraj míč za sebou“)

Specifika trénování u kategorie dětí a mládeže

Obsahem tréninku dětí a mládeže by měly být především výchovné požadavky. Trenér by u nich měl rozvíjet nejen vlastnosti, které jsou předpokladem k dosažení nejlepšího výkonu, ale i takové, které z nich vytvářejí charakterní lidi. Pro děti jsou dospělí většinou autoritami a snadno přijímají jejich názory, proto by jim měl trenér jít příkladem.  

Trénování dětí se neobejde bez kontaktu s rodiči. Jedná se o aspekt, který v sobě může skrývat na jednu stranu pozitiva, ale někdy i množství negativ. Zde je nutné vyjasnění si názorů – trpělivá komunikace.

Z hlediska trénování dětí a mládeže by si každý trenér měl v prvé řadě stanovit jasný cíl a směr, kterým se s nimi bude ubírat. Snad každý chce vyhrávat, nikdy však nesmíme zapomínat na důležitou trenérskou zásadu – nejdříve děti, potom vítězství!

Správná filozofie je ta, která se orientuje na děti.

Její stěžejní body jsou:

• vítězství je důležité, ne však za každou cenu
• prohra má svůj význam, když se z ní dokážeme poučit
• důraz je kladen na zdraví, prožitek radosti a osobní rozvoj
• prohra by neměla snižovat pocit osobní hodnoty

Pro trénování dětí je nezbytně nutné vědět, která cvičení jsou pro ně vhodná a která ne, co je přiměřené danému věku, kdy a jak s cvičením začít a nezapomínat na princip všestranné přípravy. Je třeba mít na mysli, že během dětství a adolescence dochází k řadě změn.

Jedná se především o:

• intenzivní růst (děti vyrostou i o 50 cm a přiberou i více než 30 kg)
• vývoj a dozrávání různých orgánů těla
• psychický a sociální vývoj (změna v dětském chápání a vnímání světa, jeho pozice v něm; mění se jejich vztah ke společnosti a lidem)
• pohybový rozvoj (zvyšování výkonnosti)

Hlavní zásady při vedení tréninku dětí:

• znalost obsahu učiva a dovedností, které by měli hráči v příslušné věkové kategorii zvládnout
• používání správných metod při učení dovedností
• skupinové vyučovaní (v některých případech i individuální), aby nebyl brzděn růst těch, kteří v danou chvíli zvládnou dovednosti rychleji a současně, aby byl dán prostor druhým, kteří potřebují na zvládnutí dovedností více času
• velmi důležitou činností je vyjadřovat se jazykem, kterému děti rozumějí
• učit více než volejbalové dovednosti, pomocí hry se mohou hráči naučit dalším dovednostem (fyzickým, psychickým a sociálním) nutným pro život
• komunikace s dětmi i rodiči (zpětná vazba), umění trenéra naslouchat pocitům, názorům a podnětům od svých svěřenců a od rodičů je důležitou složkou jeho další práce
• děti a mládež je potřeba pozitivně motivovat, je nutné je povzbuzovat a chválit, při kritice je vhodnější nejdříve pozitivně hodnotit a pak vytknout chybu
• trenér jako autorita by měl projevovat zájem o školní výsledky svých svěřenců
• vést hráče k úctě k soupeři, rozhodčím a funkcionářům
• dbát na harmonický rozvoj osobnosti každého jednotlivce, respektovat jeho věkové zvláštnosti
• plánovat, vést, organizovat a kontrolovat činnost hráčů
• trenér by si měl uvědomit, že je to on, kdo pokládá u svých svěřenců základy dovedností, z nichž pak oni čerpají a na ně navazují v dalších věkových obdobích (kategoriích), špatné návyky či nedostatky se jen velmi obtížně napravují, pokud je to vůbec možné

V dalším metodickém dopise se zaměříme na činnost trenéra v tréninkovém procesu a činnost trenéra v utkání (před, v průběhu a po něm).

 

Autor: PhDr. Rostislav Vorálek, Ph.D.