5.9.2018

České volejbalové klany - 6. část - PERUŠIČOVI. Tři generace hráčů, dvě generace reprezentantů

Po tropických prázdninových měsících se vracíme k českým volejbalovým „klanům“ a šesté pokračování tohoto cyklu věnujeme dalšímu z klanů třígeneračních, ale tentokrát jen se dvěma generacemi reprezentantů. Zakladatel klanu Boris alias „Bóra“ Perušič reprezentoval ČSSR v klasickém šestkovém volejbalu v 60. letech minulého století a na prestižních mezinárodních soutěžích získal 5 medailí, kterým vévodí stříbrná z OH 1964 v Tokiu a zlatá z MS 1966 v Praze. Reprezentační dres ČR oblékali vnuk Ondra a vnučka Tereza v mládežnických kategoriích plážového volejbalu a pár Ondřej Perušič - David Schweiner vévodí v současnosti domácí beachvolejbalové scéně a patří mezi dvacítku nejlepších párů na světě. Jejich otec Boris Perušič ml. - představitel 2. generace - hrál v šestkách druhou nejvyšší soutěž za MFF UK Praha a v současnosti bojuje s veterány Pražského výběru o některou z medailí na Mistrovství ČR kategorie superveteránů nad 50 let. Všem členům rodiny přejeme především pevné zdraví a členům aktivním ještě mnoho sportovních úspěchů. Ondrovi držíme palce, aby stejně jako děda mohl prožít neopakovatelnou atmosféru olympijských her a reálný je také zisk některé z medailí na ME s možností rozšíření Síně slávy českého volejbalu o dalšího Perušiče!

logo

Zakladatel - 1. generace

 

Boris PerušičBoris PerušičIng. Boris Perušič

(*27. 7. 1940 v Záhřebu)

s výškou 181 cm smečující nahrávač (tzv. dvojka) družstev Slavia VŠ Praha, Rudá hvězda Praha a Crvena Zvezda Beograd - dvojnásobný mistr ČSSR. Reprezentant a olympionik ČSSR se ziskem 5 medailí na prestižních evropských a světových soutěžích, držitel titulu Zasloužilý mistr sportu a osobnost Síně slávy českého volejbalu.

Jak uvedeno v záhlaví, narodil se v chorvatském resp. ještě jugoslávském Záhřebu. Rodiče (otec srbské národnosti, matka teplická Němka) se po obsazení Sudet Němci přestěhovali do Záhřebu, kde se jim narodil syn Boris. V roce 1941 (když Němci obsadili i Jugoslávii) se rodina vrátila do Teplic - Protektorát Čechy-Morava se zdál být pro rodinu bezpečnější. Od 7 let začal Boris docházet do místního Sokola, kde si kromě klasické sokolské gymnastiky vyzkoušel řadu dostupných sportů – atletiku, basketbal, fotbal, lední hokej a volejbal. Vážně se volejbalu začal věnovat až v 18 letech v Praze po zahájení studia na Vysoké škole ekonomické v roce 1958. Zásluhy na odhalení jeho talentu náleží profesorce tělocviku Aleně Čápové roz. Musilové (v té době ligové hráčky Slavie VŠ), která Borise a jeho spolužáka Dušana Melíška přivedla na Albertov do centra pražského vysokoškolského volejbalu. Závodní kariéru oba zahájili v C-týmu mužů Slavie VŠ Praha pod vedením hrajícího trenéra Miloslava Humhala a na podzim 1958 získali s družstvem dorostenců Slavie VŠ prvenství na Velké ceně Prahy po finálové výhře nad přeborníkem republiky Stadionem Mládeže. Již v roce následujícím byl Bóra přeřazen na soupisku prvoligového A-týmu VŠ, se kterým získal v roce 1959 svůj první mistrovský titul. Pod vedením trenéra Břetislava Chvály hrál za „Vejšky“ do roku 1962, kdy ukončil studium na VŠE se ziskem titulu inženýra ekonomie. Kromě zmíněného titulu Mistra ČSR v roce 1959 získal s VŠ Praha na MR v letech 1960-62 ještě 3 stříbrné medaile. V letech 1963-64 splnil povinnou vojenskou službu v Rudé hvězdě Praha pod vedením internacionála Karla Brože (3. místo 1963, 5. místo 1964). Po vojně se vrátil do mateřské Slavie VŠ (3. místo 1965, trenér Josef Kozák), ale již po roce ohlásil přestup do RH Praha, za kterou pak hrál do roku 1969 se statutem „civilního hráče“, tj. bez služebních vazeb na policejní složky MV. Pod vedením Karla Brože získal v roce 1966 svůj druhý mistrovský titul, 2. místo na MR 1967 a dvě 3. místa v letech 1968 a 1969. V tomto roce se rozloučil s vrcholovým volejbalem a začal se věnovat pracovní kariéře. Od roku 1962 pracoval v obchodním úseku Čs. aerolinií a po zaškolení v pražském ústředí začal od roku 1969 působit v zahraničních zastupitelstvích ČSA. V době svého působení v Bělehradě (1970-73) pomohl volejbalistům místní Crvena Zvezdy k zisku 2 titulů vicemistra Jugoslávie a k zajímavostem patří, že jeho spoluhráčem byl současný prezident CEV Alexandr Borišič. K volejbalu již výhradně rekreačnímu se vrátil začátkem 80. let jako hráč Sokola Michle (1981-82) a Podolí Praha - Dobešky (1983-90) se startem v 1. třídě pražského přeboru. V Dobešce se opět setkal s bývalými spoluhráči z reprezentace Láďou Tomanem a Vaškem Šmídlem.

Premiéru v akademické reprezentaci ČSSR si odbyl v roce 1960 startem a vítězstvím na mezinárodním turnaji o Pohár 17. listopadu a na tomto prestižním pražském turnaji reprezentoval ještě při dalších 3 ročnících s 1. místem v roce 1962 a dvojicí 3. míst v letech 1961 a 1964 (trenérem výběru B. Chvála, v roce 1964 J. Kozák). V roce 1961 si zahrál poprvé na Letní světové univerziádě v Sofii (bronzová medaile, trenér B. Chvála) a startoval ještě na dalších dvou LSU - v roce 1963 v brazilském Porto Alegre (stříbrná medaile, trenér B. Chvála) a v roce 1965 v Budapešti (4. místo, trenér J. Kozák). Od roku 1963 byl stálým členem státní reprezentace ČSSR s 5. místem na ME 1963 v Bukurešti, ziskem stříbrné medaile na OH 1964 v Tokiu (trenér Josef Brož), bronzovou medailí na premiéře Poháru světa v Polsku v roce 1965 a zlatou medailí na MS 1966 v Praze (v obou případech trenéři Václav Matiášek a Oldřich Kaplan). Ohlédnutí za úspěšnou klubovou a reprezentační kariérou doplňujeme několika historickými fotografiemi. První portrét v záhlaví je z dob studia na VŠE, druhý vznikl v roce 2016 při setkání žijících mistrů světa 1966 v Senátu ČR.

Na prvním kolektivním snímku mistrovská sestava Slavie VŠ Praha v roce 1959. Zleva stojí Humhal Zdeněk, trenér B. Chvála, Chour, Špelina, Pospíšil a Perušič, v podřepu zleva Kemel, Stolařík, Musil, Purnoch, Šmídl a Malý.

Na druhém volejbalisté ČSSR v Tokiu 1964 se stříbrnými olympijskými medailemi na krku. Nahoře zleva Musil, Čuda, Šorm, Perušič, Toman, Golian a Paulus, dole zleva Kop, Schenk, trenér J. Brož, Humhal a Šmídl. Chybí Labuda, v průběhu turnaje hospitalizovaný s podezřením na žloutenku.

Na dalším celek RH Praha - Mistři ČSSR pro rok 1966. Zleva v civilu stojí Petr Kop, Štěpánek, Drobný, Perušič, Mozr, Bernad a trenér K. Brož, v dřepu zleva Vykoukal, Groessl, Vápenka, Nepustil a Čuda.

Na posledním snímku Mistři světa 1966 ve Sportovní hale v pražské Stromovce po skončení šampionátu. Nahoře zleva první trenér V. Matiášek, Šmídl, Petlák, Groessl, Mozr, Smolka, Musil a druhý trenér O. Kaplan, dole zleva Golian, Koudelka, Schenk, Kop, Labuda a Perušič.

V roce 1966 se Boris Perušič oženil s Jindřiškou roz. Baštářovou, v mládí atletkou RH Praha (skok vysoký). V roce v roce 1967 se jim narodil syn Boris junior - po otci volejbalista a představitel 2. generace. V roce 1971 se narodila dcera Simona, po matce talentovaná atletka - skokanka do výšky s nuceným ukončením aktivit ve výkonnostním sportu po operaci kyčle.


Nositelé genů - 2. a 3. generace

 

Boris Perušič ml.Boris Perušič ml.Syn Boris Perušič ml.

(*24. 12. 1967 v Praze)

s výškou 184 cm smečař a později libero MFF UK Praha se startem v druhé nejvyšší a později nižších domácích soutěžích.

S volejbalem začínal v roce 1977 v žácích VŠ Praha pod vedením trenéra Jiřího Horneka a pokračoval v ABC Braník a ve Vodních stavbách pod vedením Josefa Farmačky. Poslední tři mládežnické roky strávil v družstvu juniorů Rudé hvězdy Praha pod vedením trenérů Bohumila Prokopa a Petra Jankovského. V posledním roce současně pendloval do B-týmu mužů a v 1. třídě pražského přeboru si zahrál s bývalými otcovými spoluhráči z RH a reprezentace Fialou, Groesslem a Vápenkou.

V roce 1986 se stal členem družstva mužů MFF UK Praha, jehož dres obléká dosud, tedy již více jak 30 let. V letech 1986-98 hrál na postu smečaře a v letech 2005-07 na postu libera druhou nejvyšší soutěž (2. a 1. NL resp. 1. ligu) pod vedením trenérů Ladislava Bičíka a Stanislava Stehna s výjimkou let 1991-92 na vojně ve VTJ Žatec (1. NL, trenér Luděk Kohlmann). Zbývající roky byl hráčem B a F-týmu „Matfyzu“ v první a nižších třídách pražského přeboru. Kromě toho řadu let startoval s družstvem MFF pod názvem „Albertov“ na letních turnajích a později na Antukové lize (oficiálně MČR na antuce).

První vložený snímek je z roku 1981 a na něm starší žáci ABC Braník (později Vodní stavby), první stojící vlevo trenér J. Farmačka, Bóra ml. první zleva v prostřední řadě.

Druhý snímek vznikl v roce 1989 při startu volejbalistů MFF UK na mezinárodním univerzitním turnaji ve Vilniusu. Zleva S. Stehno, V. Hromíř, J. Pícka, Bóra Perušič (č. 5) a J. Kroupa.

Na snímku třetím část týmu Albertova na turnaji Antukové ligy v Perštejně v roce 1997. Zleva Pícka, Češka, Bóra Perušič (s brýlemi) a Hromíř.

V roce 1992 se Boris Perušič ml. oženil s Alenou roz. Píckovou, dlouholetou volejbalistkou se startem v 1. a 2. lize (MFF UK, Dukla Praha, ABC Braník), v současné době trenérkou extraligového týmu juniorek ve Španielce Řepy. V roce 1994 se jim narodil syn Ondřej a v roce 1998 dcera Tereza - představitelé 3. generace. Na snímku Bóra s ženou Alenou v roce 2002 na smíšeném turnaji 2+2 v Praze na Dobešce.


Ondřej PerušičOndřej PerušičVnuk Ondřej Perušič

(*26. 9. 1994 v Praze)

s výškou 190 cm smečař a beachvolejbalový reprezentant ČR v mládežnických kategoriích U18 a U22, od roku 2016 v kategorii mužů s prvními úspěchy na prestižních turnajích CEV a světové série FIVB v páru s Davidem Schweinerem.

S volejbalem začínal v roce 2005 v ČZU Praha pod vedením trenérů Matěje Klouzala, Kamila Tučka a Romana Trnky. Poté dal přednost florbalu, s družstvem AC Sparta Praha si zahrál extraligu mužů a byl členem reprezentačního družstva juniorů ČR se 4. místem na MSJ 2012.

Počínaje rokem 2007 se začal přes léto věnovat beachvolejbalu a jeho prvními partnery byli Tomáš Táborský a Tomáš Váňa. V letech 2012-2014 vytvořil pár s Ondřejem Benešem, který pod vedením Josefa Beneše a Ondřeje Vlčka skončil na MSJ 2012 v Halifaxu na 5. místě. Po zranění Ondry Beneše startoval v roce 2015 s Tomášem Váňou na ME U22 v Turecku se 4. místem. Koncem roku 2015 se dal dohromady se současným partnerem – dvoumetrovým blokařem Davidem Schweinerem s první úspěchem v podobě 3. místa na turnaji MEVZA U22 v Pelhřimově. Počínaje rokem 2017 se tohoto páru ujal v roli trenéra bývalý vynikající italský hráč Andrea Tomatis a Ondra s Davidem se během 3 let probojovali pod jeho vedením mezi dvacítku nejlepších párů světa (aktuálně 13. místo v žebříčku FIVB) s řadou níže uvedených úspěchů na turnajích CEV a turnajích Světové série (WT) FIVB.

2016: 9. místo ve finále CEV Continental Cupu ve Stavangeru (NOR), 5. místo na turnaji MEVZA v Praze a 1. místo na CEV Satelitu v Pelhřimově.

2017: 9. místo na WT(3*) v Haagu (NED), 5. místo na WT(2*) v Espinhu (POR), 7. místo na CEV Satelitu ve Vaduzu (LICH), 1. místo na turnaji MEVZA v Portoroži (SLO), 2. místo na WT(1*) v Montpellier (FRA).

2018: 5. místo na CEV Masters v Pelhřimově, 5. místo na WT(4*) v Xiamenu (CHN), 2. místo na WT(3*) v Mersinu (TUR), 9. místo na WT(4*) v Itapema (BRA), 4. místo na WT(4*) v Ostravě, 5. místo na WT(4*) ve Varšavě (POL), 9. místo na ME v Utrechtu a Rotterdamu (NED).

Na prvním z vložených snímků O. Perušič spolu s Ondřejem Benešem (č. 1) na MSJ v Halifaxu v roce 2012 s prvním velkým úspěchem v podobě 5. místa.

Na dalším snímku Ondra s Tomášem Váňou (č. 2) na MČR U22 v Pelhřimově v roce 2015. Na stupních vítězů zleva páry Schweiner-Pihera (2. místo), Váňa-Perušič (1. místo) a Holčík- Kraffer (3. místo).

„Perun“ (jak zní Ondrova přezdívka) coby extraligový florbalista Sparty Praha při utkání s Bohemians v roce 2015.

V roce 2015 si zahrál s otcem Borisem ml. při Českém poháru na kurtech pražského Ládví.

S Davidem Schweinerem a trenérem A. Tomatisem po vítězství na turnaji MEVZA 2017 v Portoroži.

Pár Schweiner – Perušič se stříbrnými medailemi z turnaje Světové série (1*) v Montpellier v roce 2017.

Druhé místo Davida a Ondry na turnaji Světové série (3*) v tureckém Mersinu v roce 2018.

Ondra a David v akci na turnaji Světové série (4*) v brazilské Itapemě v roce 2018.


Tereza PerušičováVnučka Tereza Perušičová

(*6. 11. 1998 v Praze)

s výškou 177 cm původně smečařka, nyní nahrávačka extraligového celku juniorek Španielka Řepy, v letech 2015-16 beachvolejbalová reprezentantka ČR s účastí na turnajích MEVZA kategorie U18.

S volejbalem začínala v roce 2010 v SAVO Praha pod vedením své matky Aleny Perušičové. Extraligu kadetek a juniorek odehrála ve družstvech Madeta České Budějovice (trenér Josef Lundák), Sokol Žižkov (trenér Petr Šareš) a Španielka Řepy (trenérka Alena Perušičová). Po vzoru bratra Ondřeje střídá šestky s beachvolejbalem a první turnaje „na písku“ odehrála v páru s Aničkou Benešovou. V roce 2015 reprezentovala spolu s Lucií Pokornou ČR na turnaji MEVZA U18 v Brně a v roce 2016 vybojovala spolu s blokařkou Madety ČB Hanou Makoňovou na turnaji MEVZA U18 v Budapešti stříbrnou medaili. V současné době přechází do družstva žen Španielky Řepy se startem v 1. lize.

Na turnaji MEVZA 2015 v Brně 2015 Tereza (vlevo) s Lucií Pokornou a trenérem Ondřejem Vlčkem.

Na turnaji MEVZA 2016 v Budapešti Terka s Hanou Makoňovou (napravo).

 

Autor: Zdeněk Vrbenský

Krátké zprávyArchiv
Český pohár 2018/19 ženy - 3. kolo

PVK Olymp Praha – TJ Ostrava 3:1 (25:13, 25:21, 21:25, 25:20),první utkání 3:2, postupuje Olymp, VK Brno – VK Prostějov 1:3 (26:28, 26:24, 16:25,...

 
Challenge Cup 2018/2019 ženy

VK Dukla Liberec – PSVBG Salzburg (AUT) 3:0 (25:23, 25:16, 25:21), první zápas 2:3 - postupuje Liberec

 
Pohár CEV 2018/2019 muži

Kladno volejbal cz – Montana Volley (BUL) 3:0 (26:24, 25:21, 25:22), první zápas 3:0 - postupuje Kladno

 
Challenge Cup 2018/2019 ženy

PVSBG Salzburg (AUT) – VK Dukla Liberec 3:2 (17:25, 25:22, 23:25, 25:23, 15:10)

 
Pohár CEV 2018/2019 muži

Montana Volley (BUL) – Kladno volejbal cz 0:3 (18:25, 24:26, 19:25)

 
Champions League 2018/19 - los základních skupin

MUŽI skupina A: Zenit Kazaň (RUS), Halkbank Ankara (TUR), Knack Roeselare (BEL), vítěz Paok Thessaloniki (GRE)/United Volleys Frankfurt...

Volejbal na facebooku
Generální partner
© ČVS 2015-2018