Metodický dopis č. 2 - činnost trenéra v tréninkové jednotce

V tomto metodickém dopisu se zaměříme na činnosti trenéra v tréninkové jednotce. Hned na úvod je třeba zdůraznit, že tréninky by měly směřovat ke konkrétním promyšleným cílům, ať již krátkodobým, či dlouhodobým. Zohledněno by mělo být o jakou věkovou a výkonností kategorii jde a období, ve kterém tréninky probíhají (přípravné, soutěžní či přechodné).

Každá tréninková jednotka musí být předem dobře připravená a nejlépe písemně zpracovaná do konceptu. Naplánovaný program je potřeba v některých případech, a to s ohledem na vývoj situace upravit. Vliv na úpravu má především počet zúčastněných hráčů a jejich hráčské specializace, průběh a kvalita prováděných cvičení, změny v pozornosti hráčů.

Do konceptu se zaznamenávají zvolená cvičení, jejich intenzita, četnost a čas, metodické poznámky, používaný materiál apod. Po tréninku by měl trenér do něj doplnit své zhodnocení a postřehy (základ evidence).

Úkolem evidence je shromáždit údaje o celoroční práci. Slouží k odhalování předností a nedostatků v přípravě družstva. Pomocí ní může trenér na základě rozboru zefektivnit své trénování.

Důležité aspekty činnosti trenéra:

• při skladbě tréninku je nutno brát v úvahu tělesné, fyziologické a psychologické zvláštnosti jednotlivých věkových období a pohlaví hráčů,  
• na úvod tréninkové jednotky krátké seznámení s obsahem, na závěr pak stručné zhodnocení,
• při učení nových dovedností srozumitelný výklad a názorná ukázka,
• při výkladu je třeba, aby hráči zaujali takové místo, aby předávané informace byly pro ně slyšitelné, a aby trenér viděl jejich reakce,
• při cvičení snaha o zapojování co největšího počtu hráčů,
• při realizaci cvičení pozorné sledování jejich kvality a včasné a správné reagování (doplnění, korekce, povzbuzení).

U prováděných cvičení trenér stanovuje tempo a jejich délku. Pokud jde o učení nových dovedností, mělo by být pomalé a klidné. Jestliže hráči danou dovednost již částečně ovládají, je dobré tempo zrychlit.

Významným motivačním faktorem tréninku je tréninková hra. Otázkou pro trenéra však je, jak často a kdy ji zařadit, zda do každého tréninku či jen do některých. Záleží na věkových kategoriích, dále pak i průběhu tréninkové jednotky a období. Pro nácvik je vhodné používat takzvanou „kontrolovanou hru“, kdy do hry trenér vstupuje (přerušuje ji), vysvětluje a opravuje.

V rámci tréninkového procesu může u hráčů docházet ke snížení nasazení, úsilí, nedostatečné koncentraci. V tomto okamžiku by měl trenér zhodnotit, proč tomu tak je (únava, přetrénovanost, sociální problémy, malá disciplína atd.) a podle potřeby reagovat. Jedná se například o změnu programu, využití jiných druhů sportů, zábavné hry, uplatnění pobídky, kritiky, popřípadě sankce. Použití sankce a kritiky si vyžaduje následný rozhovor s hráči (kolektivní či individuální).

V dalším metodickém dopisu se budeme zabývat činností trenéra v přípravě na utkání v samotném utkání a po něm.

Autor: PhDr. Rostislav Vorálek, Ph.D.