Metodický dopis č. 7 - trénink motorických schopností u dětí

Obsahem metodického dopisu jsou informace týkající se rozvoje motorických (pohybových) schopností u dětí. Pohybovými schopnostmi jsou myšleny „relativně samostatné soubory vnitřních předpokladů k pohybové činnosti, které jsou částečně podmíněné geneticky “.  

Členěny jsou do dvou základních skupin:

• kondičních – rychlostní, silové a vytrvalostní schopnosti,
• koordinačních – koordinace – v celém počtu jejích projevů, pohyblivost – ohebnost, rovnováha, rytmičnost, obratnost, kinesteticko-diferenciační schopnost, orientační schopnost.

Pokud trenéři dětí neznají, či neakceptují v tréninkovém procesu zákonitosti vývoje organismu může docházet k nezvratným změnám v motorice jejich mladých svěřenců. Důležité jsou především znalosti o senzitivních obdobích vývoje motoriky. Senzitivní období můžeme podle odborné literatury definovat jako časové úseky ve vývoji dítěte, ve kterých se setkáváme s lepšími přirozenými předpoklady pro rozvoj určité schopnosti než v jiném věku.

Období mladšího školního věku je senzitivní především pro schopnosti koordinační a rychlostní, hlavně rychlosti reakční a frekvence pohybů. V rámci přirozeného zvyšování silových schopností je možné stimulovat zčásti i schopnost akcelerace a rychlost lokomoce. Přiměřeně je i možné zařazování dynamických rychlostně silových cvičení bez doplňkového odporu.

Období staršího školního věku je zpočátku stále ještě příznivé pro stimulaci koordinačních schopností a pro rychlostně silová cvičení. Později podmínky dovolují ve větší míře stimulaci vytrvalostních, rychlostních a silových schopností. Zpomaluje se rozvoj kloubní pohyblivosti.

Pro sportovní přípravu dětí je třeba rozvoj pohybové všestrannosti. Cílem tréninku všestrannosti je vytvořit co nejširší pohybový základ, ze kterého se čerpá v pozdějších obdobích dlouhodobého tréninku. Znamená to zaměřovat se na všechny hlavní svalové skupiny, rozvíjet všechny pohybové schopnosti a osvojovat si velké množství různých pohybových dovedností (Dovalil, 2002).

 

Rychlostní schopnosti         

Trénink by měl směřovat ke stimulaci všech rychlostních schopností (reakční, cyklické i acyklické rychlosti) a různých svalových skupin.  Rychlostní schopnosti jsou nejvíce ze všech pohybových schopností geneticky podmíněny. Podíl dědičnosti činí 70 – 80. Ve 12 - 13 letech se formuje nervový základ rychlostních projevů a vhodné období pro stimulaci se nachází mezi 10. - 14. rokem věku sportovce. Uvádí se, že maxima úrovně rychlostních schopností se dosahuje v 18 - 21 letech (zde nastupuje již další podpůrná role jiných pohybových schopností).

V žákovské kategorii spojujeme stimulaci rychlostních schopností hlavně s koordinací. Do tréninkového procesu by měla být zařazována pravidelně, nejlépe do každé tréninkové jednotky. Ve struktuře tréninkové jednotky má své místo na začátku hlavní části (samozřejmě po důkladném rozcvičení).

Vhodnou formu pro ovlivnění rychlostních schopností představují štafetové hry a překážkové dráhy (běhy proložené obratnostními prvky, starty z různých poloh), různá skoková cvičení. Dále drobné rychlostně zaměřené hry s potřebnými motivačními prvky.

Intenzita cvičení musí být maximální nebo téměř maximální. Při poklesu intenzity je potřeba činnost přerušit nebo ukončit. Doba trvání pohybové činnosti by se měla pohybovat mezi 5 – 15 sekundami (nejvíce 20 sekund). Počet opakování v jedné sérii by měl být 3 – 5 a počet sérií také 3 – 5.

Vhodným způsobem odpočinku je aktivní způsob (nízká intenzita – např. volný běh), jež příznivě ovlivňuje rychlost probíhajících zotavných procesů.

 

Silové schopnosti

Silové schopnosti mají v dětském věku spíše podpůrný význam pro rychlostní a koordinační schopnosti. U dětí přibližně do 12 roku lze silové schopnosti stimulovat pomocí nenáročných cvičení s vlastním tělem, bez odporů, případně cvičení ve ztížených podmínkách (lokomoce ve vodě, písku apod.). Teprve po dvanáctém roce (resp. při nástupu puberty) je možné do přípravy zařazovat v určité míře i silová cvičení s adekvátními odpory, přitom je velmi důležité, aby nebyla zatěžována páteř a přetěžovány velké klouby (kyčle, kolena atd.). Pro tyto účely se dá využít cvičení ve ztížených podmínkách (např. běh do kopce, tažení partnera), tzv. přirozené posilování (kliky, shyby, cvičení na nářadí ap.), je možné provádět i cvičení s malými činkami (l – 2kg). Poměrně vhodné jsou i tzv. silové vstupy. To znamená přerušit určitou tréninkovou činnost a zařadit krátké silové cvičení.

Posilování dětí bychom měli orientovat především na velké svalové skupiny (břišní, zádové svaly, stehenní svaly, ramenní ap.) a při dodržení bezpečnosti, pokud možno volit pestrou a zábavnou formu. Po ukončení každého silového cvičení je důležité protahovat posilované partie a na závěr cvičení provádět vyrovnávací cvičení.

Diskutovaná a sporná zůstává otázka, v kolika letech lze zahájit cílený silový trénink za využití specifických posilovacích pomůcek (činek).

 

Vytrvalostní schopnosti

Jako základní prostředek stimulace může sloužit několika minutový běh s nízkou až střední intenzitou, poté je zařazen rychlejší úsek (např. formou závodu). K rozvoji mohou posloužit i pohybové hry, sportovní hry, v nichž se bez přerušení rovněž střídá nižší a vyšší intenzita. Delší dobu cvičení pomáhá překonat emocionální náboj her.

 

Koordinační schopnosti

Cvičení by měla být zaměřena především na vytváření co nejširšího pohybového základu všestrannost. K nejrychlejšímu učení novým pohybům   dochází ve věku mezi 7 - 10 lety. Ke stimulaci je vhodné používání různých druhů překážkových drah, cvičení na ovládání míče, cvičení na orientaci v prostoru, pohybové a sportovní hry. Prakticky do každého tréninku doporučujeme zařazovat koordinační cvičení s míčem. Velmi vhodné jsou zejména cvičení obsahující pohyby obdobné, nebo totožné s pohyby, které se vyskytují při realizaci volejbalových herních činností. Trénink spojujeme s rychlostí. 

Co se týká pohyblivosti, obvykle u dětí nebývají potíže. Pokud je však příprava prováděna příliš jednostranně, mohou se objevit negativní důsledky, např. zkrácení a oslabení určitých svalových skupin, nebo problémy s páteří. Proto je nutné věnovat v každé tréninkové jednotce určitý čas protahovacím cvičením.

  

Poznámka: informace byly čerpány z publikací:

Sportovní příprava dětí – T. Perič a kol., Grada, 2008

Výkon a trénink ve sportu – J. Dovalil, Olympia, 2002

Trénink volejbalu – J. Buchtel, M. Ejem, R. Vorálek, Karolinum, 2011

 

Autor: PhDr. Rostislav Vorálek, Ph.D.